Fotopátračka.cz

         Tak i mě se podařilo si chytit nějakého pokémona. Jmenuje se mononukleóza, alias min. měsíc doma, půl roku jaterní dieta a žádné líbání a alkohol. A hlavně žádná čokoláda :'(. Ti z Vás, kdo už ji měl ví, jaká je to otrava. I když mě moc nevadí válení se doma a spousta času, ale co je moc, to je moc.

         Nemůžu fotit, a tak aspoň doháním školu... a seriály, čtení, filmy, serfování na internetu, facebook, nakupování vánočních dárků (přes net), atd.

Pozn.: fotka prošla instagramem.

         Má drahá maminka mi přinesla ze školy dva úkoly, z figurální kresby. Jelikož se mi nějak podařilo se tam od začátku roku neukázat ani jednou, je to jediný způsob jak být kvalifikovaná - dodělat to doma. Prvním je kresba lebky tužkou. Dokonce sem jí donutila mi donést ze školy lebku. Jak jinak ji nakreslit bez předlohy. Myslím, že to nedopadlo nejhůř, co říkáte? :) Druhým úkolem se (možná) pochlubím v příštím článku.

         Jsem ráda za každou zkušenost, co se týče fotografování. O jiných se teď bojím přemýšlet. Tahle zkušenost byla ale tak nudná a nic nového jsem si neodnesla. Snad kromě podělaného batohu od ptáčků ze Sečuánu, kde jsem strávila hodně vykoukaných hodin, a nového přítele na facebooku - dvorního fotografa pražské zoo. Vlastně jsem si odnesla jednu milou věc - pár vydařených fotografií pro svou prezentaci.

         Dva týdny tahání se s tunovým batohem a foťákem zavěšeným na krku. Nesmím zapomenout na hodiny strávené hledáním ptáčků v křoví a čekání až se hříbátko koně Převalského konečně vzbudí. To ale prostě k fotografování zvířat patří. Takhle vypadal první týden, kdy jsme měli i obědy zadarmo a jídlo bylo skvělé :3. Bohužel nikdo nevěděl, co máme dělat a nikdo neměl pro mě a mé spolužáky práci. Dvorní fotograf nebyl k zastižení, ale budiž, měl asi jinou práci. Tak jsme si fotili svoje.

         Druhý týden už jsme se setkali s panem fotografem. Povídali jsme si něco o sobě, tedy spíš já a můj spolužák jsme vyprávěli o naší snobské škole. Vzal si pár fotek a to jsme ho viděli naposledy, tedy potkávali jsme ho při obědech. Najednou tu pro nás byla práce - focení tabulí a štítků do inventury. Neskutečná nuda! Chození po celé zoo a focení každé kartičky a cedule co jsme potkali. Pff. Ale někdo to dělat musí, tak proč ne neplacená síla :). Poslední týden jsme trávili zevlováním v pavilonech, protože pršelo a nám se to stejně znechutilo tak, že jsme nechtěli nic dělat, ale i tak jsme koukali, jestli se neobjeví něco ke cvaknutí.

Více fotografií zde:

         Tak jsem, po nedělním návratu z tábora (11. 8.), ještě ten večer, doháněla svou dvoutýdenní abstinenci internetu. Ano, tvrdla jsem na facebooku. Úplně nečekaně mi napsal Smusa, známý youtuber. Chudák sestra vedle mě brečela "Proč píše tobě a né mě?". Jeho kamarádce odřekla holčina focení a on se jí nabídl, že jí sežene náhradu, jelikož měla zamluvený ateliér. Pěkná náhoda :3.

         Monča je super holka a byla mi hodně vděčná, vzhledem k okolnostem, i když to spíš já jsem byla hodně ráda za tuhle skvělou zkušenost. Akty ve škole probíráme až ve 4. ročníku. Na první pokus se myslím fotky povedly, ale důležité je, že se líbily Monče a hlavně jejímu příteli, což mě hodně potěšilo. 

Ateliér neměl moc vybavení. Celou dobu jsem používala jedno rozptýlené světlo, takže fotografie nejsou, co se týče nasvícení, moc různorodé. Ale i tak jsem byla s většinou spokojená. A odměna, v podobě pozvání v KFC, byla příjemná :3.

Více fotografií zde: