Kolikrát
Poprvé ji uzřít smíš,
ostych a stud odhodíš,
na ledových dlažbách chrámů,
přízeň svou si vymodlíš.
Luna jasná svědkem němým,
přijde blíž, když zahoříš,
dráhou deštěm meteorů,
ke druhé se přiblížíš.
Napotřetí trpíš touhou,
smyslů vjemů zbavený,
za korábem poutí dlouhou,
chladnou láskou spálený.
Cíl cesty své nikdo nezná,
poslední je? Stín napoví,
skácí se, zůstane věrná,
tvých mramorových sloupoví.
Autor básně: Anteres
http://www.fotopatracka.cz/fotograf/card.php?uid=3826&crd=1