- Lukáš Konopka
- 22. 02. 2022 15:43
AJ LAF FEŠN
29. 09. 2021
Romantický příběh o našem prvním kvasu
Za devatero horami a devatero řekami máme jeden takový roztomilý pozemek, na kterém se nám zrovna staví domeček.
A na tom pozemku máme taky 8 vzrostlých starodávných stromů. Těch ještě nedávno bylo 9, ale obrovskou hrušeň jsme museli pokácet, přitom měla fakt boží hrušky, ale stála bohužel v místě, kde jsme měli v plánu postavit náš dům. Budeme z ní mít voňavé dřevo na udění, do krbu, budeme vyrábět prkénka a kdo ví co ještě, dřeva je fůra. Bylo to mrzuté, ke stromům máme obrovskou úctu, ale na počest nebožky hrušky vysadíme taky dalších 10 nových ovocných stromků.
Takže máme 8 stromů tj. 6 švestek, 1 trnka a 1 jabloň. Tím, že nemáme pozemek hnedka za rohem, tak tam bohužel nejsme tak často, jak bychom si přáli. Se stromy se budeme muset naučit pracovat. Na jaře je omladíme, dáme do kupy a na podzim už budeme hledat recepty na švestkové hody.
Teď jsme se ale jednou takhle zrána probudili a docvaklo nám, že bychom ty naše švestky měli posbírat a něco z nich vymyslet. Co ale udělat takhle narychlo z několika desítek kilogramů švestek? Odpověď ale nebyla tak složitá, přeci kvas, základ na ten blahodárný mok jménem slivovice. Pár litrů se podaruje a pár snad i zůstane doma. Jako prevence vůči všelijakým rýmičkám apod.
Jenže my o kvasu absolutně nic nevěděli, jestli na něj potřebujeme 10 kg švestek nebo 100, jak se zakládá, do čeho se dává, fakt absolutně nic, totálně nepolíbení měšťáci.
A tak jsme si sbalili svých 5 švestek (tohle berte obrazně, žádné jsme ještě neměli a teprve jsme je jeli sbírat), vzali si pár přenosek a vydali se na naši "zahradu". Stejně tak jsme nevěděli, jestli si přivezeme půlku přenosky, nebo 5 plných. Jeli jsme doslova na blind. Cestou jsme si pak začali googlit, jak to vlastně v tomhle slivovicovém vesmíru chodí, co je potřeba dodržet a jak ten kvas založit. I když často jednáme dost spontánně, tak na provedení a kvalitě si pak necháváme zas záležet.
Dojeli jsme tedy na místo, počásko nám přálo. Za chvíli jsme si jen potvrdili, že některé stromy moc nenesou a na jaře je tedy musíme prořezat (zatím nevíme jak, však to našprtáme). Jiné jsou zas pěkně obsypané. Dali jsme se tedy do sběru, ale až na místě se dočetli, že je fajn se stromy zatřepat a co spadne, to se sbírá. Sbírá se totiž ovoce jen dobře vyzrálé a zralé. Jenže my tam měli dost vysokou trávu. Naštěstí se kolem prken (které máme na stavbu) povalovali nějaké fólie, sebrali jsme tedy alespoň je, dali pod stromy a mohlo se třepat. Trochu punk, ale účel to splnilo. Polovinu sadu nám taky naše stavební firma šikovně zaházela výkopovou hlínou, která se bude hodit na zarovnání, ale pro sběr fakt sranda, no děti se bavili :).
Z trnky jsme toho měli nejvíce. Ostatní stromy, švestky ještě nebyly tak zralé, a tak toho bylo méně. Nasbírali jsme toho pak i hodně ručně, jasně nebylo to úplně košér, ale další týden nás čekala dovolená a tak nebylo zbytí. Však my to další roky vezmeme už poctivěji, a jsme už teď zvědaví, kam se ten náš kvas posune. Tohle je takový zkoušecí první rok. Děti si to taky dost užívali, Rozka sbírala fakt poctivě a Jáša to ještě poctivěji všechno snědl.
Nasbírali jsme takhle necelé dvě přenosky, nějakých 35 kg. Na jeden litr slivovice je přitom potřeba cca 10 kg švestek (různí se to pak dle ovoce). Což o to, tři litry slivovice by nám na košt stačily, fakt nejsme žádné alpy, jenže jsme se následně taky dozvěděli, že nám takovou trošku nikde nevypálí. Dá se domluvit, že se kvas smíchá s někým jiným, ale to by přeci nebylo vončo. My to vůbec neděláme pro ty litry moku, ale taky ten pocit „Takhle jsme si ten kvas založili a takhle chutná výsledek.“ Spousty švestek jsme na stromech nechali, nebyly ještě ke sběru.
A mohla tak začít akce Bruntál. Našli jsme si, že v nedaleké palírně by nám vzali 100 l kvasu, chybělo nám tedy nějakých 70 kg švestek. Trochu jsem si pogooglil a došel k tomu, že tady kousek v Bruntále prodávají zrovna švestky na kvas. Zavolal jsem si tam a nevyšlo to, jsou zvyklí prodávat 500 kg bedny, mých 100kg jim nebylo dobrých (nějakých 5 přenosek!) Zkusil jsem to ještě o ulici vedle a tam s tím byli úplně v pohodě. Jasně, už to nebyly naše švestičky ze zahrádky, ale na náš zkoušecí první rok a učení se s kvasem to bylo furt v pohodě. Až na místě jsem ale zjistil, že ty švestky nebyly tak vyzralé, jak bychom si přáli, když už je člověk kupuje. Ostatní ale brali ve velkém a tak jsem si řekl že nebudu mít nos nahoru a zkusíme to. Ostatně moc možností jsme taky neměli, však ono to snad dojede.
Měli jsme tedy nějakých 135 kg švestek tj. 7 přenosek. Zase jsme si zagooglili (jo na netu je fakt vše) a za chvíli koupili tři 50 l nádoby, které se dají použít i na kvas. Nejdříve jsme chtěli koupil 100 litrovky, ale ještě, že jsme to neudělali, ona to fakt není žádná sranda pak přemísťovat.
Pak jsme se dali do čistění. Každou švěstičku jsme umyli, utrhly jí stonek a rozmáčkli (zkvalitní to pak kvašení). Prý jsou i tací, kteří každou švestku vypeckují, upřímně si to nějak nedokážu představit a rád bych takového člověka poznal a pokecal s nim o tom. Těch našich pár kilo nám totiž ve dvou zabralo pár hodin i bez vypeckování.
Máme tedy naloženo, ovoce nám už tak třetí týden kvasí a sami jsme opravdu moc zvědaví na výsledek. Na naši úplně první slivovici.
Stejně je to parádní si takhle z darů přírody vyrábět tyhle všelijaké dobroty.
01. 08. 2021
Všechno je jinak a začínáme psát novou kapitolu
Ano, je to tak. Všechno je vážně jinak než bylo, je a mysleli jsme si, že bude. Před třemi lety jsme se v článku Where is our mind rozepsali o tom, kde nás to zrovna táhne a že den je vlastně dost kratičký na to, aby byl člověk tak moc online. To platí furt, v téhle sluneční soustavě to už nevymyslíme jinak, ale i tak se chceme zkusit našemu blogu ještě po věnovat, jen trochu jinak. Bylo nám dáno těch čtyřiadvacet hodin a do nich si musíme vmáčknout a rozkouskovat náš život. Tady si vždycky vzpomenu na slova Jacka Kerouaca a jeho
„Život je posvátný a každá chvíle v něm je vzácná.“
A tak mi z toho vychází, že když člověk něco chce, tak si má za tím jít. Když jsme si kupovali byt na okraji Prahy, mysleli jsme si, že je to, když ne na furt, tak na minimálně hodně dlouho. Měli jsme oba dobrou práci, za léta v Praze si našli nové přátelé, známé i neznámé a založili rodinu. První psík, ok, s ním jsme přišli na to, že se teda umíme postarat taky o někoho dalšího, pak přišla na svět Rozárka a o dva roky později i Jáchym.
Jsme teda kompletní, po třech letech budování zahrady, ladění interiéru a sumasumárum fakt hodně práce to vypadalo, že máme konečně hotovo (to berte fakt s nadhledem, hotovo není nikdy, ale víte jak to myslím). Zkrátka to vypadalo, že po té dřině fyzické i psychické si můžeme dát konečně trochu oraz a začít se věnovat naplno rodině, šperkovat si zahrádku, procestovat naši zemičku a vlastně celý svět.
Ale ono to nějak nebylo vončo. Vznášel se tady takový stín pochybnosti, kdy jsme se sami sebe ptali „Fakt tady chceme strávit zbytek života?“ Pod tady chápejte, satelitní městečko v tak akorát velkém městysu, který je od Prahy fakt jen pár minut autem. Byt se zahradou jako příjemný kompromis mezi domem a klasickým bytem. Měli jsme tam vše, zázemí pro děti, v Praze obrovské vyžití pro nás i děti. V okolí Prahy bylo přitom také stále co objevovat, hodně jsme toho našli a ještě více na nás ještě čekalo.
V člověku se však mění priority a ty se v nás po deseti letech žití v Praze a na jejím okraji teď změnily o třistašedesát stupňů. Našli jsme se například v zahradě a takovém tom budování hnízda všeobecně, udělali jsme si v něm takový náš malý kousek ráje, ale těch dvěstěšedátsedum metrů čtverečních zahrady nám tak nějak nestačilo, v hlavně jsme už měli mnohem větší projekty. Jasně, je plno lidí, kteří by raději žili v bytě ve velkoměstě a já je moc dobře chápu, má to své přednosti a život je i více bez starostí. My to máme však trochu jinak. Teda trochu více jinak, chceme do života taky více pohody a její definice je u nás úplně někde jinde. Pak tady byla taky rodina. Ta zůstala na severní Moravě a rodinu máte jen jednu že jo? Když děti rostli a viděli prarodiče jednou za měsíc či dva, přišlo nám to nějak líto. Takhle si naše dětství nepamatujeme. A těch dalších důvodů bylo samozřejmě více a více a když jsme si to poskládali a dali dohromady, tak jsme přišli na to, že je čas na velkou změnu. I když s těžkým srdcem, po deseti letech budování vztahů, sbíraní zážitků, které se do vás fakt zapíší a třech letech budování domova.
A řekli jsme si, že si najdeme nový domov. Domov obklopený přírodou, zároveň s příjemným dojezdem k našim rodinám. Útočiště, ze kterého můžeme na všechny strany uskutečňovat naše dobrodružné výpravy. Řekli jsme si, že dětem prodloužíme takové to skutečné dětství, na které budou vzpomínat celý život. Život na venkově. Budou moci lézt po stromech, běhat po loukách a hrát si v potůčku. Doma vyběhnou na zahradu a budou zobat jahody, maliny, rybíz a všechno možné jedlé.
Přemýšleli jsme, jak by měl takový domov vypadat, snili jsme o něm, až jsme si ho vysnili. Vyšlo nám tedy, že nejlepší řešení bude, když si ho od základů vymyslíme a postavíme. Pak to šlo rychle. Na jaře inzerát, mezitím hledání stavebního pozemku, hledání stavební firmy, podpis smlouvy, v létě už prodej bytečku a stěhovačka na čas ke tchýňce na severní Moravu.
A tak jsme tady, už rok bydlíme v Opavě, za ten rok se toho stalo opravdu mnoho, spíše fakt moc. Našli jsme skvělou stavební firmu, se kterou budeme stavět naší dřevostavbu. Pozemků jsme objeli jen pár. Ono jich totiž až tak moc nebylo, teda bylo, ale měli jsme trochu specifická přání na to, jak by měl vypadat.
Až jsme ho našli, na samém úpatí Oderských vrchů. Stáli jsme tam a věděli, že je to ono. Že tady si chceme vybudovat náš domov.
A jak to bylo dále? O tom příště. Náš blog teď dostane úplně jiný rozměr, jiné zaměření a taky nový jméno. Nad ním ještě přemýšlíme, tak snad brzy. Tímto článkem tedy děláme tlustou čáru.
Budeme psát o rodině, designu, zahradě, o dobrém jídle a o našem novém domečku. Budeme tady hodně stavět, od úplných základů domu po navrhování zahrady. Začínáme totiž doslova na totálně zelené louce a bude to fakt jízda.
Všechno je totiž jinak a začínáme psát úplně novou kapitolu našeho života.
13. 02. 2020
Valentýnské focení s Vyvolej.to
Kde začít? Bože, je toho tak hodně, co se za poslední rok událo ... Z Rozárky už je velká holka. V září ji čeká nástup do školky a taky se nám na sklonku minulého roku narodil syn Jáchym. V červnu jsme naplno rozjeli s Lukášem eshop a tak nám poslední dobou ty dny nějak splývají.
Naštěstí nám pomohlo v listopadu umístění Rozinky do školičky v Zelenči a tak toho přes den stíháme teď o něco více. Najít si ale čas sami pro sebe ... nemyslitelné.
A tak, když jsem se zapojila do valentýnské soutěže s Vyvolej.to a následně ji vyhrála, v duchu jsem jásala. Věděla jsem, že nás dva, byť s dětmi, čeká akce, která bude jen o nás dvou. Prostě naše.
Termín na focení byl domluvený, místo taky a tak jsme se 1.2.2020 vydali celá rodina naší Caddynou do Prahy směr Café Lajka.
Ještě necelé 3 roky zpátky bychom se na takové profi focení pečlivě chystali, vybírali outfity ... Teď jsem byla ráda, když jsem se vlezla do svoji COS sukně, našla čisté bílé triko a stihla si koupit rtěnku. Lukáš to měl podobné, teda až na tu rtěnku. V Praze už na nás čekala záchrana v podobě Lucky, úžasné Lukášovy sestry, která si před focením vzala na starost Rozárku a ve Stromovce spolu obráželi dětské hřiště. Jáchymek to v kočárku zabalil a tak jsem na chvíli byli zase jen my dva, slečna fotografka a Julie z Vyvolej.to. A šlo se fotit.
20. 06. 2019
První den jako OSVČ aneb mám jednu nohu volnou
a druhou vlastně taky.
To, že jsme si před více než rokem založili e-shop, tak to není žádným tajemstvím. První plán byl jasný, půjdeme na to pomalu, vezmeme to jako přivýdělek k mateřské a uvidíme, co se bude dít. Uvidíme, jak nás to bude bavit, co to přinese či naopak vezme. No a za ten jeden rok jsme se toho naučili opravdu mraky. Tím, že si vše až na tisk plakátu děláme sami, tak je to opravdu každým dnem jen posouvací.
Míša na e-shopu dělala během dne, když jí malá dovolila a já přijel z práce kolem 18:00 h. Pověnoval jsem se malé, kolem osmé ji uložil ke spánku, zapnul PC a pár hodin makal na plakátech na míru a ve zbylém čase se mrkl na zbytek. Poslední dva měsíce se ale naše práce začala úročit, všechno do sebe začalo zapadat, marketing se vyladil a já ty dva měsíce neměl opravdu ani den volna, víkendy také zaplněné, a tak zbývaly jen dvě možnosti.
Buď s e-shopem seknout, protože se nám daří, tržby rostly (i když byly jak na horské dráze), klienti si nás chválili, práce nás bavila, ale neměli jsme špetku volného času a nebo dát v práci po 7 letech výpověď. Jít do té nejistoty na volné noze, vzdát se stálého výdělku, zaplacených dovolených, stravenek, Prahy, kolegů, firemního paušálů a dalších benefitů, který nám HPP nabízí. Sedli jsme si tak jednoho večera, dali do kupy pro a proti a plusy pro práci z domova se jen vršily a vršily, přičemž se protínaly často s tématem rodiny.
A tak jsem tady, sedím u počítače na volné noze (všimněte si toho prapodivného slovního spojení) a rád bych vám dal do kupy pár vět o tom, jak vypadal můj první den. První den, kdy je člověk po 7 letech svým vlastním pánem. To vám totiž může přinést řadu pěkných věcí, ale i řadu komplikací. Rád si podobné články ze života businessu čtu, tak pokud vás tenhle den v kostce zaujme, dejte echo do komentáře a můžeme jít v některých věcech více do detailu. Jistotu, tak tu teď nemáme, ale máme velkou chuť budovat. A kdyby to přeci jen nevyšlo, což se klidně může stát, tak trh práce je teď takový, že se není moc čeho bát a klidně můžu za půl roku něco hledat s pocitem, že jsem to zkusil a naučil se toho tolik, co by jinde trvalo roky.
Toliko prolog.
1. pracovní den
Ten vlastně začal o dva dny později. Míša musela odjet nečekaně na pár dní na Moravu, a tak jsem první dva ofiko dny strávil hlídáním naši malé a že to byla jízda. Přes den jsem si tak jen udělal několik nezbytných záležitostí pro chod e-shopu, stihl jsem i něco vytvořit a vyexpedovat, ale opravdu plnohodnotně jsem začal až ten den třetí. Ale o tom volná noha také je. Jste pánem svého času.
Třetí pracovní první den tedy:
Ráno a dopoledne
Životospráva
Tak tu jsem už nějakou dobu zanedbával. Vstával jsem v šest ráno, v sedm na autobus a doma v šest večer. Moc prostoru a ani chuť na to se pověnovat životosprávě už nezbývalo, a tak jsem si řekl, že to právě s prvním pracovním dnem napravím. Znáte to... od pondělí, od nového měsíce, od nového roku. Člověk má tendenci si ke změnám dělat milníky, i když to jde už od zítra či dnes.
Tedy vstával jsem stejně v šest ráno. Naše Rozárka je v tomhle obvykle dost přesná, vstává v šest, tedy den začíná v šest ráno. Tentokrát tomu bylo však jinak. Holky spaly a já nelenil, využil jsem toho, potichu ze spodku skříně vyhrabal své sportovní oblečení a dal si na terase malou rozcvičku, u branky si na kachlích rozbil display mobilu a vyběhl jsem doslova po dvou letech vstříc ránu, světu a svému bolavému tělu (jak jsem zjistil o pár desítek minut později). U nás na vesnici máme na běhání parádní podmínky a přitom jsem se za celé dva roky k tomu ještě nedostal. Pravda ale je, že založit zahradu z ničeho je opravdu náročná záležitost, a tak jsme nelenili, to zas ne. Ale teď to bylo tady, běžel jsem, jako Forest Gump jsem nevěděl kam až doběhnu a kolik toho dám. Po 500 metrech jsem si dal na workoutových překážkách další rozcvičku a jen si tak potvrdil, jak blbě na tom jsem. Dal jsem si tedy takový to předsevzetí, že to zlepším. Za chvíli pole vystřídala polní cesta posetá stromy, květinami, vyděšenými zajíci a já se nemohl neusmívat, bylo to skvělý. Jen místy mě vyděsil pod nohami nějaký nezvykle vyhlížející klacek. Člověk sic pochází z maloměsta, ale stačí pár let v Praze a už ve všem atypickém vidí hada. Což o to, ale že se zalekne i klacku, tak to je jiná story. Ale pomalu nás ta zhýčkanost tady opouští. Takhle pohodově jsem si dal startovacích 5 km a hurá domu. Tam mě už čekaly holky, sprcha a snídaně.
Naše bylinková zahrádka se rozrostla v opravdovou džungli. Natrhal jsem pažitku, hodil na pánev máslo, rozklepl domácí vajíčka a míchaná vajíčka byly za chvíli hotová. Takové ty víkendové poctivé snídaně teď máme na denním pořádku. Je to krapet změna od mých rutinních snídaní z obchodů.
Tak s tímhle by ten den mohl začít. Hlava čistá, žaludek plný, dělám si kafe a zapínám PC. Začínám v osm ráno, ušetřil jsem hodinu cesty do práce a čas využil jinak.
Komunikace a grafika
Celé ráno a dopoledně trávím s klienty na emailu a pracuji na plakátech na míru. I když máme přes sto hotových designů, tak ty na míru jsou nejžádanější a já klienty chápu. Je to zkrátka originál šitý na míru. Nicméně pro mne to znamená vyladění detailů, přípravu podkladů a následnou práci v grafických programech. Každopádně to, že jsme s klienty v kontaktu, je jeden z důvodů proč se nám plní sekce "Řekli jste o nás". S klienty si píšeme a doklepáváme podklady pro plakát k dokonalosti. S klienty si píšeme pochopitelně přes celý den, ale ta podstatná práce je dopoledne. Během dopoledne stihnu pár tanečků s Rozárkou, a když mám plakáty hotové, pouštím za PC Míšu a ta mi je svým bystrým okem všechny překontroluje. Následně je odesílá našemu dodavateli k tisku. Já beru malou na zahradu, abych dal Míše prostor a mohla si v klidu zabalit tisky z předešlého dne. Hrajeme si venku na schovku a nacházíme první červené jahody. Z jahod si záhy děláme náš každodenní zvyk a hned po ránu Rozárka vyletí ven a kontroluje, které jahody jsou už červené, načež je s úžasem strčí do pusy (teda momentálně ladíme to, že zelené jsou bléé a červené mňam, ne vždy se zadaří).
Odpoledne
Jdeme společně pro oběd. Tento model pomalu opouštíme, protože se chci pořádně naučit vařit (namotivován masterchefem), tak snad čas dovolí. Cestou bereme zabalené tubusy a necháváme je na naši oblíbené Zásilkovně, přes kterou posíláme také DPD a Českou poštu. Všechno hezky na jednom místě. Oběd si dáváme na zahradě pod pergolou. Holky jdou za chvíli spát a já si beru plavky, dávám si sprchu pod hadicí a natahuji prodlužku pod pergolu a zbytek pracovní doby trávím venku.
Marketing
Přišla nám už řada nabídek od profesionálů, kteří dle toho, co píší, tak by nám lehce zvedly obrat a celý eshop posunuli i se sociálními sítěmi někam jinam. My si tohle vše děláme ale teď sami. Přicházíme tím o obrat? Zcela jistě. Je dobře, že si tohle obrovské téma spravujeme sami? Těžko říci. Marketing se kolem mě v práci vždy motal, ale takové výrazy jako CPC, PNO, nějaké UTM v linku a desítky dalších zkratek a stovky další teorie a především však praxe, šly okolo mne. Každý měsíc však cítím, že to posouvám někam dále. Když nefunguje remarketing, tak zkusím jiný, někde jinde či změnit jen parametry. V takových pokusech teď jsme, objevujeme nové prostory, metody a zatím se vše jen zlepšuje.
Projíždím tak čísla z předešlého měsíce, vyhodnocuji a hledám, co by šlo ještě lépe poladit. Na jednom srovnávači nám výrazně klesla návštěvnost, avšak PNO se snižuje a objednávky rostou. Dává to smysl? Nejspíše nedává, i přes očividný úspěch lehce upravuji cenu za proklik. Bude nás to stát více, ale půjdeme také více vidět a návštěvy porostou.
I když si myslíte, že není co zlepšit, tak věřte, že opak je pravdou. Dlouhodobě nejsem spokojený s Heurékou. Pro náš sortiment asi není úplně nejnosnější, ale je to přeci jen jeden z dalších kanálů návštěvnosti. Nastavuji tak API na Heuréka košík, bude to něco nového a uvidíme, co se stane či nestane.
Beru longboard a jdu se na půl hodinky projet po cyklostezce, kterou máme hned za brankou. Bude se za chvíli napojovat až k polabské stezce, to pak bude jízda.
Copy a web
Tady máme tolik nápadů, které se musí zhmotnit, ale ono to teď už pomalu půjde. Když jsem dělal na eshopu po mé pracovní době, tak jsem se staral především o klienty a grafiku. Teď je konečně čas i na nějaký ten development.
Tady máme tolik nápadů, které se musí zhmotnit, ale ono to teď už pomalu půjde. Když jsem dělal na eshopu po mé pracovní době, tak jsem se staral především o klienty a grafiku. Teď je konečně čas i na nějaký ten development.
Zakládám tak novou sekci "Často kladené otázky" , padá mi tím kámen ze srdce, měl jsem to už dlouho v plánu a ťukám tam první várku textů. Ze sekce mám radost, podobnou jen tak někde nenajdete. Zároveň, ale vím, že budu muset zapracovat na přehlednosti, protože už teď mám v kapse další várku otázek. Klienti tam však už teď najdou, co potřebují a třeba nám to podpoří i ten prodej.
Zakládám novou sekci "Vaše plakáty". Za každé označení na Instagramu nebo Fb jsme moc rádi, je to pak hezké zadostiučinění, že se naše práce lidem líbí a co více mají z ni oni, či jejich blízcí radost. V této sekci, tak nejdete kupu radosti a klienti zároveň inspiraci.
Když jsme u těch feedbacků, updatuju sekci "Hodnocení obchodu", k tomuto vylepšení eshopu jsme přišli jak slepí k houslím a za půl roku jeho fungování máme téměř stovku pětihvězdičkových hodnocení. Je to jednak naše velká marketingová podpora, ale také velký závazek. Laťku jsme nastavili vysoko a děláme tak všechno proto, aby jsme ji udrželi. Někdy to jde samo, jindy je to opravdu dost náročné. O tom, že co klient to originál bych vám mohl vyprávět ze svého předchozího zaměstnání příběhy, a když do toho vleze nečekaná výrobní či procesní komplikace...Nejsme ani zdaleka dokonalí. Ne vždy je posvícení, ale zatím se daří a tato sekce je pro nás velký hec, ale hlavně i potěšení. Je tam hned několik komentářů na základě kterých jsme se posunuli jinam. Např. zde byla poptávka po takových samozřejmostech jako dobírka či platba kartou - no a tak je máme. Jiný klient si zase přál ještě kontrolní email, než mu bude plakát finálně vyhotoven - no a tak ho máme. Jiná klientka nebyla spokojena s dárkem, který jsme ji vybrali a zaslali jako pozornost- no a tak jsme si pořídili na eshop nový modul, díky kterému si klienti mohou dárky vybrat sami. Další klientka byla zas moc spokojená, ale chybělo ji ještě aby ji hvězdná mapa svítila - tak ne všemu zas vyhovíme a tento update neplánujeme, ale i tak jsme za podobné feedbacky rádi. Feedbacky jsou a vždy byly především posouvací.
Holky jsou vzhůru, v průběhu dne k nim odbíhám, pohoupu malou, vytrhnu nějaký ten plevel a zjišťuji, že ze svých obvyklých 4-5 káv mám dnes v sobě jen jednu. Taky dobře, na zbylé odpoledne mi stačí už jen Kurkuma latte. Tuhle chutnou věc objevila Míša ve zdravé výživě. Chuťově je to fakt hodně zajímavý a je to příjemné zpestření.
Tady na blogu měním logo a mažu z něj podtitulek "Lifestyle blog zaměřený na pánskou a dámskou módu", vždyť to už není dávno pravda a nechávám zatím jen "lifestyle blog".
Sebevzdělání
Ve zbytku "pracovní doby" zapínám youtube a šprtám. Nedávno jsme si pořídili nové grafické programy - Affinity photo a Affinity designer. Pomalu a jistě přecházíme s celou naší grafikou na ně. I když to na první pohled nevypadá tak složitě, tak člověk hledá třeba půl hodiny takovou prkotinu jako změnu plátna z bílé na černou, aby pak na fóru zjistil, že to nelze. Musí se přes plochu vytvořit obdélník (v barvě potřeby). Když jsme začínali, netušili jsme, co je nějaký CMYK, GREYSCALE, TIFF. To vše jsme se museli pro kvalitní tisky naučit a ještě mnohé musíme. Chci tak každý den věnovat chvilku samostudiu. Od účetnictví přes grafiku po programovací jazyky. A voila tiskové data jsem posunul zas někam jinam. Od tohoto dne budeme mít designy v takovém formátu, v kterém je tiskárna skutečně potřebuje. Nedávno jsme se totiž dozvěděli, že ty naše si pak ještě dennodenně upravují do pdf, ořezových značek a bleedu. Odteď si obě strany ušetří čas. Komunikace je důležitá.
Průběžně odepisuji klientům, připravím si sem tam design, ať toho máme zítra méně a končím v 17:00. Což je o půl hodinu více, než v mé bývalé práci, ale ono to šlo tak nějak samo a ještě ušetřím hodinu za cestování. Doma jsem vlastně dříve. To, že dnes končím, tak to si dejte do uvozovek. Sic jdeme za chvíli grilovat burgery, ale pokud mi klient napíše v sedm večer, tak jsme momentálně v takovém nastavení, že mu stejně odepíšu. Na druhou stranu si zítra dopoledne s čistým svědomím sjedeme na trhy.
Chce si to najít balanc a jsme zvědaví, co nám přinesou ty dny další. Práce z domova má samozřejmě mnohá úskalí, už jen to, že si z bytu pomalu děláte skladiště, že nejde být kreativní na povel, když vám do toho pere pračka a komunikace mezi sebou to je kapitola sama o sobě. Sebemenší kritika může být rozbuškou k něčemu většímu a musíme se učit spolu pracovně komunikovat. Třeba si tak jednou otevřeme showroom, to je totiž náš sen a přesně víme jak bude vypadat. Teď si ale užíváme toho, že jsme spolu doma a doháníme, co jsme měsíce plánovali.
Chce si to najít balanc a jsme zvědaví, co nám přinesou ty dny další. Práce z domova má samozřejmě mnohá úskalí, už jen to, že si z bytu pomalu děláte skladiště, že nejde být kreativní na povel, když vám do toho pere pračka a komunikace mezi sebou to je kapitola sama o sobě. Sebemenší kritika může být rozbuškou k něčemu většímu a musíme se učit spolu pracovně komunikovat. Třeba si tak jednou otevřeme showroom, to je totiž náš sen a přesně víme jak bude vypadat. Teď si ale užíváme toho, že jsme spolu doma a doháníme, co jsme měsíce plánovali.
Tak to byl celkem podrobně popsán můj první pracovní den. Pokud jste dočetli až sem, tak všechna čest. Zaujala vás tato pracovní tématika? Dejte níže vědět a můžeme jít do detailu.
PS: Za celý den jsem neměl ani jeden meeting. Zajímavá to změna :)
02. 02. 2019
5 tipů na dárky k Valentýnu pro muže i ženy
Za pár dní budou někteří z vás hojně oslavovat s milovanými osobami svátek Sv. Valentýna. Někdo ve jménu lásky slaví v tento americký svátek, jiný si to nechává na 1. máje. A pak jsou tací, kteří berou útokem oba svátky. Za nás se na prvního máje vždycky rádi projdeme pod třešeň. Ale neuráží nás ani Valentýn. Bereme ho jako příležitost pro nějakou fajn večeři či zážitek. Markéťáci se totiž dost činí a firmy se doslova předhánějí v nabídkách, tak proč toho nevyužít.
A jelikož víme, že byste svému protějšku snesli modré z nebe každý den, tedy i na Valentýna a že vybrat ten správný dárek je někdy pořádný kumšt. Sepsali jsme tak pro vás článek s pár tipy, jak pro něžné pohlaví, tak i pro to mužské.
Hvězdná mapa vašeho životního okamžiku z www.navlnescandi.cz
Začneme tedy pár tipy z pohledu ženy.
PRO ŽENY
1. Parfém - tady ale pozor, musíte opravdu vědět, jaký typ vůně má vaše žena ráda. Sládky? Lehký? Citrusový? Květinový? Doporučuji očíhnout její parfémy v koupelně, na internetu se na ně podívat, zjistit si, z čeho se skládá hlava parfému (základ) a podle toho vybrat ten pravý. Můžete nakoupit klidně přes internet (pro ty zkušenější), ale já bych doporučila dát si tu práci a zajít přímo do specializovaného obchodu, parfémy si očichat a nechat si poradit. Když víte typ vůně, pak už je to brnkačka. Ale pozor, na parfému pro ženu nešetřete!!!
2. Hvězdná mapa vašeho životního okamžiku - chcete být opravdu originální? Tak doporučuji hvězdnou mapu. První pusa? První rande? Výročí? Svatba či narození děťátka. To vše si můžete nechat vypočítat a společně s údaji a textem nechat vytisknout. Sami ji máme doma a je ozdobou našeho obýváku. Získáte tak jedinečný designový kousek ušitý namíru, který má navíc hloubku. Najdete na www.navlnescandi.cz.
3. Kniha z fotek - dnes už existuje nepřeberné množství, jak a kde si nechat vyrobit originální foto knihu (z polaroidů, nalepovací, rovnou vytištěnou, tvrdé vazby, měkké ....). Dá se s tím pěkně vyhrát. Takovou knihu jsem dostala i já, doplněnou vlastními básněmi a pánové, bomba. Pokud máte doma něžnou a romantickou duši, tímto určitě nezklamete.
4. Prádélko - tady opatrně, abyste se nenechali moc unést svou fantazií. Prádlo by mělo být jak sexy, tak něžné. Na Valentýna doporučuji červené, růžové a krajkové. Z vlastní zkušenosti se doporučuji mrknout do kvalitnějších obchodů zaměřených na spodní prádlo. Mějte, ale prosím na mysli, že u spodního prádla je důležitá kvalita a pohodlí. Vyberete-li správně, žena se vám v něm určitě ráda večer předvede.
5. Buďte tajemní - překvapení to my ženy milujeme, samozřejmě tím myslím to příjemné překvapení. Když naplánujete večeři v tiché romantické restauraci s hezkým výhledem a skvělou recenzí, koupíte k tomu květiny, nějaký šperk a to vše zakomponujete třeba do originální pozvánky pro svou milou, máte úspěch zaručen.
PRO MUŽE
1. Zážitek - mrkněte se po něčem netradičním, po něčem co víte, že mu udělá radost a zároveň i zážitek o kterém s nadšením bude vyprávět kámošům u piva. Tedy žádný kurz psaní všemi deseti, ale například virtuální realita, tandem, laser game, potápění, nějaký zážitkový workshop, jízda v Mustangu a desítky dalších zážitků. Když nevíte coby, mrkněte na slevové portály, inspirace je tam mraky.
2. Sběratelský kousek - ať už sbírá LP desky, balenou vodu nebo dinosaury, dalším kouskem do jeho sbírky ho určitě jen potěšíte.
3. Jídlo - Jistě vaši kuchyni zbožňuje, ale vytáhněte ho ven třeba na parádní steak, tatarák či pořádný burger. Mrkněte se na recenze podniků ve vašem městě a najděte ten nej. Protože je tisíc steaků a tisíc chutí. Za zkoušku stojí i Valentýnská degustační menu, v kterých se často dají najít moc pěkné chody. Jíst musí každý, tak proč si to jídlo neužít a pokud se hecnete a koupíte i lístek do kina na film, na který byste jinak nikdy nešla, ale pro něj to uděláte, tak máte vyhráno. "Nechť tě provází síla." Yoda
4. Kniha - Vypnout wifi, dát si nohy nahoru a otevřít si nějakou fajn knihu, to je dobrý relax. Dneska vychází mraky zajímavých i českých věcí. Pro cestovatele doporučuji něco od Ladislava Zibury, šílené a zároveň dost vtipné je snad cokoli od Františka Kotlety. Do třetice doporučuji knížky psané samým životem od Patrika Hartla. Do knížky pak můžete napsat i věnování a máte o památku vystaráno.
5. Lístky na koncert - každý rok k nám jezdí spousta parádních kapel a výběr je tak opravdu velký. Můžou to být lístky na zvučná jména, na jeho oblíbenou kapelu či na menší hudební projekty, které poslouchá a rád by na ně konečně zašel. Koncerty jsou parádní odreagování a doteď rád vzpomínám třeba na takovou méně známkou kapelku The Kilimanjaro Darkjazz Ensemble. Míša věděla, že je poslouchám, a když ohlásili koncert v Meetfactory, tak neváhala a koupila nám lístky. A o tom to je.
A jak Valentýna vnímáte vy? A máte další zajímavé tipy? Sem s nimi.
25. 11. 2018
Koláč plný jablek s vlašskými ořechy
Je to tak tři měsíce, co jsem odjela na celý víkend pryč a nechala tak Lukáše s Rozárkou poprvé doma samotné. Odjížděla jsem s těžkým srdcem ale s vědomím, že odjíždím pro dobrou věc a že to spolu ti dva beze mě zvládnou. A taky že jo.
Navíc když jsem v neděli přijela domů, čekal mě uvařený výborný oběd, spokojené dítě a dokonce upečený famózní koláč. Asi bych na takové víkendy měla jezdit častěji:)
Od té doby jsme tento koláč pekli už minimálně 5 krát a určitě s ním nekončíme.
Od té doby jsme tento koláč pekli už minimálně 5 krát a určitě s ním nekončíme.
Na koláč budete potřebovat:
- 4 oloupaná šťavnatá jablka zbavená jadřinců a nakrájená na měsíčky
- 125 gr změklého másla (to máte přesně polovinu kostky másla)
- 120 gr třtinového cukru
- 3 vajíčka
- 50 gr rýžové mouky (tou dáte koláči takový ten punc výjimečnosti)
- 100 gr hladké mouky
- 1 vrchovatá lžička prášku do pečiva
- špetka soli
- kousek másla na vymazání formy a trochu hladké mouku na vysypání
Posypka:
- dvě a půl hrsti vlašských ořechů
- cukr moučka na závěrečný posyp
- 1 lžička mleté skořice
- 1 lžíce třtinového cukru
- několik tenkých plátků másla na vrch koláče
Postup:
Pokud máte dítě, tak mu dejte dvě misky, pár těstovin a ono si mezitím vyhraje (pokud dítě nemáte, tak si ho když tak pořiďte). Nejspíše pak budou těstoviny opravdu všude, ale ona ta minutka úklidu za půl hodiny štěstí dítěte stojí.
Pak si zapněte troubu, ať se vám krásně prohřeje na potřebných 170°C. Pak si vymažte kouskem másla dortovou formu a prosypte ji hladkou moukou. Když máte hotovo, vrhněte se na jablka - oloupat, zbavit jadřinců a nakrájet na měsíčky. Hotovo? Tak jdeme na těsto ...
Vezměte si větší mísu a vyšlehejte v ní do tužšího krému změklé máslo spolu s cukrem. Vyšlehejte si vajíčka a pomalu je lijte do těsta, které zároveň šleháte. Smíchejte si rýžovou mouku s hladkou a kypřícím práškem a přidejte ho do těsta a znovu šleháme. Vznikne vám tužší těsto, do něhož přimíchejte půlku nakrájených jablek. No a koláč máte skoro hotový :-)
Teď už jen těsto rovnoměrně rozprostřete do koláčové formy, vršek obložte zbylými jablky a na ně dejte plátky másla. Závěrem se koláč posype směsí cukru a skořice (1 lžíce třtinového cukru s 1 lžičkou skořice). No a šup s ním na 50 minut do trouby.
Mezitím, co se bude koláč péct, vezměte si do dlaně ořechy a trochu je pomačkejte. Pak už jen stačí je zlehka na suchu opražit. Nejspíše vám slupky, které od ořechů odpadnou trochu zčernají, to vůbec nevadí, jen ořechy pak v misce přeberte.
Jakmile bude koláč hotový, posypte ho ořechy a moučkovým cukrem.
Dobrou chuť.
Teď už jen těsto rovnoměrně rozprostřete do koláčové formy, vršek obložte zbylými jablky a na ně dejte plátky másla. Závěrem se koláč posype směsí cukru a skořice (1 lžíce třtinového cukru s 1 lžičkou skořice). No a šup s ním na 50 minut do trouby.
Mezitím, co se bude koláč péct, vezměte si do dlaně ořechy a trochu je pomačkejte. Pak už jen stačí je zlehka na suchu opražit. Nejspíše vám slupky, které od ořechů odpadnou trochu zčernají, to vůbec nevadí, jen ořechy pak v misce přeberte.
Jakmile bude koláč hotový, posypte ho ořechy a moučkovým cukrem.
Dobrou chuť.
05. 07. 2018
3. Rodina
"With your feet in the air and your head on the ground.." Pixies
Pravda je taková, že už nevydáváme jeden článek za druhým jako tomu bylo rok, dva zpátky. Den je skutečně krátký a my ho stále využíváme na plno, jen těch "projektů" je teď vice a možná i proto ustoupil blog krapet do pozadí. Stále jsme ale tady a na následujících řádcích vám chceme ukázat, proč jsme už více či méně offline.
Co teď vyplňuje náš čas nejvíce?
1. Zahrada
L: Už to bude téměř rok, co bydlíme v našem novém bytu se zahradou za okrajem Prahy. Polovinu interiéru starého bytu jsme prodali a začalo se zařizovat všechno od začátku. V novém, troufám si říci už vyzrálém stylu. Dále spousta vrtání, malování, dokonce jsem stavěl příčku a jednou jednu v koupelně zase zbourám. Zhruba po půl roce jsme se konečně dostali na zahradu a pochopil jsem, že ta se vážně buduje roky.
V prvním kroku jsme si nechali dovést tuny a tuny hlíny a začalo se kolečkovat a dorovnávat terén. Dále přišlo oplocení, zakládání trávníku, založili jsme si také kompost a tento měsíc začneme využívat dešťovou vodu. Opravdová výzva ale byla dřevěná terasa s pergolou. Studovali jsme, kreslili si návrhy a na konec objednali pro terasu desítky prken a hranolů ze sibiřského modřínu a KVH hranoly pro pergolu. A začalo se makat. Položili se základy, pak mi přišel na pomoc přítel od mé sestry a začala několikadenní "tesařina". Ten pocit, když něco postavíte vlastníma rukama, je opravdu k nezaplacení (místy jsem se cítil jako Ryan Gosling v Zápisníku jedné lásky) a člověk se opravdu mnoho naučí. Postupně přichází na dostatky i nedostatky a jestli bude nějaké příště, tak už vím, co bych udělal trochu jinak. V průběhu několika dalších týdnů jsem dělal menší úpravy, zpevňoval, natíral a doslova včera dodělal střechu. V brzké době pergola ještě dostane boční stěnu z latěk, které necháme prorůst Vistárií, a další týden nám dorazí zahradní nábytek. Chill může začít.
V prvním kroku jsme si nechali dovést tuny a tuny hlíny a začalo se kolečkovat a dorovnávat terén. Dále přišlo oplocení, zakládání trávníku, založili jsme si také kompost a tento měsíc začneme využívat dešťovou vodu. Opravdová výzva ale byla dřevěná terasa s pergolou. Studovali jsme, kreslili si návrhy a na konec objednali pro terasu desítky prken a hranolů ze sibiřského modřínu a KVH hranoly pro pergolu. A začalo se makat. Položili se základy, pak mi přišel na pomoc přítel od mé sestry a začala několikadenní "tesařina". Ten pocit, když něco postavíte vlastníma rukama, je opravdu k nezaplacení (místy jsem se cítil jako Ryan Gosling v Zápisníku jedné lásky) a člověk se opravdu mnoho naučí. Postupně přichází na dostatky i nedostatky a jestli bude nějaké příště, tak už vím, co bych udělal trochu jinak. V průběhu několika dalších týdnů jsem dělal menší úpravy, zpevňoval, natíral a doslova včera dodělal střechu. V brzké době pergola ještě dostane boční stěnu z latěk, které necháme prorůst Vistárií, a další týden nám dorazí zahradní nábytek. Chill může začít.
Se zahradou jsme teprve na začátku a čeká nás ještě spousty práce. Už teď víme, že to nebude klasická satelitní zahrádka s tújemi. V plánu je okrasná část, taková oáza klidu s relaxačními prvky a část ovocná s vyvýšenými záhony, ovocnými stromy, místo kde si může naše malá natrhat hrášek či jahody. Na tyhle maličkosti z dětství totiž sám nejraději vzpomínám. Na podzim nás čeká dosázet trávník, zasadit kolem dokola Habrový plot, doklepat skalku a postavit bytelný cihlový gril. Další rok postavit zahradní domek, vyvýšené záhony a dát té naší zahrádce duši.
Je to náročný, ale boží.
Je to náročný, ale boží.
2. Nový e-shop Na vlně scandi
L: Z počátku toho bylo opravdu moc. Samostudium, hledání odpovědí na naše otázky (a že jich bylo) a pak samotná realizace. Zatím si vedeme náš e-shop Na vlně scandi stále v minimalistickém režimu a ukazuje se, že to přináší své ovoce. Zkoušíme, děláme chyby a učíme se. Pomalu se posouváme dále a již brzy rozšíříme náš sortiment o další designové skvosty. A čím se v e-shopu momentálně zabýváme? Přemýšlíme jak udělat kvalitnější a zajímavější fotky a pak hlavně marketing. Ve zhýralém PPC světě to je kapitola sama o sobě. Zkoušíme různé portály, někde to jde více, jinde méně či vůbec. Hrajeme si s cenou za kliknutí, platíme faktury a jsme rádi z každé nové objednávky. Tenhle projekt je opravdu po všech stránkách posouvací.
3. Rodina
M: do naší rodinky přibyl před 11. měsíci nový člen, naše dcerka Rozárka. Zaplňuje náš veškerý "volný čas". Díky Rozárce se učíme trpělivosti a pokoře, objevujeme skutečnou velikost lásky, už nemáme čas se zabývat do detailů módou (i když máme v plánu, koupit si na sebe něco pěkného, odcházíme s oblečením pro Rozárku) a neřešíme jen sami sebe. Teď řešíme dětskou výživu, uspávání, růst zoubků, Rozárčin úžasný motorický vývoj, vybíráme první rodinnou dovolenou .... no je toho hodně. Nechceme skutečně nic zanedbat, čas s naší malou letí opravdu rychle a pokroky vidíme takřka denně. Tímto "projektem" se budeme zabývat ještě spousty let. Celý život.
4. Strollering
M: Myslím, že Strollering přišel do mého života v tu pravou chvíli, přesněji letos v březnu. Dodává mi potřebnou energii, abych vše kolem Rozárky zvládla. A co to vlastně Strollering je? Jednoduše řečeno cvičení s kočárky pro maminky na mateřské. Více se o něm můžete dočíst v mém nedávném článku. Chtěla jsem se na mateřské nějak angažovat, seberealizovat, dostat dolů kila a dostat se zpět do fyzické a psychické kondice. Sport miluju od malička a tak kurz Strolleringu byl jasná volba. Budu si moci vydělat, zasportovat a ještě mít u sebe Rozárku a to chceš. Prostě úžasné cvičení pro maminky. A kde lektoruji, kde mě můžete potkat a přijít si zacvičit? V místě našeho aktuálního bydliště, v Nehvizdech. Dvakrát týdně, tak můžete potkat gang maminek s kočárky, které se jen neprocházejí, ale opravdu makaj.
To by byl náš volný čas v kostce. Chcete se dozvědět o nějakém našem "projektu" více? Řekněte si a my se vám rozepíšeme.
To by byl náš volný čas v kostce. Chcete se dozvědět o nějakém našem "projektu" více? Řekněte si a my se vám rozepíšeme.
28. 06. 2018
Než jsem začala Strollering tady v Nehvizdech lektorovat, znala jsem tady všeho všudy své dvě sousedky, sousedku od naproti a pošťačku. Teď? Teď mi přijde že znám tady snad všechny místní aktivní maminky a jejich ratolesti. Povídáme si o strastech a plánech do budoucna, vzájemně se do sportu motivujeme, dodáváme si síly, když máme nemocné děti, nebo když jim rostou zoubky ... Pokud tento článek teď čte nějaká slečna či žena, která ještě děti nemá, věřte, že za takovou "komunitu" potom budete neskonale vděčné. Bezdětné kamarádky vám moc rozumět nebudou a manžel, byť je nejzlatější, vás taky v některých "miminkovských" věcech moc nepochopí. Strollering tak není jen o sportování, ale také o setkávání a seznamování maminek se stejnými zájmy a o navozování nových přátelství. Chcete mít šťastné miminko? Musíte se hlavně hodit do pohody vy. Od té doby, co jsem začala se cvičením a hlavně s pravidelným Strolleringem, jsem spokojenější, endorfiny mi dodávají sílu vše s úsměvem zvládnout a jako bonus mám hezkou postavu.
Mateřská v pohybu, aneb tak trochu jiná procházka ...
... takový podtitul nese název Strollering. Záhadný název pod kterým se skrývá úplně famózní cvičení pro maminky na mateřské, pracující maminky ... prostě pro všechny aktivní mámy, které by rády cvičily, ale děti jim na to moc prostoru a času nedávají.Jedná se o rychlou chůzi ideálně v kardio zóně, takže nabraná kilča půjdou krásně dolů, do cvičení se zapojují i posilovací prvky a když jsou děti velké, můžete je do cvičení zapojit taky. Mimča můžete použít místo závaží, samozřejmě ve správném úchopu .... těch plusů je tam více. Na výmluvy tady už prostě není prostor.
A co to má společného se mnou? Jak už jistě víte z předchozích článků, miluju sport. Od mala jsem k němu byla vedena a nakonec jsem ho i úspěšně vystudovala, a tak jsem se ho nechtěla vzdát ani v těhotenství, ani na mateřské. Rozárce bude už 11 měsíců a já už se od ledna hýbu co to dá. Jde to. Chce to jen pevnou vůli, správný time management a správný výběr cvičení. Začala jsem cvičením doma s FITFAB, díky Andy za to, a abych taky přispěla do rodinného rozpočtu, jelikož je mateřská na finance fakt slabá, udělala jsem si v březnu kurz Strolleringu nebo-li Cvičení s kočárky. Rozárku tak mám pořád u sebe, můžu reagovat na její potřeby, je na čerstvém vzduchu, mezi dětmi, takže se krásně socializuje a já si dám řádně do těla, to prostě chceš.
Jak jste na tom se sportem vy, maminky?
21. 03. 2018
To, že skandinávský styl je čím dál tím více populárnějším, tak to není žádným tajemstvím. Potkáváme ho na stránkách časopisů, na virtuálních stránkách blogů, v nabídce eshopů, točí se čím dál tím více filmů a severští krimi autoři jsou na výsluní. Samotnou kapitolou je pak obchodní dům IKEA, který je ukazatelem toho, že se scandi stylu u nás daří a jede dále. Musím říci, že nám tenhle velký boom nevadí a to už jen proto, že jsme díky němu také ke scandi přišli a našli v něm obrovskou pokladnici inspirace. Dlouho jsme totiž hledali, v jakém stylu si ten náš domov budeme budovat, vyzkoušeli jsme mnohé, několikrát se stěhovali, hodně věcí prodali a znovu nakoupili, až jsme to poměrně nedávno zapíchli na vesnici za Prahou. Když ne na furt, tak alespoň na hodně dlouho, a tak nás skandinávský styl potkal v té nejlepší chvíli a my se tak můžeme zařizovat v tom pravém ořechovém.
Když jsem tak přemýšlel, co za článek napsat do naší scandi série jako první, nápadů se na mě hrnulo ze všech stran plno. Skandinávský styl, design, umění a životní styl jsou velice vděčná témata, kterým se tady na našem blogu budeme rádi věnovat. Představíme vám zde ikonické severské značky a kousky, zamyslíme se nad aktuálními tématy, trendy a kdo ví, třeba padne i nějaký ten recept na severkou pochutinu. První článek by měl však začít pěkně od píky, a tak bych vám tady popsal to, jak ten skandinávský styl bydlení vidíme našima očima my. Očima ne nějakých designových mágů, samozvaných profíků, ale lidí, kteří se o tento styl zajímají, čtou o něm, rádi se inspirují a bez nějakého výraznějšího škatulkování si z něj berou to, co se jim líbí a to pak užívají i doma.
Zdroj: http://www.jurnaldedesigninterior.com
To, že skandinávský styl je čím dál tím více populárnějším, tak to není žádným tajemstvím. Potkáváme ho na stránkách časopisů, na virtuálních stránkách blogů, v nabídce eshopů, točí se čím dál tím více filmů a severští krimi autoři jsou na výsluní. Samotnou kapitolou je pak obchodní dům IKEA, který je ukazatelem toho, že se scandi stylu u nás daří a jede dále. Musím říci, že nám tenhle velký boom nevadí a to už jen proto, že jsme díky němu také ke scandi přišli a našli v něm obrovskou pokladnici inspirace. Dlouho jsme totiž hledali, v jakém stylu si ten náš domov budeme budovat, vyzkoušeli jsme mnohé, několikrát se stěhovali, hodně věcí prodali a znovu nakoupili, až jsme to poměrně nedávno zapíchli na vesnici za Prahou. Když ne na furt, tak alespoň na hodně dlouho, a tak nás skandinávský styl potkal v té nejlepší chvíli a my se tak můžeme zařizovat v tom pravém ořechovém.
Jak již název napovídá, skandinávský styl k nám přišel ze Skandinávského poloostrova, ale přirozeně zasahuje i do širokého okolí. Je nutné si uvědomit, že neexistuje jednotný skandinávský styl. Samotný styl a kultura bydlení se v jednotlivých zemích liší. U Švéda doma to bude vypadat jinak než u Fina či Nora, ale o tom podrobněji někdy příště. Obecně však lze skandinávský styl definovat jako světlý a vzdušný interiér. Pro tuhle vzdušnost se často využívá rafinovaných úložných prostorů. Skandinávci mají zvláštní um pro to, že to co má být vidět, to vidět lze a to, co vidět být nemusí, je skryto. Co se týče barev, tak pokojům dominují neutrální barvy jako světle šedá, bílá a krémová. Ty se často dávají také do kontrastu s černou. Co se týče doplňků, tak u těch se využívá především geometrických tvarů. Ale taky takových dekorací, které často hraničí s retrem či ho přesahují. Kolikrát si říkám, že některé nápady mohou projít snad jen skandinávcům. A ono to vážně funguje a vypadá to skvěle. Scandi interiéry jsou krásně prosvíceny buď nesčetnými lampami, lustry či všudypřítomnými svíčkami. A co si v takovémto interiéru pověsit na zeď? Tady fantazie opravdu nezná hranic a kombinuje se vše se zdánlivě nekombinovatelným. Pověsit vedle sebe můžete plakáty s písmeny, slovy či fotky přírody, pokojovek, zvířat, geometrických tvarů nebo obrazů žen. Popusťte uzdu fantazii a samotné vás překvapí, jak to bude na zdi parádně ladit. To, co však dělá scandi interiér opravdu scandi, je útulnost. Ta nesmí jít nikdy stranou, ani na úrok sebedesignovějšího, avšak nepohodlného kousku. Skandinávcům k tomu pomáhají deky, nespočet plédů, kožešiny a všudypřítomné pokojové rostliny. To co je v italské pánské módě známo jako sprezzatura, tedy zdánlivá spontánnost, nastudovaný nezájem a dobře nacvičená přirozenost. Tak to skandinávci aplikují do svých interiérů, kde je až k nevíře jak vždy dobře vypadá postel, která je zavalena plédy, to samé sedačky a křesla. Plédy najdete taky na okně či u krbu, kde si skandinávci tvoří své hygge koutky.
Zdroj: https://cz.pinterest.com
Náš styl bydlení se takovými těmi obecnými definicemi krapet míjí. Pros nás je hlavní se cítit doma příjemně a to místy obnáší i porušení nějakých těch pravidel. Ze scandi stylu bezesporu vycházíme, bereme si z něj to, co se nám nejvíce líbí a do toho pak začleňujeme vlastní nápady. Líbí se nám světlé a minimalistické interiéry, ale zrovna tohle je věc, na kterou jen rádi koukáme a doma si to místy obarvujeme. V obývacím pokoji tak máme například petrolejovou stěnu, před kterou se skví žlutá sedačka. Nezapadá to jistě do obecného scandi konceptu, ale věřte, že i podobné nápady na severu najdete. Jen se o nich moc nemluví. Když jsme bydleli na Letné, tak jsme měli pod nohami bytelné dřevěné parkety a nad hlavou nekonečný strop. Velká okna pak jen byla třešničkou na scandi dortíku. Teď bydlíme v novostavbě, která není tak vzdušná, ale nahrazuje nám to například taková milá věc, při které stačí udělat jeden krok z obýváku, a jsme na zahradě. Naše nové bydlení si žádá zase jinak zařízený interiér, ve kterém rádi kombinujeme především modernější kousky s těmi staršími.
Zdroj: http://www.dailydreamdecor.com/
Neodmyslitelnou součástí skandinávského stylu jsou přírodní materiály jako dřevo, kámen, kůže, ale i sklo. I tyto materiály odráží to, že Skandinávci kladou velký důraz na kvalitu. Právě tento aspekt je něco, v čem se my jako Češi máme ještě hodně co učit. Samotní máme rádi obchody jako Nanu nana, Jysk, Pepco apod. Dá se v nich najít spoustu inspirace a parádních doplňků, ale nelze si z nich zase vystavět celou domácnost. Scandi totiž není o překližce, ale o dřevě. Není o polyestrové kůži, ale kůži. A není ani o napodobenině kamene, ale o kameni. Samotní moc dobře víme, že začít se nějak musí. Ale to, že se přes víkend naběhne do Pepca a rázem je z mého obývacího pokoje scandi interiér, tak to věřte, že není. Takový interiér je třeba budovat a ne si koupit. Samotnou kapitolou jsou pak v českých domácnostech všudy přítomné hvězdy, srdíčka a nápisy. Jde to pak i do absurdit, kdy jsem na vlastní oči viděl slečnu, která se chlubila svou černobílou scandi tužkou. Přitom kdyby si pořídila obyčejnou dřevěnou, tak udělá mnohem lépe. Samozřejmě nám nějaká ta hvězda nevadí, ale je důležité to nepřehánět. Snadno to může sklouznout k nějakému panoptiku plnému hvězdiček. Chce to najít balanc. Jak jsem však psal výše, je to především o pohodlí. A tak pokud se to někomu takhle líbí, nechť pokračuje. Jen je potřeba si uvědomit, že nic podobného na Skandinávském poloostrově nenajdete. Je to ryze nějaká taková prapodivná odnož, které můžeme říkat třeba české scandi.
Malý tip na závěr. Chcete domů kvalitní kousky, které vám mnohdy vydrží i desítky let? Mrkněte se do antiků, internetových aukcích či blešáků a nepřestávejte hledat ani na dovolené. Právě tam na vás můžou vyskočit takové věci, které se stanou vaším nejoblíbenějším kouskem v pokoji. O tom to totiž celé je. Kombinovat nové s kvalitním a starým. Vybavit si byt kousky, na které, je nejenom radost pohledět, ale i se jich dotknout. A vtisknout svému domovu ten osobitý ráz.
Zdroj: https://cz.pinterest.com
Tento článek patří do scandi série článků pro blog nášeho e-shopu www.navlnescandi.cz. A jak to vidíte vy? Do jakých barev si ladíte váš interiér? A líbí se vám skandinávský styl? Podělte se o to s námi v komentáři ;)
17. 03. 2018
Spouštíme e-shop Na vlně scandi
S myšlenkou e-shopu jsme si pohrávali již delší dobu. Byla to pro nás velice zajímavá forma podnikání, při které se i dá zúročit to, co nás naučil náš blog, ale zároveň si tyto poznatky rozšířit o další nové obzory. Nikam jsme však nespěchali a taková myšlenka musí pořádně uzrát, aby její závěr nebyl příliš uspěchaný a stalo to opravdu za to. Samozřejmě se nabízely možnosti jako třeba prodávat pánské doplňky či je dokonce vyrábět. S touhle ideou jsme koketovali nějaký čas a i si dokonce zkusili něco ušít. Je však rozdíl věci obdivovat, užívat a podporovat, než je pak sám vyrábět a prodávat. Když jsme se totiž sami zamysleli, zda je to ono, to čemu chceme propadnout, z čeho se chceme radovat, ale třeba i nervovat, tak jsme si tím nebyli úplně jisti. Díky blogu a jeho zaměření jsme však poznali spousty parádních projektů, značek, lidí a dokonce i přátel a jedeme dále a jsme zvědaví, co nás ještě mile překvapí a potká, protože tahle scéna jde pořád nahoru a začíná to být zajímavější a zajímavější. My se však s naším novým e-shopem podíváme do krapet jiných vod.
Téma interiérového designu jsme na našem blogu již párkrát naťukli. Především pak fanoušci našeho facebooku si mohli všimnout, že inklinujeme ze všeho nejvíce k designu skandinávských interiérů. Baví nás jejich minimalismus, příjemná atmosféra a útulnost. Svou zásluhu na tom má určitě i to, že scandi styl ctí především přírodní materiály, které pak kombinuje s těmi modernějšími. Čistý design pak krásně doplňují pokojové rostliny, kterých není nikdy dost. Tohle vše nás ohromně baví a ještě dlouho nepustí. Není to jen tím, že scandi styl je momentálně na výsluní, ten je tady už opravdu dlouho a dá se i říci, že má u nás tradici.
To, že bychom prodávali designové kousky, které lidem pomohou zkrášlit svůj domov, tak to byla myšlenka, které nám dokázala vykouzlit úsměv na rtech. Nebylo tak o čem dále přemýšlet a myšlenka se mohla zhmotnit v činy. Založili jsme si e-shop Na vlně scandi a již během prvních pár dní, jsme se naučili toliko, že to stálo za to a těšíme se, co nám přinesou dny další. V našem e-shopu najdete několik designových plakátů v tzv. skandinávském stylu. Samozřejmě je lze zakombinovat snad do každého interiéru, ale právě pro skandinávský styl jsou plakáty na stěnách doslova ikonickou záležitostí. Fantazie tady opravdu nezná hranic a kombinuje se vše se zdánlivě nekombinovatelným. Pověsit vedle sebe můžete plakáty s písmeny, slovy či fotky přírody, pokojovek, zvířat, geometrických tvarů nebo obrazů žen. Vše je povoleno a my bychom vám rádi s takovými úžasnými díly pomohli.
Plakáty, které u nás najdete, byly velmi pečlivě vybrány a každý náš plakát bychom si také sami doma pověsili. Snažíme se o to, ať naše plakáty mají nejen výšku a šířku, ale také především hloubku. Jsme na samém začátku a začínáme skromně, ale v tomhle duchu budeme také postupně rozšiřovat naši nabídku, až se z ní jednou stane jedna velká galerie, ve které jak věříme, si vybere opravdu každý. Co se týče použitého materiálu. Sami máme doma plakátů několik a více než papír se nám líbí ty na canvas plátně. Plakátům to dává další rozměr a tak je taky prodáváme na canvas plátně.
A jaké máme plány? My teď opravdu nikam nespěcháme, náš e-shop chceme budovat pomalu na kvalitních základech. Jasně, mohli bychom nakoupit za několik desítek tisíc, rozjet marketing na všech frontách a otáčet se. To ale není to, co teď chceme a určitě by se v tom shonu zapomnělo na spoustu zásadních věcí. A to i třeba takových, jako mít radost z každého nákupu či z každého dalšího přírůstku do našeho sortimentu. Já budu stále rád pracovat, tam kde pracuji a Míša si během mateřské místy odskočí do skandinávského světa. Postupně budeme doplňovat sklad, rozšiřovat nabídku plakátů a třeba časem přidáme i další doplňky. Mít pak malý showroom s plnými zdmi plakátů, s všudypřítomnými kaktusy, sukulenty, kde by se podávala dobrá káva, tak to je už jen takový malý sen, ale důležité je, že jsme pro ten sen podnikli první kroky.
Začínáme se po našem zimním spánku pomalu probírat, naše Rozárka nám roste jak z vody, v našem novém bytě jsme už konečně zabydleni a my se tak dostaneme už více ven. Přibudou tak po delší době nové články s outfity, v naší nové kuchyni se nám vaří jedna radost, tak čekejte i nějaký ten chutný recept a jako novinku také články ze světa skandinávského bydlení. Jak vám řádky z výše napověděly, je to styl v kterém se teď dost pohybujeme. Představíme vám zde ikonické severské značky, kousky, dáme vám tipy na to, kde nakupovat, ale ze všeho nejdříve čekejte úvodní článek do světa skandinávského bydlení.
Náš e-shop najdete na adrese http://www.navlnescandi.cz a pokud vás zaujal, budeme také rádi za podporu na našem scandi facebooku https://www.facebook.com/navlnescandi/.
Pokud jste dočetli až tady, tak děkujeme za přečtení. Budeme rádi, když nám v komentáři zanecháte feedback na náš eshop. Mějte hezký víkend.
25. 02. 2018
Be fit, fabulous and strong s FITFAB strong
Teď mě asi nejvíc pochopí mámy, protože najít si čas na cvičení ve fitku nebo dojíždět někam za cvičením je v každodenním shonu pro nás stejně vzácné jako udělat si ráno kávu a ještě si ji teplou v klidu vypít. To se mi tedy naštěstí daří, horší je to u nás s obědem. Já miluju sport. Byla jsem k němu vedená už od dětství a proto, když jsem musela v těhotenství sport omezit a po porodu jsem se ke cvičení taky nějakou dobu nedostala, trpěla jsem. A ne jenom já, ale i Lukáš. Byla jsem protivná, prostě sportovně neuspokojená. Chyběly mi hold endorfiny, hormony štěstí. Párkrát jsem si byla zaběhat, ale jakmile jsem opustila Rozárku, už mi chyběla a nedokázala jsem si běh patřičně užít a vypnout. No jo no, ta mateřská závislost. Přestože nejsem vyznavač cvičení doma (chybí motivace cvičit), stáhla jsem si nakonec 30shred day od Jillian Michaels. Mohla jsem tak mít Rozárku u sebe, jenže mě to tak nějak nebavilo. Každý den to samé, žádný den volna, nuda .... chybělo mi tam to nadšení.
Na program FITFAB strong jsem narazila na facebooku a řekla jsem si, že tomu dám ještě šanci. Ihned mě nadchlo zjištění, že videa točili v pražské Továrně, což je mimochodem boží industriální prostor, že muziku ke cvičení mají live a že je to celé zdarma. Jakože cože? A víte, co je největší mazec? Všechna videa natočili za jeden jediný den, blázni. Hlavou projektu FITFAB je Andy a srdce spolu s Andy tvoří i zbytek týmu.
Program si můžete dát buď v MINI nebo MAXI verzi. Rozdíl je pak v počtu cvičení za týden. Já si řekla, že začnu mini verzí a dobře jsem udělala. Program má rovných 6 druhy cvičení - Cardio, ABS legs, Yoga, Interval, Dance a Core, takže nudit se určitě nebudete.
Už v pondělí na mě čekalo první video ve formě CARDIA (40 min). Měla jsem trošku obavy z toho, co mě čeká, ale bylo to skvělé. Všechna videa jsou samozřejmě česky, necvičí tam žádné s....y a Andy vás nakopne hned u warm-up. Zpotila jsem se řádně, čekala jsem, že to bude náročnější a budu popadat dech, ale nestalo se a já si to mega užila.
ABS legs (35 min) je zaměřeno na posilování nohou a středu těla. To mě zatím bavilo nejmíň, ale uvidíme, dám tomu šanci a třeba si mě získá.
Yoga (25 min) vás chytne hned u první střechy. Navíc Andy pojala yogu více svižněji, zaposilujete si ,ale zároveň se krásně protáhnete a odpočinete. Přidala bych pár minut navíc, klidně na 40 minut.
Interval (40 min) jsem si střihla pěkně ve svůj narozeninový den a krásně jsem se zpotila. V této lekci si užijete jak posilko tak i kardio, bavilo mě to. Jo a jsou tam angličáky, tfuj tfuj.
Dance (30 min) jsem si dala na pohodu ve čtvrtek ihned potom, co se Rozi probudila po dopoledním spánku. Z této lekce jsem měla hodně nahnáno. Já a choreo? Ne ne, to nejde moc dohromady, ale opět jsem byla mile překvapena. Všechny kroky i sestavy byly jednoduché a já vše zvládla na první dobrou a na konci lekce? Lilo ze mě jako z konve a neuvěřitelně rychle mi dance utekl. Za mě jednička s hvězdičkou.
Core (35 min), jak už název napovídá, je o zpevnění středu. Tady si máknete na břichu, zadku a stehnech. Planků a hlubokých dřepů je tady víc než dost, super.
Dneska jsou to mé dva první týdny MINI verze a jsem nadšená, recenze tak byla na místě. Pokud chcete něco motivačního a vidět výsledky ostatních, tak se přidejte na facebooku do skupiny FITFAB strong parta. Zhubnete, zpevníte se a budete prostě šťastnější, uvidíte, tak hurá do toho a klidně mi napište do komentářů, zda si taky na této nové vlně fitness programu ujíždíte, jak vás to baví apod.
P.S: Další článek bude srovnávačka po MINI i MAXI verzi, sama jsem zvědavá.
04. 02. 2018
Tímto článkem jsem chtěl mmj. podpořit knihy jako takové a všechny autory, kteří měli, mají a budou mít co říci. Kupujme knížky a podporujme autory a především pak ty české. O mě a mém vztahu ke knihám, o naší knihovně teď už ledacos víte. Možná jste z fotek získali i nějaký ten tip na knihu, případně se ptejte. A jak to máte s knihami vy? Podělte se o to se mnou v komentáři.
Jsou dva druhy knih. Jedny zkrášlují náš život, druhé náš byt
Knihovna se buduje celý život a my jsme teprve na samém začátku, ale základní kameny jsou už dávno položeny. Ty jsme vložili do univerzálního IKEA systému Kalax. Ten má ideální velikost polic jak pro knihy, tak i pro nějaký ty designový nezbytnosti. Až nastane ten pravý čas, pak tenhle policový systém jen vyměníme za knihovnu na míru z masivu. To je takový sen, který má prozatím ještě čas.
Člověk se může ke knihám dostat několika způsoby. To, že má někdo doma malou či žádnou knihovnu ještě vůbec neznamená, že nečte. Kdysi jsem šel také cestou minimalismu, zřídil si hned několik kartiček do knihoven a knihy si především půjčoval. Když se člověk často stěhuje a hypotéka je ještě sprostým slovem, tak je to velmi pohodlný způsob, jak se dostat k široké škále titulů. Spousta lidí vyznává minimalismus i jako životní styl a má doma doslova pár svých oblíbených knih a budovat větší knihovny nemají zapotřebí. Já je chápu a je to jen otázka vkusu, životního směru a postojů.
Člověk se může ke knihám dostat několika způsoby. To, že má někdo doma malou či žádnou knihovnu ještě vůbec neznamená, že nečte. Kdysi jsem šel také cestou minimalismu, zřídil si hned několik kartiček do knihoven a knihy si především půjčoval. Když se člověk často stěhuje a hypotéka je ještě sprostým slovem, tak je to velmi pohodlný způsob, jak se dostat k široké škále titulů. Spousta lidí vyznává minimalismus i jako životní styl a má doma doslova pár svých oblíbených knih a budovat větší knihovny nemají zapotřebí. Já je chápu a je to jen otázka vkusu, životního směru a postojů.
Knihy interiér, tak jak ho vnímám já, zútulňují a jsou zároveň pěkným designovým a praktickým prvkem. Pro mne je knihovna něčím, co Dánové označují slovem "hygge". Sednout si do ušáku, natáhnout nohy na podnožku, udělat si dobrý čaj, nalistovat si stránku a na chvíli vypnout. Ponořit se do jiného světa, do příběhu a myšlenek. I takhle strávený čas je k nezaplacení. Bohužel sám nečtu tolik, kolik bych chtěl. Je tolik knih, které bych si rád přečetl, ale den má prozatím ještě stále 24 hodin. Naštěstí není kam spěchat, mám na to ještě pár desetiletí, ale už teď se těším, až se konečně pročtu například k ruským klasikům. Musím se přiznat, že i celkem knihy hromadím. Když jdu okolo antikvariátu, tak do něj rád nahlédnu. V mobilu mám spousty printscreenů knih, které mě různě po internetu zaujaly a sem tam si pak nějaký ten titul pořídím i když mám spousty knih, které jsem ještě nezačal číst. Nu což, aspoň se mám na co těšit.
Pro mnohé může být kniha ztrátou času. Ale to je tak daleko od pravdy, jak jen může být. Kniha totiž člověka mění jak na vědomé, tak i podvědomé bázi. Fajn věc je, že vám časem nevědomky změní váš slovník a ještě fajnovější je, že i pohled na svět, způsob myšlení a ty vědomosti, tak ty nejsou taky k zahození. Člověk nemusí jít hned do AZ kvízu, aby se je mohl užít.
Pro mnohé může být kniha ztrátou času. Ale to je tak daleko od pravdy, jak jen může být. Kniha totiž člověka mění jak na vědomé, tak i podvědomé bázi. Fajn věc je, že vám časem nevědomky změní váš slovník a ještě fajnovější je, že i pohled na svět, způsob myšlení a ty vědomosti, tak ty nejsou taky k zahození. Člověk nemusí jít hned do AZ kvízu, aby se je mohl užít.
Ideální místo na čtení je samozřejmě doma, nebo taky v přírodě. Když jsme se nedávno stěhovali na naši vesnici, která je půl hodinky za Prahou, tak jsem to, že to mám do práce v centru něco okolo hodiny, vnímal dokonce i pozitivně. Autobus ani metro mě totiž od knihy vůbec neruší, a můžu si tedy číst po ránu cestou do práce, tak i cestou z ní.
Nepatřím mezi lidi, kteří čtou stejnou knihu dvakrát do roku, ba ani do několika let. Má pak takové kupení knih smysl? Koupení si knihy vnímám také jako podporu autorů. Kdybychom všichni vyznávali jen minimalismus a chodili jen do knihoven, tak je to sice stále chvályhodné, ale autoři by neměli na chleba, a tak by se nic nepsalo a do těch knihoven bychom nakonec nechodili, protože by nebylo na co. Nějaký zlatý střed, to je nejspíše to pravé. Mám několik knih, o kterých vím, že si je s chutí přečtu znovu. Pak mám takové, které mne zaujaly, ale vím, že jejich pravý čas ještě přijde, člověk se k některým titulům musí pročíst, aby je ocenil se vší parádou. Nejčastěji opakovaně otevírám knihy umělecké, tam je pořád se na co dívat dokola a znovu a baví mě na nich i ty vědomosti. Zajít si do galerie a znát k dílu něco více než jen popisek. Projít se městem a vědět, že ty skulptury támhle jsou Olbrama Zoubka a tyhle zase Davida Černého a kdo, že ten David vlastně je. To jsou věci, které jsou užitečné vědět a zároveň mě dost baví. Dva v jednom.
Ke knihám se snažím chovat dobře, avšak je důležité si uvědomit, že knihy tady jsou pro to, aby se četli a proto některé z naší knihovnytak i vypadají. Někdy kniha stráví v tašce i přes měsíc. To je tehdy, když se mi do ní zamíchá předplatné magazínu či si zcela spontánně rozečtu knihu jinou. Nedávno jsem například střídal povídkové sbírky Francise Scotta Fitzgeralda s Charlesem Bukowskim. Bylo to pak dost kontrastní a vůbec mě to nerušilo. Ale co jsem chtěl říct, to že se mi kniha ošoupe, stránka ohne či na ni ukápne káva, tak to mne vůbec neděsí. Knihy nemáme jen na parádu. Úplně mě pak míjí digitální čtečky knih. Chápu tu obrovskou praktičnost, ale v práci koukám celý den do počítače, nějaký čas samozřejmě i do mobilu, a že bych si pak měl odpočinout čtením knihy ve čtečce? To si nedokážu představit a kouzlo to pro mne taky nemá. Nemá to formu a ani vůni.
Jak nám naše bublina sociálních sítí ukazuje, knihovny jsou také často oblíbeným hřištěm miminek. Komentář naši známé, že ty knihy budou za chvíli stejně na zemi, tak ten jsem bral s úsměvem. Tak ať, jejich existence dostane zase další rozměr. Co já bych dal za to, kdybych vyrůstal na podobné knihovně, jakou máme doma my. Určitě si v ni Rozárka nejde nejedno dílo, které ji něčím zaujme a jestli si bude kreslit do obrazů Basquiata, tak to stejně asi nepůjde ani poznat. Možná ještě dříve než bude umět číst, bude umět rozeznávat obrazy Van Gogha či recitovat úryvky z Walta Whitmana. Možná. Jsem zvědavý, co z toho našeho prcka vyroste. My měli doma knihy o dinosaurech a romány Edy Štorcha a tak jsem taky vystudoval archeologii. A až se naše malá číst naučí, tak asi jen mou sbírku Beat generation, Bukowského, českého undergroundu a Míšiných severských krimi dáme asi na nějaký čas do horních polic.
Tímto článkem jsem chtěl mmj. podpořit knihy jako takové a všechny autory, kteří měli, mají a budou mít co říci. Kupujme knížky a podporujme autory a především pak ty české. O mě a mém vztahu ke knihám, o naší knihovně teď už ledacos víte. Možná jste z fotek získali i nějaký ten tip na knihu, případně se ptejte. A jak to máte s knihami vy? Podělte se o to se mnou v komentáři.
25. 01. 2018
Report: Z křestu knihy Handling a nošení dětí s rozumem a láskou v hrsti
Konečně mi usla, v šátku, po hodinovém hysterickém pláči. Roste jí další zoubek, věčný boj.
Už 6 měsíců jsem na blog nic nenapsala. Stala jsem se mámou na plný úvazek, a tak se kaji. Ale jsem šťastná a to je to nejdůležitější, protože jen tak může být Rozárka spokojené a šťastné dítě.
Včera jsem ale byla poprvé od porodu s Rozárkou na „společenské události" a to konkrétně na křtu knížky „Handling a nošení dětí s rozumem a láskou v hrsti“ od Vandy Schreierové a tak jsem si řekla, že bych o tom mohla napsat report.
Vanda mě kontaktovala, ještě když jsem byla těhotná, zda bych měla zájem o vaničkování a já v té době vůbec neměla tušení, o co se jedná a koupání dítěte ve vaničce? Jako fakt? Co mě jako na tom chce učit? Umyju a je, ne? Tak nějak jsem hold v té době přemýšlela. A tak jsem odmítla ...
Od narození Rozárky se učím každý den, a když jsme začínali koupat, Vandiny rady mi chyběly. Nevěděla jsem jak Rozi držet ani jak ji koupání zpříjemnit. Víte třeba, že už se s úplně malým miminkem můžete společně koupat? Našla jsem si Vandiny stránky Péče o miminko - vaničkování na facebookových stránkách a od té doby jsme v kontaktu. Vanda je maminkou tří dětí a když se ji narodilo první, byla zoufalá. Přijela z porodnice s uzlíčkem v autosedačce a netušila, jak ho z té autosedačky vůbec vytáhnout, natož se o miminko postarat. Po ruce měla akorát knížku od nejmenované pediatričky, která píše, že dítěti můžete špatným uchopením ublížit, a tak se snažila své ruce nasměrovat pod miminko v autosedačce přesně podle obrázku. Nakonec vše zvládla díky mateřským instinktům a selskému rozumu. O své nabité zkušenosti a postřehy od odborníků a pediatrů se podělila v knížce „Handling a nošení dětí“. Je to její již druhá kniha. První se jmenuje „Mámě“ a tu jsem zhltla během jednoho dne, doporučuji. Je o tom, jak se z toho všeho prostě nepo.
Kniha „Handling a nošení dětí“ je o celkové manipulaci s miminky a nošení v šátku či nosítku. Najdete v ní praktické tipy a nejčastější situace, které maminky, co se týče úchopů a nošení miminek, řeší. Kniha je rozdělena na dvě části a doplněna o fotografie. Také si přímo ke knížce můžete dokoupit praktická videa. No už teď se moc těším, až si knihu přečtu.
Křest knihy proběhl v kavárně SmetanaQ café na Smetanově nábřeží v Praze, kousek od Národního divadla. Ten den byl úplně jarní - teplo a ta vůně, no nesly jsme se s Rozárkou do kavárny jedna báseň. S Vandou jsme se potkaly ve dveřích, viděly jsme se poprvé a hned nám bylo jasné, že jsme stejná krevní skupina. Číšníci nás po půl hodině čekání konečně pustili do salónku, kde již bylo nachystané malé občerstvení. Na křtu se nás sešlo zhruba 16 a miminek byl plný salónek, vše se zvládlo nakonec na jedničku. Knihu Vandě pokřtila Veronika Hejlíková. Proč zrovna ona? I jí Vanda na začátku moc pomohla. Dnes je Verča již ostřílenou maminkou 2,5 ročního Vojtíška. Toho tentokrát hlídal táta a tak na nás měla Verča čas a mohla si s námi taky povídat. Rozi svoji první akci zvládla bravurně, možná i proto, že mě zas bylo po dlouhé době dobře. Po hodince zavelela, že už je čas jít spát, a tak jsme vyrazily směr k domovu.
Každý den je ale pro nás výzva, ostatně jako pro všechny ostatní mámy. Díky dětem objevujeme své super schopnosti, už nemáme čas řešit malichernosti, přestáváme být sobecké, a kde se v nás bere takové moře lásky a energie je nám taky záhadou.
Svým dětem chceme dopřávat to nejlepší a to i na úkor nás samých, ale občas je potřeba myslet i na sebe. Kupte si něco hezkého, zajděte si na masáž nebo kosmetiku, uvidíte, jak si tím zase nabijete baterky a děti to ocení. Není přeci nad to mít spokojenou mámu.
Fotky od Hedviky Tůmové.
Fotky od Hedviky Tůmové.
12. 11. 2017 
Prvním a zároveň nejdůležitějším rozhodnutím je varianta košile. Nabízí se samozřejmě jen bavlna ve variantě Classic, Business, Exclusive a samotný výběr má potom vliv na další nabízené kroky, které se dle zvoleného typu různí. Já šel cestou Exclusive, která nabízí dvojmo skanou přízi 100/2 egyptské bavlny.
1. Krok
2. Krok
Záložky si vyberte takové, jaké se vám líbí. Na střih slim-fit se však hodí více bez záložková varianta. Ten má totiž jak jsem se již zmínil dva zeštíhlující švy a méně je tak někdy více.
3. Krok
4. Krok
Online měřenka od Andrew Wright
Když se vám narodí mimčo, váš život se otočí o 360 ° a svět obrátí vzhůru nohama. Přehodnotíte své priority, denní návyky, a protože času není opravdu nazbyt, tak se snažíte věci zefektivnit, jak jen jdou. Nudíte se? Pořiďte si medvídka mývala. Chcete váš život obohatit o dalšího člena domácnosti? Pak pes můžete být tou pravou volnou. Chcete však, zcela přeskládat své hodnoty, a aby váš život nabral zcela jiný směr? Mimčo tohle opravdu zvládne. Původně jsme o naši malé moc psát nechtěli a chtěli jsme si uchovat více soukromí, ale přemýšlíme, že bychom po půl roce napsali takové menší shrnutí. O tom tedy možná někdy jindy. Úvod textu není až tak mimo téma, protože tento článek by mohl přijít vhod také lidem v časovém presu, a jak jsem se již zmínil, čas nazbyt teď vážně není. Nakupování v obchodech teď vystřídalo nakupování přes internet, a to jak potravin (což je opravdu vysoce pohodlné), tak i oblečení.
Znáte ten pocit, když se díváte do šatníku a nemáte nic na sebe? Přitom na ramínku visí několik desítek košil, ale ty by popravdě zasloužily už značně protřídit, a to se hned bude i lépe vybírat. V takovém třídícím režimu se zrovna nacházím. Po podobném úklidu si pak člověk může především pořídit i nějaký ten nový kousek. Nechat si ušít košili po internetu, to je nanejvýš pohodlné a o tom bude i dnešní článek. Značek, které umožňují si nechat zhotovit takovou košili, je po internetu v zahraničí opravdu nespočet a časem určitě vyzkouším i tuto možnost. V Česku máme podobných projektů opravdu poskrovnu a protentokrát jsem tedy vyzkoušel v diskuzích nejednou skloňovaný Andrew Wright. Potřebné parametry košile si zadáte pomocí online aplikace z pohodlí vašeho domova a zhruba za 2 - 3 týdny se můžete těšit na výsledek. On-line sestavení košile je také jeden z aspektů, proč se Andrew Wright dostává na tak zajímavé ceny, a to i přesto, že šije v České republice. Touto metodou se dá totiž nějaký ten náklad ušetřit a i cena košile pak může být nižší. Kdybyste si přeci jen nebyli jistí, je možná i konzultace v jejich brněnském showroomu. Mě byla po odeslané objednávce nabídnuta i konzultace v Praze. Ta je nejspíše dle příležitosti a naskytnutí zástupce firmy v Praze, ale já si to chtěl pro změnu zkusit vážně online se vším všudy a s tím, že jsem byl zvědavý na výsledek. A jak takový proces vypadá? Na to se podíváme dopodrobna níže.
Znáte ten pocit, když se díváte do šatníku a nemáte nic na sebe? Přitom na ramínku visí několik desítek košil, ale ty by popravdě zasloužily už značně protřídit, a to se hned bude i lépe vybírat. V takovém třídícím režimu se zrovna nacházím. Po podobném úklidu si pak člověk může především pořídit i nějaký ten nový kousek. Nechat si ušít košili po internetu, to je nanejvýš pohodlné a o tom bude i dnešní článek. Značek, které umožňují si nechat zhotovit takovou košili, je po internetu v zahraničí opravdu nespočet a časem určitě vyzkouším i tuto možnost. V Česku máme podobných projektů opravdu poskrovnu a protentokrát jsem tedy vyzkoušel v diskuzích nejednou skloňovaný Andrew Wright. Potřebné parametry košile si zadáte pomocí online aplikace z pohodlí vašeho domova a zhruba za 2 - 3 týdny se můžete těšit na výsledek. On-line sestavení košile je také jeden z aspektů, proč se Andrew Wright dostává na tak zajímavé ceny, a to i přesto, že šije v České republice. Touto metodou se dá totiž nějaký ten náklad ušetřit a i cena košile pak může být nižší. Kdybyste si přeci jen nebyli jistí, je možná i konzultace v jejich brněnském showroomu. Mě byla po odeslané objednávce nabídnuta i konzultace v Praze. Ta je nejspíše dle příležitosti a naskytnutí zástupce firmy v Praze, ale já si to chtěl pro změnu zkusit vážně online se vším všudy a s tím, že jsem byl zvědavý na výsledek. A jak takový proces vypadá? Na to se podíváme dopodrobna níže.
Prvním a zároveň nejdůležitějším rozhodnutím je varianta košile. Nabízí se samozřejmě jen bavlna ve variantě Classic, Business, Exclusive a samotný výběr má potom vliv na další nabízené kroky, které se dle zvoleného typu různí. Já šel cestou Exclusive, která nabízí dvojmo skanou přízi 100/2 egyptské bavlny.
1. Krok
Pokud nevybíráte košili s jasnou představou, pak strávíte v kroku druhém nejspíše nejvíce času. Tento krok se zaobírá druhem látky a nabízí se přes 40 možností. Já do toho šel s představou jednobarevné látky bez vzoru spíše tmavší barvy. Tím se mi výběr o něco zúžil a nakonec volba padla na modrý oxford.
2. Krok
Druhý krok je rozdělen do 7 podkroků. Prvním je střih košile a tady máme pouze dvě možnosti. Střih normální se vyznačuje stejnou šířkou košile v oblasti hrudníku, pasu i boků. Střih je to volnější a nezdůrazňuje tak případné nežádoucí proporce. Slim-fit, jak již název napovídá je vyštíhlenější volbou a to se projevuje zejména v oblasti boků. Slim-fit košili poznáte na první pohled také díky dvoum záševkům na zadní straně, které jsou pro tento střih charakteristické. Pokud si to vaše postava může dovolit, pak tento střih je jasnou volbou. A pokud nemůže? Zapracujte na tom, aby mohla.
Další dilema může nastat u výběru tvaru límečku. Na výběr máte od klasičtějších variant, přes extravagantnější po ty modernější. Vybral jsem si límeček pod označením Classy, což je široce rozevřený límeček. Mám doma už nejeden a opravdu mě baví. Obzvláště dobře vypadá s kravatou.
Při výběru manžety si nejdříve musíte stanovit, zda chcete manžetu francouzskou či na klasický knoflík. S knoflíkem se dále nabízí manžeta rovná, oblá či do úhlu. Vždy ve dvou provedeních a to na jeden nebo dva knoflíky. Jak mám rád jinak hranaté designy, tak tady jsem šel do klasiky se zaobleným tvarem.
Nyní se dostáváme k výběru légy. Není to slovo, které by se používalo na denním pořádku a věřím, že mnozí z vás ho slyší prvně. Je to přesně ten svislý pruh uprostřed košile kolem knoflíkových dírek. Tento prvek košile si můžete zviditelnit pomocí oboustranné légy. Či naopak přes volbu skrytého zapínání zminimalizovat. Jak už možná tušíte, tak jednostranné léga je zlatou střední cestou a touto cestou jsem také šel.
Pokud jste nikdy nepřemýšleli nad dolní části košile, tak následující krok vám krapet otevře oči. Nehledal jsem v tom žádnou vědu. V šatníku mám všechny druhy spodního lemu a oblý se mi jeví jako dobrá volba.
Záložky si vyberte takové, jaké se vám líbí. Na střih slim-fit se však hodí více bez záložková varianta. Ten má totiž jak jsem se již zmínil dva zeštíhlující švy a méně je tak někdy více.
Dokáži si představit, že na nějaké dobrodružné cesty se dvě kapsy na košili sejdou. V žádném jiném případě za mě určitě ne, ani napravo, vlevo či uprostřed a tak varianta bez kapsy je jasnou volbou.
Dostáváme se do kroku třetího, který nám nabízí za příplatek extra doplňky. První část je zaměřena na kontrastní části. Košile, u kterých jsem si s touhle částí pohrál, už mám. Zejména pak bílý límec a manžety je zajímavý a výrazný detail, ale v posledních letech již tíhnu k minimalističtějšímu a čistějšímu pojetí, a tak tento krok byl zároveň mým nejrychlejším. Ne, ne, ne a šlo se dále.
Já vám těm monogramům dlouho nemohl přijít na chuť a skutečně ho na žádné mé košili nemám. Změnila to až peněženka od Danny P, kde jsem si ho nechal vyrazit a je to skutečně příjemný detail. Doplňky jsou však zcela něco jiného než oblečení. I tak jsem zkusil vyjít ze zajetých kolejích a po konzultaci "Kam s iniciály" na našem facebooku jsem zkusil spodní lem manžety a to v obšití, které bude nejblíže barvě košile. Tedy tmavě modrá.
Já vám těm monogramům dlouho nemohl přijít na chuť a skutečně ho na žádné mé košili nemám. Změnila to až peněženka od Danny P, kde jsem si ho nechal vyrazit a je to skutečně příjemný detail. Doplňky jsou však zcela něco jiného než oblečení. I tak jsem zkusil vyjít ze zajetých kolejích a po konzultaci "Kam s iniciály" na našem facebooku jsem zkusil spodní lem manžety a to v obšití, které bude nejblíže barvě košile. Tedy tmavě modrá.
Další krok vám nabízí bavlněný kapesníček do kapsy saka ze stejné látky jako je košile. Automaticky jsem zvolil "Ne" ale pak jsem na chvíli popustil uzdu fantazie. Je to tak sladěná věc, která může být za jistých okolností i dost minimalisticky zajímavá. Nakonec jsem tomu dal šanci.
Posledním extra doplňkem je výběr knoflíčků. Standardní knoflíčky budou nejspíše plastové a ty přenechejme spíše konfekcím. Když už si šijeme na míru, chceme něco extra. Perleťové knoflíčky jsou mnohem hezčí volbou. A pak tu máme ještě vysoké knoflíčky, které dají košili vždy tak trochu jiný level a do těch jsem také šel.
Posledním krokem jsou samotné míry košile. Krok je to opravdu důležitý, a věnujte mu tedy velkou pozornost a pečlivost. Poznal jsem na vlastní kůži, že se míry dají zvrzat i v samotném salónu od zaškolených zaměstnanců. Tady to sice máte ve vlastních rukou, avšak stále jako laik. Znát své míry je však základ, který se vám bude nejednou hodit, a vzít si své míry je také zkušenost k nezaplacení. V tomto kroku si můžete vybrat ze 4 způsobů. První variantou je zaslání košile, kterou již máte a dobře vám sedí. Andrew Wright si košili přeměří, zhotoví vám její kopii a vaši košili pak pošle samozřejmě zpět. Další varianta vychází z možnosti první a jsou to míry, které sami změříte přímo na košili. K dispozici je šikovný průvodce, a tak byste neměli nic pokazit. Pokud padnoucí košili nemáte, můžete si míry vzít sám na těle. Touto variantou jsem šel i já. Varianta je to nejspíše nejkomplikovanější. Košile na míru již nějaké mám a některé padnou lépe, jiné hůře. Pokud pravidelně cvičíte, tak to má takovou příjemnou nepříjemnost a to, že se vaše tělo postupně mění. Což je super pro mnoho důvodů, ale musíte pak přeorganizovat svůj šatník. Při měření jsem tak kombinoval míry, které jsem na sobě naměřil s mírami, které jsem měřil zároveň na košili. Znovu je tady průvodce, který vám ukáže, kde co změřit a jelikož je to věc, která se bude ještě nejednou hodit, tak jsem vám návod na to, kde a co změřit zanesl do přiloženého obrázku.
A máme hotovo. Sestavení košile není dobré uspěchat. Udělejte si kafíčko, pohodlí a vychutnejte si to. Možností výběrů detailů je tady nespočet, a tak si určitě dejte na čas. Pokud si nejste něčím jisti, mrkněte se třeba k sobě do šatníku, porovnejte si vaše košile a vyberte to, co vám nejvíce sedí. Nebojte se být kreativní a vyzkoušet něco nového. A pokud si opravdu nejste jisti, stránky, které podobné služby nabízí, by na sebe vždy měli mít uvedený kontakt. Mě od Andrew Wright i proaktivně zavolali, aby se ujistili, že je vše opravdu správně. Po telefonu jsme nakonec ještě upravili délku rukávu a jako individuální přání také nechali levou manžetu širší než levou. Důvodem jsou hodinky, které začínám čím dál tím častěji nosit.
A výsledek? Košile mi dorazila zhruba tři týdny po objednání. Úhledně zabalená, ostatně jak můžete vidět na fotkách. Košile je precizně ušitá, nikde nic nenadbývá a každý steh je opravdu na svém místě. Pokud se bude doslova lpět na barvě, tak jediné, co se dá vytknout, je právě barva košile. Ať se v tom snažím najít zvolenou modrou sebevíc, košile má odstín o něco jiný. Pro mne to však tentokrát není nic zásadního. A jak mi sedí? Látka je teď zpočátku ještě trochu tužší a uvidíme, jak si sedne po několika vypráních. Tak či tak se už teď určitě řadí do mých TOP 3 košil. Vzít si sám míry se může zdát jako risk, ale ten mi tady vyšel. Košile nikde nepne, ba ani neplandá. Sedí mi tak dobře, že budu muset u další objednávky just přemýšlet, zda vůbec nějakou míru poupravím.
Máte sami nějakou zkušenost s online šitím nebo přímo s Andrew Wright? Zajít si do salónu osobně má bezesporu spousty výhod a co více, to kouzlo. Žijeme však ve světě internetu a jsem rád, že i u nás máme takové zajímavé projekty jako Andrew Wright. Závěrem mohu jen doporučit.
Máte sami nějakou zkušenost s online šitím nebo přímo s Andrew Wright? Zajít si do salónu osobně má bezesporu spousty výhod a co více, to kouzlo. Žijeme však ve světě internetu a jsem rád, že i u nás máme takové zajímavé projekty jako Andrew Wright. Závěrem mohu jen doporučit.
27. 10. 2017
Když vám těsto odpočívá, dejte si vařit také vodu na vajíčka. Pokud chcete vajíčka na poloměkko, tak je důležitého je hodit až do vařící vody a odpočítat 7 minut. Po 7 minutách získáte vajíčka jako na přiložených fotkách. S takovým volským okem určitě taky nešlápnete vedle.
Máme tady pátek, víkend před námi a ke správnému začátku dne patří také pořádná snídaně. Není tomu dávno, co jsme znovuobjevili kouzlo vaflí. Sladké vafle jsou opravdu výbornou a jednoduchou záležitostí, ale o těch slaných se až tak moc nemluví či spíše neví. V dnešním článku vám tak dáme tip na jeden takový recept, který nás opravdu baví a co více, velice chutná. Budete k němu potřebovat vaflovač, pokud ho nevlastníte, tak případnou koupi můžu jen doporučit. Variací těst na vafle je opravdu nespočet, můžete jen popustit uzdu své fantazie a získat tak mnoho chutí, snadno a rychle.
Na 2 porce budeme potřebovat:
Na vafle:
- 100 g baby špenátu
- 2 vejce
- 80 g špaldové mouky (či hladké)
- 150 ml mléka
- 20 g sýra
- 3 špetky sušeného tymiánu
- 2 špetky soli
- 1 špetka pepře
- půlka lžičky kypřícího prášku
Příloha:
- 2 vejce
- hrst baby špenátu, rukoly, polníčku či čehokoliv co máte rádi
- případně další zeleninu
Zdobení:
- slunečnicová, lněná či sezamová semínka atd.
Smíchejte dvě vejce s moukou, mlékem, půlkou lžičky kypřícího prášku a nastrouhaným sýrem. Zdravější variantou je špaldová mouka, hladká mouka je však také v pořádku. Sýr použijte takový, jaký máte rádi či jaký máte zrovna v lednici. Nejsou k tomu potřeba žádné speciální nákupy, ale třeba takový čedar je výbornou volbou. Baby špenát si dejte do cedníku a spařte vařící vodou. Poté si špenát nasekejte a vmíchejte do těsta. Přidejte tymián, osolte a opepřete. Těsto necháme přibližně 15 minut pracovat. Mezitím si nachystejte přílohu a rozehřejte vaflovač.
Když vám těsto odpočívá, dejte si vařit také vodu na vajíčka. Pokud chcete vajíčka na poloměkko, tak je důležitého je hodit až do vařící vody a odpočítat 7 minut. Po 7 minutách získáte vajíčka jako na přiložených fotkách. S takovým volským okem určitě taky nešlápnete vedle.
Těsto vlijte do vaflovače a pečte dozlatova. Na pánvičce si zlehka (cca 1-2 minuty) opečte semínka, kterými pak poházíte vafle a vajíčka.
Každý vaflovač se chová trochu jinak a tak se nebojte něčeho ubrat či přidat. Opatrně jen se sýrem, vafle by nemusely při výrazně větším množství držet při sobě. Pokud vás baby špenát omrzí, můžete ho nahradit rukolou, polníčkem, jarní cibulkou nebo třeba bylinkami.
17. 09. 2017
Loafers či česky mokasíny jsou typem obuvi, který svou zlatou éru u nás již má za sebou. Bohužel éra to byla neblahá a modely často nehezké. Z niž některé přežily do doby dnešní a tak pokud se řekne mokasíny, tak se většině našim krajanům vybaví dedečkovská obuv. Možná to však nebyla doba zlatá, ale stříbrná a opravdový stylový boom nás ještě čeká.
Mokasíny jsou totiž po celém světe stále oblíbené a v posledních letech se pomalu znovu propracovávají i na naše ulice v mladším a svěžejším provedení. Za loafers se označují mokasíny kožené, které se pohybují na hraně formálnosti, a existuje jich vícero druhů. Na vážnější pracovní schůzku se spíše už nehodí, ale na běžné nošení do práce, proč by ne. Semišové mokasíny jsou pak již čistě volnočasovou záležitostí a právě ty na našich ulicích potkáte nejčastěji.
Mokasíny jsou výbornou záležitostí na jaro a především pak léto. V tomto období se nosí bez ponožek či nejlépe s ponožkami neviditelnými. Nikdy ponožky kotníkové, ty jsou čistě sportovní záležitostí. Díky této obuvi bude váš outfit vypadat stále elegantně, zároveň však uvolněně, minimalisticky a šik.
Máme však s příchodem podzimu schovat mokasíny do krabice a zasunout ji hluboko do šatníku jako nesezónní obuv? Pokud začneme pátrat po odpovědi, tak se nám nabídne jméno Gianni Agnelli. Ten byl snad nejvýznačnějším italským průmyslníkem ve 20. století a patřil mu také většinový podíl v automobilce Fiat. Ve světě módy je jeho jméno neodmyslitelně spojeno se slovem sprezzatura v které byl opravdovým průkopníkem a zakladatelem. Vymyslel si spoustu opravdových ikonických vychytávek, ale abychom se příliš neodklonili od tématu článku, tak také dal do podvědomí mokasíny jako součást outfitu k obleku. Tato kombinace již nebyla v Americe neznámou, ale na evropské scéně se začala výrazně uplatňovat až s Agnelim a právě ten ji nosil v kombinaci s ponožkami.
Od Agneliho dob se móda vyvíjela, trendy se měnily, vracely a znovu odcházely, až se dostáváme do roku 2017. Jak tedy dnes? V teplejších měsících určitě bez ponožek, je to více šik záležitost. Pokud již mokasíny vlastníte či nad nimi jen přemýšlíte, tak vám dávám opravdu palec nahoru. Mokasíny mají bohužel stále dědečkovskou nálepku, a když ne tu, tak se pro změnu označí za zženštilou záležitost. Tak to však bývá nejen u mokasín, českému kritickému oku podléhá vše nestandardní a nad průměr.
Je však na nás abychom tyto zažité mýty změnili. Záleží samozřejmě na celkovém outfitu, a pokud budete mít vše vyladěné do detailu, tak kožené mokasíny budou už jen třešničkou na dortu. Mokasíny jsou výrazné v létě a na podzim? To pak dvojnásob a co se týče ponožek, tak já říkám ano. Záleží poté na vás, jak tato kombinace bude působit.
Pokud se vám je nepodaří dobře sladit, tak to samozřejmě může vypadat i blbě. Můžete se také vydat klasičtější a konzervativnější cestou, v které vám ponožky s mokasíny sednou jako další díl do vaší promyšlené skládačky. Další cestou je sprezzatura a právě tato kombinace jen podtrhne váš celkový outfit a také dojem, který říká, že to co nosíte, nosit opravdu umíte a že se vyznáte. Můžete inspirovat a motivovat. Tak či tak, nosí se především ponožky, které ladí s barvou kalhot. A co ponožky barevné? Ty se přeci nosí i ke společenské obuvi a tak se dají vymyslet i hezké variace s mokasíny. To pak vykouzlíte variace všelijaké, jen ne ty usedlé.
Mokasíny s ponožkami či bez? S obojím nešlápnete vedle. Záleží na příležitosti, náladě a počasí.
Rada na závěr? Na pouštění draků se mokasíny příliš nehodí, zrovna tady můžete zůstat při zemi. A jaký máte názor na kombinaci loafers a ponožek vy?
22. 07. 2017
Divoké těhotenské focení v Divoké Šárce
Ne, já do těhotenského focení nepůjdu, přijde mi to zbytečný fotit se s pupkem. Tohle jsem hlásala ještě na začátku svého těhotenství a vydrželo mi to zhruba do 8. měsíce. Pak jsem si ale řekla, že už to třeba nikdy nezažiju. Nebyla by tedy škoda toto období nezachytit?
Fotografku Evu, La Buchtu, jsem našla na Facebooku přes další moji těhotnou kamarádku a jelikož se mi líbilo její zachycení okamžiku, barvičky a styl, řekla jsem si proč to nezkusit. Bohužel Lukáš se od začátku focení bránil, a tak jsme se domluvily pouze na single focení.
Focení jsem si chtěla nechat až na poslední 9. měsíc, kdy budu mít co největší bříško, avšak i přesto nám dalo s Evou zabrat, než jsme bříško správně do fotky "naštelovaly". Jo hold každá ho máme jiný.
Eva vybrala k focení Divokou Šárku a já ji musím strašně moc za tuto lokalitu poděkovat a hlavně za správné načasování. Sraz jsme měly v šest večer, kdy se pomaličku letní slunce uchylovalo k západu a vytvořilo nám tak skvělé světelné podmínky. Navíc Divoká Šárka je krásná přírodní rezervace, na focení v přírodě tedy jak stvořené.
Bohužel 19. července byly tropy, a přestože jsme šly fotit AŽ v šest večer, mohla jsem se koupat, aniž bych si musela svlažit byť jen nohy v místním potůčku. Eva mě provedla různými zákoutími ideálními na focení, a tak jsme se několikrát šplhaly i do kopců, a já tak kolikrát myslela, že pojedu z Šárky rovnou do porodnice. Nakonec jsme to ale zvládly a myslím, že Eva odvedla dobrou práci, co říkáte?
Fotografku Evu, La Buchtu, jsem našla na Facebooku přes další moji těhotnou kamarádku a jelikož se mi líbilo její zachycení okamžiku, barvičky a styl, řekla jsem si proč to nezkusit. Bohužel Lukáš se od začátku focení bránil, a tak jsme se domluvily pouze na single focení.
Focení jsem si chtěla nechat až na poslední 9. měsíc, kdy budu mít co největší bříško, avšak i přesto nám dalo s Evou zabrat, než jsme bříško správně do fotky "naštelovaly". Jo hold každá ho máme jiný.
Eva vybrala k focení Divokou Šárku a já ji musím strašně moc za tuto lokalitu poděkovat a hlavně za správné načasování. Sraz jsme měly v šest večer, kdy se pomaličku letní slunce uchylovalo k západu a vytvořilo nám tak skvělé světelné podmínky. Navíc Divoká Šárka je krásná přírodní rezervace, na focení v přírodě tedy jak stvořené.
Bohužel 19. července byly tropy, a přestože jsme šly fotit AŽ v šest večer, mohla jsem se koupat, aniž bych si musela svlažit byť jen nohy v místním potůčku. Eva mě provedla různými zákoutími ideálními na focení, a tak jsme se několikrát šplhaly i do kopců, a já tak kolikrát myslela, že pojedu z Šárky rovnou do porodnice. Nakonec jsme to ale zvládly a myslím, že Eva odvedla dobrou práci, co říkáte?
Modré šaty HM Mama z lyocellu
Čelenka z bazaru
Keramický jednorožec, City folklore
Růžové těhotenské šaty z popelínu, Kateřina Záhorová
Náhrdelník HM
Náramek, Bangles
Knížka Baby´s first book, Nordic day
Těhotenské šaty z popelínu, Kateřina Záhorová
Náramek, Bangles
09. 07. 2017
V dnešním článku vám představím nejnovější přírůstek, ze kterého mám opravdu velkou radost. Jsou to hodinky od švýcarské značky Wenger. Značka Wenger se dostala do povědomí především výrobou švýcarských nožů, u kterých byla do roku 2005 doslova jednou ze dvou společností, které tyto nože vyráběly. Wenger se totiž stal již roku 1893 hlavním dodavatelem kapesních nožů pro švýcarskou armádu. Ze základního modelu tzv. rybiček se posléze vyvinul kapesní nůž s mnoha nástroji. V roce 2014 byla firma koupena konkurenční společností Victorinox, která převedla výrobu švýcarských nožů Wenger pod sebe. Wenger však vyrábí také outdoorové vybavení a již přes 20 let hodinky s ochrannou známkou Swiss made. Se známkou Swiss made máte pak záruku toho, že více než 50 % použitých komponentů je vyrobeno ve Švýcarsku, kde probíhá současně také montáž. Potkat se můžeme také s výrazem Swiss Parts, který označuje výrobky, které jsou sice ze Švýcarska, ale následná montáž už probíhala například a nejčastěji v Asii. To se však hodinek Wenger netýká.
Hodinky Wenger z kolekce Urban Classic Vintage
Dlouho jsme tady neměli článek, který je zaměřený pouze na hodinky a přitom jsem si jich od posledního článku pořídil hned několik. Párkrát jsem se i spálil, a to když jsem si na Vintedu pořídil hodinky zánovní, u kterých, jak se nakonec ukázalo, byl vyzkratovaný strojek. To se pak projevovalo tak, že hodinky vydržely maximálně jeden den, a poté se vybila baterka. Po výměně baterky opět stejný scénář. Druhá spálenina byla u hodinek z Aukra, kde prodejce tvrdil, že jde opravdu o pravé MVMT, ale po půl roce začaly tak odcházet, že to nemohla být pravda. V obou případech měli prodejci výborné hodnocení. Tohle však k rizikům výhodného nakupování patří, a tak nezbývá nic jiného, než si dávat ještě větší pozor.
V dnešním článku vám představím nejnovější přírůstek, ze kterého mám opravdu velkou radost. Jsou to hodinky od švýcarské značky Wenger. Značka Wenger se dostala do povědomí především výrobou švýcarských nožů, u kterých byla do roku 2005 doslova jednou ze dvou společností, které tyto nože vyráběly. Wenger se totiž stal již roku 1893 hlavním dodavatelem kapesních nožů pro švýcarskou armádu. Ze základního modelu tzv. rybiček se posléze vyvinul kapesní nůž s mnoha nástroji. V roce 2014 byla firma koupena konkurenční společností Victorinox, která převedla výrobu švýcarských nožů Wenger pod sebe. Wenger však vyrábí také outdoorové vybavení a již přes 20 let hodinky s ochrannou známkou Swiss made. Se známkou Swiss made máte pak záruku toho, že více než 50 % použitých komponentů je vyrobeno ve Švýcarsku, kde probíhá současně také montáž. Potkat se můžeme také s výrazem Swiss Parts, který označuje výrobky, které jsou sice ze Švýcarska, ale následná montáž už probíhala například a nejčastěji v Asii. To se však hodinek Wenger netýká.
Hodinky Wenger se pohybují v rozmezí od 2 500 Kč do 14 000 Kč a jedná se tak o velmi zajímavou střední cestu s cenově dostupnými kvalitními hodinkami. V nabízeném sortimentu si najde snad každý to svoje. Já se tentokrát díval po minimalisticky laděných hodinkách s černým koženým páskem. Ty jsou k nalezení například v kolekci City Classic, Urban Classic a Urban Classic Vintage. Zabrousil jsem nakonec do kolekce Urban Classic Vintage. Líbí se mi na ni ten nádech vintage, ale zároveň nadčasovost. Poté nastalo dilema, zda hodinky se stříbrným ciferníkem, které by byly o něco univerzálnější či s černým. Nakonec jsem vybral Darth Vaderovské černé provedení. Hezky doplní jak formálnější outfity, večerní události, tak i volnočasovější streetstylové a sportovnější outfity.
Ciferník hodinek je usazen v leštěném ocelovém pouzdru s luminiscenčními ručičkami. Ty pak chrání minerální sklíčko potažené safírovou vrstvou. Mělo by se tak značně minimalizovat případné poškrábání. Pásek je kožený, ale nebojte, nepadl kvůli němu žádný krokodýl. Jedná se samozřejmě jen o tak oblíbenou imitaci krokodýlí kůže. Celkově hodinky působí čistě, minimalisticky, přehledně a na omak pak i hutně. V katalogu na mě pouzdro hodinek působilo o něco drobnějším dojmem, ale ve skutečnosti je s průměrem pouzdra 41 mm ideální volbou. Jsou to klasické hodinky střední velikosti. Absence čísel na ciferníku umocňuje hodinkám ten minimalistický nádech. Ten nenarušuje ani datumovka, která je umístěna na pozici mezi čtvrtou a pátou hodinou.
Nejedná se o automatky. Na ty si budu muset ještě chvíli počkat. Hodinky pohání švýcarský strojek Ronda 517. Hodinky jsou samozřejmě vodotěsné. Můžete s nimi umývat nádobí, plavat či se potápět do 100 m.
Co na ně říkáte? Máte sami nějakou zkušenost s touto značkou?
06. 07. 2017
Peněženka je bez karet a drobných opravdu slim. S každou dalšího kartou pak nabírá na objemu a tak výsledná tloušťka je jen na vás.
Pánská kožená peněženka od Danny P.
Peněženek jsem už vystřídal snad na desítku. Někdy jsem si pořídil novou jen tak z rozmaru, ale většinou spíše proto, že ta stávající již dosluhovala. Má poslední peněženka byla zároveň ta nejluxusnější, co jsem kdy měl. Dostal jsem ji před dvěma lety od Míši k narozeninám. Byla to kožená peněženka od švédské značky Wesc, ale kůže bohužel nebyla kvalitní a začala se pomalu a jistě trhat. Bohužel tak nedávno nastala chvíle, kdy to už bylo neúnosné a dřívější parádu vystřídala ostuda. Začal jsem se tedy dívat po nové, ale laťku jsem chtěl ještě více posunout a najít si takovou peněženku, která se mnou bude roky, bude stárnout do krásy, nabírat patinu a opravdu něco vydrží.
Peněženku máte u sebe po většinu dne. Musí proto působit reprezentativně jak ve volném čase, tak především při formálních událostech. Je to tedy jedno z míst, kde se opravdu vyplatí investovat do kvality a šetření musí jít stranou. Novou peněženkou jsem chtěl praktickou, designově minimalistickou, z kvalitní kůže a celkově kvalitně provedenou. Moje požadavky nemusí vypadat ani tak moc náročně, ale při hledání a bližším zkoumání nakonec moc adeptů nezbylo.
Na plné čáře u mě vyhrála peněženka od české značky Danny P. Poprvé jsem se s Danny P. setkal na krásné události Pop Up Gentleman a nemohl jsem se vynadívat. Od této chvíle jsem na produkty sem tam různě narážel, sem tam na mě vyskočil nějaký ten rozhovor se zakladateli a já věděl, že mě jednou produkty od nich neminou. Než přejdeme k samotné peněžence, tak se sluší říci několik slov o značce samotné. Značka Danny P. vyrábí především kožené doplňky pro muže a z počátku se zaměřovala hlavně na produkty přizpůsobené pro výrobky od Applu, a že jim to šlo, o tom svědčí fakt, že jsou vůbec první značka, která se dostala do nabídky Apple Storu. Česká značka tedy bodovala nejprve v zahraničí a výrobky Danny P. tím můžeme potkat po celém světe. Danny P. klade důraz na prémiové materiály a své produkty tak vyrábí z kvalitní italské kůže, přičemž je šije v České republice. Danny P. svůj sortiment neustále rozšiřuje a najdeme v něm například klasické peněženky, dále peněženky s přihrádkou na iphone, obaly na iphone a ipad, opasky a opravdu krásné tašky. Na tu si budu muset ještě chvíli počkat, ale za mě je teda dokonalá.
Danny P. si nechává záležet opravdu na každém detailu a peněženka mi tak přišla v krásném balení s pečetí. Dojem už udělá samotné balení. Ihned po rozbalení přichází dojem druhý a to v podobě vůně italské kůže. Peněženka působí na první pohled krásně, design neobsahuje žádné extravagantní prvky, megalomanská loga a působí opravdu decentně. Dlouho jsem přemýšlel nad barvou kůže. Mám několik doplňku v barvě tan, zároveň však často nosím sportovnější černé oblečení. Zlatá střední cesta je však tmavě hnědá a tu jsem také zvolil. Člověk se nemůže sladit ke všemu a vším.
Dostáváme se k funkčnímu designu peněženky. Ten byl pro mne dosud velmi důležitý, ale zároveň musím přiznat, že jsem mu moc nepomáhal a nosil jsem velké množství všelijakých karet, vizitek a dokladů. Peněženku jsem měl často tlustou a kapsu narvanou. Ale také co se týče životnosti, tak tu jsem tímhle určitě neprodlužoval. Můžete si koupit i slim peněženku, ale když do ní narvete na 20 karet, tak úzká nikdy být nemůže. A co více, pokud budete cpát do jednotlivých přihrádek více karet, tak se vám roztáhnou a karty se budou časem uvolňovat.
Nedávno jsem si povzdech „Kéž by byla nějaká aplikace, která by šoupla všechny věrnostní karty na jedno místo". Vzápětí jsem si však řekl, že beztak už taková věc existuje. Trochu jsem pohledal a našel moc šikovnou aplikaci Stocard. Přes ní jsem si pomocí čárových kódu nahrál všechny věrností karty do mobilu a peněženka je rázem poloviční. V aplikaci si přehledně vyberete, jakou kartu chcete zrovna použít a máte vystaráno. Věrnostní kartu jsem si nechal v peněžence jen jednu a to takovou, kterou využívám opravdu často. Zejména důchodci pak ocení, že se na jednotlivé kartičky navážou i aktuální letáky a vy tak víte, kde mají v akci kuřecí prsa, hovězí apod. Některé obchody mají věrnostní programy opravdu zajímavé a vy si můžete s touhle aplikací sbírat další a další kartičky, bodíky a peněženka zůstává stále krásně slim.
To byla trochu odbočka, teď zpět k peněžence. Velikost peněženky s rozměry 119 x 90 x 13 mm je za mě naprosto ideální. Chvíli jsem koketoval s myšlenkou, zda si nepořídit variantu bez kapsičky na mince , která je pak opravdu slim a zároveň gentlemanský statement, ale v našich tuzemských podmínkách by to pro mne nebylo ideální, a i když se snažím drobných zbavovat jak to jen jde, tak stále jsou a budou. Kapsička na mince ale není velká a to je jen dobře. Je to taková hezká střední cesta, která přispívá k celkovému úzkému vzhledu peněženky. Kapacita přihrádek čítá 6 míst. Pokud vám přesto nebudou stačit, můžete využít další dvě skryté, které jsou schovány ve vnitřku peněženky. Právě tyto kapsy jsou ideální například na vizitky. Kapsy jsou totiž větší a tedy i univerzálnější.
Co se mi opravdu líbí, tak to je přihrádka na bankovky. Vždy jsem měl tu smůlu, že jsem měl přihrádky dvě a ty pro mne byly zbytečné. Teď mám jednu a opravdu si s ní krásně vystačím.
Peněženka je bez karet a drobných opravdu slim. S každou dalšího kartou pak nabírá na objemu a tak výsledná tloušťka je jen na vás.
Na monogramy jsem nikdy moc nebyl. Mám několik košil na míru a monogram žádný. Nejspíše by mi nevadil někde na méně viditelném místě. Podobně to mám i u kožených výrobků. Například takový monogram na rubu koženého pásku? No proč ne. Tady jsem se však nechal unést a monogram uvnitř peněženky se mi vyloženě líbí. Má to své kouzlo.
Co říci závěrem? Design peněženky je za mě krásný, funkčnost ideální a zpracování na velmi vysoké úrovni. Skoro to až vypadá, jako by mi byla ušita na míru. Český design jde poslední dobou opravdu nahoru a já jsem rád, že máme i v oblasti pánské módy další výbornou značku. Máte také s Danny P. nějakou osobní zkušenost? Pochlubte se do komentáře.
Prkno k prkýnku, stavíme si náš domov