Přeskočit navigaci
ktulachova

Kristýna Tulachová

12. 02. 2020

Around Iceland in 6 days | tips, advices and price


In the beginning of October 2019, I drove the Ring Road around Iceland. I have already summed up the whole trip in another post. This one is just a summary of basic information that might help you with planning your own trip. In points, I am describing every single day including information about camps, their prices and I made a table of places I visited with their distance from each other (both time and kilometers).
In terms of the weather, I was lucky. It almost didn't rain. There was some snow in the north so keep that possibility in mind when traveling this time of a year. The van I rented wasn't 4x4 which might be a bit of a problem sometimes. 

Also, keep in mind, this is just orientational. I was living in Iceland for some time so I skipped some parts (south coast, Highlands) on this roadtrip. 


Date: 9th–14th October (6 days)
Price: 640 EUR 

DAY 1
Reykjavík, Akranes, Laugarbakki
  • 14:00 | Happy Campers van pick up in Njarðvík (take a Strætó bus from Reykjavík, it costs around 11 EUR)
  • groceries in Reykjavík
  • 17:00 | Akranes lighthouse 
  • 20:00 | Laugarbakki
camp: Camping Langafit (Laugarbakki)
  • There was no staff (winter time), you have to leave money in a box (1.000 ISK in cash). There is a bathroom, WC and electricity.

DAY 2
Hvítserkur, Akureyri, Goðafoss
  • 10:20 | Hvítserkur
  • 14:20 | Akureyri
  • 17:00 | Goðafoss
  • 18:20 | Þingeyjarsveit 
camp: Lifsmotun camping  12 EUR
  • There is a bathroom, WC, kitchen, wifi and the staff seemed to be there for the whole year (owner with his family lives in a nearby house) 

DAY 3
Mývatn, Námaskard, Hverarönd, Námafjall, Víti, Dettifoss
  • 9:30 | Skútustaðahreppur (Mývatn, Námaskard)
  • 11:30 | Leirhnjúkur
  • until 16:00 in Mývatn Nature Baths 23 EUR
  • 17:20 | Dettifoss 
camp: Campground Möðrudal 11 EUR
  • Kitchen was closed and there was only cold water (winter time). There is a cosy pub and reception in a nearby building.  

DAY 4
long way back to the south, Stokksnes, Jökulsárlón
  • A part of the Ring Road was closed so I need to use a different road and drive slowly with some stops back to the south. I wanted to see instafamous Stokksnes but you have to pay for it (around 1.000 ISK) which I found unreasonable and didn't go there. 
  • 18:30 | Jökulsárlón
camp: Skaftafell Camping 18 EUR

  • Camp nex to the Vatnajökulsþjóðgarður National Park. It is more expensive because it is on the touristy side of Iceland (south coast). You have to leave the camp before 9am, if not you have to pay some extra money for parking in the national park area. I would rather recommend Svinafell Campground.

DAY 5
south coast of Iceland
  • I stopped from time to time, but not that often because I knew it there really well (I wrote about my trips in this area in other posts).
  • The south part of Iceland is a typical touristic destination. They usually don't go anywhere else when staying in Iceland for a shorter period of time. Therefore, it is much more expensive than other parts of the country. Because of that, I didn't stay in a camp overnight but I slept at home in Reykjavík.  


DAY 6
Reykjavík area
  • I will post a different post about traveling in the Reykjavík area. I cleaned the car, fill up the tank and I used my van to do some shopping in Ikea that was on the way to Njarðvík.
  • 14:00 | I returner the van in Njarðvík (and I went back to Reykjavík by Strætó bus)




Reykjavík – Vík 


187 km

2 h. 29 min.

Vík – Jökulsárlón 


193 km 

2 h. 26 min.

Jökulsárlón – Stokksnes


87 km

1 h. 16 min.

Stokksnes – Stuðlagil Canyon


249 km 

3 h. 39 min.

Stuðlagil Canyon – Mývatn 


125 km

1 h. 34 min. 

Mývatn – Akureyri 


87 km

1 h. 10 min.

Akureyri – Hvítserkur


205 km

2 h. 42 min.

Hvítserkur – Reykjavík 


229 km

2 h. 59 min.




























PRICE: circa 640 EUR

  • Happy Campers van 377 EUR
  • fuel 152 EUR
  • tunnels 20 EUR
  • camps 41 EUR
  • Mývatn entry 23 EUR 
  • Strætó tickets 22 EUR

Food! Because I was living in Iceland half a year, I didn't buy food specifically for this roadtrip. However, it will be quite individual. Just keep in mind that Iceland is very expensive. The cheapest supermarket is Bónus, followed by Krónan and Netto. You can find these three supermarkets all around Iceland but not so often! It is better to do all your groceries in Reykjavík beforehand. 


09. 02. 2020

Kolem Islandu za 6 dní | rady, tipy a cena



Začátkem října 2019 jsem po Ring Road objela Island. Vyčerpávající vyprávění si můžete přečíst v předchozím článku TADY. Tohle je soupis nejzákladnějších informací, které snad někomu pomohou s plánováním cesty. Rozepsala jsem v bodech každý jeden den i s podrobnostmi o ubytování v kempech, do tabulky jsem zanesla všechna místa a jejich vzdálenosti (v kilometrech i časově) od sebe. 
Co se týče počasí, měla jsem štěstí a moc nepršelo. Na severu mě ale zastihl sníh, takže na to je potřeba v tomhle období už myslet. Auto nebylo 4x4 a občas to byl trochu problém. 

Termín: 9. října – 14. října (6 dní)
Cena: 16.000 Kč 

DEN 1
Reykjavík, Akranes, Laugarbakki
  • 14:00 | vyzvednutí Happy Campers vanu v Njarðvíku (z Reykjavíku vás tam za cca 273 Kč dostane autobus Strætó, tamní MHD)
  • nákup potravin v Reykjavíku
  • 17:00 | maják Akranes 
  • 20:00 | Laugarbakki
kemp: Camping Langafit (Laugarbakki)
  • nebyl tam žádný personál (zimní režim), peníze se nechávají v boxu (hotově 1.000 ISK). K dispozici jsou záchody, sprchy i elektřiny

DEN 2
Hvítserkur, Akureyri, Goðafoss
  • 10:20 | Hvítserkur
  • 14:20 | Akureyri
  • 17:00 | Goðafoss
  • 18:20 | Þingeyjarsveit 
kemp: Lifsmotun camping 310 Kč
  • k dispozici záchody, sprchy, kuchyň, wifi a servis personálu pravděpodobně po celý rok (rodina majitele bydlí hned vedle kempu)

DEN 3
Mývatn, Námaskard, Hverarönd, Námafjall, Víti, Dettifoss
  • 9:30 | Skútustaðahreppur (Mývatn, Námaskard)
  • 11:30 | Leirhnjúkur
  • až do 16:00 v Mývatn Nature Baths 583 Kč
  • 17:20 | Dettifoss 
kemp: Campground Möðrudal 262 Kč
  • v zimním období byla zavřená kuchyň a tekla jen studená voda. V jedné z budov kempu je útulná hospoda s recepcí. 

DEN 4
dlouhá cesta na jih, Stokksnes, Jökulsárlón
  • na Ring Road byla uzavírka, a tak jsem musela využít objížďky a směřovat s občasnými zastávkami na jih. Chtěla jsem se zastavit u Stokksnes (velmi instagramově provařená pláž), ale vybíral se tam vstup (kolem 1.000 ISK), což mi přišlo naprosto nesmyslné, a tak jsem tuhle zastávku vynechala.
  • 18:30 | Jökulsárlón
kemp: Skaftafell Camping 437 Kč

  • kemp při NP Vatnajökulsþjóðgarður. Protože je na jihu, je mnohem dražší. Musíte ho opustit do cca 9:00, pokud nechcete doplácet za parkování v NP. Doporučuji spíše Svinafell Campground.

DEN 5
jižní pobřeží Islandu
  • občas jsem zastavovala, ale ne často, protože jižní pobřeží už jsem dobře znala (tipy na zastávky můžete ale najít v mém článku TADY)
  • jih je typickou destinací turistů, jinam se většinou nevydávají, takže vše je zde dražší. I z toho důvodu jsem ten den nezůstávala v žádném kempu, ale spala jsem u sebe doma v Reykjavíku.


DEN 6
okolí Reykjavíku
  • o cestování po okolí Reykjavíku vyjde ještě jiný článek. Tenhle den jsem využila k cestě do Ikea, kam jsem potřebovala a která byla cestou do Njarðvíku, k vyčištění auta a natankování
  • 14:00 | vrácení camping vanu v Njarðvíku (cesta zpět do Reykjavíku opět Strætó autobusem)






Reykjavík – Vík 


187 km

2 hod. 29 min.

Vík – Jökulsárlón 


193 km 

2 hod. 26 min.

Jökulsárlón – Stokksnes


87 km

1 hod. 16 min.

Stokksnes – Stuðlagil Canyon


249 km 

3 hod. 39 min.

Stuðlagil Canyon – Mývatn 


125 km

1 hod. 34 min. 

Mývatn – Akureyri 


87 km

1 hod. 10 min.

Akureyri – Hvítserkur


205 km

2 hod. 42 min.

Hvítserkur – Reykjavík 


229 km

2 hod. 59 min.




























CENA: celkem cca 16.000 Kč

  • Happy Campers van 9.361
  • nafta 3.786
  • tunely 534
  • kempy 1.009
  • Mývatn vstup 583 Kč 
  • jízdenky Strætó 546

Jídlo! Vzhledem k tomu, že jsem na Islandu zůstávala půl roku, nenakupovala jsem jídlo vyloženě jen na roadtrip. Každopádně i tak bude tahle částka hodně individuální. Stačí mít na paměti, že Island je velmi drahý. Nejlevnější supermarket je Bónus, následuje Krónan a Netto. Tyhle tři jsou rozmístěné po celém Islandu, ale rozhodně tu není obchod na každém rohu. Je dobré nakoupit si dopředu v Reykjavíku. 



07. 12. 2019

Objela jsem Island kolem dokola. Sama.


Už jsem o své cestě mluvila v podcastu (k dostání na iTunes i Spotify), ale zasluhuje si i samostatný článek s fotkami. Třeba nakonec pomůže i někomu, kdo o podobné cestě přemýšlí. Podnikla jsem ji totiž trochu jinak, než jak ji popisují v průvodcích.  

Na cestu jsem si vyčlenila 6 DNÍ s tím, že jižní pobřeží už znám dobře, a tak jsem se tam neplánovala dlouze zdržovat. Ostrov jsem objížděla už po sezóně, v polovině října, a počasí mi naštěstí vyšlo celkem hezky. Na Islandu je počasí nevyzpytatelné, a tak vám nikdo neřekne, kdy je nejvhodnější někam vyrazit a kdy už to třeba vůbec nebude možné. Říjen je nejdeštivější měsíc, a když jsem tu v tu stejnou dobu loni, pršelo všechny dny. 

Chtěla jsem si užít klidu, přírody a samoty, a tak jsem se rozhodla pro půjčení si camper vanu. Zvolila jsem ten nejlevnější od Happy Campers a nemohu si stěžovat. Měl veškeré vybavení, od vařiče přes spacák až po wifi! Měl trochu problémy se sněhem na severu, ale nic zásadního. Každopádně v zimě bych se s ním asi neodvážila nikam vyrazit. Pro van jsem si musela dojet do Njarðvíku, což je necelá hodina cesty linkovým autobusem z Reykjavíku, a pak už hurá směrem na sever.

Vyrazila jsem po směru hodinových ručiček, protože jsem chtěla začít něčím, co jsem ještě neviděla. Bylo odpoledne, nakoupila jsem si v Reykjavíku ještě jídlo na cestu a jela k majáku v Akranesi, abych viděla západ slunce. Po západu jsem pokračovala dále na sever a nakonec skončila v kempu ve vesničce Laugarbakki. Byla jsem tam úplně sama! Nikde nikdo. V noci foukal šílený vítr, byla mi zima a já si říkala, že kempovat v průběhu poslední série American Horror Story je naprosto příhodné.

Vstávala jsem brzy, asi zimou. Ranním cílem se stal Hvítserkur. Je potřeba sjet z Ring Road a jet několik desítek kilometrů po gravel road, což se ukázalo jako minimálně velmi nepříjemné s obytným autem. Ne že by se něco zničilo, ale je to sakra rámus. Na celé téhle cestě jsem vlastně moc lidí nepotkávala, a tak jsem si mohla každou chvíli nerušeně zastavovat u ovcí a polí a taky labutí... a zrovna u téhle cesty si v něčem, co bych přirovnala k louži ve škarpě, plavaly dvě labutě. Pobavilo mě to natolik, že jsem zastavila a šla si je vyfotit. Pěkně je to naštvalo, začaly nadávat a vzlítat. Pomyslela jsem si, že mě chtějí určitě zabít, a tak jsem před nimi začala rychle utíkat do auta. Ukázalo se, že ony se taky snažily jen uniknout, ale po tomhle už jsem raději nikdy u labutí nezastavovala. A že jich tu je. Pomalu jsem se pak po severu Islandu přesunula do Akureyri, takového islandského Brna. Cestou mě zastihl první sníh! Sněžit původně vůbec nemělo, a tak se zase krásně potvrdilo, jak moc nevyzpytatelné počasí tu je. Někam jsem si napsala poznámku, abych se podívala po zdejších sekáčích, o kterých mi říkal Islanďan u nás na koleji. Bohužel jsem si na to nevzpomněla a taky hodně pršelo, takže to úplně nebylo na procházení se městem. Přesto jsem tu chvíli pobyla. Natankovala jsem a zašla si do obchodu pro Appelsín (typický islandský nápoj, něco jako Fanta), který mi ale hned po příchodu do vanu spadnul na hasicí přístroj a rozříznul se na dvě půlky (?). Ne, taky nechápu, jak se tohle mohlo stát. Ale stalo. Lepila celá podlaha a lahodnou sladkou limonádu jsem měla i v botách. Z Akureyri jsem vyrazila na Goðafoss. Krása, krása. I když popravdě musím říct, že vodopádů je tu tolik, že po čase přestanou být tak překvapující. To se ale nedá říct celkově o přírodě. Island je tak malý a přitom tak neskutečně různorodý, že snad ani Islanďana nemůže nikdy omrzet. V tuhle chvíli už se pomalu začínalo stmívat a stále pršelo, tak jsem si na mapách našla nejbližší kemp a vyrazila tam. Čekal mě ještě test z islandštiny (díky za tu wifi v autě). 

Tuhle noc jsem byla snad v tom nejdivnějším kempu. Byl celkem daleko od vesničky a končila u něj cesta. Už když jsem přijížděla, měla jsem z něj zvláštní pocit. Venku kolem parkoviště byla vyvěšená světýlka (rozmazaná fotka níže) a pán, který byl na ,,recepci", se zvláštně usmíval. Zaplatila jsem, dostala instrukce a šla se umýt, protože sprchy byly v budově celkem daleko od parkoviště a nechtěla jsem tam přebíhat nějak moc pozdě v noci. Uklidnilo mě, když přijeli ještě jedni lidé. V autě jsem si pak později prohlížela pohlednici, kterou mi dal jako účtenku. Byl na ní citát z Bible a pozvánka na ranní nebo večerní modlitbu. Ach jo. Ale aspoň mě to trošku uklidnilo. Protože ,,nezabiješ", že ano? Zvláště pak v téhle zemi. 



Ráno jsem vyrazila brzy, abych si užila ranní koupele v Mývatn. Omyl. Otevírají až ve 12! To mi mělo dojít. Další islandskou specialitou jsou totiž podivné otevírací doby - pozdě otevřít a brzy zavřít. Bylo to nakonec ale úplně jedno. Severovýchod Islandu je snad ta nejkrásnější oblast, kterou jsem tu navštívila. Podivně barevná, černá, oranžová, okrová, žlutá a modrá. Všude teplé prameny, ale i sníh. Nádhera. Chtěla jsem vidět jezero Víti, ale cesta už byla uzavřená (na zimu se pomalu uzavírají cesty), a tak jsem zaparkovala před uzavírkou a vydala se tam pěšky, abych prozkoumala okolí. Potkala jsem jednu asijskou skupinku, která mě poprosila, abych je vyfotila. Za odměnu mě donutily k tomu, aby ony mohly vyfotit mě. Krása. V tenhle moment jsem zahlédla nějakou jinou skupinku, která pokračovala dál po nějaké jiné cestě, a rozhodla se je následovat. Začínalo opět sněžit a ve mně se hromadila nervozita, jestli se náhodou třeba moc nevzdaluji od místa, ze kterého jsem vyšla. Nakonec jsem se zeptala někoho ze skupiny a ukázalo se, že mají stejný cíl, ale znají tuhle jinou cestu. A tak jsem se připojila k německé delegaci a nakonec živá a zdravá dorazila k autu. Před koupelí v Mývatnu jsem ještě viděla nejbarevnější NámaskarðHverarönd a NamfjallMývatn Nature Baths jsou mimochodem snad to nejlepší místo na koupání. Prý jsou tam v létě všude mušky, ale takhle před zimou jsem žádnou mušku nepotkala, a navíc tam bylo skoro prázdno. Je to taková malá modrá laguna. Neskutečně jsem si tam odpočinula, dala jsem si horkou čokoládu, a pak se ještě rozhodla vydat na nějaký kratší výlet. Nebo aspoň jsem si říkala, že bude kratší. Nebyl. Kvůli hloupé navigaci. Mým cílem byl Dettifoss, další vodopád. Byl asi 30 kilometrů od Ring Road a cesta k němu byla šílená. Zabrala mi dvě hodiny! Otřes. Bylo to tam perfektní, ale ta cesta za to nestála. Jenže víte co? Na druhém břehu je normální asfaltová cesta, kterou vám ale Google nedoporučí. Kéž bych si dopředu přečetla recenze, kde lidé nadávají a nabádají ostatní, ať si zvolí druhou stranu. Tak snad příště. Na cestě zpět mě ještě zastihl sníh a byla jsem jasně rozhodnutá, že zastavuji v prvním kempu, který potkám, a jdu spát.


Kemp byl daleko od hlavní cesty, uprostřed ničeho. Byla to taková maličká osada. Míjela jsem velký srub a usoudila, že to bude určitě ten kemp. Zaparkovala jsem a šla jsem dovnitř, abych našla nějakou recepci, anebo aspoň tabuli s instrukcemi. Nikde nic. Prošla jsem nějakou společenskou místností a procházela dlouhou chodbou, ale nikde nikdo nebyl, i když všechno vypadalo tak, jako by před chvilkou všichni odešli. Taky že jo. Vyšla jsem ze srubu a ze tmy se pomalu vynořilo asi 20 mužů v reflexních vestách - přicházeli, někteří přijížěli autem. Nechápala jsem, ale pak mi došlo, že jsem se prostě spletla a kemp bude jinde. Ano. Byl hned vedle téhle budovy, stačilo by popojet ještě kousek. V té tmě ale nebylo pořdáně nic vidět. Vzhledem k blížící se zimě, v kempu už netekla teplá voda (většina kempů se postupně uzavírá a v zimě nejsou přístupné vůbec). Před spaním jsem koukala na nějaké PewDiePieovo Minecraft video a slyšela divné zvuky. Nejdřív jsem myslela, že jsou z videa, ale neutichly ani po vypnutí. Venku byla mrouskající kočka! Černá. Bylo to trochu děsivé, ale co už. Byla jsem unavená a na divné kočičí chování jsem zvyklá z domova. Přes noc napadl sníh a ráno bylo dokonalé.   



Ráno bylo dokonalé, jen mi zabralo chvilku času, než jsem se s vanem vydrala ven z kempu. Měl trochu problém s malým zasněženým kopečkem, po kterém sklouzával zpátky dolů. I kvůli tomu jsem byla tenhle den hodně opatrná. Chtěla jsem jet ke Stuðlagil kaňonu, ale kvůli strmé zasněžené gravel road jsem to raději nepokoušela. V klidu jsem si tak v pustině dala oběd, zastavovala na místech, která se mi z okýnka zalíbila, a pomalu směřovala na jih. Při mém pomalém směřování mě čekalo překvapení. Poměrně velká část Ring Road byla uzavřená a objížďka vedla naprosto vražednou cestou s neskutečně strmými úseky. Když jsem poprvé dojela k prvnímu extrémnímu kopci dolů, otočila jsem se s tím, že je to asi omyl a že tudy snad nemám šanci projet. No, omyl to nebyl. Musela jsem projet. Nikde tam nebyl signál, a tak jsem raději počkala, až uvidím nějaké další auto, které bude projíždět, a přidám se k němu. Dopadlo to dobře. Uf. K téhle příhodě se váže fotka WC 17 km. Díky moc no. Popravdě jsem byla lehce psychicky vyřízená a neměla na nic moc náladu. Dorazila jsem na jižní pobřeží a chtěla jsem se stavit na pláži Stokksnes, ale když jsem zjistila, že se na ni vybírá vstup, rozmyslela jsem si to. Co to vůbec má znamenat? Tohle vůbec není islandské. Stavila jsem se tak jen u Jökulsárlónu, kde to mám moc ráda, a vydala se do kempu u NP Vatnajökull, který jsem si vyhlídla už dříve. Bylo tam tolik lidí! Eh. Myslela jsem, že bych se mohla ráno projít v parku, ale bylo mi řečeno, že pokud neodjedu brzy, tak budu muset doplatit další peníze za parkování. Už tak byl tenhle kemp dvakrát dražší než ty mimo turistickou oblast. Rozhodla jsem se proto odjet a dorazit už ten den do Reykjavíku, protože přítomnost tolika lidí mě po tom klidu trochu rozladila. 

K večeru už jsem byla na koleji a ten den jsem se rozhodla konečně vyspat v normální posteli. Skvělý pocit. Poslední den jsem strávila už jen v okolí Reykjavíku. Nechala jsem si větší rezervu na vyčištění vanu a stavila jsem se na obědě v Ikee, haha. Skvělý pocit. Měla jsem obrovskou radost, že jsem to celé zvládla, že jsem se k tomu dokopala a nepodlehla žádným strachům a pochybnostem. Bylo to to nejlepší, co jsem tu podnikla! 











na iTunes a Spotify jako Kristýna Tulachová



07. 12. 2019

Objela jsem Island kolem dokola. Sama.


Už jsem o své cestě mluvila v podcastu (k dostání na iTunes i Spotify), ale zasluhuje si i samostatný článek s fotkami. Třeba nakonec pomůže i někomu, kdo o podobné cestě přemýšlí. Podnikla jsem ji totiž trochu jinak, než jak ji popisují v průvodcích.  

Na cestu jsem si vyčlenila 6 DNÍ s tím, že jižní pobřeží už znám dobře, a tak jsem se tam neplánovala dlouze zdržovat. Ostrov jsem objížděla už po sezóně, v polovině října, a počasí mi naštěstí vyšlo celkem hezky. Na Islandu je počasí nevyzpytatelné, a tak vám nikdo neřekne, kdy je nejvhodnější někam vyrazit a kdy už to třeba vůbec nebude možné. Říjen je nejdeštivější měsíc, a když jsem tu v tu stejnou dobu loni, pršelo všechny dny. 

Chtěla jsem si užít klidu, přírody a samoty, a tak jsem se rozhodla pro půjčení si camper vanu. Zvolila jsem ten nejlevnější od Happy Campers a nemohu si stěžovat. Měl veškeré vybavení, od vařiče přes spacák až po wifi! Měl trochu problémy se sněhem na severu, ale nic zásadního. Každopádně v zimě bych se s ním asi neodvážila nikam vyrazit. Pro van jsem si musela dojet do Njarðvíku, což je necelá hodina cesty linkovým autobusem z Reykjavíku, a pak už hurá směrem na sever.

Vyrazila jsem po směru hodinových ručiček, protože jsem chtěla začít něčím, co jsem ještě neviděla. Bylo odpoledne, nakoupila jsem si v Reykjavíku ještě jídlo na cestu a jela k majáku v Akranesi, abych viděla západ slunce. Po západu jsem pokračovala dále na sever a nakonec skončila v kempu ve vesničce Laugarbakki. Byla jsem tam úplně sama! Nikde nikdo. V noci foukal šílený vítr, byla mi zima a já si říkala, že kempovat v průběhu poslední série American Horror Story je naprosto příhodné.

Vstávala jsem brzy, asi zimou. Ranním cílem se stal Hvítserkur. Je potřeba sjet z Ring Road a jet několik desítek kilometrů po gravel road, což se ukázalo jako minimálně velmi nepříjemné s obytným autem. Ne že by se něco zničilo, ale je to sakra rámus. Na celé téhle cestě jsem vlastně moc lidí nepotkávala, a tak jsem si mohla každou chvíli nerušeně zastavovat u ovcí a polí a taky labutí... a zrovna u téhle cesty si v něčem, co bych přirovnala k louži ve škarpě, plavaly dvě labutě. Pobavilo mě to natolik, že jsem zastavila a šla si je vyfotit. Pěkně je to naštvalo, začaly nadávat a vzlítat. Pomyslela jsem si, že mě chtějí určitě zabít, a tak jsem před nimi začala rychle utíkat do auta. Ukázalo se, že ony se taky snažily jen uniknout, ale po tomhle už jsem raději nikdy u labutí nezastavovala. A že jich tu je. Pomalu jsem se pak po severu Islandu přesunula do Akureyri, takového islandského Brna. Cestou mě zastihl první sníh! Sněžit původně vůbec nemělo, a tak se zase krásně potvrdilo, jak moc nevyzpytatelné počasí tu je. Někam jsem si napsala poznámku, abych se podívala po zdejších sekáčích, o kterých mi říkal Islanďan u nás na koleji. Bohužel jsem si na to nevzpomněla a taky hodně pršelo, takže to úplně nebylo na procházení se městem. Přesto jsem tu chvíli pobyla. Natankovala jsem a zašla si do obchodu pro Appelsín (typický islandský nápoj, něco jako Fanta), který mi ale hned po příchodu do vanu spadnul na hasicí přístroj a rozříznul se na dvě půlky (?). Ne, taky nechápu, jak se tohle mohlo stát. Ale stalo. Lepila celá podlaha a lahodnou sladkou limonádu jsem měla i v botách. Z Akureyri jsem vyrazila na Goðafoss. Krása, krása. I když popravdě musím říct, že vodopádů je tu tolik, že po čase přestanou být tak překvapující. To se ale nedá říct celkově o přírodě. Island je tak malý a přitom tak neskutečně různorodý, že snad ani Islanďana nemůže nikdy omrzet. V tuhle chvíli už se pomalu začínalo stmívat a stále pršelo, tak jsem si na mapách našla nejbližší kemp a vyrazila tam. Čekal mě ještě test z islandštiny (díky za tu wifi v autě). 

Tuhle noc jsem byla snad v tom nejdivnějším kempu. Byl celkem daleko od vesničky a končila u něj cesta. Už když jsem přijížděla, měla jsem z něj zvláštní pocit. Venku kolem parkoviště byla vyvěšená světýlka (rozmazaná fotka níže) a pán, který byl na ,,recepci", se zvláštně usmíval. Zaplatila jsem, dostala instrukce a šla se umýt, protože sprchy byly v budově celkem daleko od parkoviště a nechtěla jsem tam přebíhat nějak moc pozdě v noci. Uklidnilo mě, když přijeli ještě jedni lidé. V autě jsem si pak později prohlížela pohlednici, kterou mi dal jako účtenku. Byl na ní citát z Bible a pozvánka na ranní nebo večerní modlitbu. Ach jo. Ale aspoň mě to trošku uklidnilo. Protože ,,nezabiješ", že ano? Zvláště pak v téhle zemi. 



Ráno jsem vyrazila brzy, abych si užila ranní koupele v Mývatn. Omyl. Otevírají až ve 12! To mi mělo dojít. Další islandskou specialitou jsou totiž podivné otevírací doby - pozdě otevřít a brzy zavřít. Bylo to nakonec ale úplně jedno. Severovýchod Islandu je snad ta nejkrásnější oblast, kterou jsem tu navštívila. Podivně barevná, černá, oranžová, okrová, žlutá a modrá. Všude teplé prameny, ale i sníh. Nádhera. Chtěla jsem vidět jezero Víti, ale cesta už byla uzavřená (na zimu se pomalu uzavírají cesty), a tak jsem zaparkovala před uzavírkou a vydala se tam pěšky, abych prozkoumala okolí. Potkala jsem jednu asijskou skupinku, která mě poprosila, abych je vyfotila. Za odměnu mě donutily k tomu, aby ony mohly vyfotit mě. Krása. V tenhle moment jsem zahlédla nějakou jinou skupinku, která pokračovala dál po nějaké jiné cestě, a rozhodla se je následovat. Začínalo opět sněžit a ve mně se hromadila nervozita, jestli se náhodou třeba moc nevzdaluji od místa, ze kterého jsem vyšla. Nakonec jsem se zeptala někoho ze skupiny a ukázalo se, že mají stejný cíl, ale znají tuhle jinou cestu. A tak jsem se připojila k německé delegaci a nakonec živá a zdravá dorazila k autu. Před koupelí v Mývatnu jsem ještě viděla nejbarevnější NámaskarðHverarönd a NamfjallMývatn Nature Baths jsou mimochodem snad to nejlepší místo na koupání. Prý jsou tam v létě všude mušky, ale takhle před zimou jsem žádnou mušku nepotkala, a navíc tam bylo skoro prázdno. Je to taková malá modrá laguna. Neskutečně jsem si tam odpočinula, dala jsem si horkou čokoládu, a pak se ještě rozhodla vydat na nějaký kratší výlet. Nebo aspoň jsem si říkala, že bude kratší. Nebyl. Kvůli hloupé navigaci. Mým cílem byl Dettifoss, další vodopád. Byl asi 30 kilometrů od Ring Road a cesta k němu byla šílená. Zabrala mi dvě hodiny! Otřes. Bylo to tam perfektní, ale ta cesta za to nestála. Jenže víte co? Na druhém břehu je normální asfaltová cesta, kterou vám ale Google nedoporučí. Kéž bych si dopředu přečetla recenze, kde lidé nadávají a nabádají ostatní, ať si zvolí druhou stranu. Tak snad příště. Na cestě zpět mě ještě zastihl sníh a byla jsem jasně rozhodnutá, že zastavuji v prvním kempu, který potkám, a jdu spát.


Kemp byl daleko od hlavní cesty, uprostřed ničeho. Byla to taková maličká osada. Míjela jsem velký srub a usoudila, že to bude určitě ten kemp. Zaparkovala jsem a šla jsem dovnitř, abych našla nějakou recepci, anebo aspoň tabuli s instrukcemi. Nikde nic. Prošla jsem nějakou společenskou místností a procházela dlouhou chodbou, ale nikde nikdo nebyl, i když všechno vypadalo tak, jako by před chvilkou všichni odešli. Taky že jo. Vyšla jsem ze srubu a ze tmy se pomalu vynořilo asi 20 mužů v reflexních vestách - přicházeli, někteří přijížěli autem. Nechápala jsem, ale pak mi došlo, že jsem se prostě spletla a kemp bude jinde. Ano. Byl hned vedle téhle budovy, stačilo by popojet ještě kousek. V té tmě ale nebylo pořdáně nic vidět. Vzhledem k blížící se zimě, v kempu už netekla teplá voda (většina kempů se postupně uzavírá a v zimě nejsou přístupné vůbec). Před spaním jsem koukala na nějaké PewDiePieovo Minecraft video a slyšela divné zvuky. Nejdřív jsem myslela, že jsou z videa, ale neutichly ani po vypnutí. Venku byla mrouskající kočka! Černá. Bylo to trochu děsivé, ale co už. Byla jsem unavená a na divné kočičí chování jsem zvyklá z domova. Přes noc napadl sníh a ráno bylo dokonalé.   



Ráno bylo dokonalé, jen mi zabralo chvilku času, než jsem se s vanem vydrala ven z kempu. Měl trochu problém s malým zasněženým kopečkem, po kterém sklouzával zpátky dolů. I kvůli tomu jsem byla tenhle den hodně opatrná. Chtěla jsem jet ke Stuðlagil kaňonu, ale kvůli strmé zasněžené gravel road jsem to raději nepokoušela. V klidu jsem si tak v pustině dala oběd, zastavovala na místech, která se mi z okýnka zalíbila, a pomalu směřovala na jih. Při mém pomalém směřování mě čekalo překvapení. Poměrně velká část Ring Road byla uzavřená a objížďka vedla naprosto vražednou cestou s neskutečně strmými úseky. Když jsem poprvé dojela k prvnímu extrémnímu kopci dolů, otočila jsem se s tím, že je to asi omyl a že tudy snad nemám šanci projet. No, omyl to nebyl. Musela jsem projet. Nikde tam nebyl signál, a tak jsem raději počkala, až uvidím nějaké další auto, které bude projíždět, a přidám se k němu. Dopadlo to dobře. Uf. K téhle příhodě se váže fotka WC 17 km. Díky moc no. Popravdě jsem byla lehce psychicky vyřízená a neměla na nic moc náladu. Dorazila jsem na jižní pobřeží a chtěla jsem se stavit na pláži Stokksnes, ale když jsem zjistila, že se na ni vybírá vstup, rozmyslela jsem si to. Co to vůbec má znamenat? Tohle vůbec není islandské. Stavila jsem se tak jen u Jökulsárlónu, kde to mám moc ráda, a vydala se do kempu u NP Vatnajökull, který jsem si vyhlídla už dříve. Bylo tam tolik lidí! Eh. Myslela jsem, že bych se mohla ráno projít v parku, ale bylo mi řečeno, že pokud neodjedu brzy, tak budu muset doplatit další peníze za parkování. Už tak byl tenhle kemp dvakrát dražší než ty mimo turistickou oblast. Rozhodla jsem se proto odjet a dorazit už ten den do Reykjavíku, protože přítomnost tolika lidí mě po tom klidu trochu rozladila. 

K večeru už jsem byla na koleji a ten den jsem se rozhodla konečně vyspat v normální posteli. Skvělý pocit. Poslední den jsem strávila už jen v okolí Reykjavíku. Nechala jsem si větší rezervu na vyčištění vanu a stavila jsem se na obědě v Ikee, haha. Skvělý pocit. Měla jsem obrovskou radost, že jsem to celé zvládla, že jsem se k tomu dokopala a nepodlehla žádným strachům a pochybnostem. Bylo to to nejlepší, co jsem tu podnikla! 











na iTunes a Spotify jako Kristýna Tulachová



15. 09. 2019

Erasmus, podcast | První měsíc na Islandu




V první polovině srpna jsem odletěla na Island, najít klid a studovat. Jednu noc jsem strávila v Reykjavíku a ranním (doslova otřesným) letem se dopravila do západních fjordů, kde jsem se učila islandsky. Nikdy předtím jsem se vlastně s islandštinou nesetkala a o to zajímavější to bylo. Jelikož jde o germánský jazyk, najde se tam spousta povědomých slov, ale výslovnost je někdy celkem oříšek. V každém případě mě tenhle jazyk zaujal natolik, že jsem se ho rozhodla učit i ve škole. Popravdě si nejsem úplně jistá, jestli ho někdy naplno využiju (a jestli se ho někdy vůbec pořádně naučím), ale minimálně budu mít zase o něco širší vhled do tohohle jazykového světa. 


Po návratu zpátky do Reykjavíku mě čekala výzva. 8 dní v malém pokoji se třemi dalšími lidmi. Nakonec to nebylo tak zlé (se špunty v uších). V tu dobu probíhaly orientační dny na univerzitě, takže jsem měla možnost poznat další studenty a domluvit si první roadtrip. Než jsem se na něj vydala, musela jsem se ještě dvakrát stěhovat. Teď už jsem ale konečně na koleji. 


Co se týče roadtripu, chtěla jsem se před začátkem semestru podívat na místa dál od Reykjavíku, která jsem ještě neviděla (hlavně Jökulsárlón a Vatnajökulsþðgarður). A vyšlo to. Dokonce bylo i nádherné počasí a ani jeden den nijak výrazně nepršelo.

1. září jsem poprvé v životě viděla polární záři. Den nato začal semestr. 30 kreditů, které potřebuji, tu mám za 3 kurzy. Zvolila jsem si Second Language Research, Languages and Culture a Self Study in Icelandic. Zatím jsem spokojená. Vyhovuje mi, že většinu práce musí udělat člověk sám doma, ve škole se spíše jen uvádí do problematiky a diskutuje o už přečteném materiálu.


















12. září jsem tu oslavila narozeniny. Minulý rok byl tohle můj plán, který nevyšel. Takže konečně jsem se dočkala. A bylo to zvláštní. Haha. Fakt super. 

Abych nezapomněla, musím tu nebes vychválit, jak to tu vypadá. Nádherný kampus, budova fakulty je naprosto geniální, a kdyby byty v Praze vypadaly jako tyhle koleje, s radostí se nastěhuju! Ale abych jen nechválila, velkým mínusem je zdejší počastí, zvlášť když přijedete špatně vybavení. Nebo takhle: když přijedete dobře vybavení, ale vybavení se vám zničí během prvních dvou týdnů. Mých pár smolných příhod mě přivedlo k myšlence, že bych vlastně taky možná mohla přispět do podcastového svět svým malým dílem. 
Co myslíte? Poslouchal by někdo o tom, jak mi nateklo do bot?  



15. 09. 2019

Erasmus, podcast | První měsíc na Islandu




V první polovině srpna jsem odletěla na Island, najít klid a studovat. Jednu noc jsem strávila v Reykjavíku a ranním (doslova otřesným) letem se dopravila do západních fjordů, kde jsem se učila islandsky. Nikdy předtím jsem se vlastně s islandštinou nesetkala a o to zajímavější to bylo. Jelikož jde o germánský jazyk, najde se tam spousta povědomých slov, ale výslovnost je někdy celkem oříšek. V každém případě mě tenhle jazyk zaujal natolik, že jsem se ho rozhodla učit i ve škole. Popravdě si nejsem úplně jistá, jestli ho někdy naplno využiju (a jestli se ho někdy vůbec pořádně naučím), ale minimálně budu mít zase o něco širší vhled do tohohle jazykového světa. 


Po návratu zpátky do Reykjavíku mě čekala výzva. 8 dní v malém pokoji se třemi dalšími lidmi. Nakonec to nebylo tak zlé (se špunty v uších). V tu dobu probíhaly orientační dny na univerzitě, takže jsem měla možnost poznat další studenty a domluvit si první roadtrip. Než jsem se na něj vydala, musela jsem se ještě dvakrát stěhovat. Teď už jsem ale konečně na koleji. 


Co se týče roadtripu, chtěla jsem se před začátkem semestru podívat na místa dál od Reykjavíku, která jsem ještě neviděla (hlavně Jökulsárlón a Vatnajökulsþðgarður). A vyšlo to. Dokonce bylo i nádherné počasí a ani jeden den nijak výrazně nepršelo.

1. září jsem poprvé v životě viděla polární záři. Den nato začal semestr. 30 kreditů, které potřebuji, tu mám za 3 kurzy. Zvolila jsem si Second Language Research, Languages and Culture a Self Study in Icelandic. Zatím jsem spokojená. Vyhovuje mi, že většinu práce musí udělat člověk sám doma, ve škole se spíše jen uvádí do problematiky a diskutuje o už přečteném materiálu.


















12. září jsem tu oslavila narozeniny. Minulý rok byl tohle můj plán, který nevyšel. Takže konečně jsem se dočkala. A bylo to zvláštní. Haha. Fakt super. 

Abych nezapomněla, musím tu do nebes vychválit, jak to tu vypadá. Nádherný kampus, budova fakulty je naprosto geniální, a kdyby byty v Praze vypadaly jako tyhle koleje, s radostí se nastěhuju! Ale abych jen nechválila, velkým mínusem je zdejší počastí, zvlášť když přijedete špatně vybavení. Nebo takhle: když přijedete dobře vybavení, ale vybavení se vám zničí během prvních dvou týdnů. Mých pár smolných příhod mě přivedlo k myšlence, že bych vlastně taky možná mohla přispět do podcastového svět svým malým dílem. 
Co myslíte? Poslouchal by někdo o tom, jak mi nateklo do bot?  



25. 06. 2019

Tichá samota | Island


V říjnu jsem měla navštívit kamarádku v Londýně a o něco později strávit týden s rodinou v Irsku. Vznikla mi tam tak časová mezera, kterou jsem chtěla nějak vyplnit. Jedna možnost byla zůstat někde v Británii a druhá - pro mě o mnoho lákavější, ale zároveň děsivější - vyrazit někam jinam. Dlouho mě lákal Island a plánovala jsem se tam vydat na Erasmus, proto jsem si řekla, že je tohle skvělá příležitost podívat se právě tam. Sama. Moje vize se zhmotnila někdy o půlnoci, kdy jsem si přes AirBnb zarezervovala ubytování a nebylo cesty zpět. Následující den jsem si koupila letenky a zařídila auto. 

Jelikož jsem dodělala bakaláře a hned nastupovala na magistra, neměla jsem žádné prázdniny a přišla jsem si přehlcená okolím. Vypnula jsem si mobilní data a odjela. Nic mě tak nerušilo a já se klidně mohla projíždět Islandem a objevovat jeho krásy. V říjnu už tam ani nebylo tolik turistů a kdykoliv jsem se vydala někam dál od turisticky oblíbené oblasti, byla jsem úplně sama. Bylo tam nádherně, i když asi každých 10 minut pršelo. Cesta mě jen utvrdila v tom, že na Islandu chci studovat. No a v srpnu tam vyrážím znovu. Zatím na půl roku. 

Projela jsem si klasicky Golden Circle (původně jsem ho neměla vůbec v plánu, ale Islanďané, u kterých jsem bydlela, mi ho i přesto doporučili a nelitovala jsem; v sezoně bych se mu asi ale vyhnula). Je to turisticky nejznámější okruh v blízkém okolí Reykjavíku. Podíváte se do národního parku, na vodopády i ke gejzírům. Později jsem se rozhodla vydat dál. Chtěla jsem se podívat na Jökulsárlón (Diamond Beach), ale po 100 kilometrech pustiny, kterou jsem projížděla, kdy se začalo stmívat, jsem si to raději rozmyslela. Dvakrát na téhle cestě jsem se stavovala v okolí černé pláže (Reynisfjara). To místo mě něčím zaujalo úplně nejvíc. Strategicky jsem si jeden den vyhradila na Reykjavík. Každopádně jsem se trochu přepočítala, je to tak malé město, že jsem ho  tam a zpět prošla snad třikrát. 

Nerada zkouším nová jídla, a tak jsem se za tu chvíli, kterou jsem tu strávila, dostala jen ke žraločímu tuku. Fuj. Ochutnala jsem ale výborný hot dog jakožto islandské národní jídlo. Jinak jsem si vezla většinu jídla s sebou (ano, tak moc nerada zkouším neznámé). Dokupovala jsem si jen nějaký balík sušeného chleba (?), sýr a coca-colu. Jsem zvědavá na své erasmácké stravování, určitě podám nějaké hlášení. Islandské rodině jsem na ochutnávku přivezla nějaké české sladkosti a překvapivě jim nejvíce chutnaly Hašlerky. 











Analog session, Canon EOS 300V, Iceland


Cestujete sami nebo raději s někým?


25. 06. 2019

Tichá samota | Island


V říjnu jsem měla navštívit kamarádku v Londýně a o něco později strávit týden s rodinou v Irsku. Vznikla mi tam tak časová mezera, kterou jsem chtěla nějak vyplnit. Jedna možnost byla zůstat někde v Británii a druhá - pro mě o mnoho lákavější, ale zároveň děsivější - vyrazit někam jinam. Dlouho mě lákal Island a plánovala jsem se tam vydat na Erasmus, proto jsem si řekla, že je tohle skvělá příležitost podívat se právě tam. Sama. Moje vize se zhmotnila někdy o půlnoci, kdy jsem si přes AirBnb zarezervovala ubytování a nebylo cesty zpět. Následující den jsem si koupila letenky a zařídila auto. 

Jelikož jsem dodělala bakaláře a hned nastupovala na magistra, neměla jsem žádné prázdniny a přišla jsem si přehlcená okolím. Vypnula jsem si mobilní data a odjela. Nic mě tak nerušilo a já se klidně mohla projíždět Islandem a objevovat jeho krásy. V říjnu už tam ani nebylo tolik turistů a kdykoliv jsem se vydala někam dál od turisticky oblíbené oblasti, byla jsem úplně sama. Bylo tam nádherně, i když asi každých 10 minut pršelo. Cesta mě jen utvrdila v tom, že na Islandu chci studovat. No a v srpnu tam vyrážím znovu. Zatím na půl roku. 

Projela jsem si klasicky Golden Circle (původně jsem ho neměla vůbec v plánu, ale Islanďané, u kterých jsem bydlela, mi ho i přesto doporučili a nelitovala jsem; v sezoně bych se mu asi ale vyhnula). Je to turisticky nejznámější okruh v blízkém okolí Reykjavíku. Podíváte se do národního parku, na vodopády i ke gejzírům. Později jsem se rozhodla vydat dál. Chtěla jsem se podívat na Jökulsárlón (Diamond Beach), ale po 100 kilometrech pustiny, kterou jsem projížděla, kdy se začalo stmívat, jsem si to raději rozmyslela. Dvakrát na téhle cestě jsem se stavovala v okolí černé pláže (Reynisfjara). To místo mě něčím zaujalo úplně nejvíc. Strategicky jsem si jeden den vyhradila na Reykjavík. Každopádně jsem se trochu přepočítala, je to tak malé město, že jsem ho  tam a zpět prošla snad třikrát. 

Nerada zkouším nová jídla, a tak jsem se za tu chvíli, kterou jsem tu strávila, dostala jen ke žraločímu tuku. Fuj. Ochutnala jsem ale výborný hot dog jakožto islandské národní jídlo. Jinak jsem si vezla většinu jídla s sebou (ano, tak moc nerada zkouším neznámé). Dokupovala jsem si jen nějaký balík sušeného chleba (?), sýr a coca-colu. Jsem zvědavá na své erasmácké stravování, určitě podám nějaké hlášení. Islandské rodině jsem na ochutnávku přivezla nějaké české sladkosti a překvapivě jim nejvíce chutnaly Hašlerky. 











Analog session, Canon EOS 300V, Iceland


Cestujete sami nebo raději s někým?


10. 05. 2019

Bakaláře na FHS?





Naposledy jsem shrnula 5. semestr na UK FHS. V následujícím semestru jsem do školy už nechodila. Měla jsem dostatek kreditů a čas jsem chtěla plně věnovat bakalářské práci. Tento článek je rozcestníkem a stručným shrnutím tří let na bakaláři. 

Po prvním semestru na fakultě jsem napsala shrnující článek - o příjimačkách, prvních dojmech, o absolvovaných předmětech, vypsala jsem pro a proti. Jak se na něj tak zpětně dívám, snad vůbec nic se nezměnilo. Souhlasím se svým minulým já. Každý další semestr jsem pak vypisovala do vlastního článku postřehy, zvolené předměty, povinné zkoušky atd. 






Ještě jednou stručně. Co se na FHS vůbec studuje?! 

Hodně záleží na vás, která z humanitních věd vás zajímá a kterou cestou se budete chtít ubírat. Disciplíny se tu prolínají a hranice vašeho výběru jsou neomezené. Fakulta nabízí kurzy z oboru filosofie, historie, psychologie, sociologie, sociální antropologie a etnologie, cizích jazyků, umění, ekonomie a dalších. V každém semestru musíte sice splnit nějaké povinné zkoušky, ale jinak je volba čistě na vás. 

Osobně jsem se zaměřila nejvíce na jazykové kurzy, psychologii a kurzy z kreativního modulu. Jazykově jsem pak směřovala i svou bakalářskou práci (psycholingvistika) a následující studium. Co jsem získala z kreativního modulu, využívám zase spíše mimo školu. VYUŽÍVÁM. Ano, opravdu vám FHS může k něčemu být. 

Po třech letech mohu s klidnou myslí říct, že bych rozhodně neměnila. 



Přidaná hodnota

Co jsem v prvním semestru nevěděla a pomalu zjišťovala až v průběhu studia, jsou velké možnosti zapojení se do nějaké výzkumné činnosti. Je jedno, jestli se přihlásíte na kurz Studia kognitivních schopností papoušků šedých, anebo se díky někomu z fakulty pustíte do mnohem ,,vědečtější" práce. Nové a cenné zkušenosti získáte tak i tak. 
Osobně jsem samozřejmě šla k papouškům hned v prvním semestru, pak jsem dokonce i zaučovala nováčky, ale kvůli časové náročnosti jsem od nich upustila. Díky studiu latiny jsem se dostala ke středověkým textům, které jsme jezdili digitalizovat do třeboňského kláštera. Nejpřínosnější pro mě ale myslím byl výzkum gramotnostních dovedností u žáků devátých tříd v rámci mezinárodního projektu ELDEL, který jsem pak využila i ve své bakalářské práci. Student se tak opravdu může dostat i do ,,terénu" a vyzkoušet si roli výzkumníka. 
A kdyby vás vlastní výzkum nelákal, po chodbách fakulty často hledají dobrovolníky, kteří by se  alespoň zapojili do toho jejich... a občas se nestačíte divit, co všechno napadne někoho zkoumat. 

Někoho by možná mohla odrazovat stále omílaná anonymita. Pokud se ale opravdu chcete zapojit a poznat nové lidi, není problém. V tomhle případě bych spíše důvěřovala informacím o studentském životě na oficiálních stránkách než sobě, ale je možnost přidat se k FHS studentskému spolku, přispívat do studentského časopisu, chodit každý týden na FHS pivo, účastnit se zájezdů apod. Kromě toho se různé výjezdy pořádají i v rámci některých kurzů. V neposlední řadě je tu pak možnost využít nějaké mezinárodní spolupráce a vydat se třeba na Erasmus nebo stáž do zahraničí. Já se přístí semestr chystám na Island a nemůžu se dočkat. 



Pokud stále váháte, nenašli jste v žádném z článků odpověď na svou otázku, máte jinou zkušenost nebo nějaké výhrady, pokusím se odpovědět. Aktuální informace a dění na FHS nezapomeňte sledovat na Instagramu @fhs_charlesuni! Jsem jedním ze správců. Snažíme se být aktivní, komunikovat s ostatními a předat informace trochu jinou formou.



Chystá se někdo z vás na FHS?


10. 05. 2019

Bakaláře na FHS?





Naposledy jsem shrnula 5. semestr na UK FHS. V následujícím semestru jsem do školy už nechodila. Měla jsem dostatek kreditů a čas jsem chtěla plně věnovat bakalářské práci. Tento článek je rozcestníkem a stručným shrnutím tří let na bakaláři. 

Po prvním semestru na fakultě jsem napsala shrnující článek - o příjimačkách, prvních dojmech, o absolvovaných předmětech, vypsala jsem pro a proti. Jak se na něj tak zpětně dívám, snad vůbec nic se nezměnilo. Souhlasím se svým minulým já. Každý další semestr jsem pak vypisovala do vlastního článku postřehy, zvolené předměty, povinné zkoušky atd. 






Ještě jednou stručně. Co se na FHS vůbec studuje?! 

Hodně záleží na vás, která z humanitních věd vás zajímá a kterou cestou se budete chtít ubírat. Disciplíny se tu prolínají a hranice vašeho výběru jsou neomezené. Fakulta nabízí kurzy z oboru filosofie, historie, psychologie, sociologie, sociální antropologie a etnologie, cizích jazyků, umění, ekonomie a dalších. V každém semestru musíte sice splnit nějaké povinné zkoušky, ale jinak je volba čistě na vás. 

Osobně jsem se zaměřila nejvíce na jazykové kurzy, psychologii a kurzy z kreativního modulu. Jazykově jsem pak směřovala i svou bakalářskou práci (psycholingvistika) a následující studium. Co jsem získala z kreativního modulu, využívám zase spíše mimo školu. VYUŽÍVÁM. Ano, opravdu vám FHS může k něčemu být. 

Po třech letech mohu s klidnou myslí říct, že bych rozhodně neměnila. 



Přidaná hodnota

Co jsem v prvním semestru nevěděla a pomalu zjišťovala až v průběhu studia, jsou velké možnosti zapojení se do nějaké výzkumné činnosti. Je jedno, jestli se přihlásíte na kurz Studia kognitivních schopností papoušků šedých, anebo se díky někomu z fakulty pustíte do mnohem ,,vědečtější" práce. Nové a cenné zkušenosti získáte tak i tak. 
Osobně jsem samozřejmě šla k papouškům hned v prvním semestru, pak jsem dokonce i zaučovala nováčky, ale kvůli časové náročnosti jsem od nich upustila. Díky studiu latiny jsem se dostala ke středověkým textům, které jsme jezdili digitalizovat do třeboňského kláštera. Nejpřínosnější pro mě ale myslím byl výzkum gramotnostních dovedností u žáků devátých tříd v rámci mezinárodního projektu ELDEL, který jsem pak využila i ve své bakalářské práci. Student se tak opravdu může dostat i do ,,terénu" a vyzkoušet si roli výzkumníka. 
A kdyby vás vlastní výzkum nelákal, po chodbách fakulty často hledají dobrovolníky, kteří by se  alespoň zapojili do toho jejich... a občas se nestačíte divit, co všechno napadne někoho zkoumat. 

Někoho by možná mohla odrazovat stále omílaná anonymita. Pokud se ale opravdu chcete zapojit a poznat nové lidi, není problém. V tomhle případě bych spíše důvěřovala informacím o studentském životě na oficiálních stránkách než sobě, ale je možnost přidat se k FHS studentskému spolku, přispívat do studentského časopisu, chodit každý týden na FHS pivo, účastnit se zájezdů apod. Kromě toho se různé výjezdy pořádají i v rámci některých kurzů. V neposlední řadě je tu pak možnost využít nějaké mezinárodní spolupráce a vydat se třeba na Erasmus nebo stáž do zahraničí. Já se přístí semestr chystám na Island a nemůžu se dočkat. 



Pokud stále váháte, nenašli jste v žádném z článků odpověď na svou otázku, máte jinou zkušenost nebo nějaké výhrady, pokusím se odpovědět. Aktuální informace a dění na FHS nezapomeňte sledovat na Instagramu @fhs_charlesuni! Jsem jedním ze správců. Snažíme se být aktivní, komunikovat s ostatními a předat informace trochu jinou formou.



Chystá se někdo z vás na FHS?


26. 04. 2018

MBPFW FW18 | DEN 3



Poslední den! Nástup jsme měly zase dřív kvůli fittingu pro Vozianova. Jeho přehlídka začínala v 15:00. Měla jsem na sobě zajímavě řešené černé šaty a stříbrnou helmu. Bohužel netuším, jestli se za tím outfitem a celkově přehlídkou skrývá nějaký hlubší význam. Místo klasické pózy jsme před fotografy stály bokem a dělaly, že jsme jakoby v pohybu. Moc se mi líbí, jak to vypadá, že moje druhá ruka je úplně fialová a asi brzy upadne. Hmm. 

Druhou i poslední přehlídkou pro mě byla Monika Drápalová. Outfit byl superpohodlný a ty boty snad ještě víc! Všichni si je nemohli vynachválit. Hned bych si je vzala, i když ta barevná kombinace se mi tolik nelíbí. Ve Footshopu jsem ale koukala, že mají i jiné barevné varianty. Pokud byste je hledali, jsou to Adidas Deerupt Runner J. Koukala jsem, že vážně vyvolávají takové smíšené reakce, co vy na ně? 

Bylo zvláštní končit takhle brzy. Odcházela jsem tuším ještě za světla a hned ten den jsem jela domů, abych druhý den stihla focení. O tom jindy. Celý MBPFW byl vlastně zvláštní, od samotného castingu po svůj konec. Už tam nebylo moc známých tváří, začínají se objevovat mnohem mladší holky a věkový rozdíl mezi mnou a jimi se začíná pomalu přibližovat 10 letem. Uf, zvlášní. Je to hodně znát na tom, když máme najít nějaké společné téma. Taky jsem teď myšlenkami většinu času úplně někde jinde, musím se soustředit na školu, ta je pro mě prioritou. 




26. 04. 2018

MBPFW FW18 | DEN 3



Poslední den! Nástup jsme měly zase dřív kvůli fittingu pro Vozianova. Jeho přehlídka začínala v 15:00. Měla jsem na sobě zajímavě řešené černé šaty a stříbrnou helmu. Bohužel netuším, jestli se za tím outfitem a celkově přehlídkou skrývá nějaký hlubší význam. Místo klasické pózy jsme před fotografy stály bokem a dělaly, že jsme jakoby v pohybu. Moc se mi líbí, jak to vypadá, že moje druhá ruka je úplně fialová a asi brzy upadne. Hmm. 

Druhou i poslední přehlídkou pro mě byla Monika Drápalová. Outfit byl superpohodlný a ty boty snad ještě víc! Všichni si je nemohli vynachválit. Hned bych si je vzala, i když ta barevná kombinace se mi tolik nelíbí. Ve Footshopu jsem ale koukala, že mají i jiné barevné varianty. Pokud byste je hledali, jsou to Adidas Deerupt Runner J. Koukala jsem, že vážně vyvolávají takové smíšené reakce, co vy na ně? 

Bylo zvláštní končit takhle brzy. Odcházela jsem tuším ještě za světla a hned ten den jsem jela domů, abych druhý den stihla focení. O tom jindy. Celý MBPFW byl vlastně zvláštní, od samotného castingu po svůj konec. Už tam nebylo moc známých tváří, začínají se objevovat mnohem mladší holky a věkový rozdíl mezi mnou a jimi se začíná pomalu přibližovat 10 letem. Uf, zvlášní. Je to hodně znát na tom, když máme najít nějaké společné téma. Taky jsem teď myšlenkami většinu času úplně někde jinde, musím se soustředit na školu, ta je pro mě prioritou. 




20. 04. 2018

Focení pro prozeny.cz | roláky


16. ledna se tenhle editorial fotil! Jak aktuální. Prosím. Koukám do diáře a den před focením začalo zkouškové. To asi znamenalo, že jsem měla spoustu volného času, který jsem se rozhodla věnovat i práci. Hmm. 
Jak už si pozorní čtenáři mohli všimnout, tématem byly roláky. Přesně něco pro mě, protože je nosím pomalu i místo pyžama. Skoro by se dalo říct, že rolák je mé druhé jméno. Přesuňme se ale k samotnému focení. Původně se plánovalo jít fotit ven, ale od rána pršelo, byla zima, a tak jsme zůstali uvnitř sídla Seznamu (jakože www.seznam.cz). Je to tam obrovské, takže každý rolák měl svou vlastní lokaci (a mohl se cítit výjimečně). Nejzábavnější pro přihlížející bylo rozhodně focení růžového roláku. Postupovala jsem po okraji květináče podle instrukcí fotografky, dokud jsem samozřejmě do toho květináče nespadla. Gratuluji si. Boty se totiž nesměly ušpinit. No nevadí, stalo se, úplně tak moje vina to taky nebyla. Sama jsem se nejlépe cítila v outfitu s čepicí a celkem i v tom vínovém, protože jsem si díky účesu připadala jako Legolas. A kdo by sakra nechtěl být Legolas?! Každopádně kdybych měla styling vymýšlet já, bylo by vše jinak. Jako první bych ale změnila make-up a vlasy. Fotky vznikaly pro čtenářky prozeny.cz, takže jsou dost komerční, to úplně nemusím. Co na ně říkáte? 


























Foto: Eva Malúšová
Styling: Irena Vokrojová
Vizáž: Petra Soukupová



20. 04. 2018

Focení pro prozeny.cz | roláky


16. ledna se tenhle editorial fotil! Jak aktuální. Prosím. Koukám do diáře a den před focením začalo zkouškové. To asi znamenalo, že jsem měla spoustu volného času, který jsem se rozhodla věnovat i práci. Hmm. 
Jak už si pozorní čtenáři jistě všimnuli, tématem byly roláky. Přesně něco pro mě, protože je nosím pomalu i místo pyžama. Skoro by se dalo říct, že rolák je mé druhé jméno.
Přesuňme se ale k samotnému focení. Původně se plánovalo jít fotit ven, jenže od rána pršelo, byla zima, a tak jsme zůstali uvnitř sídla Seznamu (ano, jakože www.seznam.cz). Je to tam obrovské, takže každý rolák měl svou vlastní lokaci (a mohl se cítit výjimečně). Nejzábavnější pro přihlížející (kterých bylo ke vší smůle dost, jelikož mají uprostřed budovy restauraci) bylo rozhodně focení růžového roláku. Postupovala jsem po okraji květináče podle instrukcí fotografky, dokud jsem samozřejmě do toho květináče nespadla. Gratuluji si. Boty se totiž nesměly ušpinit. No nevadí, stalo se, úplně tak moje vina to taky nebyla. Sama jsem se nejlépe cítila v outfitu s čepicí a celkem i v tom vínovém, protože jsem si díky účesu připadala jako Legolas. A kdo by sakra nechtěl být Legolas?! Každopádně kdybych měla styling vymýšlet já, bylo by vše jinak. Jako první bych ale změnila make-up a vlasy. Fotky vznikaly pro čtenářky prozeny.cz, takže jsou dost komerční, to úplně nemusím. Co na ně říkáte? 




























Foto: Eva Malúšová
Styling: Irena Vokrojová
Vizáž: Petra Soukupová



11. 04. 2018

MBPFW FW18 | DEN 2 | Call me DIY Queen


Jak tak koukám na fotky z přehlídek a vybavuji si druhý den fashion weeku, nebyl zrovna úžasný a plný nadšení. Nástup jsme měly celkem brzy ráno, protože jsme musely ještě na fitting Nehery. Vždycky se mi jejich oblečení líbilo, ale tentokrát bych si toho moc nevybrala. Třeba zrovna z toho svého outfitu jsem neměla vůbec radost. Co myslíte? Nelíbí se mi ani střih, ani barvy. Haha, jak hezky nám to začíná. 

Fotka uprostřed je z přehlídky Michaela Kováčika. Samotný ,,pyžamový" outfit se mi líbil, každopádně to by nebylo ono, kdyby bylo všechno tak, jak má být. První problém: boty. Návrhář neměl mou velikost, a tak jsem dostala o dvě čísla menší, jenže byly tak vychozené, že mi šíleně padaly. Díky dlouhým kalhotám ale nebyly vidět, a tak jsem si sehnala černou izolepu a přilepila si je k nohám. Call me DIY Queen! Zpět k tomu ,,ale nebyly vidět" - neměly být vidět, ale kalhoty se mi pořád vyhrnovaly a na konci mola už prostě byly moc nahoře, a tak mi na fotce koukají palce. Děs. Poslední a neméně významná poznámka: vlasy. Když jsem vyšla na molo, ještě jsem viděla, na jeho konci už ne, to je asi z fotky zřejmé. Jedna z nadějných šancí na to mít aspoň jednu moc hezkou fotku z přehlídky byla v tu chvíli v troskách... 
Toť vše k popsání vizuální stránky modelu. Přesuňme se k choreografii. Při defilé jsme se měly zastavit v nějaké řadě a čekat, až projde návrhář. Neptejte se mě, jak to mělo vypadat, na zkoušce jsem bohužel nebyla, ale to, že se to celé pokazilo, mohu říct s naprostou jistotou. Nějaké holky vpředu se tam podivně zamotaly a zahrát, že to tak má být, se jim už nepovedlo. Zbytek nás si tedy postoupal do řady tak nějak přirozeně a čekaly jsme. Při tom čekání na mě zezadu začal nějaký divák sahat. Strašně jsem se lekla. Asi si mysleli, že jsme tam jako výstavka a mohou si osahat materiály apod. Aaa! Nenávidím doteky. Kšá. Naštěstí návrhář proběhl rychle, a tak jsme mohly odejít. Neštěstí zažehnáno. 

Na poslední fotce na sobě mám model Jakuba Polanky. Mrzí mě, že to nebyla poslední přehlídka celého fashion weeku, vždycky je něčím jedinečná. Jakub má pokaždé naprosto skvělou hudbu, atmosféra i oblečení je perfektní. Vážně mě baví a asi to řekne každý, kdo na jeho přehlídce byl. Nemyslíte? Často je přehlídka něčím zvláštní a tahle nebyla výjimkou. Nezacházely jsme do backstage, ale zůstavaly jsme nad schodami, kde se vytvořila ,,backstage" a lidé tak mohli vidět přímo před sebou, jak to vypadá, než modelka vyjde na molo - úpravu make-upu, vlasů, line up atd. Perfektní nápad! 
Tady si nemůžu na nic stěžovat, snad jen sukni bych v realitě nevolila tak krátkou. Ale abych nebyla snad pozitivní, když už se ten článek takhle hezky vyvinul. Po přehlídce jsme ještě fotili a nahrávali video, při kterém jsem málem spadla ze schodů. Škoda že jsem se chytila zábradlí, že ano? Po půlnoci jsem byla doma jako na koni a připravena na další, už poslední den. 





11. 04. 2018

MBPFW FW18 | DEN 2 | Call me DIY Queen


Jak tak koukám na fotky z přehlídek a vybavuji si druhý den fashion weeku, nebyl zrovna úžasný a plný nadšení. Nástup jsme měly celkem brzy ráno, protože jsme musely ještě na fitting Nehery. Vždycky se mi jejich oblečení líbilo, ale tentokrát bych si toho moc nevybrala. Třeba zrovna z toho svého outfitu jsem neměla vůbec radost. Co myslíte? Nelíbí se mi ani střih, ani barvy. Haha, jak hezky nám to začíná. 

Fotka uprostřed je z přehlídky Michaela Kováčika. Samotný ,,pyžamový" outfit se mi líbil, každopádně to by nebylo ono, kdyby bylo všechno tak, jak má být. První problém: boty. Návrhář neměl mou velikost, a tak jsem dostala o dvě čísla menší, jenže byly tak vychozené, že mi šíleně padaly. Díky dlouhým kalhotám ale nebyly vidět, a tak jsem si sehnala černou izolepu a přilepila si je k nohám. Call me DIY Queen! Zpět k tomu ,,ale nebyly vidět" - neměly být vidět, ale kalhoty se mi pořád vyhrnovaly a na konci mola už prostě byly moc nahoře, a tak mi na fotce koukají palce. Děs. Poslední a neméně významná poznámka: vlasy. Když jsem vyšla na molo, ještě jsem viděla, na jeho konci už ne, to je asi z fotky zřejmé. Jedna z nadějných šancí na to mít aspoň jednu moc hezkou fotku z přehlídky byla v tu chvíli v troskách... 
Toť vše k popsání vizuální stránky modelu. Přesuňme se k choreografii. Při defilé jsme se měly zastavit v nějaké řadě a čekat, až projde návrhář. Neptejte se mě, jak to mělo vypadat, na zkoušce jsem bohužel nebyla, ale to, že se to celé pokazilo, mohu říct s naprostou jistotou. Nějaké holky vpředu se tam podivně zamotaly a zahrát, že to tak má být, se jim už nepovedlo. Zbytek nás si tedy postoupal do řady tak nějak přirozeně a čekaly jsme. Při tom čekání na mě zezadu začal nějaký divák sahat. Strašně jsem se lekla. Asi si mysleli, že jsme tam jako výstavka a mohou si osahat materiály apod. Aaa! Nenávidím doteky. Kšá. Naštěstí návrhář proběhl rychle, a tak jsme mohly odejít. Neštěstí zažehnáno. 

Na poslední fotce na sobě mám model Jakuba Polanky. Mrzí mě, že to nebyla poslední přehlídka celého fashion weeku, vždycky je něčím jedinečná. Jakub má pokaždé naprosto skvělou hudbu, atmosféra i oblečení je perfektní. Vážně mě baví a asi to řekne každý, kdo na jeho přehlídce byl. Nemyslíte? Často je přehlídka něčím zvláštní a tahle nebyla výjimkou. Nezacházely jsme do backstage, ale zůstavaly jsme nad schodami, kde se vytvořila ,,backstage" a lidé tak mohli vidět přímo před sebou, jak to vypadá, než modelka vyjde na molo - úpravu make-upu, vlasů, line up atd. Perfektní nápad! 
Tady si nemůžu na nic stěžovat, snad jen sukni bych v realitě nevolila tak krátkou. Ale abych nebyla snad pozitivní, když už se ten článek takhle hezky vyvinul. Po přehlídce jsme ještě fotili a nahrávali video, při kterém jsem málem spadla ze schodů. Škoda že jsem se chytila zábradlí, že ano? Po půlnoci jsem byla doma jako na koni a připravena na další, už poslední den. 





25. 03. 2018

MBPFW FW18 | den 1


Proč až teď s hrůzou zjišťuji, že jsem nenapsala článek z minulého fashion weeku? Video jsem taky nevydala, to vím, nebyla jsem spokojená. A nejsem spokojená zase. Jak typické. Každopádně jsem si vymyslela úplnou novinku. Video bude jako Q&A a do něj vložím záběry, které jsem natočila. Hotovo. Pokud vás tedy zajímá cokoliv ohledně fashion weeku nebo obecně modelingu, ptejte se. Otázky jinak beru z asku, kde jsem překvapivě i po jeho smrti stále aktivní. 

To, co přehlídkovým dnům předcházelo, je snad na celou knihu. Celý týden jsem byla sama v Praze a veškerý čas jsem strávila v práci nebo na pohotovosti. Výborná kombinace. Trochu jsem se bála, že budu muset odjet a fashion week úplně vypustit, ale nakonec jsem to (samozřejmě) zvládla. 



První den zahájila přehlídka UMPRUM. Měla jsem na sobě model od Zoltána Tótha, který jsem si zamilovala. Samozřejmě bych si ho normálně oblékla trochu jinak a vypustila návleky, ale kdybyste si na něj mohli sáhnout! Vážně perfektní. Jediným problémem byla podlaha, lakované parkety si úplně nerozumí s látkou, která byla i zespodu na botách. Co je ale hlavní, nikdo nespadl. Hurá. Fashion week mohl úspěšně začít. 

Od 18 běžela přehlídka Denisy Nové. Měla jsem úplně jednoduchý outfit, černá je moje, to víte. Každopádně se mi vůbec nelíbily boty, které nedělají moc hezkou postavu a úplně mi tam nesedí. Také jsme měly mít jen lehký make-up a to na fotkách nevypadalo moc dobře. Spíš vůbec. Mám věčně kruhy pod očima a tady to krásně vyniká. Jak tohle celé na vás působí? 

Na závěr přišla přehlídka Chatty. Mám je neskutečně ráda a modely byly myslím jako vždycky povedené. Aby všechno ale neprobíhalo hladce, pokazily jsme defilé. Původní úkol byl zůstat stát na místech mezi lidmi ještě asi 5 minut po přehlídce, dokud se nerozsvítí červená světla. Bohužel osvětlovači pustili červená světla asi po 20 vteřinách a někdo začal odcházet. Nevypadalo by dobře, kdyby tam někdo zůstal, někdo ne, a tak začaly ocházet všechny holky. Ach jo... nevadí. Nakonec jsem byla ráda, že jsme nestály, protože to je popravdě moje nejhorší přehlídková noční můra. Jinak teda fotka zase nic moc. 

Sledovali jste dění na fashion weeku?



25. 03. 2018

MBPFW FW18 | den 1


Proč až teď s hrůzou zjišťuji, že jsem nenapsala článek z minulého fashion weeku? Video jsem taky nevydala, to vím, nebyla jsem spokojená. A nejsem spokojená zase. Jak typické. Každopádně jsem si vymyslela úplnou novinku. Video bude jako Q&A a do něj vložím záběry, které jsem natočila. Hotovo. Pokud vás tedy zajímá cokoliv ohledně fashion weeku nebo obecně modelingu, ptejte se. Otázky jinak beru z asku, kde jsem překvapivě i po jeho smrti stále aktivní. 

To, co přehlídkovým dnům předcházelo, je snad na celou knihu. Celý týden jsem byla sama v Praze a veškerý čas jsem strávila v práci nebo na pohotovosti. Výborná kombinace. Trochu jsem se bála, že budu muset odjet a fashion week úplně vypustit, ale nakonec jsem to (samozřejmě) zvládla. 



První den zahájila přehlídka UMPRUM. Měla jsem na sobě model od Zoltána Tótha, který jsem si zamilovala. Samozřejmě bych si ho normálně oblékla trochu jinak a vypustila návleky, ale kdybyste si na něj mohli sáhnout! Vážně perfektní. Jediným problémem byla podlaha, lakované parkety si úplně nerozumí s látkou, která byla i zespodu na botách. Co je ale hlavní, nikdo nespadl. Hurá. Fashion week mohl úspěšně začít. 

Od 18 běžela přehlídka Denisy Nové. Měla jsem úplně jednoduchý outfit, černá je moje, to víte. Každopádně se mi vůbec nelíbily boty, které nedělají moc hezkou postavu a úplně mi tam nesedí. Také jsme měly mít jen lehký make-up a to na fotkách nevypadalo moc dobře. Spíš vůbec. Mám věčně kruhy pod očima a tady to krásně vyniká. Jak tohle celé na vás působí? 

Na závěr přišla přehlídka Chatty. Mám je neskutečně ráda a modely byly myslím jako vždycky povedené. Aby všechno ale neprobíhalo hladce, pokazily jsme defilé. Původní úkol byl zůstat stát na místech mezi lidmi ještě asi 5 minut po přehlídce, dokud se nerozsvítí červená světla. Bohužel osvětlovači pustili červená světla asi po 20 vteřinách a někdo začal odcházet. Nevypadalo by dobře, kdyby tam někdo zůstal, někdo ne, a tak začaly ocházet všechny holky. Ach jo... nevadí. Nakonec jsem byla ráda, že jsme nestály, protože to je popravdě moje nejhorší přehlídková noční můra. Jinak teda fotka zase nic moc. 

Sledovali jste dění na fashion weeku?



09. 03. 2018

DIY | 2018 Diary


Loni jsem si sama poprvé vyráběla vlastní diář, aby mi stoprocentně vyhovoval, a letos jsem ho dovedla snad k ještě větší dokonalosti, jestli je to vůbec možné. Už s předstihem jsem si připravila všechny vnitřní listy a začala se poohlížet po vhodném přebalu. Zvažovala jsem nějaký kožený, ale nakonec jsem sáhla po téhle černé mramorové tapetě. Zdála se mi praktičtější. 

Uvnitř jsem jako vždy volila jednoduchost. Barevně řešené jsou jen pudrové předsádky vpředu i vzadu. Na začátku mám všechny měsíce rozvržené do čtverečků na jednu stránku, kam si píšu odpracované hodiny, po nich následuje mapa světa (v každém diáři pak budou na mapě jen místa, která navštívím ten daný rok). Hlavní část diáře je formou co dvojstránka, to týden. Dobře je to vidět na fotce, není co vysvětlovat. Na konci mám pak prostor pro svůj wishlist, seznam knih, které chci přečíst, a ostatní poznámky. 

Nevím, jestli by někoho zajímal přímo popis výroby celého toho diáře, to mi určitě napište. Moje představa vždycky byla, že bych vyráběla vlastní diáře a prodávala je, ale zabere to opravdu spoustu času, a tak má diář ode mě jen pár vyvolených (zato ale přesně podle jejich představ). Taky se v poslední době objevilo tolik nových diářů různých influencerů, že by to asi dost snižovalo šanci na úspěch. Každopádně by mě tedy zajímalo, jaký diář používáte vy a jak moc vám záleží na tom, jak vypadá - nebo možná na tom, od koho je. A co na něj říkáte? 









09. 03. 2018

DIY | 2018 Diary


Loni jsem si sama poprvé vyráběla vlastní diář, aby mi stoprocentně vyhovoval, a letos jsem ho dovedla snad k ještě větší dokonalosti, jestli je to vůbec možné. Už s předstihem jsem si připravila všechny vnitřní listy a začala se poohlížet po vhodném přebalu. Zvažovala jsem nějaký kožený, ale nakonec jsem sáhla po téhle černé mramorové tapetě. Zdála se mi praktičtější. 

Uvnitř jsem jako vždy volila jednoduchost. Barevně řešené jsou jen pudrové předsádky vpředu i vzadu. Na začátku mám všechny měsíce rozvržené do čtverečků na jednu stránku, kam si píšu odpracované hodiny, po nich následuje mapa světa (v každém diáři pak budou na mapě jen místa, která navštívím ten daný rok). Hlavní část diáře je formou co dvojstránka, to týden. Dobře je to vidět na fotce, není co vysvětlovat. Na konci mám pak prostor pro svůj wishlist, seznam knih, které chci přečíst, a ostatní poznámky. 

Nevím, jestli by někoho zajímal přímo popis výroby celého toho diáře, to mi určitě napište. Moje představa vždycky byla, že bych vyráběla vlastní diáře a prodávala je, ale zabere to opravdu spoustu času, a tak má diář ode mě jen pár vyvolených (zato ale přesně podle jejich představ). Taky se v poslední době objevilo tolik nových diářů různých influencerů, že by to asi dost snižovalo šanci na úspěch. Každopádně by mě tedy zajímalo, jaký diář používáte vy a jak moc vám záleží na tom, jak vypadá - nebo možná na tom, od koho je. A co na něj říkáte?