Fotopátračka.cz

Červená propiska | učebnice a slovníky | 2020, Universum | 160 stran | 5 hvězdiček

Jelikož jsem 3 roky studovala bohemistiku na VŠ a už nějakou dobu sleduju profil Červená propiska, tahle kniha byla jasným #mustread. 

Je nádherně graficky zpracovaná, což můžu dokázat fotkami, které se nacházejí v tomto příspěvku. Nejsou úplně nejpovedenější, ale představu o vnitřku knihy splňují. 

Jak už jsem řekla, studovala jsem 3 roky bohemistiku, takže by pro mě měly být všechny perličky tím, čím se nazývají - perličkami. Ale světe div se, samozřejmě jsem narazila na něco nového. Například jsem neměla tušení, že neexistují Himaláje, ale správný název je Himálaj - singulár. Nebo jsem celý život používala špatné slovo pro nadržování - protěžování. Jenže ono je to protežování! Joa pak jsem taky špatně vyskloňovala 2. pád množného čísla slova mouka. Správně je to mouk, ne muk. 

Všechny perličky jsou stručně a jasně vysvětleny, dokonce je ke každé i několik příkladů správného užití ve větě. U některých naleznete tipy jak si ji správně zapamatovat. Podle mě by si tuhle knihu měl přečíst každý. A když říkám každý, myslím tím úplně každého. 

Za knihu děkuji nakladatelství Euromedia. Vy si svou knihu můžete pořídit zde :)

Harlan Coben | thriller | 2020, Kalibr | 384 stran | 3 hvězdičky

Kniha je rozdělena na tři části. První část mě vůbec nebavila. Nedokázala jsem se pořádně začíst a pletly se mi postavy. Druhá část mě začala bavit, v postavách jsem se už orientovala. Když jsem se dostala do třetí části, byl už skoro konec, a já si přála číst dál. Stává se vám to někdy? 

Na můj vkus se v příběhu řešilo moc věcí najednou. Wilde, chlapec z lesů, a jeho minulost. Zmizení dívky a únos jejího spolužáka. Všechny tyto události se prolínaly, v některých situacích spolu souvisely, stal se z nich jeden problém, ale já mám stejně radši, když se řeší jedna "záhada" na kterou se můžu stoprocentně soustředit. V tomto případě jsem byla trochu zmatená, nevěděla jsem, na který případ se mám zaměřit.

Co se týče postav, bylo jich tam opravdu hodně, což opět připisuji tomu, že se řešilo více věcí najednou. Chvíli mi to trvalo, ale nakonec jsem se v nich zorientovala. Nejvíce na mě zapůsobila Hester, 70letá právnička, která se podle mě cítila tak na 50 let. Vyrovnávala se se ztrátou blízké osoby (podle mě jí to šlo až moc dobře, ale každý tyhle situace zvládá po svém), byla zapálená do své práce, cílevědomá a měla smysl pro spravedlnost. Líbil se mi její smysl pro humor a celkový postoj k životu. Nechodila okolo horké kaše, s každým jednala na rovinu a očekávala to samé i od ostatních. 

Další zajímavou postavou byl Wilde, chlapec z lesů, podle kterého byla kniha pojmenovaná. Čekala jsem proto, že dostane mnohem více prostoru. Zprvu mě jeho příběh moc nezaujal, ale čím dál jsem četla, tím víc mě zajímal. Jelikož vyrostl v lese, měl jiné návyky a styl života. Nebyl příliš společenský, raději trávil čas o samotě a nejlépe v lese. Dost často měnil partnerky, protože se nedokázal vázat. Byl zamlklý, ale velice všímavý a jeho smysly byly vytříbené. 

Bylo to mé první setkání s Harlanem Cobenem, ze kterého jsem trochu zklamaná. Jelikož jsem na něj slyšela samou chválu, čekala jsem víc. Ale ještě mu dám šanci, četla jsem, že tohle není jeho nejlepší kniha. 

Caroline Mitchell | detektivní thriller | 2020, Ikar | 320 stran | 2 hvězdičky

Od autorky jsem už četla němého svědka (recenze tady) a ten se mi docela líbil, proto jsem se rozhodla sáhnout i po autorčině další knize. Na začátek musím ještě podotknout, že jsem si nečetla anotaci, takže jsem vlastně nevěděla, o čem kniha bude. Po přečtení jsem si anotaci přečetla a radím vám, nečtěte ji. Prozrazuje příliš mnoho informací, které by vám mohly zkazit prožitek z četby a moment překvapení. 

Ústřední postavou je detektiv inspektorka Amy, která se vypořádává se ztrátou blízké osoby. Vrací se do práce, aby se rozptýlila a začíná pátrat po obětech z několik let starého případu. Zároveň se snaží vyřešit svou minulost, která ji nyní dohnala a otevřela staré rány. Takhle záhadně a jen v náznacích bych vám popsala děj knihy. 

Příběh má dvě dějové linky. Jedna nám ukazuje minulost, kdy byla Amy ještě malá. Vzpomínky jsou útržkovité a někdy zmatené. Amy sama neví, jestli jsou opravdové. Druhá dějová linka zobrazuje nynější Amy jako detektiv inspektorku, která se vypořádává s životem dospělých. 

Bohužel mě kniha zklamala. Podle mého nám bylo na začátku odhaleno něco, co jsme se mohli dozvědět mnohem později. Nicméně chápu, proč nám autorka tuto informaci sdělila, navíc je to napsané i v anotaci, ale myslím, že to šlo udělat jinak. Líbilo se mi, jak se obě dějové linky propojovaly. Postav tam na můj vkus bylo moc, občas jsem se v nich ztrácela. Nejprve jsem nechápala, proč jsou některé postavy tak důležité, nechápala jsem, proč dostávají tolik prostoru, ale vše bylo v závěru objasněno. 

Je možné, že jsem po knize sáhla v nesprávnou chvíli. Dočetla jsem Daisy Jones & The Six a ten příběh měla pořád v hlavě, když jsem se pustila do téhle knihy. Nedokázala jsem se pořádně začíst, ponořit se do příběhu. V postavách jsem se ztrácela a nijak zvlášť mě nezajímaly. V závěru bylo něco odhaleno, netušila jsem to, ale ani mě to nijak neohromilo. Je možné, že bude další díl, ale já se do něj s největší pravděpodobností nepustím. 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Knižnímu klubu. Knihu si můžete zakoupit TADY

__________________________________________________________________________________

"Takže tohle teď zkouší?" zeptá se Alex a zaměří se na Nořina ptáčka z ubrousku. "Rozhodl se mě konečně umlčet tím, že okouzlí moji sestru?"
"Ach, kamaráde," pronese Nora. Natáhne se a poplácá ho po ruce. "Je roztomilý, jak si myslíš, že se všechno točí kolem tebe."
"Upřímně, mělo by."
"Tomu říkám přístup."

"Urazil jsem tě? Promiň, že tebou nejsem posedlej jako všichni ostatní. Chápu, že tě to musí mást."
"Víš co?" řekne Henry. "Myslím, že jsi."
Alexovi spadne brada, zatímco Henry samolibě a téměř krutě povytáhne koutky úst.
"Jen mě to tak napadlo," dodá Henry zdvořile. "Všiml sis někdy, že tě vůbec nevyhledávám a že se chovám převelice slušně, kdykoli spolu mluvíme? A vida, přesto sis mě zase našel." Upije šampaňského. "Jen takový postřeh."
"Cože? Já ne...," Alex se zakoktá. "To ty jsi - "
"Přeji ti příjemný večer, Alexi," pronese Henry stroze a otočí se k odchodu.

__________________________________________________________________________________

"Zlato, nemůžu ani vyjádřit, jak moc je médiím u prdele, kdo si začal," řekne Ellen. "Jako tvoje matka můžu pochopit, že to možná není tvoje vina, ovšem jako prezidentka chci jediné - aby CIA nafingovala tvou smrt a já bych se svezla na vlně soustrasti s úmrtím dítěte do druhého volebního období."

"...můžeš nenávidět následníka trůnu, jak chceš, psát si o něm do deníčku kruté básničky, ale jakmile zmerčíš kameru, budeš se chovat, jako by z jeho ptáka svítilo slunce, a hrát to přesvědčivě."
"Tys Henryho nikdy neviděla, nebo co?" zeptá se Alex. "Jak to mám sakra udělat? Má charisma asi jako hlávka zelí." 

"Je mi ukradené, co Joanne říká. Remus John Lupin je gay, jako je den dlouhý, a nestrpím k tomu žádné námitky."
"Fajn." hlesne Alex. "Jen abys věděl, souhlasím s tebou, ale jen mluv dál." 

"Jak vůbec můžeš mít přítele, o kterém nevíme?"
"Vždyť tě vidím častěji, než si měním spodky," poznamená Alex.
"Pak si neměníš spodky dost často, zlato," prohodí matka z opačné strany kabiny. 

__________________________________________________________________________________

"To jako vážně?" zasyčí. "Ty doslova strkáš péro do lídra cizí země, který je navíc chlap, při největší politické události před volbami, v hotelu plném novinářů, ve městě plném kamer, v závodu tak těsném, že sakra visí na přesně takovéhle blbosti. Je to, jako by ožily všechny moje noční můry ze stresu, a ty mě žádáš, abych o tom neříkala prezidentce?" 
"Hm. Jo? Já jsem totiž, no, ještě jsem jí to o sobě neřekl. Zatím."

Stephen Chbosky | Horor | 2020, Kalibr | 656 stran | 4 hvězdičky

Určitě všichni znáte příběh Ten, kdo stojí v koutě. Pokud jste ho nečetli, (stejně jako já, ale nebojte, mám to v plánu) možná jste viděli film. Hraje tam ten hezký herec, co hraje taky Percyho Jacksona a Emma Watson. Noa autor, který napsal Ten, kdo stojí v koutě po nějakých 20 letech (pokud se nepletu) napsal svou druhou knihu. Tentokrát však změnil žánr. Už nenapsal román pro mladé čtenáře, ale horor pro dospělé (nebo spíš pro ty, co se nebojí bát se). 

Když si detailně prohlédnete obálku, uvidíte všechno, čeho se budete po dočtení této knihy bát. Tmy, lesa v noci, domku na stromě. Joa ještě tam chybí jelen a igelitka. Jasně, tyhle věci mi taky připadaly úplně normální. Jeleni jsou krásná stvoření, igelitku používáte každý den (i když byste mohli šetřit plasty a místo toho používat látkové tašky) a domek na stromě jste si určitě stavěli, když jste byli malí. Ale věřte mi, že až si přečtete tuhle knihu (ne jestli, až!), budete o těchto věcech přemýšlet jinak. 

Příběh se odehrává v jednom malém městě. Ústřední postavou je malý chlapec, který žije se svou matkou. Bydlí v hotelu, škudlí každou minci, ale mají se dobře, protože mají jeden druhého. Christopher není příliš dobrý žák, neumí počítat a při čtení se mu pletou písmena. Jednoho dne se zatoulá do Apoštolského lesa a zmizí na celých šest dní. Vrátí se, ale nic si nepamatuje. Jeho matka, Kate, je štěstím bez sebe, že se její syn našel a že se mu nic nestalo. Od toho dne se začnou dít zvláštní věci. Z Christophera se najednou stane nejlepší žák ve třídě, Kate vyhraje pěkný balík v loterii, kterým splatí všechny dluhy a ještě koupí barák. Přijde vám to na horor moc sluníčkové? Uvažujete správně, je v tom háček. Nebo spíš hák. 

To je všechno, co vám k tomu řeknu. Pokud chcete vědět víc, přečtěte si Imaginárního přítele. Jestli vás odrazuje těch 656 stran, nezoufejte. Kapitoly jsou velice krátké, což mně osobně vyhovuje. Nicméně po dočtení jedné kapitoly budete chtít číst dál, protože budete umírat touhou zjistit, co se stalo. Kniha je psaná poutavým stylem, takovým, který vás vtáhne do příběhu. Pohltí vás svou atmosférou. Budete otáčet stránky, kousat si nehty a přemýšlet, co je reálné a co imaginární. Nemůžu říct, že bych se vyloženě bála, ale nepříjemný pocit a husí kůži jsem rozhodně měla. 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Euromedia. Svou knihu si můžete pořídit ZDE

Alice Oseman | Srdcerváči 3. | YA komiks | 2020, CooBoo | 392 stran | 5 hvězdiček 

Musím se přiznat, že když u nás (loni?) vyšel první díl Srdcerváčů, nebyla jsem nadšená tolik jako ostatní. Možná to bylo tím, že jsem všude na instagramu viděla radostné výkřiky, jak je ta kniha děsně roztomilá. Já jsem byla celkem zklamaná, že je kresba černobílá. Preferuji raději barevné komiksy. Příběh mi nepřišel ničím zajímavý. Je o dvou chlapcích, kteří poznávají sami sebe, vyrovnávají se s tím, že je přitahuje stejné pohlaví. Autorka nepřišla s ničím novým. 

Nenechte se zmást, tohle vše se druhým dílem nezměnilo. Jen už jsem věděla, co mám očekávat - oddechovou četbu, u které nebudu muset přemýšlet. Vůbec. Můžu vypnout a užít si ten příjemný pocit, který mám z vyvíjejícího se vztahu těchto dvou kluků, kteří mi chtíc nechtíc přirostli k srdci. No jo, uznávám, roztomilé to je. 

Třetí díl však něco nového přináší. Otevírá další důležité téma, o kterém se příliš nemluví, i když by se mělo. Problém, se kterým se potýká spousta mladých (a nejen jich) lidí. Nebudu vám prozrazovat o co se jedná. Myslím, že autorka toto téma zlehka naťukla a doufám, že v dalším díle bude hrát větší roli.

Krom toho je v příběhu ještě něco jinak - místo konání. Tento díl se odehrává v Paříži, kam Nick s Charliem odjíždí na školní výlet. Jedou s nimi i kamarádi, o kterých se dozvídáme víc informací. Jsem ráda, že není pozornost upnuta jen na dva hlavní protagonisty. 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Albatros Media. Knihu můžete koupit TADY.

 Maureen Johnson | Křiváci 2. | YA detektivka | 2020, CooBoo | 288 stran | 4,5 hvězdiček 

Kateřina Šardická | Mystery | 2020, Fragment | 312 stran | 4 hvězdičky 

Začnu obálkou, jo? Říká se "nesuď knihu podle obalu", ale každý správný knihomol moc dobře ví, že tohle pravidlo je proto, aby se porušovalo. Schválně se teď zadívejte do své knihovničky a spočítejte knihy, které jste si koupili jen kvůli obálce. No? Tahle rozhodně bude patřit mezi ně, protože ta obálka je mega boží. Děsivá, ale boží! Joa slibuju, že finální obálka bude vycentrovaná (tohle je reading copy, nebojte). A ještě vám můžu slíbit, že po dočtení knihy vám bude obálka připadat ještě hezčí, protože vám dojdou všechny spojitosti s příběhem. Takže, jestli jsem vás už teď přesvědčila ke koupi, nemusíte číst dál. Jestli si však knížku chcete i přečíst a pořád váháte, pokračujte. 

Četli jste už Zmizení Sáry Lindertové od téže autorky? Že ne? Tak na co čekáte? Přečtěte a vraťte se. Jestli jo, a líbila se vám, tahle se vám bude líbit taky. Podezírám Katku, že má zvláštní úchylku v motivu zmizení. V její první knize zmizela Sára a po jejím dočtení se budete bát chodit do metra. V této knize se ztratily hned čtyři děti a po jejím dočtení... no, budete se bát dát své děti do mateřské školy. 

Suzanne Collins | YA Sci-fi | 2020, Fragment | 504 stran | 4 hvězdičky

 Děkuji nakladatelství Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete koupit TADY

Casey McQuiston | LGBT | 2020, Yoli | 423 stran | 4,5 hvězdičky

Já vím povím, co se stane. Vznikne z toho ultra mega cute příběh, kterej si budete chtít přečíst. To se stane! 

Ale teď vážně. Mnoho autorů milostných románů vaří podle stejného receptu: "Do vroucí vody vhodíme dva lidi jakéhokoli pohlaví, přihodíme dvě lžíce nevraživosti, hrst nenávistných komentářů a zamícháme. Po deseti minutách přimícháme lektvar lásky a vhodíme hrst okvětních lístků." Myslí si, že tohle stačí. Něco vám prozradím, nestačí. My, čtenáři, nechceme číst ty samé příběhy pořád dokola. A nestačí nám, když změníte jména hlavních postav nebo když promícháte jejich pohlaví. Chceme víc. Chceme nějaké koření! 

A přesně tahle kniha má to správné koření. Alespoň pro mě. 

Krom těch základních ingrediencí je tu velká spousta humoru, který mi sedl jako vosa na bonbon. Převážně přichází od Alexe - syna americké prezidentky a zároveň vypravěče příběhu. Henry - britský princ - mi ze začátku moc nesedl, ale Alexe jsem si oblíbila na první stránce. Líbilo se mi na něm, že je svůj za každé situace. Na nic si nehraje, nepřetvařuje se. Své chování nezměnil jen kvůli tomu, že je jeho matka prezidentkou. 

A to je další okořenění příběhu. Vystupují zde dospělé postavy, resp. rodiče hlavních postav. Nevím, jestli jste si toho všimli, ale ve většině Young Adult knih se rodiče vůbec nevyskytují. Možná ti teenageři žijí sami a peníze jim padají do komína nebo co já vím. Nicméně tady se rodiče objevují a nejsou tu jen do počtu. Henryho královskou rodinu jsem nesnášela, kdežto Alexovu mámu jsem si oblíbila. Fandila jsem jí. Neměla to těžké. Musela se rozhodovat, jestli se v daných situacích bude chovat jako matka, nebo jako prezidentka. Určitě to nebyla lehká volba (ne že bych to mohla potvrdit z vlastní zkušenosti, ale odhaduju). Fakt se mi líbilo, jak se chovala a rozhodovala. 

Dalším důležitým faktorem bylo přátelství. Ať už to bylo mezi sourozenci, dívkou a chlapcem nebo mezi stejnými pohlavími, přátelství bylo v tomto příběhu důležité. Alex se svou partou trávil většinu svého volného času, věděli o sobě všechno, pomáhali si a důvěřovala si. Mohli se jeden o druhého opřít, požádat o pomoc nebo se jednoduše bavit. A přesně takové by přátelství mělo být. Až za hrob. 

V příběhu je důležitá i politika. Je ukázána z různých pohledů. Politika v Anglii, politika v Americe, pohledem prezidentky, pohledem prince, pohledem dětí prezidentky. Zabrouzdalo se i do anglické a americké historie, ve které jsem se díky studiu na vysoké škole orientovala. Nesmím zapomenout na různé narážky na filmy a seriály.

No prostě je tahle kniha skvělá. Zařadila se mezi mé nejoblíbenější LGTB romány hned vedle Probuzení Simona Spiera. Doufám, že jsem vás přesvědčila, abyste si tuto knihu přečetli (pokud jste to do této chvíle neudělali). 

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Euromedii. Knihu si můžete koupit TADY.

Po přečtení anotace jsem si řekla, že si tento thriller musím přečíst. Shodou okolností jsem v té době poprvé seznamku vyzkoušela a začala randit s klukem, se kterým jsem se seznámila na Tinderu. Byla jsem zvědavá, jak autorka příběh pojme a jestli vyplyne něco, na co jsem si měla dávat pozor. To, že nebyl úplně nejlepší nápad sejít se s ním poprvé v lese a nikomu nenapsat adresu, jsem už zjistila (naštěstí se nic nestalo, přežila jsem!). 

Na začátek musím přiznat, že jsem čekala opravdu napínavý thriller, který se bude zabývat pachatelem, jenž si hledá své oběti na seznamkách. Mohl je využívat čistě pro ukojení svého chtíče nebo mohl být thriller ještě o trochu peprnější a mohl své oběti po sexuálním aktu zabíjet. Tohle vše v příběhu bylo, ale podle mého to nedostalo tolik pozornosti, jak by mělo. Příběh bych spíše označila za společenský román s thrillerovými prvky. Velkou pozornost totiž dostaly čtyři hlavní postavy.

Paige, již zrovna propustili z práce a její matka Joan, která se stále dostává ze smrti svého manžela. Paigeina nejlepší kamarádka Chloe, která má nezbedného manžela a dvě malé děti. A nakonec Paigeina sestřenice Heather, která je totálně nemožná. Okolo těchto čtyř žen se točí celý příběh. Dozvídáme se vše o jejich kariéře, milostném životě a vzájemných vztazích. Jsme svědky mnoha těžkých situací, ve kterých bychom si s nimi místo nevyměnili. Objeví se i pár úsměvných scén, za které můžeme vděčit dětem (např. označení ženského pohlavního orgánu jako bugina, nebo vysvětlení rozmnožování). 

Autorčin styl psaní je prostý, bez zbytečných příkras nebo užívání metafor. Nechodí okolo horké kaše, vše napíše přímo - stručně a jasně. Díky krátkým kapitolám se čte rychleji a stránky mizí pod rukama. 

Upřímně? Čekala jsem víc. Nebyla jsem po celou dobu napnutá a už vůbec mě nic nešokovalo. Po celou dobu čtení jsem čekala na nějakou velkou zápletku, která se však nedostavila. Chtěla jsem víc toho chlapa, který se hledal své oběti na seznamce. Chtěla jsem se mu dostat víc do hlavy, zkoumat a možná i pochopit jeho činy. Chtěla jsem nějaké rozuzlení, nějaký uspokojující závěr. Nicméně nemůžu říct, že by mě kniha nebavila. To vůbec ne. Příběh byl reálný a osudy všech postav mě zajímaly a bavily. Kdyby kniha nebyla označena za thriller, asi bych jí neměla co vytknout. Takže jestli se do ní pustíte, nemějte velká očekávání. Je to taková oddechová četba, která vás trochu varuje, abyste si dávali pozor na lidi, které neznáte. 

Sama autorka o knize napsala: "Nesnažím se lidi varovat, to nemám v úmyslu. Ano, člověk musí být opatrný - ale já to nepíšu velkými písmeny. Jen říkám, dávejte si pozor, a to samé bych poradila, když sbalíte někoho v baru a jdete s ním domů. Vždycky je to riziko." 

Knihu jsem dočetla teprve včera, 29. června, ale stále se z ní nemůžu vzpamatovat. Má první přečtená kniha od Colleen Hoover byla To nejlepší v nás (recenze tady). Jejím knihám jsem se vyhýbala, protože jsem měla za to, že je to červená knihovna. Ale spletla jsem se. Ano, je to romantický příběh, ale skrývá něco víc. Něco, nad čím se člověk zamyslí. Něco, co čtenářem otřese. Tohle se mnou rozhodně kniha To nejlepší v nás udělala. Zlomila mi srdce na tisíc kousků a pak ho slepila, ale už nikdy nebude takové jako dřív. 

Nicméně jsem z této autorčiny další knihy měla trochu obavy. Vždyť je to psychothriller, autorka se pouští do neprobádaných vod. Jenže kniha získávala samé dobré ohlasy. Nevěděla jsem, jestli nejsou čtenáři zaujatí, protože mají autorku rádi. Musela jsem se přesvědčit sama. Proto jsem v den, kdy jsem odstátnicovala z angličtiny, vběhla do knihkupectví a knihu si koupila. Chvíli mi ležela na poličce nepřečtených knih, ale moje zvědavost byla silnější. Také v tom hrála roli kamarádka, která mi napsala, že by se do knihy ráda pustila. A tak jsme se začetly společně. 

To, co jsem objevila uvnitř, mě šokovalo. Nečekala jsem, že bude Colleen v psaní psychothrilleru tak dobrá! Stručně vám řeknu, o čem byl děj. Nadaná spisovatelka, Verity, měla autonehodu a už není schopná svou knižní sérii dopsat. Její manžel vyhledá jinou autorku, Lowen, kterou poprosí, aby sérii dokončila. Ta po krátkém zaváhání přijímá. Její matka nedávno umřela na rakovinu a zanechala jí akorát dluhy. Potřebuje peníze. Lowen jede do domu manželů, aby prostudovala všechny poznámky, které si Verity ke knihám napsala. Jenže najde něco, co její oči neměly vidět. Začne se dozvídat věci, které by vědět raději nechtěla. 

Ani v této knize se neobejdeme bez romantické linky. I když je to spíše erotická linka. Velmi erotická. Popsaná do nejmenších detailů. Tyto erotické scény střídá jedno odhalení za druhým. Během čtení se ve mně mísilo mnoho pocitů. Nejčastějšími byli však šok a znechucení. Nemohla jsem uvěřit, že by byl někdo něčeho takového schopný. Byla jsem ráda, že jsem své myšlenky mohla sdílet s kamarádkou, která se cítila úplně stejně. Nicméně i přes nenávistný cit vůči jedné z postav jsem nemohla knihu odložit. Kamarádka mě proklínala, jelikož jsem knihu dočetla dřív, než se ona dostala do poloviny, ale já jsem zkrátka nedokázala přestat. Poháněla mě zvědavost, jak to všechno dopadne. A po dočtení jsem byla v šoku. Konsternovaná. Nevěděla jsem, co si mám myslet. A nevím to ani teď. Kniha se v originále jmenuje Verity, ale já jsem ráda, že u nás má kniha název Pravda, nebo lež, protože to ji naprosto vystihuje. Doteď nevím, čemu věřit. Co je pravda a co je lež? 

Fakt, že jsem jednu z postav nenáviděla a hnusily se mi její činy, jen ukazuje, jak je autorka dobrou spisovatelkou. Navíc ani nedokážu uvěřit, že je tohle první thriller, který napsala. Všechno bylo tak dokonale promyšlené. A když už jsem si myslela, že jsou všechny karty na stole, vytáhla Colleen poslední eso z rukávu, které mě naprosto šokovalo. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Tohle mě teda vůbec nenapadlo! 

Jestli máte rádi styl psaní Colleen Hoover a zároveň máte rádi thrillery, tak opravdu nevím, na co čekáte. Okamžitě si tuhle knihu přečtěte! Poděkovat mi můžete potom. 

Mé druhé setkání s autorkou. Jako první jsem četla detektivku Nevítaný host (recenzi si můžete přečíst tady) a dost se mi líbila. Proto jsem měla celkem vysoká očekávání i od této knihy, která se však řadí mezi thrillery. 

Děj se odehrává ve městě Aylesford, ve státě New York. Hlavními postavami jsou lidé žijící na předměstí, které se zdá poklidné. Do doby, kdy je zavražděna žena, která se s manželem na předměstí nedávno přistěhovala. A pachatelem je někdo z jejich sousedů. 

Pro Shari Lapenu je typické, že do svého příběhu zahrnula nespočet postav. Proto jsem si připravila papírek a tužku a jejich jména a vztahy jsem si poznamenávala. Lépe a rychleji se pak zorientuji. Dalším typickým znakem autorčiny tvorby je vyprávění ve 3. osobě, tudíž se nedostaneme do pachatelovy mysli, nepoznáme, kdo pachatelem je. Sledujeme příběh z povzdálí, nahlížíme do domů jednotlivých sousedů a můžeme jen hádat, kdo ženu zabil.

Nevím, jak to máte vy, ale já se vždy snažím pachatele uhodnout dřív, než nám ho autorka odhalí. Proto si také píši jména postav a k nim krátké poznámky a vztahy s ostatními, abych si v nich udělala jasno. Většinou v průběhu čtení své tipy měním, protože se například ukáže, že dotyčný, kterého jsem podezírala, to neudělal. U této knihy jsem do poloviny neměla ani tušení, kdo by to mohl udělat. Podezírala jsem všechny a zároveň nikoho. Od druhé poloviny jsem si však udělala obrázek a byla jsem přesvědčená, že se to nemohlo stát jinak. Přiznávám, že jsem na chvíli zapochybovala, ale to akorát dokazuje, jak umí být autorka přesvědčivá. Nakonec se ukázalo, že jsem měla pravdu. Byla jsem z toho nadšená, jelikož to bylo asi poprvé, co se mi vraha podařilo odhalit dříve než detektivům. 

Knihu jsem měla přečtenou za dva dny. Byla poutavě napsaná a já se nemohla odtrhnout. Potřebovala jsem nutně vědět, kdo to udělal a jaký měl motiv. A přesně tohle od thrillerů očekávám. Napětí a pořádnou zápletku. Všechno tohle kniha splňuje. Půl hvězdičky jsem knize strhla, jelikož jsem se do ní vrhla po dočtení knihy Pravda, nebo lež, která mi přišla o něco lepší. Ale v zásadě nemám této knize co vytknout. Vše bylo promyšlené, skvěle napsané. Jestli máte rádi dobré thrillery a předchozí knihy od Shari se vám líbily, rozhodně vám můžu doporučit i Jeden z nás.  

Jestli jsem vás náhodou nepřesvědčila a vy ještě váháte, jestli si knihu přečíst, přečtěte si prolog a první dvě kapitoly TADY a uvidíte, že tohle prostě musíte číst!

Kniha mi byla poskytnuta na recenzi od Euromedie, za což jim moc děkuju. Vy si knihu se s levou můžete pořídit TADY

V edici Česká povídka již letos vyšly povídky s názvem Žít jako single, Rodinné povídky a nyní jako třetí v pořadí V bílém plášti.

Předchozí dvě knihy jsem nečetla, povídky mě nikdy moc nelákaly. Jenže pak měly vyjít povídky z lékařského prostředí a v době koronavirové jsem si řekla, že bych se o těch, kdo stáli v první linii, mohla dozvědět něco víc. O doktorech, doktorkách, sestřičkách. 

Jsem ráda, že jsem se do knihy pustila, jelikož jsem objevila nové české spisovatele, se kterými jsem se dosud nesetkala. 

Kniha obsahuje 6 povídek, které spojuje jedno téma - lékařské odvětví. Každá povídka je však úplně jiná. Petra Soukupová napsala povídku krmítko, ve které sledujeme postarší nemocnou paní a její zakořklost. Alena Mornštajnová ve své povídce kopretina vypráví o strachu ze zubařů v každém věku. V povídce do důchodu od Petry Dvořákové se setkáváme s paní doktorkou, která svou práci vykonává dobře. Povídka středověk od Marka Epsteina mě rozesmála a zarmoutila zároveň. Irena Hejdová přispěla svou povídkou ježíšek má taky zuby, ve které zahrnula dva úhly pohledu. A mým favoritem je anděl milosrdenství od Markéty Hejkalové. Vypráví o nespravedlnosti života, o síle lidské pomsty a dobrosrdečnosti. 

Každá povídka mi dala něco jiného. U některé jsem se zasmála, u jiné jsem se mračila, u další jsem se zamyslela. Kniha je zároveň moc hezky graficky zpracovaná, před každou povídkou se nachází černá stránka, na které je jedna věta z nadcházející povídky a každá povídka má svou drobnou ilustraci. Takovéhle propracované detaily mám ráda. 

Sečteno a podtrženo, českým povídkám bych měla dávat šanci častěji. V červenci v nakladatelství Listen vyjde další povídková knížka s název Zamilované povídky, což je ideální četba na léto. 

Knihu mi k recenzi poskytlo nakladatelství Euromedia. Svůj výtisk si můžete pořídit TADY - koupí této knihy přispějete 20 Kč Thomayerově nemocnici. 

Pořád jsem se nerozhodla, jestli mám radši knihy v měkké nebo tvrdé vazbě. Čtyři mrtvé královny u nás vyšly v paperbacku, ale přijde mi jiný, nevím čím. Každopádně se mi kniha velmi příjemně četla a dokonce se mi nezlomil hřbet, což je děsně super. Co se týče obálky, ta se mi hrozně líbí. Mám ráda minimalismus, takže se mi líbí, že je tu jen název knihy a čtyři koruny, okolo nichž se nachází krev. Víc není třeba. Trochu mě štve, že je kniha po přečtení "osahaná" a jsou vidět šmouhy v místech, kde jsem se jí dotkla. Uvnitř se nachází černobílá mapa království, která je hodně povedená. Další grafické vymoženosti kniha nemá, za to je text psaný velkými písmeny, takže stránky ubíhají pod rukama. 

Příběh se odehrává v Quadaře, která je rozdělena na 4 regiony - Eonii, Archii, Torii a Ludii. Každý region má svou vlastní královnu a vyznačuje se něčím specifickým. Mají jiné zvyky a tradice, jinak žijí, ale pravidla jsou pro všechny regiony stejná. A ta platí i pro královny. Svět mi přišel promyšlený a měl i svou vlastní historii. Ze začátku jsem měla problém se orientovat jaká královna kde vládne a kde se zrovna příběh odehrává. Podle mě je škoda, že autorka vybudovala svět s velkým potenciálem, ale nedala mu dost prostoru. Měla si pro stand-alone knihu vymyslet jednodušší svět, nebo měla napsat pokračování, aby se svět nějak rozvíjel a měl tak větší prostor. Takhle je to velká škoda. Dozvídáme se spoustu informací, které jsou ve výsledku vlastně k ničemu, protože se do světa nevrátíme (pokud si však někdo knihu nepřečte znovu).

Knihu jsem četla v rámci spolupráce s nakladatelstvím Albatros Media, děkuji Míše za zaslání. S 20% slevou si ji můžete pořídit i vy - TADY