Fotopátračka.cz

První díl této francouzské série Deník odhodlané Prudilky nese název Fany a její rady. Fany je dívka chodící do 7 třídy základní školy. Žije v domě s rodiči, mladší sestrou Evou a kočkou Chundelkou. Jenže Fany není jen tak obyčejná holka.

„Nevím, jak to vidíte vy, ale podle mě je život fakt příšerná nuda:( Myslím jako, když vám stačí, že děláte to, co je NORMÁLNÍ, co se MÁ a SMÍ. Chce se mi z toho spát! Chrrrrrrr.“

Fany je už unavená všemi zákazy a příkazy. Tohle nesmíš, tohle musíš. Proto založila spolek Prudilek. Pořídila si deník, do kterého si zapisuje, co se stalo. Ke všemu přidává rady jak se stát pravou prudilkou.

Joelle do svého příběhu zahrnula poměrně ožehavé téma - rasismus. Plus k dobru. Dalším závažnějším a probíraným tématem je šikana. S oběma problémy se často setkáváme v reálném životě. Jsem ráda, když se objeví v knize, bohužel v tomto příběhu nedostaly dostatek prostoru. Šikana je zmíněna jen velmi okrajově, rasismus je trochu více rozveden, ale ne příliš dostatečně. Myslím si, že autorka spíše jen na problémy poukázala a čtenáři se nad nimi mohli zamyslet, ničeho závažnějšího se však nejspíš nedopustila. Nicméně i snaha se cení a mladí čtenáři se tak díky tomuto příběhu mohou zamyslet a zabránit tak nepříjemným situacím, kterým do teď jen nečinně přihlíželi.

Co se týče děje, byl vcelku prvoplánový a jednoduše se dalo uhodnout, kdo byl za bombový výbuch zodpovědný. Postavy mi přišly moc ploché, pletla jsem si je a vlastně mi na nich vůbec nezáleželo, takže mi bylo jedno, co se s nimi stane. Díky krátkým kapitolám příběh plynul rychle, i když nebyl nějak moc čtivý a nenutil mě číst dál. 

Od autorky jsem už četla 5 knih, takže jsem tušila, co mohu očekávat. Nečekala jsem žádnou bombu (chápete? Hahah), přesto mě kniha z k l a m a l a. Myslím si, že to byla asi poslední kniha, kterou jsem od ní četla. 

Nicméně jestli rádi čtete Young Adult romány a chtěli byste vyzkoušet Thriller, pusťte se do Časované bomby. Třeba se zrovna vám trefí do noty. Já za knihu děkuji nakladatelství A l b a t r o s m e d i a. Vy si ji můžete zakoupit TADY.

Joelle Charbonneau se na začátku své kariéry věnovala především opeře a muzikálu. Vystupovala v řadě představení v Chicagu i na jiných scénách. Ačkoliv je úspěšnou spisovatelkou, stále soukromě vyučuje zpěv. Její dystopická Univerzita výjimečných dosáhla celosvětového úspěchu a získala řadu ocenění. Tématice nebezpečí sociálních sítí se věnovala v thrilleru Stačí jen chtít. 

V prosinci jsem přečetla celkem 6 knih, 1 komiks a 5 mang. 

Jako první jsem přečetla román Dneska žijeme z válečné doby. Knihy tohoto typu nevyhledávám, jelikož je špatně nesu, ale zaujala mě anotace. Příběh vypráví o malé židovské dívce, kterou ušetří německý voják. Moc mezi sebou nekomunikují, ale je jim spolu tak nějak příjemně a bezpečně, což je celkem ironie. Román je psaný jednoduchým jazykem, který ovšem vyjadřuje velmi mnoho emocí. Určitě vám knihu doporučuji přečíst, nebudete litovat. 

Co když jsme to my. Milý LGBT román, který neurazí, ale ani nenadchne. Vypráví o Arthurovi a Benovi, kteří se potkají na poště, prohodí spolu pár slov a pak jdou každý svou cestou. Jenže oba na toto krátké setkání musí pořád myslet, až se nakonec znovu potkají a začnou spolu chodit. Jejich cesta není jednoduchá, osud jim do cesty hází klacky a vy si můžete přečíst, jak to s nimi dopadlo.
c e l á - r e c e n z e 

George Orwell | 4 hvězdičky | 264 stran

1984. Povinná četba na světovou literaturu, čteno podruhé. Musím říct, že jsem si čtení na střední škole užila víc než teď na vysoké. Příběh mě i tak bavil a zároveň děsil, protože si nedokážu představit, že bych v takovém světě mohla žít. Jsem ráda, že máme svobodu říkat a dělat co chceme. Debata o knize ve škole byla velmi zajímavá. Knihu si přečtěte a také se zamyslete. Ale na film nekoukejte, jsou v něm oproti knize určité změny.

Anna Musilová | 4 hvězdičky | 320 stran

Tamařino souhvězdí jsem nominovala na nejlepší knihu roku od českého autora v HumbookAwards. Od Aničky Musilové jsme již četla Černookou, která mě neoslovila tolik jako tato kniha. Troufám si říct, že se Anička od své první knihy v psaní hodně zlepšila, její styl a tvoření vět mě naprosto dostalo. Každé slovo má v příběhu své místo a ukrývá se za ním mnoho emocí. Navíc v knize najdete nespočet věcí, kterých se příběh týká. Přátelství, rodina, životní cíle, nenaplněná láska, odsouzení společností, umění, fotografie a mnoho dalšího. Každý si tu najde to své. Rozhodně stojí za přečtení.
c e l á - r e c e n z e 

Psa baskervillského jsem si zvolila jako četbu ke zkoušce ze světové literatury. Řekla jsem si, že bych si mohla usnadnit práci a přečíst si jen komiks. Komiksy mám ráda, ale tenhle mě spíš zklamal. Typografické chyby, opakující se slova za sebou. Některé bubliny se četly špatně, jelikož byly umístěné v přelomu stránky. Příběh byl zajímavý, ale zpracování mě nenadchlo.

Markus Zusak | 4 hvězdičky | 568 stran

Clayův most je další knihou od známého autora Markuse Zusaka, který napsal Zlodějku knih. Trvalo mi delší dobu, než jsem se knihou prokousala, ale stálo to za to. Příběh vypráví o 5 bratrech, kteří neměli úplně jednoduchý život, ale zvládli ho. Zároveň se retrospektivně vrací k příběhu jejich rodičů - jak se poznali a jak se jim narodili synové. Příběh je místy smutný, místy zábavný, jak už to tak v životě bývá. Nejvíce mě však oslovil styl psaní, který je velmi specifický. Autor píše většinou v jednoduchých větách, které graficky rozděluje - každou na jeden řádek. Občas se může zdát, že čtete báseň, která se však nerýmuje, ale něco poetického v sobě určitě má. Doporučuji si knihu přečíst, nebudete litovat.

Balli Kaur Jaswal | 4 hvězdičky | 328 stran

Erotické příběhy pro indické vdovy je velmi zajímavá kniha. Vypráví příběh o Nikki, Indce, která se i s rodinou přestěhovala do Londýna a snaží se být samostatnou a nezávislou ženou. Dělá servírku v hospodě, žije sama a začne vyučovat tvůrčí psaní. Na kurz jí přijdou samé starší indické ženy, vdovy, které neumí psát. Společně si vyprávějí erotické příběhy, které si vysnily. Jsme svědky toho, jak ženy dostávají svůj hlas. Pomalu se učí říkat svůj názor a sdělovat mužům, co se jim líbí a co by je uspokojilo. Nadělá to pořádnou neplechu ve společnosti, ale lidi si časem zvyknou. Doporučuji si knihu přečíst, jestli se chcete o této kultuře a jejích zvycích dozvědět více.

Hajime Isayama | 4 hvězdičky | 196 stran

Útok titánů je dystopická manga. Vypráví o světě, kde žijí lidé ve městech obehnaných zdí, za kterými se nacházejí titáni živící se lidmi. Někteří mladí lidé se učí, jak titány zabít a jak ochránit město. Stane se to nejhorší - titáni zaútočí na město a obyvatelé se musí bránit. Příběh byl zajímavý, občas jsem byla trochu zmatená, ale konec byl překvapivý a já jsem zvědavá na další díl.

Tsugumi Oba | 4 hvězdičky | 204 stran

Death Note 2. Manga, kterou jsem si opravdu oblíbila. Hodně dobře promyšlený příběh. Oceňuji shrnutí předchozího dílu, seznam postav a očíslování stránek. Příběh vypráví o chlapci, který najde na zemi Zápisník smrti. V případě, že do něj zapíše něčí jméno, daná osoba zemře. Light se učí zápisník používat, k ruce je mu smrtonoš, kterému zápisník patřil, ale pro pobavení ho pohodil ve světě lidí.

Tsugumi Oba | 5 hvězdiček | 198 stran

Death Note 3. Zatím nejlepší díl ze série. Líbilo se mi, jak si Light a L mezi sebou hrají, přicházejí si na identity. Nepřestává mě udivovat Lightova inteligence. A zvrat na konci mě přiměl ihned sáhnout po dalším díle, který jsem měla naštěstí u sebe.

Tsugumi Oba | 3 hvězdičky | 200 stran

Death Note 4. Obálka je z tří předchozích dílů asi nejhezčí, ale za to se mi děj líbil nejméně. Objevila se tu nová postava, kterou můžete vidět na obálce. Jmenuje se Misa a je děsně otravná. Je zamilovaná do Kiry - což je přezdívka člověka, který pomocí zápisníku smrti zabíjí zločince - aniž by ho kdy předtím spatřila. Je ochotná pro něj udělat vše, na oplátku chce však vztah. Jsem hodně zvědavá jak se vše vyvrbí.

Kaiu Shirai | 5 hvězdiček | 197 stran

The Promised Neverland 3. Má nejoblíbenější manga. Příběh se odehrává v sirotčinci, který na první pohled vypadá naprosto obyčejně. Ale zdání klame. Máma, jak ji všechny děti nazývají, "své" děti vychovává jako prasata na porážku. Dává je démonům, kteří se jimi živí. Pár dětí na toto hrůzné tajemství přijde a snaží se vymyslet plán, jak všechny dostat pryč. V každém dalším díle je více akce a napětí. Jsem zvědavá, jestli se jim to povede a jaká dobrodružství a nástrahy ještě zažijí. Další díl už mám na cestě.

Počet přečtených stran                            3. 147 stran

Počet přečtených stran za den                101 stran

Průměrné hodnocení                               4 hvězdičky

Kniha měsíce: Tamařino souhvězdí

Již třetí díl ze série Můj stát, tentokrát Putování za prezidenty. Prezident zastupuje navenek náš stát, je nejvyšším velitelem armády, jmenuje vládu, soudce, podepisuje zákony... To vše dělá ve prospěch celé země. Aby to mohl dělat dobře a zodpovědně, měl by svou zemi znát. A my bychom naopak měli znát svého prezidenta. 

Co vlastně o prezidentovi víme? A ne jen o tom současném, ale i o předchozích prezidentech? Ve škole jsme se možná učili jak šli po sobě, v jaké době se stali prezidenty. Ale víme něco o jejich životě před tím? O jejich rodině, koníčcích a zálibách? To vše a mnoho dalšího nám prozradí tato kniha. 

V knize se skrývá 11 prezidentů. Od prvního Československého Tomáše G. Masaryka až po nynějšího Miloše Zemana. U každého najdeme obecnou charakteristiku - jaký vlastnili automobil, jaké bylo jejich oblíbené jídlo. Jejich životopis, který je doplněn krátkým komiksem. Dále prezidentské období, dobové souvislosti, zajímavosti  a rodinné informace. 

Aby to nebylo tak obecné, uvedu příklad na prezidentovi Tomášovi G. Masarykovi. 

Samozřejmě jsou v knize doplněny všechny možné informace, já jsem uváděla jen nadpisy z různých oddílů. Kniha je vhodná pro všechny děti školou povinné a obzvláště pro milovníky historie a politiky. Ale nejen pro ty. Je pro všechny občany České republiky, kteří by měli znát dřívější prezidenty. 

Kniha je doprovázena ilustracemi a celkově je velmi hezky graficky zpracovaná. Děti se mohou zábavnou a nenucenou formou dozvědět nové informace o světě, ve kterém žijí. Já sama jsem se dozvěděla spoustu nových informací. Vřele knihu doporučuji a děkuji za ni Knižnímu klubu. Ve slevě si ji můžete pořídit TADY. 

Jestli mě sledujete delší dobu, jistě víte, že mou oblíbenou autorkou je R I C H E L L E   M E A D. O této autorce už moc neslýchám, ale věřím, že mezi čtenáři se najdou její fanoušci. Rozhodla jsem se uspořádat takovou čtecí výzvu nebo čtecí maraton. Úplně nevím, jak to pojmenovat, jelikož je to dlouhodobý proces - přesně 2 roky. 

Richelle u nás vyšlo 23 knih a já doufám, že jedna ještě vyjde (3. díl Třpytného dvora). Což by vycházelo na jednu knihu měsíčně po dobu 2 let. 

Snad jsem vše vysvětlila srozumitelně. Jestli máte jakékoli otázky, obraťte se na mě na mém instagramovém profilu: @sberatelka_knih

Můj stát: Putování za prezidenty. Naučná literatura pro děti z tvorby nakladatelství Pikola. Knihu jsem už začala číst a vypadá opravdu dobře. 

Deník odhodlané prudilky 1. Další kniha pro děti, tentokrát spíše pro holky. Knihou jsem již listovala, je velmi pěkně graficky zpracovaná a věřím, že se mi bude líbit a budu vám ji moct doporučit. 

Žena bez minulosti. Anglická detektivka. Vyšetřování, amnézie, rodina a určitě mnoho dalšího. Na knihu jsem opravdu zvědavá, ale nemám žádná velká očekávání. 

A L B A T R O S 

Časovaná bomba. Young Adult Thriller od americké autorky Joelle Charbonneau, která navštívila Humbook v roce 2017 (tuším). Od autorky jsem četla trilogii Univerzita výjimečných, knihu Stačí jen chtít a Prokletý trůn. Na ČB se opravdu těším a doufám, že mě nezklame. 

Sherwood. Od autorky jsme už četla knihu Na lovu, která mě neohromila, ale ani nezklamala. Příběh o Robinu Hoodovi jsem ještě nečetla, což je první plus a těším se, až se do knihy pustím. 

Jestli mě sledujete na instagramu, určitě jste o mé čtecí výzvě slyšeli. Jestli ne, tak se o ní brzy dozvíte. V lednu mám v plánu číst první díl mé oblíbené Vampýrské akademie. Tentokrát však v originále. 

Je mi jasné, že nestihnu přečíst všechny knihy, jelikož budu muset číst ještě něco do školy a navíc začne zkouškové, což je důvod, proč nemám ráda leden. Ale budu se snažit přečíst co nejvíce knih. 

V příběhu hraje důležitou roli přátelství. Olivie, hlavní protagonistka příběhu, má nejlepší kamarádku Johanu. Znají se už od malička, doprovázejí je společné vzpomínky. Momentálně spolu bydlí v bytě v Praze a chodí na vysokou školu. Liv, jak jí Johana přezdívá, studuje práva a Johana žurnalistiku. Obě dívky nemají úplně nejlehčí život, ale vždycky jsou tu jedna pro druhou. Ne vždy se s problémy svěří hned, ale dříve nebo později to na nich stejně ta druhá pozná. Vyslechnou se, utěší a povzbudí. Někdy se mají plné zuby, pohádají se, ale vždycky se k sobě nakonec vrátí. Pouto jejich přátelství se nikdy nezlomí. 

Další postavou, která zastupuje roli přátelství, je Filip. Ze začátku mi byl nesympatický, ale nakonec jsem si ho oblíbila a tak trochu ho i obdivovala za to, jakou oběť vykonal. Nechci nic prozrazovat, pochopíte po přečtení.

Jedno z hlavních témat příběhu. Liv by strašně chtěla studovat fotografii a živit se focením profesionálně, jelikož ji to nesmírně baví. Bohužel ji však otec nepodporuje, a ani na školu ji nepřijali. Jde tedy studovat práva, na kterých se trápí. Podobně je na tom její kamarád Filip, který by se chtěl věnovat divadlu, kam ho však také nevzali a stejně jako Liv studuje práva. Oba dva se chtě nechtě museli vzdát svých snů, aby vyhověli rodině nebo společnosti. Práva jsou lepší možností pro uplatnění na trhu práce, ale k čemu to bude, když je práce nebude bavit? Řekla bych, že otázka vysokoškolského studia a pracovní pozice je v našem věku velmi častá. Rozhodujeme se podle očekávání společnosti a podle pracovních nabídek. Tento příběh mi však ukázal, že bych se měla držet svých snů a jít si za nimi, i když mi každý říká, že to nemá cenu. 

Strach z odmítnutí společností. Liv se pere sama se sebou. Poznává se a zjišťuje, že se jí líbí holky. Co s tím má ale dělat? Co si o ní ostatní pomyslí? Bojí se to komukoli říct. Nakonec to však vyjde najevo. Johana je jako vždy podporující kamarádka, matka jakbysmet - chce pro dceru jen to nejlepší. Otec samozřejmě zuří, nedalo se od něj čekat nic jiného. Myslí si, že tím Liv chce akorát upoutat pozornost. Chce být zajímavá. Vůbec nic nechápe. Liv si začíná postupně uvědomovat, že je taková, jaká je a je to v pořádku. 

Konečně se dostáváme k Tamaře. Kdo to je? Záhadná žena, která občas zajde do kavárny, kde Liv pracuje. Liv ji jednoho dne vyfotí a tím spustí řetězec situací. Začnou se scházet a prožijí spolu několik krásných chvil. Opět vám nechci nic prozrazovat, ale jejich vztah je velmi silný a křehký zároveň. 

Zároveň je v knize ukázáno, že na první lásku nikdy nezapomeneme, ale časem se přes ni přeneseme a znovu se zamilujeme. 

Důležitým tématem je také deprese, kterými trpí Johana. Sama si neumím představit, jak se dotyčný člověk musí cítit, i když mám kamarádku, která depresemi také trpí. Jsem ráda, že jsem se o této nemoci dozvěděla zase něco víc. Víc příběhů, které řeší vážnější témata a problémy. 

Umění. O tom to celé je, ne? Umění milovat. Odpouštět. Ale myslela jsem to jinak. Uměním je kniha přímo nasáklá. Liv miluje focení a je zde krásně popsán celý proces focení a vyvolávání fotek. Vyvolalo to ve mně takovou melancholickou náladu, ani vlastně nevím proč. Zároveň bylo strašně příjemné o tom číst, jelikož z toho čišelo štěstí. Takže jestli máte rádi focení, vaše srdce bude plesat. 

Co když jsme to my je příběh o dvou dospívajících klucích, kteří se potkají na poště a prohodí spolu pár slov. Jenže na to obyčejné setkání nemohou zapomenout, nedokáží na toho druhého přestat myslet. A pak je osud, vesmír nebo prostě náhoda zase svede dohromady. Není jim přichystána procházka růžovou zahradou, ale spíše trnitým křovím. Život jim klade do cesty překážky, které překonávají lépe i hůře. Otázkou zůstává, jestli je jejich láska natolik pevná, aby vše překonala. 

Arthur pochází z Georgie, v New Yorku je jen na prázdniny. Chodí do právnické firmy na stáž. Měří 170 cm, je Žid a má ADHD. Jeho nejlepšími kamarády jsou Jessie a Ethan, se kterými si momentálně každý den píše a posílá jim nadšená selfie, i když by byl radši s nimi. Věří v lásku na první pohled, na osud a vesmír. Nikdy neměl kluka, nikdy nikoho nepolíbil, nikdy s nikým nespal. Jeho rodiče se neustále hádají, což může vypadat na rozvod, ale oba za vztah bojují a uštědří tím Arthurovi lekci ve chvíli, kdy ji nejvíce potřebuje. 

Ben je vysoký kluk s portorikánskými předky. Se svým bývalým přítelem Hudsonem se moc neučili, proto oba chodí do letní školy, ale nebaví se spolu. Jeho nejlepším přítelem je Dylan, se kterým tráví každou volnou chvíli. Když není s Dylanem, hraje The Sims. Jeho rodiče jsou věřící a mají krásný vztah. 

Na spolupráci Adama Silvery (od kterého jsem zatím nic nečetla) a Becky Albertalli (od které jsem četla Probuzení Simona Spiera a Holka mimo rytmus) jsem se opravdu těšila. A byla jsem spokojená. Styl psaní je velmi čtivý, jednoduchý, ale zábavný. Bavil mě jejich humor a oceňovala jsem zmínky filmů jako je například Vzhůru do oblak, Hledá se Nemo, Titanic a nejvíc mě bavily zmínky o Harry Potterovi, kterých tam bylo víc a myslím, že je má na svědomí Becky. 

Občas mi chování některého z chlapců nepřišlo úplně rozumné (Jako třeba začít randit tak brzo po rozchodu, z něhož očividně nejste vyléčení, jelikož na svého bývalého myslíte a představujete si ho všude...). Někdy mi určité věci přišly jako klišé, ale vlastně v dobrém a milém slova smyslu. Jindy by mi to možná vadilo, ale teď jsem přesně takový příběh potřebovala. Nečekejte nic světoborného nebo něco, co jste ještě nikde jinde nečetli. Co když jsme to my je milý a oddechový příběh.

Becky Albertalli je americká spisovatelka knih pro teenagery. Za svůj debutový román Já, Simon (vyšlo také jako Probuzení Simona Spiera) obdržela Cenu Williama C. Morrise, byla nominována na Cenu Andrewa Carnegieho a americkou Národní cenu za literaturu. Na knihu Já, Simon volně navazuje román Holka mimo rytmus,  ve které se autorka soustředí na Simonovu nejlepší kamarádku Leah. YOLI vydalo také ještě Podělaným navrch. V současné době Becky žije se svou rodinou v Atlantě. 

Adam Silvera se narodil a vyrostl v Bronxu v New Yorku. Pracoval mimo jiné ve vydavatelství jako prodejce dětských knih a recenzent titulů pro děti a mládež. Je autorem úspěšných young adult románů, z nichž česky vyšel zatím jen jeden - Oba na konci zemřou. Autorovy knihy se pravidelně umisťují na žebříčku bestsellerů New York Times. 

Za devatero horami, devatero plastovým odpadem znečištěnými řekami a jedním vysílačem na vysoké skále se nachází malé království. Takhle začíná pohádka, která je zasazena do moderní doby plné technologií a různých vymožeností. Celé království má připojení k internetu, kde král s královnou tráví dlouhé chvíle. Královna zrovna hledá princezně ženicha na Rodičinderu. Zamlouvá se jí princ Jaromír z Království věčného 5G připojení. Jenže královská dvojice náhle zmizí, objeví se drak a princ se vydává na záchranou misi.

Nicméně grafické stránce knihy se nedá nic vytknout. Obálka je nápaditá, originální a skvěle sedí k příběhu. Předsádka je krásně modrá a jsou na ní draci. Každá kapitola má svůj specifický obrázek, který je vyveden jednoduchou kresbou. Kniha sem tam obsahuje barevné ilustrace, které příběhu dodávají na autentičnosti. A na stránkách vpravo dole se nachází kresba draka. Když budete knihou rychle listovat, bude to vypadat, jako by se drak hýbal. To je geniální. 

Sečteno a podtrženo, čekala jsem trochu víc. Nicméně nelituji, že jsem si knihu přečetla. Je to odpočinková četba, u které se zprvu i pobavíte. Jinak klasická pohádka, která by ovšem mohla zaujmout dnešní mládež. 

O druhém dílu se už tolik nemluvilo, a já do něj šla s tím, že si přečtu milý odpočinkový příběh. To jsem se spletla. Ano, milé a odpočinkové to bylo, ale naprosto mě to dostalo. Tohle bylo tak sladké, že mi stoupla hladina cukru v těle! 

Líbilo se mi, jak se vztah mezi klukama vyvíjel, jak se jeden z nich hledal a zkoumal své nitro. Imponovalo mi, jak se chovali jeden k druhému, tak strašně citlivě a ohleduplně. Jejich vzájemná láska mě pohltila! 

Co se týče grafické stránky, je skvělá! Já osobně preferuji barevné ilustrace, ale u tohoto komiksu mi ty černobílé sedly. Nejvíc se mi líbí, že autorka zahrnuje i citoslovce jako "vzdych" "chicht" "vzlyk" a "zjev". Příběhu to dodává na autentičnosti a je to prostě skvělý! 

Nemám, co bych tomuto komiksu vytkla. Vlastně jo, jedna věc tu je: druhý díl je o kousek vyšší než první a v knihovničce vedle sebe vypadají divně :D Nicméně se nemůžu dočkat dalšího dílu. Vím, že si ho můžu přečíst online v originále, ale já si raději počkám na knižní verzi, kterou budu moct držet v ruce a vychutnávat si tenhle sladký příběh. 

Další měsíc utekl jako voda a já přicházím s dalším článkem o knihách, které jsem za uplynulý měsíc přečetla. Bude o 7 knihách, 1 básnické sbírce, 3 komiksem a 2 mangách. Pohodlně se usaďte a začněte číst.
 

První díl tohoto komiksu jsem přečetla už před nějakou dobou, a moc mě neoslovila. V knihovně jsem narazila na další dva díly, a tak jsem si řekla, že tomu dám ještě šanci. Za mě byly oba díly lepší než ten první. Samozřejmě se příběh nepodobá filmu, který dobře znám a mám ráda. Nahlížela jsem na příběhy odděleně, snažila jsem se je nesrovnávat. A byla jsem spokojená. Jestli máte rádi komiksy od Marvelu, přečtěte si i Strážce galaxie. 

Od Neala Shustermana jsem již četla Smrtku, kterou považuji za nejlepší knihu minulého roku (nebo alespoň tu top z 10). Měla jsem velká očekávání, která nebyla převýšena, ale naplněna. Dystopický příběh o světě, kde došla voda. Sledujeme psychologii postav, jejich vývoj, myšlení a chování v situacích vyhrocených. Styl psaní je čtivý a nejhrozivější je to, že je příběh tak reálný. Rozhodně doporučuji si přečíst! 

Od Thea Addaira jsem již četla Muffin a čaj. Tento oddechový LGBT román se mi líbil, ale úplně mě nenadchl. Proto jsem neměla příliš velká očekávání od autorovy nejnovější knihy v žánru fantasy. Příběh je přímočarý a monotónní. Mužské postavy mi lezly na nervy, ženské postavy mě docela bavily. Styl psaní je jednoduchý, občas se zasmějete u dialogů. Ty, kteří mají fantasy už načtené, příběh moc nenadchne. Doporučuji těm, kdo s fantasy teprve začínají a nechtějí se pouštět do ničeho složitého. 

Moje první kniha od Jodi Picoult. Záblesk života pojednává o tematice potratu. V jakém případě je ilegální? Jaký na něj mají různí lidé názor? Toto téma mě zasáhlo. Vše bylo tak autentické. Reálné. Autorka do knihy vložila všechno. Během psaní dělala výzkum a dokonce se několika potratů sama účastnila. Inspirovala se skutečnými příběhy. Tohle si prostě musíte přečíst. 

Povinná četba na světovou literaturu 20. století. Musím říct, že tahle kniha mě bavila. Pojednávala o člověku, který neprojevuje žádné emoce. U pohřbu své matky neuroní ani slzu a druhý den už flirtuje a vodí si domů ženu. Nikoho nesoudí a rád pomůže svému příteli, kterému zahýbala přítelkyně. Bohužel se vše zvrtne a je odsouzen za vraždu. Soudci ho však soudí za to, jak byl necitelný na pohřbu své matky. Což mi přišlo absurdní. Nicméně se mi příběh dobře četl a bavilo mě to. Takže jestli máte možnost si tuhle knihu přečíst a zařadit si ji třeba do maturitního seznamu, udělejte to. 

Rozhodla jsem se prozkoumat taje mangy. V knihovně jsem objevila první díl Death Noteu, o kterém jsem slyšela samou chválu, a tak jsem se rozhodla si ho také přečíst. Manga je to temnější, pojednává o chlapci, který na zemi našel zápisník smrti. Když do něj napíše jméno, dotyčný člověk umře. Není to však taj jednoduché, zápisník má svá pravidla, která vám ovšem nebudu prozrazovat. Za mě je to hodně povedený příběh a těším se na další díly. 

Poezie není nic pro mě, ale Píseň o Viktorce od Jaroslava Seiferta se mi docela líbila. Možná to bylo tím, že u příběh o bláznivé Viktorce znám, takže jsem nemusela dumat nad tím, o čem báseň je. Autor v této básni vytváří paralelu mezi životem Viktorky a autorky Boženy Němcové. Obě neměly úplně snadný život a prožily nešťastnou lásku, která je hlavním tématem. 

Teorie vraždy je již třetím dílem ze série Naturalista. Já jsem dva předchozí díly nečetla, což byl trochu problém, jelikož se o nich v této knize mluvilo, a já neměla ponětí, o čem je řeč. Nicméně mi nesedl hlavní hrdina, což byl bioinformatik. K tomu se pojí fakt, že kniha obsahovala mnoho biologických informacích, ve kterých jsem se ztrácela a připadala si jako na hodině biologie. Závěr příběhu mě donutil zvýšit hodnocení, jelikož se událo více akce, než za celou knihu. 

Příběh pro děti plný magie a kouzelných zvířátek. Zvířátka se vydávají z kouzelného světa do světa lidí, kde chtějí najít děti, která věří na kouzla. Skamarádí se s nimi, naučí je kouzlit a společnými silami zničí ty, kteří používají černou magii. Kniha obsahuje krásné černobílé ilustrace a na konci na čtenáře čeká ponaučení. 

První díl Srdcerváčů mě neoslovil tolik jako ostatní čtenáře. Příběh mi přišel milý a dojemný, ale zkrátka jsem z něj nebyla unešená. Druhý díl mě však dostal. Byl krásný. Sladký. Líbilo se mi, jak se oba chlapci vyvíjeli a jak se posouval jejich vzájemný vztah. Nebudu vám nic prozrazovat, jen si tenhle komiks přečtěte. 

Od Kovyho jsem už poslouchala audioknihu Ovšem, která se mi líbila. Imponovala mi autorova otevřenost a upřímnost. Když jsem se doslechla, že bude vydávat pohádku z moderního prostředí, byla jsem hodně zvědavá. Byla jsem trochu zklamaná. Ze začátku jsem se bavila nad všemi jmény a názvy, které Kovy vymyslel. V půlce však vypadla elektřina a z moderní pohádky se stala pohádka zcela obyčejná. Nad královstvím krouží drak, ztratí se královská dvojice, princ je jede vysvobodit, aby dostal princeznu a království k tomu. Myslím si, že teenagery v této době kniha potěší víc. 

Konečně jsem se pustila do pokračování mangy Země nezemě. Druhý díl byl ještě napínavější a akčnější než ten první. Hlavní hrdinové se již v minulém díle dozvěděli, že jsou v sirotčinci vychovávání proto, aby je pak prodali démonům. V tomto díle vymýšlejí plán, jak všechny děti dostat pryč. Přibírají komplice, jenže někdo z nich je nepřítel a donáší jejich "matce". Kdo to může být? A je vše tak, jak se na první pohled zdá? Určitě si tuto mangu přečtěte! 

Tak, to je vše. 

Theo Cray je bioinformatik a už svět zbavil dvou sériových vrahů. Má ve své laboratoři práce až nad hlavu, když ho osloví někdo, kdo pro něj má další práci. Theo pátrá po viru, který útočí na lidský mozek a dělá z lidí zabijáky. Jeho pracovní název je Hyde a pachateli přezdívá Jekyll. Theo se do dopadení vraha vrhá po hlavě a je schopný udělat všechno. A když říkám všechno, myslím úplně všechno. Nebojí si ušpinit si ruce. 

Musím se přiznat, že je to má první kniha od Andrewa Maynea. Věděla jsem, že Teorie vraždy patří do série, ale myslela jsem si, že je to podobné jako s ostatními thrillery a detektivkami. Společný vyšetřovatel, ale v každé knize se jedná o nový případ. Měla jsem částečně pravdu. Jedná se o nový případ, který však souvisí s tím předchozím o kterém se v příběhu hodně zmiňuje. Takže doporučuji si předchozí díly (Šelma a Hračkář) přečíst. 

Asi čtvrtinu knihy jsem si stále opakovala, proč se k vyšetřování přimotal bioinformatik. Nechápala jsem, k čemu jim bude užitečný a jeho odpovědi a myšlenky mě v tom utvrzovaly. Dost jsem se ztotožnila s názorem Leedové (tuším, že byla doktorka), která našeho milého bioinformatika pěkně setřela. Musím se přiznat, že jsem se docela bavila a přikláněla jsem se na stranu detektivů, kteří Thea nebrali vážně.  

A teď už jen v dobrém. Druhá polovina knihy mě donutila změnit názor. Začala jsem Theovi důvěřovat, jelikož jako jediný něco dělal a někam se dostával. Byla jsem překvapená kam až byl schopný zajít, aby pachatele dopadl. Trochu jsem litovala jeho přítelkyni. Nicméně se mu to vyplatilo. Neříkám, že souhlasím s tím, co udělal. To vůbec ne. Navíc si nedokážu představit, jak hrozné to muselo být. Určitě bych tuto knihu nechtěla vidět zfilmovanou. Posledních několik kapitol bylo opravdu napínavých a akčních. Závěr mi dal najevo, že bude pokračování, ve kterém se (opět) nestane nic hezkého. 

Sečteno a podtrženo, podobný thriller jsem nečetla. Příběh má jedinečného vyšetřovatele, který ani není detektiv. V příběhu se objevuje dost biologie, ale milovníci tohoto předmětu to ocení. Doporučuji si přečíst předchozí díly, abyste nebyli tak mimo jako já. 

Andrew Mayne, hvězda televizního pořadu Otázky a odpovědi: Nevěřte Andrewu Mayneovi, je salonní kouzelník, autor knih o iluzionismu a romanopisec, který se na britském Amazonu dostal v roce 2012 mezi pětici nejprodávanějších nezávislých autorů a jenž byl za román Name of the Devil nominován na ocenění Thriller Award 2016. 

Teorie vraždy je doposud třetí knihou ze série s profesorem Theo Crayem. Oba předchozí tituly, Šelmu a Hračkáře, vydal česky také Kalibr. 

V poslední době jsem četla knihy s vážnějšími tématy a Záblesk života není výjimkou. Tématem je otázka potratu. Kdy a jestli vůbec je potrat v pořádku. 

Příběh začíná v 5 hodin odpoledne a je situovaný v Centru, ve kterém se provádí (nejen) potraty. Sledujeme příběh několika postav, které jsou vyprávěny er-formou. Jednou z nich je střelec, 40 letý muž, který je proti potratům. V Centru je z osobního důvodu a hodlá se pomstít všem zastáncům potratů. Venku se nachází detektiv, který se střelcem vyjednává a přesvědčuje ho, aby se vzdal. V Centru se dále nachází majitelka kliniky, která je už bohužel mrtvá. Lékař, který je postřelený, ale bojuje. Těhotná zdravotní sestra, která se spoléhá na to, že ji střelec ušetří, a pomáhá raněným. Protipotratová aktivistka, která si přišla pro informace, které by mohla použít proti lidem pracujícím na klinice. Žena, která právě potratila. Dívka, která si přišla pro antikoncepci. Starší žena, která má zdravotní problém a žena, která přišla s mladou dívku. Všichni tito lidé přišli na kliniku z různých důvodů a všichni jsou v ohrožení života. 

Forma vyprávění je retrospektivní, tudíž se v ději vracíme vždy o hodinu zpět a dozvídáme se, co se přesně dotyčným postavám stalo a co je dovedlo k tomu, aby vyhledali pomoc v Centru. Sledujeme jejich myšlenkové postupy, jejich záměry (ať už špatné nebo správné) a jejich volby. Kniha je především zaměřena na psychologii postav. Každá postava je úplně jiná, vyrostla v jiném prostředí a na stejný problém nahlíží rozdílně. Každý z nich by se v jedné určité situaci zachoval jinak. Jeden by se obětoval pro druhé, druhý by raději zachránil sám sebe. My čtenáři máme možnost postavy soudit, ale kdo jsme, abychom to dělali?

Retrospektivní styl vyprávění mi moc nevyhovoval, jelikož mě tolik nepoháněla touha číst dál, jelikož už na začátku zhruba vím, jak vše dopadlo. Ale po listování knihou jsem se dozvěděla, že v závěru se nachází jedna kapitola, která se odehrává v 6 hodin odpoledne, tudíž hodinu po tom, co se odehrála kapitola první. To mě nakoplo, jelikož jsem zjistila, že se konec příběhu může lišit. A taky že ano. Pozornější a přemýšlivý čtenář už určitě začne tušit něco na začátku, ale mně to jaksi uteklo, takže mě závěr překvapil, i když ne úplně šokoval. 

Musím se přiznat, že poznámky autorů většinou nečtu. Jen v případě, že mě někdo upozorní, že bych si je měla přečíst. Nyní jsem tak nějak vycítila, že bych tak měla učinit. Autorka nám sděluje, jakými příběhy se inspirovala, jaký názor má na problematiku ona a přidává informace ze současnosti. Určitě si poznámku nezapomeňte přečíst. 

Pro větší přehlednost všech mých recenzí je tu abecední seznam.

Celkem 84 recenzí

Zámek Hluboká jsem už jednou navštívila, ale chtěla jsem ho vidět znovu. Považuji ho za jeden z nejhezších zámků České republiky. Bohužel nemám pořádnou fotku zepředu, jelikož bylo všude plno turistů. Po obhlídce a procházce jsme se šli najíst do jedné malé restaurace pod zámkem a pak se přesunuli do Českých Budějovic. Náměstí je velké a krásné. Navštívili jsme antikvariát a kavárnu. 

Český Krumlov je nádherné město, ale jelikož patří do EU, je v něm hodně turistů. Hodně Korejců, kterým se musíte vyhýbat, jelikož jim nechcete vlézt do záběru a také se chcete někam dostat. Jenže jim neuniknete, jsou úplně všude! Návštěva Krumlova nás psychicky vyčerpala a kvůli návalu turistů jsme si ho tolik neužili. Ale alespoň jsme si pochutnali na výborných dortech a domácí limonádě. 

A byl čas vyrazit domů. Na poslední den jsme si toho naplánovali spoustu. Nejdříve procházku po Jindřichově Hradci, kde nás šokovalo, jak málo je tam lidí a to byla sobota. Po obědě jsme se vydali na zámek Červená Lhota, kde se v tu chvíli konala svatba. Chvíli jsme pobyli, udělali pár fotek, dali si černou zmrzlinu s příchutí sušenky a jeli domů. Po cestě jsme však ještě udělali odbočku do Kutné Hory, kde jsme obdivovali chrám sv. Barbory. Poslední návštěva kavárny a hurá domů. 

A to je všechno. Jižní Čechy jsou krásné a určitě se tam někdy vrátím.

Tři hlavní postavy - Kiro, Darius a Anastázie - se vydávají do daleké Výhně, aby zachránili svět. Jejich cesta je daleká a obtížná. Musí si obstarávat obživu a hledat přístřeší, ve kterém stráví noc. Příběh se mi zdál vcelku monotónní a přímočarý. Sice je na cestě čekaly nějaké překážky, ale opravdová zápletka se objevila až na samém konci, kde nedostala tolik prostoru. Přišlo mi to strašně zdlouhavé a nekonečné. Nicméně to zachraňovali dialogy, které byly místy i vtipné. Oceňovala jsem různorodost a pestrost jazyka a fakt, že autor použil různá nářečí, jelikož postavy navštěvovaly různé kraje. To jsem snad ještě v žádné knize neviděla. 

Co se týká postav, ani jedna mi nepřirostla k srdci. Spíše naopak, děsně mi lezly na nervy. Darius se neustále dohadoval s Anastázií a Kiro je každou chvíli usmiřoval. V příběhu se objevovala magie, což byl asi jediný prvek fantasy, který jsem objevila. Mám magii ráda a strašně mě fascinuje. Tady byla v podobě ovládají země - jedna z postav uměla pomocí magie vysadit všechny možné rostliny. Od sedmikrásek až po veliké stromy. Pomocí magie se také postavy jaksi spojily. Abych byla přesnější, spojily se jejich duše a stala se z nich Rodina. Nevím přesně, jak taková rodina funguje, ale není to pokrevní rodina, což jim umožňovalo zamilovat se jeden do druhého. A aby to nebylo tak monotónní, vznikl milostný trojúhelník. Pro někoho by to mohlo být zpestření děje, pro mě je to děsná otrava. A ještě nejlepší je, že ty postavy si navzájem city nevyjádří, ale vy jako čtenář je vidíte a říkáte si, jak to nemůžou vidět i oni. 

Největším plusem pro mě byl závěr celého příběhu. Už jsem si myslela, že se nedočkám cíle, najednou to přišlo. Za dvě kapitoly se toho událo více než za celý předchozí příběh, což mě trochu mrzí. Mohlo se tomu dát více prostoru. Postavy přišly na něco stěžejního a začaly jednat. Jeden problém střídal druhý. Líbilo se mi, že vše neskončilo úplně růžově, jak tomu v mnoha příbězích bývá. Tuším, že přijde pokračování, ale za mě je příběh uzavřen a do dalšího dílu se už asi nepustím. 

Já mám z fantasy žánru načteno poměrně dost, takže mě tenhle příběh nijak neokouzlil. Pro autora je to první kniha v tomto žánru, takže bych řekla, že se ještě hledá a rozepisuje. Proto je tento příběh ideální pro někoho, kdo s fantasy teprve začíná a nechce se pouštět do složitých příběhů, které mají více knih. Tohle je ideál. Já jsem od autora četla jeho předchozí román Muffin a čaj a ten se mi líbil více než Oskeruše.

Theo Addair se narodil na Královských Vinohradech v Praze. Odmala byl jako pytel blech a jedině knížky ho dokázaly udržet v klidu. Dnes pracuje v advokátní kanceláři v centru Prahy a kromě psaní je jeho zálibou cestování a s ním spojený zájem o cizí jazyky. Se svými krátkými povídkami se umístil v několika literárních soutěžích včetně prestižní Ceny Karla Čapka.

Jeho debutový román Muffin a čaj s tematikou LGBT zaznamenal u české mládeže nebývalý úspěch, stejně jako volné pokračování Koláčky a spiklenci. Dvoudílná fantasy Ve stínu oskeruše představuje populárního autora v jiné, přesto dobře známé poloze a zavádí čtenáře do podivuhodného světa fantazie, kouzel a pravého přátelství.

Všichni si budou pamatovat, kde byli, když vyschly vodovody. 

Kniha je rozdělena na šest částí, které nám ukazují šest dní sucha, neboli Bezvodí, jak tomu v příběhu všichni říkají. Mně osobně se tento překlad moc nelíbí a zajímalo by mě, jak je pojmenováno v originále. Sledujeme příběh několika postav - Alyssy a Gerretta, kteří jsou sourozenci. Jejich rodiče odjeli pro zásobu vody, ale ještě se nevrátili. Proto se spolu se sousedem, Keltonem, vydávají na cestu do bunkru, kde by mělo být vody dostatek. Po cestě narazí na dívku Jacqui a chlapce Henryho, které vezmou k sobě. Cesta není jednoduchá, každou chvíli musí čelit nějakým nástrahám v podobě žíznivých lidí, kteří začínají být agresivní a ztrácejí rozum. Jediné, na čem jim záleží, je dostat vodu. Jsou schopni činů, kterých by se za normálních okolností nedopustili. 

Představa ztráty vody je nepředstavitelná, ale není nereálná. Nicméně je zajímavé sledovat počínaní lidí. Každý je jiný, každý má jiné priority. Každý se zachová jinak. Někdo zvolí úprk, někdo upřednostňuje blaho druhých, někdo se zachová hrdinsky a někdo je ochotný zabíjet, aby dostal to, po čem touží. Nedokážu určit, co bych v takové situaci udělala já. Nedokážu si představit, že bych někoho zabila. Ale to si říkám teď, když mám všeho dostatek a nic mi nechybí. 

Styl psaní Neala Shustermana je velmi čtivý a líbí se mi jeho jazyk. Některá přirovnání byla vážně skvělá (např. "Já k ní mám důvěru asi jako ke kuřecímu king pao v ledničce na studentských kolejích. Tak akorát, abych se nepoblila."). Navíc se k němu přidává jeho syn, což je ještě zajímavější a mně by zajímalo, jak vypadalo psaní příběhu. Trochu mi vadil fakt, že je příběh vyprávěn z pohledu více postav z jejich pohledu, tedy v ich-formě. Několikrát jsem si musela kontrolovat, kdo vlastně vypráví, což trochu narušovalo můj čtenářský komfort. Sice z knihy nejsem odvařená tolik jako ze Smrtky, ale rozhodně neuděláte chybu, když si ji přečtete. Právě naopak. A navíc se chystá filmové zpracování, na které se hodně těším. 

Neal Shusterman je autorem mnoha knih pro mládež, z nichž dosud nejúspěšnější je série Unwind (česky vyšel první díl s název Bez šance, 2016). Autor byl nominován na desítky čtenářských cen. V roce 2015 získal National Book Award za literaturu pro děti a mládež a v roce 2017 obdržel za svůj román Smrtka prestižní The Printz Award. Píše také scénáře k filmům a televizním programům, jako jsou Animorps nebo Husí kůže. Neal je otcem čtyř dětí a žije v jižní Kalifornii. V nakladatelství Yoli vyšly dva autorovy romány - bestsellerový román Smrtka (2016) a jeho stejně úspěšné pokračování Nimbus (2019).

Jarrod Shusterman žije v Los Angeles, miluje cestování a momentálně studuje španělštinu. Je autorem povídky "UnDevoured" v knize UnBound, závěrečném díle úspěšné série Neala Shustermana Unwind. Nejenže píše scénáře, ale sám také režíruje. Spolu s Nealem Shustermanem se podílí na vzniku filmové adaptace románu Sucho. 

Za měsíc říjen jsem přečetla celkem 6 knih, 2 komiksy a jednu básnickou sbírku. 

Na tuto knihu mě nalákaly samé pozitivní ohlasy, přesto jsem neměla žádná očekávání. Čekalo mě však milé překvapení v podobě krásného příběhu plného fandomu a komiksů. Dle mého příběh pojal vážné téma trochu odlehčeným způsobem, nahlédli jsme do nitra introverta - jeho soukromého i veřejného života. Nenápadná romantická linka byla roztomilá a závěr knihy mě dokonce rozplakal. Doporučuji přečíst! 

Povinná četba na předmět "světová literatura"

Od Kafky jsem na střední škole četla Proměnu a jeho další povídky, tudíž jsem předpokládala, že bude Proces podobného ražení. To jsem se ovšem spletla. Pro pochopení příběhu by si stačilo přečíst první a poslední kapitolu, které autor napsal jako první. Ten prostředek pro mě byl zmatený a zbytečný. Ani na úplném konci jsme se nedozvěděli, proč byla hlavní postava zatčena, což mi hodně vadilo. Nakonec jsem dala 2 hvězdičky. 

O tomto komiksu jsem slyšela už dřív, ale neměla jsem možnost si ho přečíst nebo jsme na něj zapomněla. Vypůjčila jsem si ho v liberecké knihovně spolu s povinnou četbou. Musím vám říct, že jako studentka českého jazyka a odpůrkyně chyb v textech, jsem se náramně bavila. Kresba je velmi jednoduchá a opakuje se, ale ten text stojí za to! 

povinná četba na českou literaturu

Co bych vám k této sbírce řekla? Poezii nikdy neporozumím, ale tady to nebylo tak složité. Autor popisuje vojáky jako by je kreslil slovy. Pro mě to však nemá žádné kouzlo...

Tento komiks jsem si chtěla přečíst už delší dobu, tak jsem si ho půjčila v knihovně. Musím říct, že jsem od něj čekala víc. Mám ráda barevné kresby a sloučení černé, červené a bílé se mi líbilo, ale chyběl mi tam text. Některé "příběhy" byly jen na jedné straně a bylo jasné, co se stalo nebo se děje, ale postrádalo to nějaký smysl. Jako obrázky na instagramu je to super, ale tohle mi přijde jako plýtvání papírem. 

Tuto knihu mi doporučila kamarádka jako četbu na světovou literaturu. Říkala mi, že se kniha čte dobře a je dost sprostá. Říkala jsem si "proč ne?". Měla jsem ji přečtenou za jeden večer, jelikož má něco okolo 100 stran a musím říct, že se opravdu dobře četla a kam se na tuhle knihu hrabe 50 odstínů šedi….

Na tuhle knihu jsem slyšela tolik chvály, že jsem se nemohla dočkat, až ji budu číst. Strašně se mi líbil svět, ve kterém se platí krví, která se přetavuje na mince. Svět a jeho historie bylo to, co mě udržovalo ve čtení. Příběh sám o sobě mě tolik neoslovil, žádná postava mi nepřirostla k srdci natolik, abych se starala o její blaho. Druhý díl si určitě přečtu, protože chci vědět, jak vše dopadne, ale asi bych se bez tohoto příběhu obešla.

Moje první přečtená kniha od autorky a já nechápu, proč jsem se jí tak dlouho vyhýbala. Velmi autentický příběh s věrohodnou zápletkou. Dvě hlavní postavy, které se po čas příběhu vyvíjely a já jsem měla pocit, jako bych je znala. Strašně jsem jim fandila a prožívala vše s nimi. Rozesmály mě vtipné dialogy a kniha mě rozplakala a to hned několikrát. Tak neváhejte, tuhle knihu si přečtěte a připravte si kapesníky! 

Asi po roce jsem sáhla po dalším díle Harryho Pottera v angličtině. Trvalo mi asi dva měsíce, než jsem knihu přečetla, ale bylo to proto, že jsem mezi ní četla ještě další knihy. Tento díl patří mezi mé oblíbené, jelikož je takový temnější. Musím se přiznat, že mě docela štval Harry, jelikož byl takový arogantní a agresivní, ale všichni víme kvůli čemu. Na druhou stranu se mi líbilo, že zde vznikla Brumbálova armáda, poprvé se objevila Lenka Láskorádová, má oblíbená postava a naprosto jsem milovala kousavou konverzaci MgGonagallové a Umbridgeové. 

Kdybych vám měla doporučit jednu jedinou knihu, kterou jsem v říjnu přečetla, byla by to To nejlepší v nás! 

Tento typ článku jsem už hodně dlouho nepsala - naposledy v červnu roku 2018. Rozhodla jsem se ho obnovit, spíše pro sebe a představu, kolik knih si naplánuji přečíst a kolik jich nakonec přečtu. Jsem zvědavá, jak dlouho mi toto odhodlání vydrží. 

Jelikož mám nějaké spolupráce, většina naplánovaných knih bude od nich, takže je budu dělit podle nakladatelství a obchodů. Navíc musím číst i hodně do školy, takže přidám i tuto sekci. 

jelikož mi v jednom týdnu přišly recenzní výtisky za dva měsíce, bude tady z tohoto nakladatelství více knih

No a to je vážení čtenáři všechno. Je mi naprosto jasné, že se to nedá stihnout, jelikož nejsem rychločtenář. Ale pokusím se o to, abych knih přečetla co nejvíce a dohnala tak všechny resty.