Fotopátračka.cz

          Sabotovala jsem všechny přihlášky na umělecké školy. Dělala jsem jen příjmací zkoušky na Marketing a PR na UK, neúspěšně. Jako další jsem si podala přihlášku ze zoufalosti na oděvní návrhářství. Na jejich příjmačky jsem ale ani nedorazila.



           Jela jsem místo toho na Votvírák :D. Chtěli po mě 10 obrázků, ale já ztratila všechny ze školy a tak jsem se pokoušela namalovat nové. Bohužel jsem stihla jen dva. Nejprve jsem si myslela, že mi to vůbec nejde, ale nějak mám ze své práce čím dál tím větší radost :). Nakonec půjdu na VOŠ naší školy. Naštěstí rovnou do druháku.

          Do 17. 7. 2015 můžete potkat moji fotku na panelu na Náměstí Míru.


          Fotka je špatně vytištěná (rozmazaná) a v souboru se najdou o hodně lepší. Náš profesor mi to dělá naschvál. Ano, hlavně, že vystavuji, ale pokaždé mi vybere fotku, která mi ne zrovna vyhovuje. Stejně jako na PraguePhotu Mám i lepší. Ale co už, tahle je dobrá :).

           Téma festu je "Moje Praha". Proto je tam zrovna tahle fotka - jsou na ní Háje. Na toto téma jsme měli i samostatné téma, a podle mě se dali fotografie použít.


          Tady jsou fotky, které jsem fotila na téma "Moje Praha". No... vlastně... asi je lepší ta s tygrem :D. Je fakt, že ty fotky jsou focený ze zoufalosti. Prostě abych měla cvičení hotové.



          EDIT: Po nějaké době, kdy jsem šla kolem panelů znovu a kochala se znovu velikým printem, jsem si všimla, že vystavuji i následující fotografii mostů z výhlídky. Mám na Náměstí Míru tedy dvě. Nikdo mi nic neřekl a všimla jsem si jí náhodou. Ale tak to u nás chodí :D

          Další z maturitních zadání byl výstavní soubor. Mohli jsme nafotit cokoliv. Já se rozhodla pro navázání a rozšíření mého souboru imaginativních krajin.



          I když mi z počátku přišla první série fotek lepších, postupně jsem přišla k názoru, že nejlepší soubor by vznikl spojením obou. Pokračování v souboru bylo těžší, než první pokus, který jsem nafotila za 2 hodiny. Bylo těžší hledat a vidět zajímavé krajiny a krajinné detaily, které by byly natolik rozdílné od první série, ale zdařilo se.

          Naskytla se mi skvělá příležitost fotit dokument v Národním cirkusu JO-JOO. Původně jsem na maturitu chtěla fotit ilustraci Alenky v říši divů, ale bylo to moc těžké a první pokusy se mi moc nelíbily.

           Fotografií mělo být minimálně 18, já jich měla vybraných kolem 80. Všechny mi přišly krásné a důležité. Nakonec jsem výběr zúžila asi na 50. Pro ukázku tu mám právě těch "pár", které jsem použila pro maketu publikace, která byla součástí maturity. Jsem zvědavá, co na ně řeknou cirkusáci, až jim je pošlu. Zatím jsem se k tomu nedostala.

          Už nikdy víc! Nejméně vydařené cvičení vůbec. Nesnážim fotografie, které vzniknou ze zoufalosti a ještě k tomu záhadná síla nezasáhne a fotky jsou i přesto hnusné. Ještě k tomu jsem musela použít fotografie zase z jiného souboru. Focení se Sanie mě zachránilo.



          Ano, stojí to za velké nic! Fotily jsme s kamarádkou ve stáji Statenice, kam jezdíme. Původní plán byl za tmy ji na koni a za deště nasvítit autem. Tma nebyla a déšť přišel, až když jsme odjížděli. Za to pořádně foukalo. Na většině fotografií má Anička zakrytý obličej vlasy tak, že se to nedá použít. Navíc se nám kůň, který neumí ani chodit, plašil a kamarádka na něm seděla bez bot a bez sedla. Nebylo to ani oblečení od Wrangler, bylo jen podobného stylu.


          Přinesla jsem asi 9 fotografií a z toho mi vzali 2. Že prý je to spíše reklama na koně, nebo sedlo. Takže mě nakonec zachránilo focení se Sanie. To písmo je hrozné, vím :).

          Jedno ze zadání praktické maturitní zkoušky - reklamní fotografie. Bez servítek, srala jsem na to. Heslo, kterým jsem se řídila - "hlavně abych to měla", dostalo nový rozměr.


          Čistá improvizace na místě. Jen sem si přinesla předměty focení. Vlastně jsem jen ráno běhala po bytě a strkala do tašky všechny fotogenické věci. Venku kvetly třešně a já měla růžový parfém. V ateliéru jsem našla kameny, tak jsem je také použila :D. U růžového parfému s květinami se mi podařilo i roztavit stůl :D.


           Já jsem vybrala následující verze. Profesorovi se ale líbily ty výše. Posuďte samy, čí výběr se Vám líbí více :).

          Blížila se maturita a já plašila, abych měla uzavřený ročník. Jinak by praktická maturita byla k ničemu. Oboje probíhalo současně.



          Jedno ze cvičení bylo "Nekonvenční portrét". To znamená nějaký výtvarný portrét, na kterém je aspoň trochu poznat, že to portrét je. Kašlala jsem na to. Nějakou představu jsem měla, ale většinou stejně stvořím něco jiného. Celý můj školní rok probíhal ve stylu "hlavně abych to měla". Takže z poloviny promyšlené fotografie a z poloviny náhodné cvakání. Jedno ostré světlo a větrák. Takhle sépiově žluté to udělal kamarádčin foťák, který jsem si půjčila.

          Kamarádka se přihlásila k projektu dvou dívčin "Femme Fatale" a mě tam šoupla také, jako fotografku. Jde o to, že fotím ženy podle tématu měsíce. Zatím mám za sebou Sanie - téma tetování. ffatale.cz


          Web nic moc, moc ho nenavštěvuji. Ale to se dá do kupy. Zatím to začíná. Mé fotografie ani medailonek tam zatím ani nejsou. Holky, zakladatelky, se dostaly do maturitního a zkouškového shonu, který mě zastihl také. Důležité jsou pro mě fotky a příležitosti k focení, které tímto získávám.


          Fotila jsem Sanie. Má krásně barevná tetování. Fotila jsem ji na Nákladovém nádraží Žižkov. Nějak jsme tam vlezli a šli fotit do té poloviny, kde byl design blok a normálně je tam starožitnictví a tak. Nebyl problém a světlo bylo super. Poté jsme ale vlezli naproti ke kontejnerům. Je tam budka s rozbitým oknem. Jednou jsme tam fotili s kamarádkou asi 2 hodiny. Tentokrát k nám po 3 minutách přišel chlápek ve vojenském a oranžové vestě. "Co tu děláte dámy, narušili jste celní prostor. Půjdete semnou." Řekl a šli jsme. Cestou modelka začala vyjednávat. Neúspěšně. "Jste na kamerách, jinak bych vás pustil." Dovedl nás do budky, kde si nás převzal jiný chlápek a začal nás poučovat. Opsali si na papír naše údaje z občanek a pustili nás. Stejně si myslím, že ten papír vyhodili a jen nás chtěli postrašit. První pletky se zákonem :D Vlastně... vlastně ne :D


          Fotky jsou neretušované a mělo vyniknout tetování. Myslím si, že se prostředí k Sanienimu tetování hodí. Barevnost jsem asi trochu přehnala. Některé jsou spíše do počtu.

          Byla jsem donucena. Záhadně mám ale z výsledku radost. Kdysi dávno (asi měsíc zpět) nám profesor nabídl účast v téhle soutěži, kterou pořádá NESCAFÉ Dolce Gusto. Nedávné připomenutí, doprovázené nesmyslným řevem, protože je náš profesor "samonasrávací", nás donutilo všechny makat na zdánlivě nudném tématu (černobílá fotografie kafe).


          Prej nic moc fotka, ale mě se líbí. Vznikla za vtipných okolností - všechny ateliéry plné, žádná světla k dispozici, vypůjčený foťák jiné značky a moje speciální technika asistence sama sobě :D. Zubama jsem držela čtvrtku s vystřiženým obdélníčkem, levou rukou mýchala lžičkou kafe a pravou poslepu mačkala spoušť někde nad hlavou a pohotově chňapala po blesku. Výsledkem je fotografie, která vznikla dá se říci náhodně a ze dvou fotek. Proč ne, to se taky počítá :D.

           Když na ni narazíte, budu ráda za hlas, ať už slouží k čemukoliv :). (Soutěžní galerie)

          Poslední dny plivu jeden článek za druhým. Snad už mi ten archiv dochází. Nějak přemýšlím nad tím, co mám dělat, co se mi chce dělat a co asi budu dělat. Od toho, jestli udělám nový design blogu, po to, jestli vůbec chci na vysokou školu na fotografii, jestli mě to ještě pořád baví (ošklivá věta :D). Asi si dělám moc starostí s blbostma. Bude to tím, že mě nedávno sejmuli z bidýlka naši čeští fotografové amatéři. Nevím jestli jsou podobní lidé i v jiných státech, ale opravdu bych jim to nepřála. Chytří, jak rádia a přitom drželi foťák v ruce dvakrát. Poradit umí jen málokdo.

          Radši začnu tou změnou blogu.



         Ve škole se nám upravilo měsíční téma. Pro tento rok je tématem voda. Ještě, že mám tak obětavé kamarádky. Původní nápad byl zase zcela jiný. Voda měla na těle představovat šperk, ale pak jsem se na to vykašlala a kapala ji náhodně. Na fotkách je opravdu hodně vidět, kdy mě více zajímalo tělo a kdy více voda. Moc mi to zamaskovat nešlo. I když je voda hodně zajímavé a široké téma, tak mě to moc nebavilo. Fotky pěkné, ale některé vznikly až ze zoufalosti. Je fakt, že se najdou takové, ze kterých mám radost.


         Když už jsem nevěděla jakou část těla pokapat vodou, nezbývalo nic jiného než hledat. To by se pánům určitě líbilo :D. "Zadek, zadek, flek, zadek,..." Všechny detaily připomínaly zadek. Až se nám nějak poštěstilo vyrobit následující fotografii. Hádejte, kterou část těla jsem fotila :D.

     
          Pšt! Je to loket :D.

         Zase jsem si vymyslela něco, co dost dobře není možné. Nebo možná i je, ale nejsou prostředky a místo. Pro toto focení jsem zvolila největší z ateliérů Digifoto na Chodově. I tak byl na mě prostor malý, ale nějak se to zvládlo. Samozřejmě vznikly úplně jiné fotografie, než jsem si v hlavě vymyslela, ale to se stává často. A ten BORDEL...


         Byla jsem, dá se říci, poctěna, že mi Terka dovolila ji nafotit. Opravdu se vyplatí pracovat se zkušenými lidmi. Já - světlo, dobrý, zvládám. Ale s pózami jsem trochu pokulhávala. Naštěstí se Terka zavlnila a póza byla na světě. "Jen ještě trochu pootoč zadek, ať mám na bříšku stíny...". 


         Původní podoba měla být taková: Obraz rozdělen na půl, kdy na "bílé" části pozadí je silueta a na černé části pozadí nasvícená Terezka, ohozená letící moukou. Vše se vedlo, až na to, že jsem nedokázala nasvítit mouku na bílém pozadí tak, aby z ní byla silueta. Cestou domů jsem přišla na to, jak to udělat - potřebuji svíticí stěnu, z půli přelepenou černým pozadím (nebo mega pauzák, nasvícený ze zadu). Až něco takového budu mít k dispozici, můžu nápad zkusit znovu. Haha, jasně... :D.


         Z fotek mám celkem radost, ale připomínají mi, jak jsem to nedotahla k dokonalosti. Vidíte tam snad nějakou černou siluetu? Já bohužel ne, ale je to dostačující a to mě mrzí.

         Mouka byla všude. Uklízeli jsme to 3 - já a moji dva vrhači. Ráno, na poslední chvíly, jsem přemluvila sestru s jejím přítelem. Celý ateliér jsem zametli, vysáli, 2x vytřeli a šli jsme se najíst. Dopapkala jsem a volali mi, že si to mám jít uklidit, že mouka je pořád všude. Nejspíš tam ještě poletovala, mrcha, když jsme odcházeli. Vše jsem otřela, ještě jednou celý ateliér vytřela a jela jsem domů. 2 hodiny focení a 2 hodiny úklidu.








         Tímto děkuji Terezce a mým vrhačům, kteří neumí mířit, natož házet, ale aspoň něco :D.

         Ahoj a omlouvám se. Už ani nevím, jak dlouhou dobu nepřispívám. Prostě se mi nechtělo. Tak nějak se mi přihodilo, že fotím a píši pro jeden lolita časopis (japonská móda, s filmem to nemá nic společného) a pro server digifoto.cz, což znamená, že musím více fotit pro sebe, než do školy.




          No nic. Mám tady několik fotografií z velmi vydařených klauzur. Jaksi z minulého roku, pardon. Soubor budu muset rozšířit na 30 fotografií a bude z něj "záložní výstava" na Chodovské tvrzi. To znamená, že pokud někdo zruší výstavu, narychlo místo zacpou mým souborem. Může se to stát a nemusí :). Každopádně, mám být připravená, ale nejsem :D. Zatím jsem se tématem dále vůbec nezaobírala. No co už. Někdy na to musím vlítnout. Je taky ale možné, že si vymyslím a stvořím úplně jiný soubor. Ale jak se znám, jsem na to moc líná :D.


           Pokud Vám doposud vrtalo hlavou, co je vůbec na fotografiích, nebo jak jsem to nafotila, povím Vám to. Jsou to makro fotografie roztrhaných laviček, starých zastávek a posprejovaných budov. Některé skvělé, jiné horší. Samozřejmě malinko upravené. Hrála jsem si s rozmazáním a stínováním, abych vytvořila aspoň nějaký prostor. Celkově jsem měla tyto klauzury nafocené za 2 hodiny, což mi přidalo k radosti :D. Většinou jsem jsem si malinko protáhla 15 minutovou cestu do školy.


           Některé z těchto krajin rozšířily mou nabídku OOD potisknutých krytů na mobil. Nabídku rozšířily i fotografie mé spolužačky, Elišky Novákové. Chystám se navíc přidat i nové předměty, potisknuté mými fotografiemi.

         Letáčky budu rozdávat po veletrzích. Ještě udělám nějaké pro hudebníky a ty se budou rozdávat na fesťácích a po klubech, kde se dobře hraje nebo se tam objevují nadějné začínající kapely. Bude to fuška, ale mám docela talent získat lidi a sehnat reklamu zadarmo, aspoň si to myslím. Naštěstí mi sem tam pomůžou ochotní kamarádi. Plánuji i pořádat kurzy fotografie, tak jsem zvědavá, jak mi to půjde. Určitě se zase pochlubím.
         Na fotkách mi zapózoval můj taťka a můj kocourek Ailo. Řeknu vám: Je sakra těžký vymyslet logo nebo koukatelný plakát. Strávila jsem na tím celý den až do noci a ještě jich pár udělám. 

Mám velké plány... Držte mi palce :)

         Konečně bude mít moje záložka "Volná tvorba" své první obyvatele. Tentokrát jsem fotila jen tak, pro sebe. Lucka byla tak hodná, že vydržela dnes tu zimu venku jen v šatech. Kvůli tomu aby nezmrzla jsem i tak trochu pospíchala, jinak by jsme tam mohly být taky do alelúja :D




         Dala jsem sem i ty méně povedené. Bylo těžké i ty vybrat :D. V úpravě barev nejsem moc zdatná, proto je většina fotek černobílá. Na to, že jsme fotili asi jen hodinu a půl jsem spokojená :3. Moc mě to bavilo a určitě Lucku ještě někdy k focení zneužiji :D.

       Za Štědrý den jsem stihla navrhnou nový vzhled svého webového portfólia a vymyslet dárky na příští rok. To se mi prostě stává, že mi bleskne v hlavě nějaký ten nápad. Vůbec mi nevadí, že přesně o rok dříve, než ho využiji :D. Jsem spokojená :3. Z dárků mám radost a mnou obdarovaní snad také.

       Každý rok naše škola dělá kalendář. Fotí ho většinou VOŠkaři, někdy i s Antonínem Kratochvílem. O to pak má větší cenu. Letos ale fotky vybírali. Nevím jestli ze všech ročníků, nebo jen některých. Rozhodně jsou tam i hodně staré fotografie, které má náš vedoucí oboru, V. Kozlík, prostě rád a strká je všude možně. Podle mě náhodou vybrali i moji fotku podzimní krajiny. Mně se moc nelíbí a přijde mi obyčejná, ale to může být tím, že když krajinu vidím naživo, potom se mi nelíbí na fotce. Moje fotka je jen ta krajina nalevo.




       Titulní strana kalendáře je celkem ošklivá. Koukat na mě v obchodě, tak po něm ani nesáhnu. Fotky v něm jsou ale hodně vydařené, aspoň většina. Najdou se i černé ovce... hodně černé. Na kráse jim pomáhá to, že jsou vždy ve dvojci a ladí k sobě barevně, tak jako na stránce s mojí fotkou.
       Není to možná bůhví jaký úspěch, ale mámě to vyřešilo spoustu dárků rodině :D.