Fotopátračka.cz

Má první Odeonka, když tedy nepočítám Starce a moře, což byla povinná četba k maturitě. Radek z Euromedie (@radablazek) mě varoval, že je to náročnější čtení, ale mě zajímala podobnost s Proměnou od Kafky, jelikož se mi líbila. Brexit jsem sledovala jen okrajově, a chtěla jsem se dozvědět víc. 

První věta knihy koresponduje s první větou z již zmíněného díla Kafky Proměna. V tomto případě je však proměna jiná. Do lidského těla, Jima Samsy, se převtělí šváb. Jim Sams je premiér, který chce zavést reversalismus. Tento pojem jsem nikdy neslyšela, proto jsem začala hledat na internetu, co znamená. Nemusela jsem se namáhat, jelikož je o pár řádků dál v knize vysvětlen. Lidem, kteří se o politiku zajímají více, bude určitě jasný. Já jsem však stále tápala. Oslovila jsem svého známého, a on mi to vysvětlil. Budu ho citovat: "Vše je otočené. Zaměstnanec zaměstnavateli platí, nedostává od něj mzdu. Naopak v krámě dostane za nákup peníze. V bankách se peníze neúročí, aby lidé nehromadili, a odevzdávali zaměstnavatelům. Zní to divně, ale ono je vlastně jedno, kterým směrem peníze tečou, protože jsou to pouze bezcenné kusy papíru. Jen lidé věří, že mají cenu." Děkuji, Ondro. 

Tak to vidíte. A o tomhle vlastně celá tato novela je. Premiér Jim Sams chce zavést reversalismus v platnost, dokonce spolupracuje s americkým prezidentem Archiem Tupperem, jenže jako vždy se najde někdo, kdo s tím nesouhlasí a postaví se proti němu. Je to ministr zahraničí Benedict St Johna, který je tzv. clockwiserem, což je člověk, který dává přednost tomu, aby se peníze točily starým a vyzkoušeným směrem. Tedy takovým, jež známe i my a jsme na něj zvyklí. 

Abych pravdu řekla, myslela jsem si, že námět Kafkovy proměny bude hrát v díle větší roli a že se dozvím něco více o Brexitu. Nicméně jsem se dozvěděla jiné nové věci a při čtení jsem se zamyslela. Knihu bych doporučila lidem, kteří se zajímají o politiku a o Británii. Za knihu děkuji Radkovi a nakladatelství Euromedia, u kterých si můžete knihu zakoupit. 

Příběh má dvě časové linie. Jedna začíná roku 1924 a odehrává se  na ostrově Jersey. Sledujeme malého chlapce, Christophera, který na ostrově žije se svým otcem a mladší sestrou Alexandrou. Je šťastný, nic ho netrápí. Jednoho dne najde plačící dívku, se kterou se seznámí a stanou se z nich nejlepší přátelé. Ta dívka se jmenuje Rebecca. 

Druhá časová linie začíná roku 1943 a odehrává se v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau. Christopher je už dospělý a pracuje v řadách jednotek SS. Stará se o zásilky s cennostmi, které jsou odebírány Židům a převáženy do Německa. 

V příběhu jsem si všimla mnoha kontrastů. Kontrast mezi dětstvím, které bylo bezstarostné, hravé a šťastné. Dětem stačilo, že si hrají a mají jeden druhého. Ke štěstí jim nic nescházelo. Opakem je dospělost, kdy si začínají uvědomovat, že svět není jen zalitým sluncem, ale občas přijde i bouře. A té se říká realita. Postupem času oběma došlo, že se milují a chtěli spolu být. Jenže přišla válka, Německo chtělo všechno ovládnout. Oba žili sice na ostrově, který patřil k Anglii, ale to Němcům nezabránilo ho obsadit. Rebecca byla Židovka a Christopher Němec. Jejich osudy nemohly být rozdílnější. 

Většina příběhu se odehrává v koncentračním táboře z pohledu Christophera. Členem SS se stal jen kvůli Rebecce, aby ji našel. Příčí se mu vše, čeho musí být každý den svědkem, ale pro lásku by udělal cokoli. Každé ráno nasazuje masku, chová se jako všichni ostatní, snáší utrpení a smrt kolem sebe. V hloubi duše se utvrzuje v tom, že není jako ostatní. Opatrně a obezřetně pracuje na nepatrných změnách. A celou tu dobu se snaží najít Rebeccu. 

Válečné romány příliš nevyhledávám, ale pár jsem jich už přečetla. V tomto případě se mi líbilo, že byl vypravěčem někdo, kdo se účastnil všech těch zvěrstev. Celý příběh i s postavami byl autentický, a nenechal mě chladnou. Při některých scénách mi běhal mráz po zádech a musela jsem chvíli přestat číst, abych se vzpamatovala. Jsem opravdu vděčná, že jsem tuhle dobu nezažila na vlastní kůži. Někdy je dobré si přečíst něco z minulosti, abychom si ještě více vážili toho, co máme. 

Ovšem nejvíce se mi líbilo, že i v takové příšerné době existovala láska. Navíc to byla láska mezi Němcem a Židovkou. Cit, který se vyvíjel. Začalo to nevinným přátelstvím mezi dětmi, pomalu se jejich přátelství upevňovalo až z něj vykvetla láska. Láska, která vydržela všechny překážky a komplikace. Co může být víc?

Jestli máte rádi historické romány z 2. světové války, určitě po téhle sáhněte, nebudete litovat. Asi nejlepší na ní je, že se odehrává v koncentračním táboře a můžete se na celou věc dívat z pohledu všech vojáků.

Tierny - hlavní protagonistka, chytrá, zručná, pracovitá, spolehlivá, odhodlaná, tvrdohlavá

June, Ivy, Clara, Penny - Tierniny sestry

Michael - Tiernin nejlepší kamarád

Getruda - 

Kierstin - krutá a vypočítavá

Ryker - pytlák

V první části knihy, která se odehrává na podzim, nám je představen nový svět, ve kterém prý ženy ovládají magii. Když dovrší 16 let, mohou se stát něčí ženou. Ale nejprve musí na rok odejít někam daleko, kde se musí své magie vzdát a vrátit se poslušné. To nezní zase tak špatně, ale jelikož se o prokletém roce nemluví, nikdo z nich neví, co je čeká. Všechny dívky, které se vrací, jsou k nepoznání. Chybí jim například ucho, prst a často mají po tělech jizvy. A některé se už ani nevrátí. Nikdo nemluví o tom, co se s nimi stalo. Ale je dobře známo, že jsou v lesech pytláci, kteří dívky zabíjejí. 

Tierny se ocitá v obležení 32 dívek. S žádnou z nich se nikdy nebavila, ale nachází kamarádku v Gertě, která je také osamělá. Tierny mi připomíná Katniss z Hunger Games - nic nebere na lehkou váhu, má oči na stopkách, je obezřetná a dokáže se o sebe postarat. Její otec ji vychovával jako syna, kterého se nikdy nedočkal. Učil ji rybařit a pracovat s nožem. Takže když dívky dorazí do prostranství, kde mají přežít celý rok a Kirsten se ujme velení, Tierny přichází s nápady, jak si věci zjednodušit. 

Tierny pozoruje, že se s nimi všemi děje něco divného. Na magii nevěří, ale je z nich jediná. Dívky postupně přijímají svou magii - jedna umí mluvit se zvířaty, druhá je ovládá svými myšlenkami a jiný umí donutit slunce, aby zapadlo. Dívky věří, že se své magie musí zbavit, aby se mohly vrátit domů a byly "čisté." Odmítají s Tierny zvelebovat a vylepšovat místo, na kterém se nacházejí. Naopak se její vymoženosti - jako třeba dřevěné sudy na dešťovou vodu - nějakou záhadou ničí. 

V této části knihy se více dozvídáme o světě prokletého roku a o pytlácích. Dále se tu objevuje romantická linka, která se zlehka rozvíjí. Upřímně musím říct, že mi to k příběhu vůbec nesedlo. Tierny byla velmi silnou postavou, byla odhodlaná udělat vše pro to, aby se vrátila domů a tak zajistila, že její mladší sestry nebudou vyhnány. V tu chvíli, kdy se zamilovala, jí bylo vše jedno. Jsem si vědoma toho, že tohle s člověkem láska udělá, ale čekala jsem, že Tierny bude jiná. A tady mi dochází, že se Katniss zase až tolik nepodobá. 

V dalších dvou částech knihy - JARO a LÉTO - se toho stane tolik, ale nechci vám nic prozradit, abych vás neošidila o moment překvapení. 

Vše bylo dokonale promyšlené a v mnoha případech jsem byla hodně překvapená, vůbec jsem neočekávala, že se něco takového stane. I když jsem se neorientovala ve jménech dívek, kterých bylo opravdu hodně, líbilo se mi, jak byly zobrazeny jako celek. Takový řetězový efekt. Stačí, aby něčemu věřila jedna a byla dost přesvědčivá, a postupně na svou stranu přetáhne většinu ostatních. Jak už jsem zmínila výše, nebyla jsem příliš nadšená romantickou linkou, ale velmi mě potěšilo, jak se s ní autorka popravila a jsem vlastně spokojená. Měla jsem nějaká tušení jak by mohla kniha skončit, ale závěr, který autorka napsala, mě nenapadl. Asi bych preferovala něco trochu jiného a více radikálnějšího, ale abych byla zcela upřímná, tak musím dodat, že mě rozplakal. 

Kniha je velmi dobře napsaná a už dlouho jsem si nezvýraznila tolik krásných vět a citátů. Přemýšlím, že udělám samostatný článek s citáty z knih. 

Tento příběh doporučuji těm, co mají rádi dystopické příběhy s propracovaným příběhem a světem. Něco trochu drastičtějšího a temnějšího. Těm, co se jim líbily knihy jako Pán much, Hunger Games. A za knihu bych moc chtěla poděkovat Míše a nakladatelství Albatros media, kde si můžete koupit svůj výtisk.

Kniha je rozdělena na tři části. V první části se dozvídáme vše potřebné o novém světě. O světě, ve kterém se nachází kruté čarodějnice, které vraždí nevinné lidi nebo je uvrhávají do nekonečné trýzně. Jsou mocné a nenasytné. Prahnou po pomstě, chtějí zpátky vládu nad světem. Čarodějky se dělí na dvě skupiny - Dame Blanches čerpají svou sílu ze svých předků, kdežto Dame Rouge ji čerpají z krve. Tyto dva rody se nemůžou vystát. Proti nim stojí Chasseři - lovci čarodějnic. Zapřísáhli se církvi, že ochrání království Beltteru. Na ochranu proti magii čarodějnic mají balisardy, které jsou ukovány s příměsí z relikvie svatého Konstantina. V této části knihy se seznamujeme se dvěma hlavními postavami - Lou a Reidem. Lou je čarodějka a Reid je lovec čarodějnic. Jejich cesty se protnou a oba jsou nuceni uzavřít sňatek. 

Ve druhé části sledujeme Louin a Reidův vztah, který se začíná proměňovat. Z nenávisti se stává láska. Dozvídáme se také více o jejich minulosti, z níž ani jedna příliš růžová. Oba si prošli peklem, a proto jsou takoví, jací jsou. Oba jsou zatvrzelí a chtějí věřit tomu, čemu je naučila jejich rodina a nejbližší. Postupně se však začínají otevírat i něčemu jinému. Sledovat jejich vztah bylo velmi zábavné. Připomínalo mi to Zkrocení zlé ženy nebo Krásku a zvíře až na to, že zvíře je v tomto případě Lou. Neskutečně mi sedl její charakter, kterým mi připomínala mou oblíbenou Rose Hathaway z Vampýrské akademie. Dělá si co chce, je nespoutaná, divoká a vulgární. Nemám ráda sprostá slova, ale k Lou se to vyloženě hodilo a často jsem se při jejích hláškách smála. Jsou tu ale i vedlejší postavy, které jsou také důležité. Nejlepší Louina přítelkyně Coco, která je také čarodějka. Další lovci čarodějnic - Jean Luc a Ansel. Všichni žijí pod jednou střechou, což nadělá pěknou paseku. 

V této části se začíná vše přiostřovat a vyhrocovat. Nebudu vám psát víc, abych vám nic nevyspoilerovala. Můžu ale říct, že ve mně kniha vyvolala všechny možné pocity a emoce. Smála jsem se, bála jsem se, byla jsem překvapená a dokonce i slza ukápla. A tohle je pro mě známka opravdu dobré knihy. Jsem velmi emočně založený člověk, takže od knihy vyžaduju, aby ve mně všechny ty emoce probudila. A téhle se to povedlo na jedničku. Má parádně vystavený svět s logickou a fungující historií; autentické postavy, které si buď zamilujete, nebo je budete nesnášet; fungující zápletku, vyhrocení a rozuzlení. Nemohla jsem přestat číst, stránky mi ubíhaly pod rukama. Chtěla jsem se dozvědět víc, ale nechtěla jsem, aby skončila. Znáte tenhle pocit? 

Sečteno a podtrženo, podle mě to bude nejlepší kniha tohoto roku. Alespoň pro mě. Bude hodně těžké ji překonat. A vám všem ji doporučuju. Vychází 13.4. Běžte si ji koupit na Albatros Media, od kterých jsem reading copy dostala a moc jim za to děkuju. Děkuji také Míše z Radši knihu, která na ni dala nálepku HUMBOOK TIP a tím mě na ni nalákala. 

Co se týče obálky, tak ta mě docela zklamala, nijak moc mě neohromila. I když musím uznat, že písmo je hezké. Nicméně obálka předchozího dílu byla rozhodně lepší a i fialová ořízka se mi líbí víc. 

Styl vyprávění je stejný jako v předchozím díle. Pohledy postav se proměňují, ale stále máme jednoho vypravěče, který je nad nimi, příběhu se neúčastní. Nových postav tu moc není, což je dobře, jelikož je těch starých tak akorát. V prvním díle jsem si hodně oblíbila Tash, která mi připomínala Aryu z Her o trůny. Tentokrát nedostala tolik prostoru, a musím se přiznat, že ani nevím, jestli má oblíbenost vzrostla, nebo poklesla. Nejvíce pozornosti dostala princezna Catherine, která prahne po moci a začíná vystrkovat růžky. Pod dozorem svého otce a bratra nemohla ani špitnout, byla poslušnou a ukázněnou princeznou. Nyní je pod křídly svého obdivovatele, rytíře Ambrose, který jí toleruje absolutně všechno. Nechá se princeznou manipulovat a běhá za ní jako poslušný pejsek, jak ho označily mnohé postavy v příběhu. Ani u vztahu ke Catherine si nejsem jistá. Chvílemi jsem jí fandila, chvílemi jsem jí chtěla vrazit pohlavek, aby se vzpamatovala. Řekla bych, že spíš fandím jejímu cíli, než jejím prostředkům. A co se týče příběhu Marche a Edyona, ten mě v tomto díle bavil asi ze všeho nejvíc. Bavilo mě sledovat vývoj jejich vztahu, pomalé oťukávání a posouvání hranic. Marchova nesmělost a boj s tajemstvím a Edyonova čirá zamilovanost a touha. Jsou tak rozdílní, ale protiklady se přitahují, že? 

Příběh je rozdělen na tři dějové linie. V jedné sledujeme princeznu Catherine a jejího oddaného rytíře Ambrose. V této části je hodně politikaření a vymýšlení taktik. Princezna si musí dávat pozor na to, komu může věřit, jelikož všichni, stejně jako ona, prahnou po moci. Tato třetina příběhu mě bavila asi nejméně, jelikož mi Catherine není příliš sympatická, jak jsem už zmiňovala výše. V další dějové lince sledujeme mladou dívku Tash s pomocníkem, jehož jméno jsem zapomněla. Tash nás opět seznamuje s dalšími divy světa démonů. Spolu s ní se dostáváme do jejich doupat a spatřujeme něco neuvěřitelného. Bohužel si stále neumím představit, jak takový démon vypadá. Tato část vyprávění dostala asi nejméně prostoru, což je škoda, ale věřím, že si to autorka schovává na další díl. Poslední dějovou linku zastává dvojice chlapců, kteří by nemohli být rozdílnější. Edyon a March. Jejich příběh mě bavil ze všech nejvíce a bavila jsem se díky Edyonově kousavé náladě a flirtování. 

Z knihy jsem nebyla nadšená tolik jako z té předchozí, ale i tak jsem si čtení užila. Stránky mi ubíhaly pod rukama jako nic. Trochu mi tam scházely ty super dialogy, ale což. Jsem ráda, že jsme se zase dozvěděli něco víc o světě démonů, což vlastně naznačuje i sám název. Je pravda, že jsem někdy nesouhlasila s tím, co Catherine řekla nebo udělala, ale to nemění nic na tom, že jsem si tuhle sérii oblíbila a nemůžu se dočkat dalšího dílu! 

Svět démonů bych doporučila všem, kterým se líbili Zloději dýmu. Těm, co mají rádi originální fantasy svět, dobré postavy, politikaření a příběhy naplněné emocemi a akcí. Za knihu děkuju nakladatelství Albatrosmedia, kde si knihu můžete koupit i vy! :)

Přidávám pár fotek z dnešní procházky lesem. Miluju to ticho, klid a vůni dřeva. 

Líbil se mi začátek, kdy jsme mohli sledovat Nikki, jak pronásleduje muže a uštědřuje jim lekci, kterou si zaslouží. Trochu mě zklamalo, že se pak celý příběh točil jen okolo jedné firmy a nevyřešeného případu, do kterého se Nikki zapletla. Nicméně i tam bojovala s muži, takže se to vlastně počítá. Navíc bojovala o život. A nejen o ten svůj. Také se mi líbilo, že i v tak akční a rvačkami nabité knize dostala prostor romantická linka, která nebyla vůbec nucená ani moc přeslazená. Naopak byla velmi reálná a seděla tam. 

Mrzelo mě, že posezení s terapeutkou byla tak krátká, ale je pravda, že jsme se dozvěděli něco více z Nikkiiny minulosti. Nicméně mi v příběhu stále něco chybělo. Necítila jsem vůbec nutkání číst dál. Věděla jsem, že Nikki vše zvládne, že všechno přežije. Přišlo mi, že byla nesmrtelná. Přemohla tolik mužů najednou. Nechci tvrdit, že by žena nemohla přemoct muže, to vůbec ne, ale jí se to povedlo pokaždé. Nejspíš byla opravdu hodně dobře vycvičená. 

Tento thriller bych doporučila ženám, které mají rády trochu toho feminismu v příbězích. Všem, kteří mají rádi drsné hrdinky, které umí nakopávat zadky. A taky všem milovníkům thrillerů. Já za knihu děkuji Radkovi a nakladatelství Euromedie, kde si knihu můžete koupit i vy.

Určitě znáte příběhy Alenky v říši divů nebo Letopisy Narnie, kde se děti dostaly do jiných světů, kde zažily různá dobrodružství, ale nakonec se musely vrátit do reálného světa. Přemýšleli jste někdy nad tím, jak se s tím vypořádaly? Já bych je přiřadila k vojákům z první nebo druhé světové války, kteří se nebyli schopni adaptovat po návratu z války. Život jim přišel prázdný a zbytečný bez toho, co jim bylo tak známé. Nechápali ostatní lidi a ti naopak nechápali je. Chtěli se do války vrátit, jelikož jen v ní viděli jistotu. A tak je tomu i s dětmi, kteří navštívily jiné dimenze a jiné světy.

Příběh se odehrává v internátní škole - přesněji řečeno v domě Eleanor Westové pro nezvladatelné děti. Děti sem byly poslány svými rodiči, kteří je považují za blázny a chtějí své ratolesti zpátky "normální". Je pochopitelné, že vám rodiče neuvěří vaše historky z jiného světa. Ale Eleanor Westová ano, jelikož zažila to samé. V tomto domě jsou děti, které navštívily různé druhy světů. Někteří navštívily svět víl, kde bylo všechno krásné a sladké, jiné se ocitly ve světě mrtvých. Ale všechny do jednoho se do navštíveného světa zamilovaly a chtějí se tam vrátit. Čekají, až se jim znovu otevřou dveře, kterými budou moct projít a do reálného světa se nikdy nevrátit. 

Musím říct, že podobnou knihu jsem asi nečetla. Je taková podivná, ale tím správným způsobem. Autorčin styl psaní je lehce poetický, některá souvětí mě pohladila po duši. Nicméně dokáže psát i vtipně, což dokazuje postava Sumi, která má skvělé hlášky a občas i divné poznámky, které jsou svým způsobem také vtipné. 

Kniha je opravdu útlá, má jen 168 stran, ale to ničemu nevadí. Má všechno, co by měla mít. Fantasy svět, postavy s dobrou charakteristikou, zápletku, gradaci, rozuzlení. Jediné, co mě mrzelo, byl závěr, který vypadá jako konečný. Vím, že série se bude skládat z pěti dílů, ale autorka nevytvořila závěr, který by mě nutil chtít další díl okamžitě. 

Sečteno a podtrženo, jsem opravdu spokojená. Na základě všech nadšených recenzí jsem sice čekala víc, ale čtení jsem si opravdu užila, takže nejsem zklamaná. A jsem zvědavá, co nám přinese další díl. Tuto knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi netradiční a trochu temnější příběhy. Za recenzní výtisk děkuji Míše a nakladatelství Albatros media, kde si knihu můžete pořídit i vy.

Seanan McGuire je americká autorka, která v roce 2010 získala cenu Johna W. Campbella za nejlepšího nového spisovatele. Její novela Každé srdce je bránou (v orig. Every Heart a Doorway) obdržela Cenu mlhoviny 2016 za nejlepší novelu roku. Je známá pro svou městskou fantazii, má vztah k jedovatým plazům a dobrodružství. Své zájmy popsala jako "bažiny, dlouhé procházky, dlouhé procházky v bažinách, věci, které žijí v bažinách, hororové filmy, divné zvuky, hudební divadlo, televizní reality, komiksy, hledání haléřů na ulici a jedovaté plazy." Identifikuje se jako pansexuál nebo bisexuál a demisexuál. 

(zdroj: wikipedia)

Christina Butcherová nám vypráví svůj příběh. V myšlenkách se vrací do minulosti a vzpomíná, jak začínala její práce pro Minu Appletonovou. Ve vyprávění občas naznačí něco, čím nám prozradí, co se později nejspíše stane. Podle mého tím příběh ztrácí na překvapivosti, když nám vypravěčka vše dopředu prozradí. V určité části vyprávění dojde do přítomnosti a z retrospektivního vyprávění se stává chronologické. 

Musím uznat, že celý příběh byl velmi dobře promyšlen a sestaven. Jak už jsem psala, příliš mi nevyhovoval styl psaní, při které nám byly určité věci prozrazovány. Nicméně závěr knihy mě překvapil, takový konec jsem si opravdu nepředstavovala. 

Nemůžu říct, že by mě příběh zcela pohltil - necítila jsem nutkání číst dál. Nicméně knihu jsem měla přečtenou za dva dny. Dost možná tomu pomohlo velké písmo a krátké kapitoly, kterým dávám přednost před dlouhými. Navíc se kniha četla skoro sama, nebyly tam žádné složité pasáže, u kterých bych musela příliš přemýšlet nebo se k nim vracet a číst je znovu. 

Christina Butcherová byla 20 let osobní asistentkou Miny Appletonové. Byla její pravá ruka, chystala jí denní program, zařizovala všechny možné schůzky a dokonce se jí starala o osobní život. Mina měla 3 děti, ale neměla čas se o ně starat, a tak je poslala do internátní školy. Christina se naučila napodobovat Minin rukopis, a tak psala jejím dětem a posílala jim různé dobroty, aby si nemyslely, že na ně jejich matka zapomněla, i když tomu tak bylo. Christina nikdy neřekla ne, udělala všechno, oč ji Mina požádala. Za celých 20 let si vzala jen jeden den volna, dokonce ani nebyla u svého otce, který umíral, jelikož odletěla na pracovní cestu do New Yorku. Zanedbávala dokonce i svou dceru a manžela, kterým akorát vařila jídlo, ale doma nebyla a žádný čas s nimi netrávila. Christina byla workoholička, jak bychom ji dnes označili. A když si přečtete tuto knihu, dozvíte se, co ji to stálo. 

Sečteno a podtrženo, tuto knihu bych vám doporučila, jestli máte rádi promyšlené příběhy, intriky, manipulaci a hrátky se zákonem. Za mě je to taková průměrná kniha, která nenadchne ani neurazí. Moc za ni děkuju nakladatelství Knižní klub a Radkovi. Můžete si ji se slevou pořídit tady.

Obálka je nádherná a líbí se mi, že ladí s předchozí autorčinou knihou - Na lovu - i když se nejedná o stejnou sérii (jelikož jsou obě knihy stand-alone). Obálka je lesklá a strašně se mi líbí postava na obálce, i když obecně lidi na obálkách nemám ráda. Nejspíš je to tím, že jí není vidět do tváře, což čtenáři ponechává dostatek fantazie. 

Od autorky jsem již četla předchozí knihu, Na lovu - retelling na Krásku a zvíře. I v tomto případě je to retelling, nicméně na Robina Hooda, což mi přijde opravdu originální, jelikož na tuhle "pohádku" jsem ještě žádné převyprávění nečetla. A aby nebylo té originality málo, Robinem Hoodem se stává žena. Ano, z celého příběhu na mě dýchá feminismus. 

Robin Hood umírá a jeho snoubenka, lady Marian truchlí. Znala Robina dlouho, vyrůstali spolu a zamilovali se do sebe. Marian není jako všechny ostatní paničky, nemá ráda šaty, šperky a večírky. Je svobodomyslná, jezdí ráda na koni a miluje střílení z luku. Uměla to dokonce lépe než Robin. Nelíbí se jí, jak se zachází s Robinovými lidmi, tak se rozhodne vzít situaci do svých rukou a převléká se za Robina Hooda. Někteří lidi věří, že se Robin vrátil, někteří jsou skeptičtí. Ale všichni pociťují naději - všechno není ztraceno, můžou být zachráněni. 

Jak tomu bylo v předchozí knize, i v této nám autorka přináší pohled do minulosti - na vzrůstající lásku mezi Robinem a Marian. Tyhle vzpomínky mě bavily a mrzelo mě, že nedostaly více prostoru. 

První polovina knihy nás seznamuje se vztahem mezi Robinem a Marian, se situací v království, se vztahem mezi Marian a jejím otcem, s její služkou. Takové ty klasické věci, které potřebuje čtenář vědět, aby se mohl orientovat v novém světě. Když se tohle odbude, jde se na věc. Autorka se s ničím nepáře, převléká lady Marian do Robinova oblečení a posílá jí do světa. Marian se se všemi problémy musí vypořádávat za pochodu. Je něco jiného, když střílíte z luku se svým starým přítelem, kterého milujete, než když bojujete o svůj život. Je něco jiného, když za vámi stojí lidé, kteří vám věří, ale vy jim musíte lhát, abyste je udrželi v bezpečí. Mimo tohle všechno navíc musíte hrát urozenou paní, která vůbec neví, co se venku děje a hlavně s tím nemá nic společného. 

K Marian jsem si vybudovala opravdu hluboký vztah. Už od začátku mi byla sympatická. Mám ráda tyhle bad-ass hrdinky, které se ničeho nebojí a dokáží se postavit za věc, které věří. Jsou tvrdohlavé a odhodlané jít si za svým cílem, i když s tím nikdo jiný nesouhlasí. Jsou ochotné pro to udělat cokoli. A přesně taková Marian je. 

Posledních padesát stránek jsem slupla jako malinu. Na jednu stranu jsem byla zvědavá, jak to dopadne, i když jsem něco tušila, ale na druhou stranu jsem nechtěla, aby to skončilo. Protože tenhle příběh opravdu skončí na poslední straně. Nebude žádný další díl. Nicméně jsem spokojená s tím, jak vše dopadlo a můžu vám knihu doporučit. Já za ni děkuji nakladatelství Albatrosmedia, kde si knihu můžete koupit ve slevě.

Co se týče obálky, je opravdu povedená. Nemám ráda lidi na obálkách, ale v tomto případě mi to nevadí, jelikož je postava rozmazaná, takže si hlavní hrdinku můžu stále představit a dát volný průběh své fantazii. Také nemám ráda, když jsou na obálkách názory jiných autorů. Nicméně nejvíce obdivuji to roztrhnutí. Protože i při bližším prozkoumání to pořád vypadá opravdově. To se mi opravdu hodně líbí! 

Kniha je rozdělena na 6 částí a já se musím přiznat, že mi trvalo opravdu dlouho, než jsem se dokázala začíst a zorientovat se v postavách. Vůbec jich tam není mnoho, vlastně tak akorát, ale já jsem měla problém určit vzájemný vztah mezi nimi, proč se spolu baví a co vlastně řeší. Příběh mě pohltil až v páté části, která začíná na straně 267 z celých 316, což je podle mého názoru už trochu pozdě. A upřímně musím říct, že kdybych nedostala knihu jako spolupráci, dávno bych ji odložila. 

Příběh vypráví o detektivce Abigail Booneové, která ztratila paměť. Nepamatuje si na svého manžela Jacka ani na jejich syna Quina. "Necítila k nim žádnou lásku - ani k manželovi, ani k synovi. V jejím nitru zel prázdný prostor, který byl lásce dosud nepřístupný, temnota, ve které byl ukryt naléhavý a komplikovaný pocit viny. Lásku je třeba sdílet, ale vinu s sebou člověk nese sám. Vinu, se kterou se vyrovnává po svém." - str. 48. Musím říct, že jsem si k Abigail nedokázala vytvořit žádný vztah. Bylo mi jí líto, jelikož si prošla peklem (kvůli svému případu byla vězněna, a nebylo s ní zacházeno hezky), ale postupem času jsem si uvědomila, že si mou lítost nezaslouží. Chápu, že pro ní muselo být těžké nepamatovat si lásku k manželovi a synovi, ale ona se nesnažila s nimi navázat nějaký kontakt. Nechtěla s nimi trávit čas, mluvit o svých pocitech, cokoli se dozvídat. Šlo jí jen o případ, při kterém ztratila paměť. 

Říkala, že chce ten případ vyřešit, jelikož by si při něm mohla na něco vzpomenout, ale já si myslím, že pravým důvodem byl útěk. Nechtěla se postavit kruté realitě, raději si vybrala tu jednodušší cestu. Jejím jediným cílem bylo chytit pachatele a najít Sáru Stillovou. 

Při vyšetřování jí pomáhalo několik lidí, ale jak už jsem řekla, měla jsem v postavách zmatek. Jedna z nich byla její bývalá kolegyně, další nejspíš kamarádka a poslední dívka, která si prošla tím samým, čím Abigail. Možná to byly jen dvě dívky, nejsem si teď jistá. Nicméně se mi líbilo, že kapitoly byly krátké a měly spád. Autor nechodil okolo horké kaše, dělo se spoustu věcí. Poslední čtvrtina knihy byla plná akcí a já jsem si ji opravdu užila. 

Jestli máte rádi detektivky, přečtěte si Ženu bez minulosti. Já za ni děkuji nakladatelství Euromedia, kde si ji můžete pořídit i se slevou.

Dominic Nolan je autor žijící v Londýně. Žena bez minulosti je jeho první román. 

Co se týče obálky, je krásná a upoutá na první pohled. Líbí se mi, jak hezky ladí s prvním dílem. Předsádka je v této knize mnohem hezčí než v té předchozí. Celkově je grafická stránka knihy velice povedená. Nadpisy kapitol, ilustrace a drobné obrázky. Estetická stránka je pro děti velice důležitá a tady byla zvládnuta na jedničku. 

Vracíme se do města Minerální Studny a znovu se setkáváme s mladými a nadějnými kouzelníky. S Carterem, který je přeborník v karetních tricích a umí nechat věci zmizet. S Leilou - mistryní v únicích ze všech možných situací a pout. S Theem, který umí přimět věci levitovat pomocí svého houslového smyčce. S Ridley, která je sice na vozíku, ale dokáže přeměnit jeden předmět v jiný a zase zpátky. A v neposlední řadě i s dvojčaty Izzy a Ollym, kteří nesmí nikde chybět. 

Do města přijíždí dávná kamarádka Vernona - známá okultistka. Tím se otevírá brána do minulosti jednoho z kouzelníků. Parta Kouzelnických podivínů bere věci do svých rukou a snaží se tomu přijít na kloub. Do cesty se jim staví šílená opice, duchové a i někteří staří nepřátelé. Pokud se pustíte do čtení, zažijete mnoho dobrodružství a napětí. 

Stejně jako tomu bylo v minulém díle, i tady se naučíme pár nových triků a kouzel. Např. Jak nechat zmizet minci pod sklenicí nebo Jak mít nezničitelný provaz a mnoho dalšího. Navíc se naučíte morseovu abecedu, kterou se naše parta dorozumívá. 

Mně osobně se více líbil první díl, ale druhý byl jen o chlub slabší. Nicméně si myslím, že všem mladým milovníků čar, kouzel a magie se bude příběh líbit. Za knihu děkuji nakladatelství Albatrosmedia, můžete si ji pořídit TADY.

Neil Patrick Harris je vynikající herec, producent, režisér, moderátor, spisovatel, manžel a otec kouzelných dvojčat. Harris v letech 2011 až 2014 předsedal Akademii kouzelnických umění. Kouzelnická parta je jeho prvotina pro děti. 

První díl této francouzské série Deník odhodlané Prudilky nese název Fany a její rady. Fany je dívka chodící do 7 třídy základní školy. Žije v domě s rodiči, mladší sestrou Evou a kočkou Chundelkou. Jenže Fany není jen tak obyčejná holka.

„Nevím, jak to vidíte vy, ale podle mě je život fakt příšerná nuda:( Myslím jako, když vám stačí, že děláte to, co je NORMÁLNÍ, co se MÁ a SMÍ. Chce se mi z toho spát! Chrrrrrrr.“

Fany je už unavená všemi zákazy a příkazy. Tohle nesmíš, tohle musíš. Proto založila spolek Prudilek. Pořídila si deník, do kterého si zapisuje, co se stalo. Ke všemu přidává rady jak se stát pravou prudilkou.

Joelle do svého příběhu zahrnula poměrně ožehavé téma - rasismus. Plus k dobru. Dalším závažnějším a probíraným tématem je šikana. S oběma problémy se často setkáváme v reálném životě. Jsem ráda, když se objeví v knize, bohužel v tomto příběhu nedostaly dostatek prostoru. Šikana je zmíněna jen velmi okrajově, rasismus je trochu více rozveden, ale ne příliš dostatečně. Myslím si, že autorka spíše jen na problémy poukázala a čtenáři se nad nimi mohli zamyslet, ničeho závažnějšího se však nejspíš nedopustila. Nicméně i snaha se cení a mladí čtenáři se tak díky tomuto příběhu mohou zamyslet a zabránit tak nepříjemným situacím, kterým do teď jen nečinně přihlíželi.

Co se týče děje, byl vcelku prvoplánový a jednoduše se dalo uhodnout, kdo byl za bombový výbuch zodpovědný. Postavy mi přišly moc ploché, pletla jsem si je a vlastně mi na nich vůbec nezáleželo, takže mi bylo jedno, co se s nimi stane. Díky krátkým kapitolám příběh plynul rychle, i když nebyl nějak moc čtivý a nenutil mě číst dál. 

Od autorky jsem už četla 5 knih, takže jsem tušila, co mohu očekávat. Nečekala jsem žádnou bombu (chápete? Hahah), přesto mě kniha z k l a m a l a. Myslím si, že to byla asi poslední kniha, kterou jsem od ní četla. 

Nicméně jestli rádi čtete Young Adult romány a chtěli byste vyzkoušet Thriller, pusťte se do Časované bomby. Třeba se zrovna vám trefí do noty. Já za knihu děkuji nakladatelství A l b a t r o s m e d i a. Vy si ji můžete zakoupit TADY.

Joelle Charbonneau se na začátku své kariéry věnovala především opeře a muzikálu. Vystupovala v řadě představení v Chicagu i na jiných scénách. Ačkoliv je úspěšnou spisovatelkou, stále soukromě vyučuje zpěv. Její dystopická Univerzita výjimečných dosáhla celosvětového úspěchu a získala řadu ocenění. Tématice nebezpečí sociálních sítí se věnovala v thrilleru Stačí jen chtít. 

V prosinci jsem přečetla celkem 6 knih, 1 komiks a 5 mang. 

Jako první jsem přečetla román Dneska žijeme z válečné doby. Knihy tohoto typu nevyhledávám, jelikož je špatně nesu, ale zaujala mě anotace. Příběh vypráví o malé židovské dívce, kterou ušetří německý voják. Moc mezi sebou nekomunikují, ale je jim spolu tak nějak příjemně a bezpečně, což je celkem ironie. Román je psaný jednoduchým jazykem, který ovšem vyjadřuje velmi mnoho emocí. Určitě vám knihu doporučuji přečíst, nebudete litovat. 

Co když jsme to my. Milý LGBT román, který neurazí, ale ani nenadchne. Vypráví o Arthurovi a Benovi, kteří se potkají na poště, prohodí spolu pár slov a pak jdou každý svou cestou. Jenže oba na toto krátké setkání musí pořád myslet, až se nakonec znovu potkají a začnou spolu chodit. Jejich cesta není jednoduchá, osud jim do cesty hází klacky a vy si můžete přečíst, jak to s nimi dopadlo.
c e l á - r e c e n z e 

George Orwell | 4 hvězdičky | 264 stran

1984. Povinná četba na světovou literaturu, čteno podruhé. Musím říct, že jsem si čtení na střední škole užila víc než teď na vysoké. Příběh mě i tak bavil a zároveň děsil, protože si nedokážu představit, že bych v takovém světě mohla žít. Jsem ráda, že máme svobodu říkat a dělat co chceme. Debata o knize ve škole byla velmi zajímavá. Knihu si přečtěte a také se zamyslete. Ale na film nekoukejte, jsou v něm oproti knize určité změny.

Anna Musilová | 4 hvězdičky | 320 stran

Tamařino souhvězdí jsem nominovala na nejlepší knihu roku od českého autora v HumbookAwards. Od Aničky Musilové jsme již četla Černookou, která mě neoslovila tolik jako tato kniha. Troufám si říct, že se Anička od své první knihy v psaní hodně zlepšila, její styl a tvoření vět mě naprosto dostalo. Každé slovo má v příběhu své místo a ukrývá se za ním mnoho emocí. Navíc v knize najdete nespočet věcí, kterých se příběh týká. Přátelství, rodina, životní cíle, nenaplněná láska, odsouzení společností, umění, fotografie a mnoho dalšího. Každý si tu najde to své. Rozhodně stojí za přečtení.
c e l á - r e c e n z e 

Psa baskervillského jsem si zvolila jako četbu ke zkoušce ze světové literatury. Řekla jsem si, že bych si mohla usnadnit práci a přečíst si jen komiks. Komiksy mám ráda, ale tenhle mě spíš zklamal. Typografické chyby, opakující se slova za sebou. Některé bubliny se četly špatně, jelikož byly umístěné v přelomu stránky. Příběh byl zajímavý, ale zpracování mě nenadchlo.

Markus Zusak | 4 hvězdičky | 568 stran

Clayův most je další knihou od známého autora Markuse Zusaka, který napsal Zlodějku knih. Trvalo mi delší dobu, než jsem se knihou prokousala, ale stálo to za to. Příběh vypráví o 5 bratrech, kteří neměli úplně jednoduchý život, ale zvládli ho. Zároveň se retrospektivně vrací k příběhu jejich rodičů - jak se poznali a jak se jim narodili synové. Příběh je místy smutný, místy zábavný, jak už to tak v životě bývá. Nejvíce mě však oslovil styl psaní, který je velmi specifický. Autor píše většinou v jednoduchých větách, které graficky rozděluje - každou na jeden řádek. Občas se může zdát, že čtete báseň, která se však nerýmuje, ale něco poetického v sobě určitě má. Doporučuji si knihu přečíst, nebudete litovat.

Balli Kaur Jaswal | 4 hvězdičky | 328 stran

Erotické příběhy pro indické vdovy je velmi zajímavá kniha. Vypráví příběh o Nikki, Indce, která se i s rodinou přestěhovala do Londýna a snaží se být samostatnou a nezávislou ženou. Dělá servírku v hospodě, žije sama a začne vyučovat tvůrčí psaní. Na kurz jí přijdou samé starší indické ženy, vdovy, které neumí psát. Společně si vyprávějí erotické příběhy, které si vysnily. Jsme svědky toho, jak ženy dostávají svůj hlas. Pomalu se učí říkat svůj názor a sdělovat mužům, co se jim líbí a co by je uspokojilo. Nadělá to pořádnou neplechu ve společnosti, ale lidi si časem zvyknou. Doporučuji si knihu přečíst, jestli se chcete o této kultuře a jejích zvycích dozvědět více.

Hajime Isayama | 4 hvězdičky | 196 stran

Útok titánů je dystopická manga. Vypráví o světě, kde žijí lidé ve městech obehnaných zdí, za kterými se nacházejí titáni živící se lidmi. Někteří mladí lidé se učí, jak titány zabít a jak ochránit město. Stane se to nejhorší - titáni zaútočí na město a obyvatelé se musí bránit. Příběh byl zajímavý, občas jsem byla trochu zmatená, ale konec byl překvapivý a já jsem zvědavá na další díl.

Tsugumi Oba | 4 hvězdičky | 204 stran

Death Note 2. Manga, kterou jsem si opravdu oblíbila. Hodně dobře promyšlený příběh. Oceňuji shrnutí předchozího dílu, seznam postav a očíslování stránek. Příběh vypráví o chlapci, který najde na zemi Zápisník smrti. V případě, že do něj zapíše něčí jméno, daná osoba zemře. Light se učí zápisník používat, k ruce je mu smrtonoš, kterému zápisník patřil, ale pro pobavení ho pohodil ve světě lidí.

Tsugumi Oba | 5 hvězdiček | 198 stran

Death Note 3. Zatím nejlepší díl ze série. Líbilo se mi, jak si Light a L mezi sebou hrají, přicházejí si na identity. Nepřestává mě udivovat Lightova inteligence. A zvrat na konci mě přiměl ihned sáhnout po dalším díle, který jsem měla naštěstí u sebe.

Tsugumi Oba | 3 hvězdičky | 200 stran

Death Note 4. Obálka je z tří předchozích dílů asi nejhezčí, ale za to se mi děj líbil nejméně. Objevila se tu nová postava, kterou můžete vidět na obálce. Jmenuje se Misa a je děsně otravná. Je zamilovaná do Kiry - což je přezdívka člověka, který pomocí zápisníku smrti zabíjí zločince - aniž by ho kdy předtím spatřila. Je ochotná pro něj udělat vše, na oplátku chce však vztah. Jsem hodně zvědavá jak se vše vyvrbí.

Kaiu Shirai | 5 hvězdiček | 197 stran

The Promised Neverland 3. Má nejoblíbenější manga. Příběh se odehrává v sirotčinci, který na první pohled vypadá naprosto obyčejně. Ale zdání klame. Máma, jak ji všechny děti nazývají, "své" děti vychovává jako prasata na porážku. Dává je démonům, kteří se jimi živí. Pár dětí na toto hrůzné tajemství přijde a snaží se vymyslet plán, jak všechny dostat pryč. V každém dalším díle je více akce a napětí. Jsem zvědavá, jestli se jim to povede a jaká dobrodružství a nástrahy ještě zažijí. Další díl už mám na cestě.

Počet přečtených stran                            3. 147 stran

Počet přečtených stran za den                101 stran

Průměrné hodnocení                               4 hvězdičky

Kniha měsíce: Tamařino souhvězdí

Již třetí díl ze série Můj stát, tentokrát Putování za prezidenty. Prezident zastupuje navenek náš stát, je nejvyšším velitelem armády, jmenuje vládu, soudce, podepisuje zákony... To vše dělá ve prospěch celé země. Aby to mohl dělat dobře a zodpovědně, měl by svou zemi znát. A my bychom naopak měli znát svého prezidenta. 

Co vlastně o prezidentovi víme? A ne jen o tom současném, ale i o předchozích prezidentech? Ve škole jsme se možná učili jak šli po sobě, v jaké době se stali prezidenty. Ale víme něco o jejich životě před tím? O jejich rodině, koníčcích a zálibách? To vše a mnoho dalšího nám prozradí tato kniha. 

V knize se skrývá 11 prezidentů. Od prvního Československého Tomáše G. Masaryka až po nynějšího Miloše Zemana. U každého najdeme obecnou charakteristiku - jaký vlastnili automobil, jaké bylo jejich oblíbené jídlo. Jejich životopis, který je doplněn krátkým komiksem. Dále prezidentské období, dobové souvislosti, zajímavosti  a rodinné informace. 

Aby to nebylo tak obecné, uvedu příklad na prezidentovi Tomášovi G. Masarykovi. 

Samozřejmě jsou v knize doplněny všechny možné informace, já jsem uváděla jen nadpisy z různých oddílů. Kniha je vhodná pro všechny děti školou povinné a obzvláště pro milovníky historie a politiky. Ale nejen pro ty. Je pro všechny občany České republiky, kteří by měli znát dřívější prezidenty. 

Kniha je doprovázena ilustracemi a celkově je velmi hezky graficky zpracovaná. Děti se mohou zábavnou a nenucenou formou dozvědět nové informace o světě, ve kterém žijí. Já sama jsem se dozvěděla spoustu nových informací. Vřele knihu doporučuji a děkuji za ni Knižnímu klubu. Ve slevě si ji můžete pořídit TADY. 

Jestli mě sledujete delší dobu, jistě víte, že mou oblíbenou autorkou je R I C H E L L E   M E A D. O této autorce už moc neslýchám, ale věřím, že mezi čtenáři se najdou její fanoušci. Rozhodla jsem se uspořádat takovou čtecí výzvu nebo čtecí maraton. Úplně nevím, jak to pojmenovat, jelikož je to dlouhodobý proces - přesně 2 roky. 

Richelle u nás vyšlo 23 knih a já doufám, že jedna ještě vyjde (3. díl Třpytného dvora). Což by vycházelo na jednu knihu měsíčně po dobu 2 let. 

Snad jsem vše vysvětlila srozumitelně. Jestli máte jakékoli otázky, obraťte se na mě na mém instagramovém profilu: @sberatelka_knih

Můj stát: Putování za prezidenty. Naučná literatura pro děti z tvorby nakladatelství Pikola. Knihu jsem už začala číst a vypadá opravdu dobře. 

Deník odhodlané prudilky 1. Další kniha pro děti, tentokrát spíše pro holky. Knihou jsem již listovala, je velmi pěkně graficky zpracovaná a věřím, že se mi bude líbit a budu vám ji moct doporučit. 

Žena bez minulosti. Anglická detektivka. Vyšetřování, amnézie, rodina a určitě mnoho dalšího. Na knihu jsem opravdu zvědavá, ale nemám žádná velká očekávání. 

A L B A T R O S 

Časovaná bomba. Young Adult Thriller od americké autorky Joelle Charbonneau, která navštívila Humbook v roce 2017 (tuším). Od autorky jsem četla trilogii Univerzita výjimečných, knihu Stačí jen chtít a Prokletý trůn. Na ČB se opravdu těším a doufám, že mě nezklame. 

Sherwood. Od autorky jsme už četla knihu Na lovu, která mě neohromila, ale ani nezklamala. Příběh o Robinu Hoodovi jsem ještě nečetla, což je první plus a těším se, až se do knihy pustím. 

Jestli mě sledujete na instagramu, určitě jste o mé čtecí výzvě slyšeli. Jestli ne, tak se o ní brzy dozvíte. V lednu mám v plánu číst první díl mé oblíbené Vampýrské akademie. Tentokrát však v originále. 

Je mi jasné, že nestihnu přečíst všechny knihy, jelikož budu muset číst ještě něco do školy a navíc začne zkouškové, což je důvod, proč nemám ráda leden. Ale budu se snažit přečíst co nejvíce knih. 

V příběhu hraje důležitou roli přátelství. Olivie, hlavní protagonistka příběhu, má nejlepší kamarádku Johanu. Znají se už od malička, doprovázejí je společné vzpomínky. Momentálně spolu bydlí v bytě v Praze a chodí na vysokou školu. Liv, jak jí Johana přezdívá, studuje práva a Johana žurnalistiku. Obě dívky nemají úplně nejlehčí život, ale vždycky jsou tu jedna pro druhou. Ne vždy se s problémy svěří hned, ale dříve nebo později to na nich stejně ta druhá pozná. Vyslechnou se, utěší a povzbudí. Někdy se mají plné zuby, pohádají se, ale vždycky se k sobě nakonec vrátí. Pouto jejich přátelství se nikdy nezlomí. 

Další postavou, která zastupuje roli přátelství, je Filip. Ze začátku mi byl nesympatický, ale nakonec jsem si ho oblíbila a tak trochu ho i obdivovala za to, jakou oběť vykonal. Nechci nic prozrazovat, pochopíte po přečtení.

Jedno z hlavních témat příběhu. Liv by strašně chtěla studovat fotografii a živit se focením profesionálně, jelikož ji to nesmírně baví. Bohužel ji však otec nepodporuje, a ani na školu ji nepřijali. Jde tedy studovat práva, na kterých se trápí. Podobně je na tom její kamarád Filip, který by se chtěl věnovat divadlu, kam ho však také nevzali a stejně jako Liv studuje práva. Oba dva se chtě nechtě museli vzdát svých snů, aby vyhověli rodině nebo společnosti. Práva jsou lepší možností pro uplatnění na trhu práce, ale k čemu to bude, když je práce nebude bavit? Řekla bych, že otázka vysokoškolského studia a pracovní pozice je v našem věku velmi častá. Rozhodujeme se podle očekávání společnosti a podle pracovních nabídek. Tento příběh mi však ukázal, že bych se měla držet svých snů a jít si za nimi, i když mi každý říká, že to nemá cenu. 

Strach z odmítnutí společností. Liv se pere sama se sebou. Poznává se a zjišťuje, že se jí líbí holky. Co s tím má ale dělat? Co si o ní ostatní pomyslí? Bojí se to komukoli říct. Nakonec to však vyjde najevo. Johana je jako vždy podporující kamarádka, matka jakbysmet - chce pro dceru jen to nejlepší. Otec samozřejmě zuří, nedalo se od něj čekat nic jiného. Myslí si, že tím Liv chce akorát upoutat pozornost. Chce být zajímavá. Vůbec nic nechápe. Liv si začíná postupně uvědomovat, že je taková, jaká je a je to v pořádku. 

Konečně se dostáváme k Tamaře. Kdo to je? Záhadná žena, která občas zajde do kavárny, kde Liv pracuje. Liv ji jednoho dne vyfotí a tím spustí řetězec situací. Začnou se scházet a prožijí spolu několik krásných chvil. Opět vám nechci nic prozrazovat, ale jejich vztah je velmi silný a křehký zároveň. 

Zároveň je v knize ukázáno, že na první lásku nikdy nezapomeneme, ale časem se přes ni přeneseme a znovu se zamilujeme. 

Důležitým tématem je také deprese, kterými trpí Johana. Sama si neumím představit, jak se dotyčný člověk musí cítit, i když mám kamarádku, která depresemi také trpí. Jsem ráda, že jsem se o této nemoci dozvěděla zase něco víc. Víc příběhů, které řeší vážnější témata a problémy. 

Umění. O tom to celé je, ne? Umění milovat. Odpouštět. Ale myslela jsem to jinak. Uměním je kniha přímo nasáklá. Liv miluje focení a je zde krásně popsán celý proces focení a vyvolávání fotek. Vyvolalo to ve mně takovou melancholickou náladu, ani vlastně nevím proč. Zároveň bylo strašně příjemné o tom číst, jelikož z toho čišelo štěstí. Takže jestli máte rádi focení, vaše srdce bude plesat.