- Denisa Sobolová
- 18. 08. 2024 18:00
Idiotka
10. 3. 2024 Ne musím, ale chci!
26. 11. 2023 Přestaňme si pořád něco vyčítat!
Holá holá, dovolená volá! Jak krásně bylo! Vrácena jako balíček plný svěžích nápadů, odpočinku a jídla. Vše v jednom. Jen se odkutálet… Je zvláštní, jak jsem dřív nad ničím špatným […]
The post 3. 9. 2023 Na dovolené appeared first on Idiotka.
Dnešní téma zní jasně: kniha!
Už jsem vám tu psala, o čem moje připravovaná knížka bude, že bude o herectví, o tom, jak se snažím se tomu oboru poctivě a profesionálně věnovat, že je to můj dlouholetý sen, a že těch se nesmíme nikdy vzdávat.
Ale paradoxně, absolutně nezvládám svoje PR. O mém snu ví spíš jen mé nejbližší okolí a jinak se nikomu nezmiňuju, protože se za to nějakým způsobem stydím a bojím se soudů, kteří budou říkat: ty na to nemáš.
A tak jsem se v rámci mé marketingové kampaně rozhodla najít všechny možné materiály, co jsem kdy kde dělala, vynést je na světlo, sdílet je a podělit se o ně s vámi se všemi. Protože není možné mít sen, který je utajený. Nemůžu se stát herečkou, když se budu stydět to říct. Když se budu bát, co si kdo pomyslí. Ano, možná nejsem nejdokonalejší adept, ale takových je víc a jejich sny se jim povedlo uskutečnit! Tak v čem to bylo? Rozhodně ne v tom, že by byli dokonalí…
Občas se přejídám.
Občas se strachuju, jak na lidi působím (a převážně si myslím, že špatně).
Občas nemám na nic chuť.
Občas nechci vylézt z postele.
Občas se mi chce plakat, i když k tomu nemám důvod.
Občas se bojím, že mě všichni opustí.
Občas o všem pochybuju a nejvíc o sobě samé.
Občas si vše dávám za vinu.
Ale nikdy, nikdy se nechci vzdát svého snu. A jedním z nich je i tato knížka.
Předprodej knihy začne 13. 9.!
Budu vám vděčná, když u toho budete se mnou.
The post 27. 8. Knížka bude?! appeared first on Idiotka.
Všechno nejlepčííí!
Promiňte mi týdenní pauzu, ale zrovna minulou neděli jsem měla narozeniny, a tak jsem se rozhodla dát si týden pauzu.
Mimochodem, všem moc děkuji za krásná přání, moc mě potěšila a vy víte, že si toho moc od každého z vás vážím! Díky, že vás mám.
A taky díky, že jsem si mohla jako každý rok přát pod širým nebem pod padajícími perseidami…
Tak a už dost napínání a teď již k dříve zmíněné práci!
Od září, na půl úvazku jsem měla nastoupit do Divadla v Dlouhé jako inspektorka hlediště. Už jsem vám tu chtěla psát, že až se tam budete chystat, čapněte mě za rameno, zamávejte mi nebo cokoliv jiného vás napadne, ať vás můžu pozdravit.
Pro ty z vás, co se v této terminologii moc neorientují, vězte, že se jedná o dozor nad představením z pohledu diváka. Inspektorka hlediště má tedy na starosti uvaděčky, šatnářky, tvoří směny a starají se o to, aby divák přicházel i odcházel maximálně spokojen.
Seběhlo se to velmi rychle, ani jsem si nestihla vše pořádně promyslet, ale když jsem viděla, jak moc o mě stojí, do týdne jsem měla práci.
Jenže ouha. S nečekaným natáčením jsem najednou dostala strach, že kdyby toho bylo víc (což si přece přeju), tak se to s tímto nedá moc skloubit. Dostala jsem dotěrný pocit, že vždycky, když chci uhnout z mé cesty a chci to už vzdát, přijde něco, co mě vrátí zpět. Snad je to všechno proto, aby mě to ujistilo o tom, co doopravdy chci.
Pak se bohužel omlouvám všem a cítím se jako úplná kráva, když couvu z něčeho, co jsem přislíbila, ale úplně nedomyslela...
Nicméně, rozhodla jsem se tím už nestresovat.
On se to nějak uděje.
I kdyby se můj sen nikdy nevyplnil, bylo by bláznovství to alespoň nezkusit.
PS: Předprodej knihy se rýsuje na 13. září! A o tom zase příště…
The post 20. 8. Nová práce appeared first on Idiotka.
Sestra má narozeniny! My máme přání jediný…
…aby se to natáčení povedlo! To byl ten den, kdy jsem natáčela reklamu, pro kterou jsem se musela fotit v plavkách. Ale sestře jsem popřála, toť se ví!
Abertamy u Karlových Varů. Nádherný dům, krásné prostředí hor, nevyzpytatelné studené a upršené počasí, ale více než krásně strávený čas!
A hlavně to, že zase NĚCO.
Co bych vám vyprávěla, když jsem dorazila na místo, nervozita ze mě opadla. A cítila jsem se hodně svá, veselá a snad (Bože, dej) i vtipná. A čímpak to asi bylo? Hmm, možná tím, že jsi byla ve svém živlu?!
Ale abych nekecala, měla jsem hodně velkou krizi den před natáčením. Bývám nervózní normálně, protože nevím, do čeho jdu, a mám strach, abych něco nepokazila nebo někoho nezklamala (což mám tento stav de facto pořád), ale ten večer jsem byla nervózní opravdu hodně.
Najednou mi v hlavě jely obrázky porovnávání se, co kdo umí, co kdo dělá, kde je, čemu se věnuje, co dokázal, a co mám já… Sama jsem si začala ubližovat otázkami bez odpovědí, které mi vůbec nepomáhaly. Naopak jsem se shazovala a měla jsem pocit, že mě tam nikdo nepřijme. A co víc, budu tam v plavkách, teď všichni uvidí, jak vypadám, že se do reklamy vůbec nehodím, že nejsem dost hezká, že na to nemám dost vypracovanou postavu atd. atd. Je až s podivem, co všechno umí hlava vyplodit, když chce!
Bývají to velké zápasy se sebou samotnou. Když této kreativní práce ubývá, člověk ztrácí naději. A hlavně sebevědomí. Mám strach se znovu postavit před lidi a něco jim předvádět.
Ale toto mi vlilo energii do žil na dlouhou dobu a budu z toho opět nějakou dobu žít. A to i přesto, že jsem musela vlézt do vířivky v plavkách, které ani nebyly moje. To se pak lehce stane, že když jsou vám malé, tak se tím víc scvrknou, takže jsem se tolik styděla s nimi vylézt ven, že jsem všem zakázala se na mě dívat! A kdo to nedodržel, tak toho budu strašit ve snech!
Toto si musím zapamatovat. Ne neúspěchy, ale úspěchy!
PS: O práci zase příště...
The post 6. 8. 2023 Natáčení a plavky appeared first on Idiotka.
V dnešním díle uvidíte...
Inu, dnes krátce...
Slíbila jsem Vám dát vědět, co role cold woman do studentského filmu. Tak to opravdu nevyšlo. Ale bylo minimálně hezké, že dali vědět a tak nějak celkově hezky. Vůbec jsem neměla důvod brát to jakkoliv zle. To tak zkrátka je.
Nicméně, toto sice nevyšlo, ale!
Ta reklama, kam jsem musela posílat fotky v plavkách, vyšla! To nepochopíte! Moje tůčky ani povolená postava klienta neodradila. Nechápu to!
Nejvtipnější na tom celém byl můj přístup, kdy jsem byla focena v plavkách a říkala jsem:
Už stačí! Dost! Jedna fotka a jdem od toho. Stejně mě nevyberou. To nemá cenu! No, hurá. Stejně tam budou chtít někoho s vypracovanou postavou. Neřeš to!
Ale díky za to! Díky! Díky za vše.
A taky asi budu mít práci...
Ale o tom opět zase příště...
PS: Knížka bude! Informace už brzy!
The post 30. 7. 2023 Cold woman appeared first on Idiotka.
Nejrychlejší casting v historii mé kariéry.
Nabídka na casting...jeden, dva... Všechno reklamy. Z jednoho se mi ještě neozvali, v druhém jsem ve finálním výběru. Moje překvapení kulminovalo v prosbě o zaslání fotek v plavkách. A hned mě to uklidnilo v tom slova smyslu, že teda jasně, vyfotím se v plavkách, ale Miss nejsem, takže nemusím mít nervy z toho, jestli to vyjde nebo ne. Já a můj tůček jsme takto spokojení a budeme si dál spokojeně hovět v postýlce s kilovkama Nutellky...
V tom, další nabídka na casting. Tentokrát do studentského zahraničního filmu. Říkám si, že vzhledem k tomu, jak dlouho jsem nic pořádně netočila, to bude fajn si minimálně zase vyzkoušet alespoň casting. A navíc - role cold woman. Hmm, konečně zase něco, co nejsem já, nemusím se u toho přiblble usmívat a dělat, že neumím do pěti počítat (když vím, že to umím minimálně do desíti!).
Ano, přijdu! A těším se.
No co, malá lež neublíží. A malý panáček taky ne...
Vešla jsem dveřmi do přízemí, kde jsem se měla ohlásit na recepci a zároveň zavolat asistence režie, aby si tam pro mě přišla. Ale řekla jsem si, že si menší herecké cvičení vyzkouším už na paní recepční, a že ji zkusím svým pohledem uprosit, aby mě pustila dovnitř, a zároveň bych ušetřila asistence cestu. Paní recepční byla zaujata vysáváním.
,,To máte pořádně zaklepat, já vás neslyším!" utrousila zpoza okýnka.
,,To je v pořádku, já nespěchám."
,,Máme tu pavouka, tak se ho snažím odstranit. My toto s kolegyní opravdu nesneseme."
Projevila jsem upřímný soucit a absolutní pochopení, čímž jsem si paní asi získala, a pustila mě.
To vážně nebylo zlé, pomyslela jsem si a kráčela jsem hrdě po schodech nahoru.
Nahoře jsem se setkala se slečnou asistentkou. Je zajímavé, jak se vždy někdo poprvé potká. Jak jde vyčíst, jaké kdo měl očekávání, zda je zklamán tím, co vidí, a co si myslí ten druhý... Pak přišlo na řadu setkání s režisérem. Představili se mi, zeptali se, zdali bych mohla natáčet v uvedených termínech, pak si mě na mobil vyfotili a rozloučili se se mnou.
Po mé opětovné druhé otázce, jestli je to opravdu všechno, jsem pochopila, že je čas jít, a když jsem na hodinkách uviděla čas 12.35, z toho ve 12.30 měl být sraz s nimi, došlo mi, že to byl zatím můj nejkratší casting v životě.
No co, všechno je jednou poprvé.
Tak co, bude role cold woman moje? Nebo hned věděli, že na tu roli nevypadám?
To se dozvíte v dalším díle...
The post 16. 7. 2023 Veni, vidi, …? appeared first on Idiotka.
Knížka. Bude?!
Lidi, zlatí. Ano, je to tak. I já se chci zařadit do kategorie těch mnoha pisálků, kteří by rádi vydali knížku.
A teď...přišel čas...
Tož, o co vlastně půjde?
Přeju si vydat knížku v podobě pár stěžejních článků - ano, z tohoto blogu. Zaměřené na moji cestu za sny (především za mým hereckým snem, protože jak víme, obecně jich mám vskutku hodně).
Protože je nás, pisálků, opravdu hodně, budu k tomu potřebovat vás a vaši podporu. Přes online nakladatelskou službu Pointa.cz bude možné na knížku přispět. Bez toho nevyjde. Musí se vybrat peníze na celkové náklady a já budu moc ráda a vděčná, pokud mi s tímto snem budete chtít pomoct.
Co za to?
Odměnou za nákup bude vždy pár (snad) hezkých "cen" a příslib, že pokud se peníze na knížku nevyberou, peníze se všem v pořádku vrátí zpátky. Tedy tam žádné riziko pro vás nehrozí.
Zatím ještě není určený termín předprodeje, ale jakmile bude, tož vám sem určitě hodím odkaz a budu to tu po dobu jednoho měsíce připomínat. Předpokládám, že to bude v průběhu srpna či na přelomu srpna-září.
Co dodat... Mohlo by to být hezké, milé, snad i maličko inspirující - však víte, že je můj život někdy jako horská dráha. Ale o to víc stojí za to si připomínat, že v tom nejsme sami, a že je dobré se nevzdávat. Ať už život přináší jakákoliv úskalí...
Půjdete do toho se mnou? :-)
The post 9. 7. 2023 Čti mě! appeared first on Idiotka.
„Mám tě spojenou s puntíkama.“
„Jako maková panenka.“
Mám štěstí na lidi. Jak jinak to říct. Jak jinak pojmenovat všechno to, co se kolem mě děje?
Jeden výlet s maminkou, která přijela po velmi dlouhé době, a taková spousta milých lidí, až mě to skoro dojalo.
Začalo to paní v Praze, která do mě málem vrazila, ale otočila se a omluvila se! Wau! Praho, Ty jedeš!
První cesta autobusem z Prahy do Mělníku nic moc kvůli řidiči, kterému jsem nerozuměla ani slovo, ale ten druhý pan řidič v autobuse směrem na Kokořín nám to vynahradil! Jeho oslovením „dámy“ jsem si pomyslela: hmm, tak to vypadá slibně. Pomohl nám, poradil, byl velmi milý, vstřícný a ochotný vůči ztraceným neznalým pasažérkám cestující mimo město.
Následnou prohlídku hradu končíme výborným obědem s více než příjemnou obsluhou. „Takové je třeba si hýčkat!“ pronesla jsem chvíli předtím, než jsem paní servírce vrazila po vesnicku dýško do ruky se slovy „To je…pro vás…dýško.“ Paní se s potutelným úsměvem odebrala zpět ze zahrádky do restaurace a já se styděla ještě asi dalších pět minut poté.
Na zahrádce seděl také mužský a hlavně hlučný hlouček hostů, které jsme úspěšně s úsměvem na tváři přehlížely.
Když už měl co nevidět jet autobus zpět do Mělníka, potažmo do Prahy, pomalu jsme se chystaly zvednout se od stolu. Když v tom nás otázkou zastavil jeden příchozí kolista, zdali máme u nás u stolu volno.
„Ano, určitě, my už jsme stejně na odchodu,“ pronesla rozhodně maminka.
„Tak to je skvělý,“ odpověděl pan kolista. Zasmály jsme se. „Teda ne že odcházíte…“
Se smíchem jsme se nakonec všichni pochopili, popřáli si krásný den a bylo nám hezky.
Čekající na zastávce se jeden z mužského, hlučného hloučku ze zahrádky restaurace přesunul k nám na zastávku a tam si v klidu lehl do trávy. Vypadalo to, že usnul. Pak ho přišel zbytek pánů vyzvednout se známým slovním spojením „na hrad!“, zvedli ho ze země, a když procházeli kolem nás, jeden z nich se na nás obrátil:
„Omlouváme se za něj. Nezlobte se.“
Na to se však onen druhý ohradil: „Já jsem neřekl ani slovo!“ A musely jsme uznat, že měl pravdu.
Celý den měl nejlepší zakončení nejen v tom, že jsme na rozdíl od minulého výletu dojely načas a v rozumnou dobu dle plánu, ale v tom, že když se otevřely dveře autobusu, uviděly jsme opět našeho příjemného pana řidiče, který si nás pamatoval z první jízdy. My to věděly! Jsme nezapomenutelné. Pár vět mimo koupi jízdenek, laskavost a čistá radost z bytí.
Děkuji, světe.
The post 2. 7. 2023 Slečna Puntíkovaná appeared first on Idiotka.
25. 6. 2023 Co bolí tebe, mě bolet nemusí
Co bolí tebe, mě bolet nemusí.
Za poslední měsíc jsem nejmíň tisíckrát chtěla vykřičet všechno to, co mě trápilo. Co se ve mně odehrávalo. Jaké protichůdné emoce...
Nakonec, jako vždy se ukázalo, že čas je největší lék. Někdy bych ho chtěla přeskočit, jindy bych ho chtěla zastavit. Ale on si nevybírá. On jen je. Řekla bych, že nás nejlépe ze všech učí, jak máme žít. A to tady a teď.
Úplnou náhodou (?) se ke mně před nedávnem dostal podcast s Alenou Wehle o velmi citlivých lidech. Nutno říct, že to je diagnóza, není to něco, co se vyvíjí postupem času, to je zkrátka dané od narození. Když jsem rozhovor poslouchala, měla jsem pocit, že jsem možná konečně našla alespoň malý klíč k sobě samé. Proč jsem celý život podle druhých tak přecitlivělá, proč tak řeším, proč brečím... A hlavně proč se díky tomu cítím jako "ta špatně".
Najednou mi to začalo dávat smysl. Aha?! Možná že to není úplně to, že jsem špatně, že bych chtěla být důležitá, nebo že by se to stalo něčím v dětství. Ono je to tak nějak dané osobnostně. To jsem zkrátka a dobře já. A vědomí toho, že to nemůžu odstranit, ale že to (se) musím jedině přijmout, mi dalo neskutečně osvobozující pocit.
Samozřejmě to neznamená, že ještě pořád neleží nějaké střípky a střípečky z mého života na zemi, a že se je nesnažím zasadit zpět do skládačky. Neznamená to, že jsem se vším na 100 % vyrovnaná. Že jsem se přestala snažit sestavit obraz dokonalosti. O to se asi budu snažit pořád. Ale snad tak nějak víc s láskou a úctou k sobě samé.
I za cenu toho, že často bývám sama ta, koho odchod druhého bolí. Ale já za to děkuju. že jsem mohla být sama sebou a najít svoji sílu. Uvědomit si, čeho si na sobě vážím a co v životě potřebuju. Že to, jaká jsem, je úplně dobře. Že jsem ráda za svoji citlivost, že jsem ráda, že umím dát najevo emoce, protože to chce ODVAHU. Mnoho lidí je nedá najevo, protože se bojí. Nebo protože si to nedovolí. Protože je v tom zranitelnost. Ale já se toho nebojím. Jsem to já. A chci taková být. Taková chci zůstat. Ať jsem u ostatních kdo jsem, co jsem. Cíťa, citlivka, přecitlivělá...
Byla jsem bojovnice, která musela přežít náročné situace. Musela si zvyknout. Musela si v sobě vytvořit vlastní svět. Jinak by zemřela. A to se jí povedlo. Ale já už nechci bojovat. Nechci být bojovnice. Jsem silná i bez boje. Moje síla je v mých emocích. V mém prožívání. V tom, jaká jsem. V tom je moje síla.
Ech, asi je to práva sebeLÁSKA.
PS: Pro všechny, kteří kdy byli někým opuštěni a trápili se tím, že pro ně nebyli dost dobří, dostačující, hodni lásky, pro všechny, kdo se trápili pro ty, kteří se netrápili pro vás, pamatujte, že spřízněná duše nikdy neodejde.
The post 25. 6. 2023 Co bolí tebe, mě bolet nemusí appeared first on Idiotka.
Jednou...jen jednou zažít ten pocit...
Bojím se, že jsem přišel
Pozdě
O to, co už nenahradím
Že k stáří poznám, jak to bolí
Být sám
Bez tebe
Bez tvých darů
Dal bych cokoliv
Abych je mohl číst
Neber mi sebe
Vždyť jsem jako ty
Ponořen do nebe
Jen dýchat tvoje rty
Závislý na smutku
Do nor se nořím
Věděl jsem proč
Na zámek uzamknu
Že najednou nevím
Nenávidím
Noc, když skrývá
Tebe
Kde jsi, volám
Neber mi sebe
Vždyť jsem jako ty
Ponořen do nebe
Jen dýchat tvoje rty
Co chci, to nikdy neřeknu
Před tvým domem stojím
Nepřiznám se
Stojím bez hlesu
I když tam nejsem
Jsem
Pořád s tebou
A najednou
Jsi tam ty a on
Neber mi sebe
Vždyť jsem jako ty
Ponořen do nebe
Jen dýchat tvoje rty
V hlavě vím, že nesmím
Přesto myslí
Srdce na nás dva
Jaké to mohlo být
Kdyby
Nevím, co se se sebou
Vím jen, že chránit tě chci
Do skonání světa
Do rozednění
vrať se
The post 18. 6. 2023 Vrať se appeared first on Idiotka.
11. 6. 2023 Kavárna v pasáži, kde se zastavil čas
Kavárna v pasáži, kde se zastavil čas…
Krásný nedělní celodenní výlet s kamarádkou jsme se rozhodly zakončit na dobrém kafíčku s dortíkem. Nebo ještě líp, vzhledem ke krásnému počasí nejlépe se zmrzlinou! První, co před sebou vidíme, je obchodní centrum. Co takhle prasárničku McFlurry v Mekáči? Nezní vůbec špatně! S tou vidinou jsme zapadly do OC, kde zrovna probíhal dětský den. Bohužel jsme na ten dav lidí nebyla ani jedna z nás psychicky, ani fyzicky připravená, a proto jsme se zoufalým křikem rychle cupitaly ven z obchoďáku.
Kamarádka zahlásala, že zná jednu dobrou kavárnu, kde se zastavil čas. Okamžitě to ve mně vzbudilo pozitivní pocity a odpověděla jsem, že to zní jako něco, co si nemůžu nechat ujít!
Kavárna v pasáži podle prvotního vzhledu skutečně nezklamala. Čas se tam zastavil. Fotky prvorepublikových hvězd a filmových plakátů mi pohladily moji stařeckou duši, když přišel šok v podobě paní vystřihnuté jako ze začátku či z konce 80. let (ono už je to v určité chvíli asi úplně jedno).
„Prosím?“
„Kafé a ten větrník, prosím“, hlesla potichu kamarádka.
„Erži, pojď sem! Pojď sem! Eržo!! K noze!“ volala paní na utíkajícího psa. „Tady nemůžeš být. No, co to je?! – Co pro vás?“
„Já vás poprosím ledový kafé a štafetku.“
Výraz paní se rovnal pohledu toho pejska, kterého celý den honily po kavárně. A asi už toho měl taky dost…
To, co mi paní po chvíli přinesla, byla podle skleničky skutečně ledová káva, ale do jejího popisu zapomněli dodat, že je k tomu tak nějak automaticky velká spousta šlehačky a zmrzlina. Tohle vědět, tak to bych si tu štafetku odpustila…
Ale co, optimistická jízda pokračuje: Paní mi dopřála, skvělý!
Když jsem přišla ke kamarádce, která si mezitím ochutnávala svůj větrník, upozornila jsem ji, že jí polovina šlehačky vytekla na podtácek. Hmmm, už chápu, proč je k hrnečku dávají!
„Z čeho je vlastně štafetka?“ zeptala se mě kamarádka.
„Ani nevím, ale o to víc se na to těším!“ a se slinou v koutku jsem zabodla lžičku do štafetky. Nicméně, byla tak tvrdá, že mi nešla pořádně ani ulomit. Rozhodně to nevypadalo na čerstvý zákusek… Navenek se směju a říkám kamarádce: „Ale co, to přece sním, nesnáším plýtvání!“ A hlavou mi běželo už podruhé: Tak to bych si tu štafetku určitě odpustila…
Po dojedeném zákusku a ledové kávě se zmrzlinou a spoustou šlehačky jsem měla pocit, že bych se odkutálela z pasáže někam pryč. Když jsem se tím směrem podívala, abych očima přeměřila prostor, paní z kavárny vyšly ven, zašly maličko za roh a zapálily si cigarety.
Když v tom jsme s kamarádkou dostaly výbuch smíchu a rozhodly jsme se uchovat si naději, že se tu sice zastavil čas, ale že to bylo v jiné době, než jakou jsme původně čekaly.
The post 11. 6. 2023 Kavárna v pasáži, kde se zastavil čas appeared first on Idiotka.
Sedím ve vlaku. Dívám se z okna.
Všude kolem bílo.
Utírám si suché oči a zjišťuju, že jsem si zapomněla dát řasenku. Od doby, kdy si nejsem jistá, kde a kdy zrovna začnu brečet, ji pravidelně (snad podvědomě?) zapomínám...
Sluníčko pálí a před očima pole přikryté bílou...tak nerušené, tak tiché, tak čisté...
Na mysl mi přijde věta, kterou mi kdysi řekla jedna bývalá spolužačka na střední: ,,Víš, proč tě holky nemají rády? Závidí ti. Tvoji čistotu. Že seš čistá."
Dá se vůbec žít s čistým štítem? Jak může být člověk čistý, když dělá tolik chyb, a vidí v sobě tolik nedostatků a špíny?
Což mě přivádí k otázce, co je vlastně pro člověka čistota? Je to upřímnost? Laskavost? Schopnost mít rád?
Sedím ve vlaku. Dívám se z okna.
Bílá mě uklidňuje. Sníh mě uklidňuje. Chtěla bych se do něj celá ponořit.
Pořád mám před očima ten okamžik, kdy jsem vylezla mezi horou sněhu a pronesla jsem: Teď a tady umřít.
Protože by to bylo ve stavu nejvyššího bytí a štěstí.
Je to víc než dokážu vysvětlit. Je to symbol.
Symbol světa, který chci vidět v bílé barvě. Symbol opravdové, skutečné lásky, okamžiku, který je a v mžiku není, symbol čistoty, prostého bytí. Symbol smrti.
The post 19. 2. 2023 Bílá appeared first on Idiotka.
18. 8. 2024 Mistr castingů