- Kateřina Horylová
- 24. 09. 2020 16:26
Factory of fulfilled wishes
22. 09. 2020
Musím se přiznat, že když u nás (loni?) vyšel první díl Srdcerváčů, nebyla jsem nadšená tolik jako ostatní. Možná to bylo tím, že jsem všude na instagramu viděla radostné výkřiky, jak je ta kniha děsně roztomilá. Já jsem byla celkem zklamaná, že je kresba černobílá. Preferuji raději barevné komiksy. Příběh mi nepřišel ničím zajímavý. Je o dvou chlapcích, kteří poznávají sami sebe, vyrovnávají se s tím, že je přitahuje stejné pohlaví. Autorka nepřišla s ničím novým.
Nenechte se zmást, tohle vše se druhým dílem nezměnilo. Jen už jsem věděla, co mám očekávat - oddechovou četbu, u které nebudu muset přemýšlet. Vůbec. Můžu vypnout a užít si ten příjemný pocit, který mám z vyvíjejícího se vztahu těchto dvou kluků, kteří mi chtíc nechtíc přirostli k srdci. No jo, uznávám, roztomilé to je.
Třetí díl však něco nového přináší. Otevírá další důležité téma, o kterém se příliš nemluví, i když by se mělo. Problém, se kterým se potýká spousta mladých (a nejen jich) lidí. Nebudu vám prozrazovat o co se jedná. Myslím, že autorka toto téma zlehka naťukla a doufám, že v dalším díle bude hrát větší roli.
Krom toho je v příběhu ještě něco jinak - místo konání. Tento díl se odehrává v Paříži, kam Nick s Charliem odjíždí na školní výlet. Jedou s nimi i kamarádi, o kterých se dozvídáme víc informací. Jsem ráda, že není pozornost upnuta jen na dva hlavní protagonisty.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Albatros Media. Knihu můžete koupit TADY.
20. 09. 2020
Jako vždy začneme obálkou. Je naprosto nádherná, za mě ještě hezčí než obálka 1. dílu. Úplně z ní dýchá to tajemno. V pozadí tmavý les, kaluže, mlha, listy. A ten altánek, ve kterém se jistě něco stalo.
Detektivky nevyhledávám, to si raději přečtu psychologický thriller. Ale když u nás vyšli Křiváci, řekla jsem si, že Young Adult detektivku zkusím. A nelitovala jsem. Líbil se mi nápad soukromé školy pro děti, které mají v něčem konkrétním zálibu a věnují se tomu. Takové učení hrou, vzpomněla jsem si na Komenského. "Úchylkou" hlavní postavy, Stevie, byly záhady. Chtěla se stát detektivkou (ne tím žánrem, ale člověkem, který řeší případy). Zabývala se únosem, který se odehrál na Ellinghamské škole a musím se přiznat, že mě případ zajímal víc než přítomnost.
"Úzkost a radost jsou sestřenice; čas od času si je někdo splete. Mají spoustu společných rysů - bublající emoce, rychlost, rozšířené zorničky a zběsilý tlukot srdce. Jenže zatímco radost člověka zvedá výš a výš k ještě intenzivnějším pozitivním prožitkům, úzkost vás stáhne dolů a vyvolá ve vás pocit, že se musíte něčeho chytit, abyste nesklouzli z povrchu zemského."
V tomto díle tomu bylo jinak. Případ z minulosti byl pořád stejný. Ale v přítomnosti se děly zvláštní věci. Umírali lidi. A tak Stevie řešila více případů najednou. Také mě více bavily postavy. Zamilovala jsem si Natea, který trousil vtipné hlášky. A taky Larryho, který je v mých očích Steviin druhý táta. Líbilo se mi, jak ochranářsky se chová. Opět mi neseděla romantická linka, která tak nějak pokračuje z minulého dílu. Já vám nevím, prostě mi tam nesedí a nevěřím ji. Klidně by se to bez ní obešlo.
Moc vám toho prozradit nemůžu, protože se bojím, že bych prozradila příliš. A to nechci. Jen vám řeknu, že druhý díl byl ještě lepší než ten první. Některé otázky z předchozího dílu byly zodpovězeny, ale objevily se další. Kniha byla čtivá, napínavá, záhadná, plná hádanek a občas i vtipných scén. A ten konec vás dostane. Budete ihned potřebovat další díl, to mi věřte.
"Spíš než plyn to tu smrdí jako prdy," odpověděl David. "Celej tenhle tunel je jako prdel. Těsnej, temnej, smradlavej. Má všechno! Dávám pět hvězdiček z pěti."
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Albatros Media. Knihu můžete pořídit TADY
"Svět jsou dveře a knihy jsou klíč."
16. 09. 2020
Dáme si trochu matematiky: 12 let zpátky, 5 kamarádů, 4 se ztratily, 1 zůstala, po 12 letech se 3 vrátily. Tohle je v kostce (což taky s matikou souvisí) je příběh této knihy. A teď trochu kontextu. Děj se odehrává ve vesnici, která není blíže specifikovaná. Lidé věří v bohy, dodržují zvyky a tamní tradice. Vynáší Moranu, bojí se Polednice. Jsou pověrčivý. Jednoho dne se v mateřské škole ztratí čtyři děti. Svědek je pouze jeden - jejich kamarádka. Nikdo jí však nevěří, považují ji za blázna, a tak se stane vyvrhelem celé vesnice. Rodiče ztracených dětí jí vyčítají, že tu zůstala. Proč se nemohla ztratit ona a jejich dítě zůstat? Dívka nemá jednoduché dětství.
Kateřina Šardická | Mystery | 2020, Fragment | 312 stran | 4 hvězdičky
Začnu obálkou, jo? Říká se "nesuď knihu podle obalu", ale každý správný knihomol moc dobře ví, že tohle pravidlo je proto, aby se porušovalo. Schválně se teď zadívejte do své knihovničky a spočítejte knihy, které jste si koupili jen kvůli obálce. No? Tahle rozhodně bude patřit mezi ně, protože ta obálka je mega boží. Děsivá, ale boží! Joa slibuju, že finální obálka bude vycentrovaná (tohle je reading copy, nebojte). A ještě vám můžu slíbit, že po dočtení knihy vám bude obálka připadat ještě hezčí, protože vám dojdou všechny spojitosti s příběhem. Takže, jestli jsem vás už teď přesvědčila ke koupi, nemusíte číst dál. Jestli si však knížku chcete i přečíst a pořád váháte, pokračujte.
Četli jste už Zmizení Sáry Lindertové od téže autorky? Že ne? Tak na co čekáte? Přečtěte a vraťte se. Jestli jo, a líbila se vám, tahle se vám bude líbit taky. Podezírám Katku, že má zvláštní úchylku v motivu zmizení. V její první knize zmizela Sára a po jejím dočtení se budete bát chodit do metra. V této knize se ztratily hned čtyři děti a po jejím dočtení... no, budete se bát dát své děti do mateřské školy.
Po dlouhých dvanácti letech se tři pohřešované děti vrátí. Z ničeho nic se objeví v lese. Jsou nahé, zablácené a nic si nepamatují. Neví kde byly ani kdo je unesl. Ale jsou si jistě, že tam s nimi byl Max, bratr Astrid, která se vrátila. Od jejich návratu se ve vesnici začnou dít podivné věci.
Celý příběh je opředen temnotou a nočními můrami. Jestli jste se po dočtení Zmizení Sáry Lindertové báli jezdit metrem, teď se budete bát chodit do lesa, budete se bát bílých králíků a zimních nocí. Katka umí totiž vytvořit atmosféru, která vás pohltí a vtáhne do příběhu. Budete si myslet, že do příběhu patříte. Budete cítit to, co cítí postavy. Budete se bát o svůj vlastní život. Budete si chtít dát vytetovat ochranné tetování, stejné, jako mají obyvatelé vesnice.
Tak jo, moje přesvědčovací schopnosti jsou u konce. Fakt moc doufám, že jsem vás zdolala a vy si hned 22.09. poběžíte knihu koupit.
Za poskytnutí reading copy děkuji Albatros Media. S kódem NOCI můžete mít knihu s poštovným zdarma! Stačí kliknout SEM
14. 09. 2020 
Balada o ptácích a hadech | Prequel k Hunger Games
Je 10 let po válce, Den sklizně. Coriolanus Snow a někteří jeho spolužáci z Akademie budou dělat vybraným splátcům trenéra. Ještě úplně neví, co to bude obnášet, ale rozhodně jim to získá určitou popularitu. Korja (což je Coriolana přezdívka) však dostává dívku z 12. kraje a jeho možnosti na vítězství a velkou slávu jsou mizivé. Chtěl jméno své rodiny opět pozdvihnout. Během války se jim totiž nevedlo dobře. Nicméně po tom, co se s dívkou - Lucy Gray - setká, zažehne jiskru naděje. Lucy je výjimečná, nepřehlédnutelná, nadaná. Korja doufá, že si diváky získá svým charismatem.
Ze začátku mi přišlo, že se v nás autorka snaží vyvolat soucit vůči Corilanovi. Popisuje, jak to měla jeho rodina, do které patří už jen jeho babička a sestřenice Tigris, během války těžké. Ze zámožné rodiny se stala úplně obyčejná, která má dluhy na krku a musí se ohánět, aby nepřišli o byt. Nicméně autorka Korju vykreslila jako arogantního, namyšleného a manipulativního člověka. Cítila jsem vůči němu nenávist stejně jako v trilogii Hunger Games. Neřekla bych, že ho jeho těžké dětství omlouvá. Věsměs všichni během války zažívali to samé.
"Její zmínka o domově mezi nimi zůstala viset ve vzduchu jako připomínka dveří, které už nikdy neotevře, a blízkých lidí, které už nikdy neuvidí."
To mě přivádí k jedné postavě, která podle mě nedostává tolik pozornosti, kolik by měla. Sejanus Plinth. Jeho rodina patřila původně do 2. kraje, ale přestěhovali se do Kapitolu. Sejanus se tam však vůbec nehodí. Je úplným opakem většiny Kapitolanů. Férový, empatický, spravedlivý. Je také vybrán jako trenér jednoho ze splátců. Nepovažuje to za poctu jako ostatní spolužáci. Nechce se Hladových her účastnit žádným způsobem. Nechce se podílet na zabíjení nevinných lidí. S jeho názory jsem se ztotožňovala a fandila jsem mu.
Co se týče samotných Hladových her, nejsou takové, jaké je známe z trilogie. Jsou to teprve 10. hry, nemají žádné velké vymoženosti. Jde o to, vybrat splátce ze všech krajů, nahnat je do arény a nechat je, aby se pozabíjeli. Jenže někteří splátci umřou ještě před začátkem her, jelikož jim nedávají najíst. V Hladových hrách většina ze splátců čeká, až ostatní umřou hlady. Tvůrci vymýšlí, jak by mohli zvýšit sledovanost. Přijdou s nápadem sázek na jednotlivé splátce, posílání sponzorských darů a podobné věci, které už známe z trilogie. Musím se přiznat, že průběh Hladových her mi přišel moc zdlouhavý a nezajímavý.
"Pravdou je, že jsme se všichni tolik zabývali tím, jak se navzájem zabíjet, že jsme zapomněli, jak se máme bavit."
Nicméně se mi líbilo, že jsme se na celý příběh dívali z pohledu Kapitolů, hlavně tedy Coriolana Snowa. Dozvěděli jsme se o jejich záměru a cílu Hladových her. Rozebíraly se otázky moci a manipulace, někdy až filozoficky. Mně osobně tohle bavilo mnohem více než hry. Rozhodně mi to pomohlo více pochopit Kapitolany. A také je více nenávidět.
Čekala jsem druhé Hunger Games. Tohle je ale něco jiného. Kniha by se dala číst jako samostatný příběh a ničemu by to nevadilo. Jsem ráda, že tato kniha vznikla a že jsem si ji mohla přečíst ještě před vydáním. Myslím si, že by si ji měli přečíst všichni fanouškové Hunger Games.
Děkuji nakladatelství Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete koupit TADY
"Půjdeš se mnou
ptám se tence
k stromu, na němž v noční chvíli
vraha kdysi oběsili
divné věci se tu děly
divnější než zajdeme-li
k tomu stromu oběšence."
11. 09. 2020 
Dalším důležitým faktorem bylo přátelství. Ať už to bylo mezi sourozenci, dívkou a chlapcem nebo mezi stejnými pohlavími, přátelství bylo v tomto příběhu důležité. Alex se svou partou trávil většinu svého volného času, věděli o sobě všechno, pomáhali si a důvěřovala si. Mohli se jeden o druhého opřít, požádat o pomoc nebo se jednoduše bavit. A přesně takové by přátelství mělo být. Až za hrob.
Červená, bílá a královsky modrá
Casey McQuiston | LGBT | 2020, Yoli | 423 stran | 4,5 hvězdičky
Co se stane, když se syn americké prezidentky zamiluje do prince z Walesu?
Já vím povím, co se stane. Vznikne z toho ultra mega cute příběh, kterej si budete chtít přečíst. To se stane!
Ale teď vážně. Mnoho autorů milostných románů vaří podle stejného receptu: "Do vroucí vody vhodíme dva lidi jakéhokoli pohlaví, přihodíme dvě lžíce nevraživosti, hrst nenávistných komentářů a zamícháme. Po deseti minutách přimícháme lektvar lásky a vhodíme hrst okvětních lístků." Myslí si, že tohle stačí. Něco vám prozradím, nestačí. My, čtenáři, nechceme číst ty samé příběhy pořád dokola. A nestačí nám, když změníte jména hlavních postav nebo když promícháte jejich pohlaví. Chceme víc. Chceme nějaké koření!
A přesně tahle kniha má to správné koření. Alespoň pro mě.
Krom těch základních ingrediencí je tu velká spousta humoru, který mi sedl jako vosa na bonbon. Převážně přichází od Alexe - syna americké prezidentky a zároveň vypravěče příběhu. Henry - britský princ - mi ze začátku moc nesedl, ale Alexe jsem si oblíbila na první stránce. Líbilo se mi na něm, že je svůj za každé situace. Na nic si nehraje, nepřetvařuje se. Své chování nezměnil jen kvůli tomu, že je jeho matka prezidentkou.
A to je další okořenění příběhu. Vystupují zde dospělé postavy, resp. rodiče hlavních postav. Nevím, jestli jste si toho všimli, ale ve většině Young Adult knih se rodiče vůbec nevyskytují. Možná ti teenageři žijí sami a peníze jim padají do komína nebo co já vím. Nicméně tady se rodiče objevují a nejsou tu jen do počtu. Henryho královskou rodinu jsem nesnášela, kdežto Alexovu mámu jsem si oblíbila. Fandila jsem jí. Neměla to těžké. Musela se rozhodovat, jestli se v daných situacích bude chovat jako matka, nebo jako prezidentka. Určitě to nebyla lehká volba (ne že bych to mohla potvrdit z vlastní zkušenosti, ale odhaduju). Fakt se mi líbilo, jak se chovala a rozhodovala.
Najednou si uvědomí, že tohle je to nebezpečí, když si člověk k sobě pustí lásku - přiznat si, že pokud se něco pokazí, netuší, jak to vydrží.
Dalším důležitým faktorem bylo přátelství. Ať už to bylo mezi sourozenci, dívkou a chlapcem nebo mezi stejnými pohlavími, přátelství bylo v tomto příběhu důležité. Alex se svou partou trávil většinu svého volného času, věděli o sobě všechno, pomáhali si a důvěřovala si. Mohli se jeden o druhého opřít, požádat o pomoc nebo se jednoduše bavit. A přesně takové by přátelství mělo být. Až za hrob.
V příběhu je důležitá i politika. Je ukázána z různých pohledů. Politika v Anglii, politika v Americe, pohledem prezidentky, pohledem prince, pohledem dětí prezidentky. Zabrouzdalo se i do anglické a americké historie, ve které jsem se díky studiu na vysoké škole orientovala. Nesmím zapomenout na různé narážky na filmy a seriály.
No prostě je tahle kniha skvělá. Zařadila se mezi mé nejoblíbenější LGTB romány hned vedle Probuzení Simona Spiera. Doufám, že jsem vás přesvědčila, abyste si tuto knihu přečetli (pokud jste to do této chvíle neudělali).
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Euromedii. Knihu si můžete koupit TADY.
30. 07. 2020
 |
| Literatura světová, Thrillery | 2020, Ikar | 368 stran | 3,75 hvězdiček |
V dnešní době je hledání partnera či partnerky díky internetu daleko snadnější, ale co když se za profilem na seznamce skrývá sériový vrah?
Po přečtení anotace jsem si řekla, že si tento thriller musím přečíst. Shodou okolností jsem v té době poprvé seznamku vyzkoušela a začala randit s klukem, se kterým jsem se seznámila na Tinderu. Byla jsem zvědavá, jak autorka příběh pojme a jestli vyplyne něco, na co jsem si měla dávat pozor. To, že nebyl úplně nejlepší nápad sejít se s ním poprvé v lese a nikomu nenapsat adresu, jsem už zjistila (naštěstí se nic nestalo, přežila jsem!).
"Kam se podělo seznamování s eventuálním romantickým protějškem v práci nebo přes společné přátele, nebo dokonce sbalení někoho v baru? Copak pohodlí a účelnost dnešních technologií způsobily, že i takový základní lidský kontakt je zastaralý?"
Na začátek musím přiznat, že jsem čekala opravdu napínavý thriller, který se bude zabývat pachatelem, jenž si hledá své oběti na seznamkách. Mohl je využívat čistě pro ukojení svého chtíče nebo mohl být thriller ještě o trochu peprnější a mohl své oběti po sexuálním aktu zabíjet. Tohle vše v příběhu bylo, ale podle mého to nedostalo tolik pozornosti, jak by mělo. Příběh bych spíše označila za společenský román s thrillerovými prvky. Velkou pozornost totiž dostaly čtyři hlavní postavy.
"Vím, že je to hloupost, ale tohle dělám pokaždé. Udělám fotku, vezmu si adresu a mailem to pošlu kamarádkám, aby věděly, kde jsem..."
Paige, již zrovna propustili z práce a její matka Joan, která se stále dostává ze smrti svého manžela. Paigeina nejlepší kamarádka Chloe, která má nezbedného manžela a dvě malé děti. A nakonec Paigeina sestřenice Heather, která je totálně nemožná. Okolo těchto čtyř žen se točí celý příběh. Dozvídáme se vše o jejich kariéře, milostném životě a vzájemných vztazích. Jsme svědky mnoha těžkých situací, ve kterých bychom si s nimi místo nevyměnili. Objeví se i pár úsměvných scén, za které můžeme vděčit dětem (např. označení ženského pohlavního orgánu jako bugina, nebo vysvětlení rozmnožování).
"Matky už takové jsou. Mají pocit, že nesou odpovědnost - že nesou vinu - za všechno."
Autorčin styl psaní je prostý, bez zbytečných příkras nebo užívání metafor. Nechodí okolo horké kaše, vše napíše přímo - stručně a jasně. Díky krátkým kapitolám se čte rychleji a stránky mizí pod rukama.
Upřímně? Čekala jsem víc. Nebyla jsem po celou dobu napnutá a už vůbec mě nic nešokovalo. Po celou dobu čtení jsem čekala na nějakou velkou zápletku, která se však nedostavila. Chtěla jsem víc toho chlapa, který se hledal své oběti na seznamce. Chtěla jsem se mu dostat víc do hlavy, zkoumat a možná i pochopit jeho činy. Chtěla jsem nějaké rozuzlení, nějaký uspokojující závěr. Nicméně nemůžu říct, že by mě kniha nebavila. To vůbec ne. Příběh byl reálný a osudy všech postav mě zajímaly a bavily. Kdyby kniha nebyla označena za thriller, asi bych jí neměla co vytknout. Takže jestli se do ní pustíte, nemějte velká očekávání. Je to taková oddechová četba, která vás trochu varuje, abyste si dávali pozor na lidi, které neznáte.
Sama autorka o knize napsala: "Nesnažím se lidi varovat, to nemám v úmyslu. Ano, člověk musí být opatrný - ale já to nepíšu velkými písmeny. Jen říkám, dávejte si pozor, a to samé bych poradila, když sbalíte někoho v baru a jdete s ním domů. Vždycky je to riziko."
"Řídíme se podle toho, co důvěrně známe, ať je to jakkoli nepříjemné. Neustále se snažíme něco napravit a najít onen nedosažitelný konec."
Kniha mi byla poskytnuta na recenzi nakladatelstvím Knižní klub. Tímto moc děkuji. Vy si ji můžete koupit ZDE
16. 07. 2020
 |
| Literatura světová, Thriller | 2020, Ikar | 328 stran | 5 hvězdiček |
Knihu jsem dočetla teprve včera, 29. června, ale stále se z ní nemůžu vzpamatovat. Má první přečtená kniha od Colleen Hoover byla To nejlepší v nás (recenze tady). Jejím knihám jsem se vyhýbala, protože jsem měla za to, že je to červená knihovna. Ale spletla jsem se. Ano, je to romantický příběh, ale skrývá něco víc. Něco, nad čím se člověk zamyslí. Něco, co čtenářem otřese. Tohle se mnou rozhodně kniha To nejlepší v nás udělala. Zlomila mi srdce na tisíc kousků a pak ho slepila, ale už nikdy nebude takové jako dřív.
Tohle lidé dělají, když zažili to nejhorší z nejhoršího. Vyhledávají ty, kteří jsou na tom stejně špatně... nebo ještě hůř... a využijí je, aby se cítili trochu líp po tom, co se jim stalo něco děsivého.
Nicméně jsem z této autorčiny další knihy měla trochu obavy. Vždyť je to psychothriller, autorka se pouští do neprobádaných vod. Jenže kniha získávala samé dobré ohlasy. Nevěděla jsem, jestli nejsou čtenáři zaujatí, protože mají autorku rádi. Musela jsem se přesvědčit sama. Proto jsem v den, kdy jsem odstátnicovala z angličtiny, vběhla do knihkupectví a knihu si koupila. Chvíli mi ležela na poličce nepřečtených knih, ale moje zvědavost byla silnější. Také v tom hrála roli kamarádka, která mi napsala, že by se do knihy ráda pustila. A tak jsme se začetly společně.
Svět byl jejím rukopisem. Žádný povrch nezůstal ušetřený.
To, co jsem objevila uvnitř, mě šokovalo. Nečekala jsem, že bude Colleen v psaní psychothrilleru tak dobrá! Stručně vám řeknu, o čem byl děj. Nadaná spisovatelka, Verity, měla autonehodu a už není schopná svou knižní sérii dopsat. Její manžel vyhledá jinou autorku, Lowen, kterou poprosí, aby sérii dokončila. Ta po krátkém zaváhání přijímá. Její matka nedávno umřela na rakovinu a zanechala jí akorát dluhy. Potřebuje peníze. Lowen jede do domu manželů, aby prostudovala všechny poznámky, které si Verity ke knihám napsala. Jenže najde něco, co její oči neměly vidět. Začne se dozvídat věci, které by vědět raději nechtěla.
Žena ví, že pokud si má udržet muže navždycky, musí se chovat tak, jako by se bez něj dokázala snadno obejít.
Ani v této knize se neobejdeme bez romantické linky. I když je to spíše erotická linka. Velmi erotická. Popsaná do nejmenších detailů. Tyto erotické scény střídá jedno odhalení za druhým. Během čtení se ve mně mísilo mnoho pocitů. Nejčastějšími byli však šok a znechucení. Nemohla jsem uvěřit, že by byl někdo něčeho takového schopný. Byla jsem ráda, že jsem své myšlenky mohla sdílet s kamarádkou, která se cítila úplně stejně. Nicméně i přes nenávistný cit vůči jedné z postav jsem nemohla knihu odložit. Kamarádka mě proklínala, jelikož jsem knihu dočetla dřív, než se ona dostala do poloviny, ale já jsem zkrátka nedokázala přestat. Poháněla mě zvědavost, jak to všechno dopadne. A po dočtení jsem byla v šoku. Konsternovaná. Nevěděla jsem, co si mám myslet. A nevím to ani teď. Kniha se v originále jmenuje Verity, ale já jsem ráda, že u nás má kniha název Pravda, nebo lež, protože to ji naprosto vystihuje. Doteď nevím, čemu věřit. Co je pravda a co je lež?
Nedostatečný sex je jako virus. Vaše manželství může ve všech dalších oblastech fungovat, ale jakmile odumře sex, ovlivní to všechno ostatní.
Fakt, že jsem jednu z postav nenáviděla a hnusily se mi její činy, jen ukazuje, jak je autorka dobrou spisovatelkou. Navíc ani nedokážu uvěřit, že je tohle první thriller, který napsala. Všechno bylo tak dokonale promyšlené. A když už jsem si myslela, že jsou všechny karty na stole, vytáhla Colleen poslední eso z rukávu, které mě naprosto šokovalo. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Tohle mě teda vůbec nenapadlo!
Pokud se dva lidi přitahují, můžou se buď dát dohromady, nebo si zůstat cizí. Není nic mezi tím.
Jestli máte rádi styl psaní Colleen Hoover a zároveň máte rádi thrillery, tak opravdu nevím, na co čekáte. Okamžitě si tuhle knihu přečtěte! Poděkovat mi můžete potom.
Je přirozené předpokládat v lidech to nejhorší, i kdyby jen na zlomek vteřiny.
01. 07. 2020
 |
| Literatura světová, Thrillery | 2020, Kalibr | 280 stran | 4,5 hvězdičky |
Mé druhé setkání s autorkou. Jako první jsem četla detektivku Nevítaný host (recenzi si můžete přečíst tady) a dost se mi líbila. Proto jsem měla celkem vysoká očekávání i od této knihy, která se však řadí mezi thrillery.
Děj se odehrává ve městě Aylesford, ve státě New York. Hlavními postavami jsou lidé žijící na předměstí, které se zdá poklidné. Do doby, kdy je zavražděna žena, která se s manželem na předměstí nedávno přistěhovala. A pachatelem je někdo z jejich sousedů.
Jak má člověk v dnešní době něco děti naučit, když kolem sebe pořád vidí tolik špatných příkladů, ve zprávách i u lidí, kteří mají určitou moc? Jako by se už nikdo nechoval slušně, jako by společenské normy byly prázdným pojmem.
Pro Shari Lapenu je typické, že do svého příběhu zahrnula nespočet postav. Proto jsem si připravila papírek a tužku a jejich jména a vztahy jsem si poznamenávala. Lépe a rychleji se pak zorientuji. Dalším typickým znakem autorčiny tvorby je vyprávění ve 3. osobě, tudíž se nedostaneme do pachatelovy mysli, nepoznáme, kdo pachatelem je. Sledujeme příběh z povzdálí, nahlížíme do domů jednotlivých sousedů a můžeme jen hádat, kdo ženu zabil.
Ona se podle něj moc bojí. Jenže ona je matka. Bát se je její poslání.
Nevím, jak to máte vy, ale já se vždy snažím pachatele uhodnout dřív, než nám ho autorka odhalí. Proto si také píši jména postav a k nim krátké poznámky a vztahy s ostatními, abych si v nich udělala jasno. Většinou v průběhu čtení své tipy měním, protože se například ukáže, že dotyčný, kterého jsem podezírala, to neudělal. U této knihy jsem do poloviny neměla ani tušení, kdo by to mohl udělat. Podezírala jsem všechny a zároveň nikoho. Od druhé poloviny jsem si však udělala obrázek a byla jsem přesvědčená, že se to nemohlo stát jinak. Přiznávám, že jsem na chvíli zapochybovala, ale to akorát dokazuje, jak umí být autorka přesvědčivá. Nakonec se ukázalo, že jsem měla pravdu. Byla jsem z toho nadšená, jelikož to bylo asi poprvé, co se mi vraha podařilo odhalit dříve než detektivům.
Všichni nosíme nějakou masku. Všichni máme do jisté míry co skrývat.
Knihu jsem měla přečtenou za dva dny. Byla poutavě napsaná a já se nemohla odtrhnout. Potřebovala jsem nutně vědět, kdo to udělal a jaký měl motiv. A přesně tohle od thrillerů očekávám. Napětí a pořádnou zápletku. Všechno tohle kniha splňuje. Půl hvězdičky jsem knize strhla, jelikož jsem se do ní vrhla po dočtení knihy Pravda, nebo lež, která mi přišla o něco lepší. Ale v zásadě nemám této knize co vytknout. Vše bylo promyšlené, skvěle napsané. Jestli máte rádi dobré thrillery a předchozí knihy od Shari se vám líbily, rozhodně vám můžu doporučit i Jeden z nás.
Nikdy ho nepřestane fascinovat, co během policejního vyšetřování vydolují - všechna ta tajemství, která lidé skrývají. Respektive se o to pokouší.
Jestli jsem vás náhodou nepřesvědčila a vy ještě váháte, jestli si knihu přečíst, přečtěte si prolog a první dvě kapitoly TADY a uvidíte, že tohle prostě musíte číst!
Zachvátí ji smutek. Že život dopadá takhle. Jen osamělost a čekání - na večeři, na návštěvy, na smrt.
Kniha mi byla poskytnuta na recenzi od Euromedie, za což jim moc děkuju. Vy si knihu se s levou můžete pořídit TADY
Ona je v tomhle domě jediná, kdo nemá co skrývat.
28. 06. 2020
Kniha obsahuje 6 povídek, které spojuje jedno téma - lékařské odvětví. Každá povídka je však úplně jiná. Petra Soukupová napsala povídku krmítko, ve které sledujeme postarší nemocnou paní a její zakořklost. Alena Mornštajnová ve své povídce kopretina vypráví o strachu ze zubařů v každém věku. V povídce do důchodu od Petry Dvořákové se setkáváme s paní doktorkou, která svou práci vykonává dobře. Povídka středověk od Marka Epsteina mě rozesmála a zarmoutila zároveň. Irena Hejdová přispěla svou povídkou ježíšek má taky zuby, ve které zahrnula dva úhly pohledu. A mým favoritem je anděl milosrdenství od Markéty Hejkalové. Vypráví o nespravedlnosti života, o síle lidské pomsty a dobrosrdečnosti.
 |
| Povídky, česká literatura | 2020, Listen | 112 stran | 4 hvězdičky |
V edici Česká povídka již letos vyšly povídky s názvem Žít jako single, Rodinné povídky a nyní jako třetí v pořadí V bílém plášti.
Předchozí dvě knihy jsem nečetla, povídky mě nikdy moc nelákaly. Jenže pak měly vyjít povídky z lékařského prostředí a v době koronavirové jsem si řekla, že bych se o těch, kdo stáli v první linii, mohla dozvědět něco víc. O doktorech, doktorkách, sestřičkách.
Jsem ráda, že jsem se do knihy pustila, jelikož jsem objevila nové české spisovatele, se kterými jsem se dosud nesetkala.
Kniha obsahuje 6 povídek, které spojuje jedno téma - lékařské odvětví. Každá povídka je však úplně jiná. Petra Soukupová napsala povídku krmítko, ve které sledujeme postarší nemocnou paní a její zakořklost. Alena Mornštajnová ve své povídce kopretina vypráví o strachu ze zubařů v každém věku. V povídce do důchodu od Petry Dvořákové se setkáváme s paní doktorkou, která svou práci vykonává dobře. Povídka středověk od Marka Epsteina mě rozesmála a zarmoutila zároveň. Irena Hejdová přispěla svou povídkou ježíšek má taky zuby, ve které zahrnula dva úhly pohledu. A mým favoritem je anděl milosrdenství od Markéty Hejkalové. Vypráví o nespravedlnosti života, o síle lidské pomsty a dobrosrdečnosti. Každá povídka mi dala něco jiného. U některé jsem se zasmála, u jiné jsem se mračila, u další jsem se zamyslela. Kniha je zároveň moc hezky graficky zpracovaná, před každou povídkou se nachází černá stránka, na které je jedna věta z nadcházející povídky a každá povídka má svou drobnou ilustraci. Takovéhle propracované detaily mám ráda.
Sečteno a podtrženo, českým povídkám bych měla dávat šanci častěji. V červenci v nakladatelství Listen vyjde další povídková knížka s název Zamilované povídky, což je ideální četba na léto.
Knihu mi k recenzi poskytlo nakladatelství Euromedia. Svůj výtisk si můžete pořídit TADY - koupí této knihy přispějete 20 Kč Thomayerově nemocnici.
26. 06. 2020
Hlášky a citáty: série Renegáti
 |
| Renegáti (2018), Protivníci (2019), Supernova (2020) |
POZOR, článek může obsahovat spoilery!
1. díl: RENEGÁTI
"NA ZAČÁTKU JSME BYLI PADOUŠI VŠICHNI."
"Dokud jsou na světě hrdinové, pořád máme naději, že zítra bude lépe než dnes."
"Kdo se ničeho nebojí, nemůže být statečný."
"Každá revoluce jde ruku v ruce se smrtí. Někteří musí zemřít, aby jiní mohli žít. Je to tragédie, ale zároveň i pravda."
N: "Moje schopnost nepatří k těm, které se dají předvést za třicet vteřin."
B: "Tak ji prosím popište. Stručně, pokud možno."
N: "Nespím."
B: "Mohla byste to nějak rozvést?"
N: "Jistě. Nespím...nikdy."
"Vědění znamená moc."
2. díl: PROTIVNÍCI
" V hrdinství není místo pro slovo já."
"...kvůli své touze po moci vytvořili něco, co se může stát jejich vlastní zhoubou."
3. díl: SUPERNOVA
"Nepřítel nemusí být zrovna dokonalý, pořád to bude nepřítel."
"Nemyslíš si, že je zajímavé, že podvrh, i když je dobrý, nebude nikdy tak ceněný jako originál?"
"Každý má noční můru. Já jsem asi ta tvoje."
"Život je plný nových možností."
"Kdo nemá duši, nemůže vnímat zázraky."
"Kdo nemá strach, ten nemá co ztratit."
"STEJNĚ JAKO JINÍ BUDOU VŽDYCKY PADOUŠI."
Četli jste trilogii Renegáti?
Jaký je váš oblíbený citát?
24. 06. 2020
 |
| Marissa Meyer | Renegáti 3. | YA Fantasy | 2020, Egmont | 504 stran | 4 hvězdičky |
"Nemyslíš si, že je zajímavé, že podvrh, i když je dobrý, nebude nikdy tak ceněný jako originál?"
Čtenáři velmi očekávaný třetí a zároveň závěrečný díl série Renegáti. První díl byl za mě pecka! Stránky mi ubíhaly pod rukama a zamilovala jsem si svět superhrdinů a padouchů. Druhý díl mě bohužel zklamal, děj se táhnul a superhrdinové - Renegáti - mě začali pěkně štvát. Přikláněla jsem se na stranu Anarchistů. Do třetího dílu jsem se pouštěla s chutí, nějak jsem věděla, že mě autorka nezklame. A nezklamala.
Kniha má sice okolo 500 stran, ale s velkými písmeny a autorčiným čtivým stylem psaní knihu přelouskáte raz dva. První polovina knihy mi přišla trochu slabší, ale to bude tím, že jsem měla problémy s chováním hlavní hrdinky - Novy. Nechci nic prozrazovat, ale zkrátka se mi nelíbilo, že se zachovala tak zbaběle. Neuměla se za své činy postavit a lhala, jak je už u ní zvykem. Nicméně druhá polovina knihy vše změnila. Vlastně během celého dílu se příběh převracel jako na houpačce. Chvíli měli navrch jedni, chvíli druzí. S každou další stránkou jsem byla napjatější a napjatější, jak to vlastně dopadne. Vždy jsem si v hlavě vytvořila nějakou představu, ale ta byla záhy vyvrácena.
"Každý má noční můru. Já jsem asi ta tvoje."
Schylovalo se ke konci a já si byla jistá, že jsou mé předpoklady správné. Připravovala jsem se na konec, který se mi zprvu nelíbil, ale po delším zamyšlení jsem si řekla, že to tak bude lepší. Smířila jsem se s ním a BUM! Autorka pár stránek před koncem zasáhla a vše otočila. Už zase. Najednou jsem byla naštvaná, protože jsem počítala s jiným koncem, podle mého názoru lepším. Výhodnějším pro všechny. No nevadí, s tímhle se také smířím.
A pak přišel epilog. Byla jsem zmatená, jelikož mi poslední věta před ním přišla jako skvělé zakončení trilogie. Sice trochu otevřený konec, ale bylo jasné, kam se schyloval. A pak najednou tohle? Autorka si asi nemohla odpustit další zvrat v ději. Další překvapení čtenáře. Já rozhodně překvapená byla, ani by mě to nenapadlo. Zajímalo by mě, jestli to někdo tušil, nebo dokonce věděl. Podle mě to nebylo nutné, ale ničemu to neškodilo. Autorka vytáhla poslední eso z rukávu.
"Kdo nemá duši, nemůže vnímat zázraky."
Celou sérii hodnotím velmi kladně, i když jsem nebyla spokojena s vycpávkovým druhým dílem. Hodnotila bych ji takovými 4 hvězdičkami. Opravte mě, jestli se mýlím, ale podle mě v Young Adult fantasy literatuře nemáme žádnou superhrdinskou sérii. Když nepočítám Ikony DC, ze kterých jsem četla Wonder Woman: Válkonošku, která mě teda dooost zklamala. Já jsem velký fanda Marvelovek, takže jsem byla nadšená, že se objevila i nějaká kniha s touto tematikou. Navíc Marissa Meyer se toho zhostila výborně. Miluju její styl psaní, všechny ty myšlenky, které pasují i do našeho skutečného světa. A líbilo se mi, že tu nebyla romantická linka upřednostněna. Na romantické linky ve fantasy knihách moc nejsem, ale tady se mi líbila. Byla velmi pomalá, nenucená a v pozadí.
"STEJNĚ JAKO JINÍ BUDOU VŽDYCKY PADOUŠI."
Knihu mi na recenzi poskytlo nakladatelství Albatrosmedia. Zakoupit si ji můžete s 20% slevou TADY
Knihu mi na recenzi poskytlo nakladatelství Albatrosmedia. Zakoupit si ji můžete s 20% slevou TADY
22. 06. 2020
"Nemáme dovoleno snít. Muži věří, že bychom tím mohly skrýt svou magii. Jen to, že se mi něco zdá, by samo o sobě vyžadovalo trest, kdyby však vyšlo najevo, o čem se mi zdá, čekala by mě šibenice."
"Všechny ženy v okrese Garner musí nosit stejný účes, vlasy stažené z obličeje a spletené do dlouhého copu. Muži totiž věří, že pouze tak nebudou schopné před nimi cokoli skrývat - jízlivý úšklibek, zvědavý pohled ani záblesk magie. Mladé dívky si do copů zaplétají bílé stuhy, dívky prokletého roku stuhy červené a manželky černé. Nevinnost. Krev. Smrt."
"Nejsme pro ně nic víc než klisny v pravém čase k páření."
"V době, kdy se sem naše rodiny přistěhovaly, se tu mluvilo tolika různými jazyky, že jediným společným byly květiny. Byl to způsob, jak se někomu omluvit, popřát hodně štěstí, vyjádřit důvěru, lásku, nebo dokonce nenávist. Pro téměř každý cit se najde květina, ale dnes, kdy všichni mluvíme jednou řečí, by se mohlo zdát, že už jich není třeba, a přesto dál lpíme na starých zvyklostech."
"Avšak ne všechny z nás se vrátí domů... alespoň ne vcelku."
"´Předpokládám, že teď ti musím povědět o tvých povinnostech manželky..´´Ne...prosím. Pamatuju si, co nás učili. Nohy roztáhnout, ruce podél těla, oči k Bohu.´"
"Tvoje sny, to je jediné místo, které patří jen tobě. Místo, kde na tebe nikdo nemůže. Drž se ho, jak dlouho to jen půjde. Protože brzy se promění v noční můry."
"Chvilku mi trvá, než si dám všechno dohromady, jako nějakou ohavnou skládačku. Není to rez. Je to krev. A na stromě nejsou vánoční ozdoby, ale prsty, uši, copy všech odstínů a textur připevněné k větvím. Strom trestů."
"Se závojem či bez, nemravné či světice, tváří v tvář smrti jsme si všechny rovny."
"Můžou tomu říkat magie. Já tomu můžu říkat šílenství. Ale jedna věc je jasná. Tenhle rok je opravdu prokletý."
"Nebe je kluk na stromě, co má studené ruce, ale hřejivé srdce."
„Nastane naprosté ohlušující ticho. Svět se zastaví. Ptáci přestanou zpívat. A s dalším nádechem se všechno zrychlí tak moc, že nestíhám vnímat.“
„Samotný pohled na ně mi připomene, o co všechno jsme tady přišly, ale možná bylo potřeba všechno zničit, aby mohlo vzniknout něco nového. Ze smrti vzejde život.“
„Nejsem o nic míň nebo víc důležitá než drobný semenáček, který se snaží prorazit hlínou na povrch. Všichni na téhle zemi hrajeme určitou roli.“
„Oči mám otevřené dokořán a teď už vidím všechno.“
29. 05. 2020
Tři dny na dopadení vraha. Dvě milosrdné aféry. Jeden šokující zvrat.
"Čím déle city potlačuješ, tím méně cítíš."
 |
| Literatura světová, YA Fantasy | 2020, Fragment | 432 stran | 3,5 hvězdičky |
Tři dny na dopadení vraha. Dvě milosrdné aféry. Jeden šokující zvrat.
Grafika a provedení
Pořád jsem se nerozhodla, jestli mám radši knihy v měkké nebo tvrdé vazbě. Čtyři mrtvé královny u nás vyšly v paperbacku, ale přijde mi jiný, nevím čím. Každopádně se mi kniha velmi příjemně četla a dokonce se mi nezlomil hřbet, což je děsně super. Co se týče obálky, ta se mi hrozně líbí. Mám ráda minimalismus, takže se mi líbí, že je tu jen název knihy a čtyři koruny, okolo nichž se nachází krev. Víc není třeba. Trochu mě štve, že je kniha po přečtení "osahaná" a jsou vidět šmouhy v místech, kde jsem se jí dotkla. Uvnitř se nachází černobílá mapa království, která je hodně povedená. Další grafické vymoženosti kniha nemá, za to je text psaný velkými písmeny, takže stránky ubíhají pod rukama.
"Nechť nám královny navždy vládnou. Společně, však každá zvlášť."
Svět
Příběh se odehrává v Quadaře, která je rozdělena na 4 regiony - Eonii, Archii, Torii a Ludii. Každý region má svou vlastní královnu a vyznačuje se něčím specifickým. Mají jiné zvyky a tradice, jinak žijí, ale pravidla jsou pro všechny regiony stejná. A ta platí i pro královny. Svět mi přišel promyšlený a měl i svou vlastní historii. Ze začátku jsem měla problém se orientovat jaká královna kde vládne a kde se zrovna příběh odehrává. Podle mě je škoda, že autorka vybudovala svět s velkým potenciálem, ale nedala mu dost prostoru. Měla si pro stand-alone knihu vymyslet jednodušší svět, nebo měla napsat pokračování, aby se svět nějak rozvíjel a měl tak větší prostor. Takhle je to velká škoda. Dozvídáme se spoustu informací, které jsou ve výsledku vlastně k ničemu, protože se do světa nevrátíme (pokud si však někdo knihu nepřečte znovu).
"Rozdělená populace Qudary tvořila ekosystém, v němž každý kvadrant hrál svou roli. Archie dodávala plodiny a přírodní zdroje, Eonie vyvíjela léky a technologii, Ludie poskytovala umění, módu a zábavu a Torie zajišťovala dovoz a vývoz mezi kvadranty. A královské zákony udržovaly systém v chodu."
Postavy
V hledáčku celého příběhu se nacházejí 4 královny, které vládnou Quadaře. Postupně je poznáváme, ale já se ptám PROČ? Proč by mě mělo zajímat, jaké byly a jsou, když na dalších stranách umřou? Přišla jsem si jako ve Hře o trůny, kde si oblíbíte postavu a ta za pár dílů umře. Tady jsem měla tu výhodu, že jsem to věděla už dopředu, takže jsem si od královen držela odstup. Příběh je vyprávěn z pohledu Keralie, což je dívka, která utekla od rodičů a nyní se živý krádeží. Její příběh a prostředí, ve kterém se nacházela, mi připomněl Šest vran. I ona se totiž živí krádeží a vymýšlí různé lsti. V průběhu příběhu se seznámí s Varinem, který patří do regionu, kde potlačují city. Nicméně s Keralií, která ho nejprve okrade a pak ho zachrání, si vybudují přátelský vztah, ze kterého se samozřejmě stane vztah milostný (tohle není spoiler, tohle musí být každému, kdo čte YA knihy, jasné). Jejich vztah se mi líbil, vzájemně se podporovali, i když byl každý z jiného regionu a tudíž byli vychování jiným způsobem a k jinému způsobu života.
"Čím déle city potlačuješ, tím méně cítíš."
Shrnutí
Když to vezmu kolem a kolem, kniha to nebyla vůbec špatná. Jen mě mrzí, jak už jsem výše zmínila, že nebyl využit potenciál světa. Styl psaní byl velmi čtivý a zápletka v závěru příběhu mě překvapila, to jsem rozhodně nečekala. Samozřejmě jsem měla tip na vraha královen, ale ten byl špatný. Zajímalo by mě, jestli to někdo uhodl nebo o tom alespoň uvažoval. Mě to teda vůbec nenapadlo. Tuto YA fantasy s detektivními prvky vám můžu doporučit, jen nečekejte příliš.
"Je rozdíl někde být a doopravdy to vidět."
Knihu jsem četla v rámci spolupráce s nakladatelstvím Albatros Media, děkuji Míše za zaslání. S 20% slevou si ji můžete pořídit i vy - TADY
09. 05. 2020
"Čiré zlo můžeš zabít jen čirou láskou."
Everless: Panství zášti a lásky
 |
| Everless 2 | Literatura světová, YA Fantasy | 2020, Fragment | 328 stran | 3 hvězdičky |
"Je to požehnání, nebo prokletí nevědět, kolik času člověku zbývá?"
Obálka. Říká se "nesuď knihu podle obalu", ale asi každý knihomol si koupil knihu jen na základě její obálky. Vůbec bych se nedivila, kdyby to byl případ právě Everless. Obálky obou dílů jsou dle mého hodně vymazlené. Textura na pozadí, přesípací hodiny, na kterých můžete obdivovat každý detail a to písmo. Preferuji stříbrnou, ale musím říct, že v tomto případě se mi možná o něco víc líbí obálka druhého dílu. Na fotce to není vidět, ale jestli máte knihu doma, koukněte se na písmo. Vypadá to, jako by bylo zaoblené. První dvě písmena vidíme jakoby z boku, ty prostřední vidíme zepředu a poslední dvě jsou opět z boku. Nevím, jestli mě chápete a jestli to vidíte, ale podle mě je to pecka!
"Nic není nezastavitelné. ne úplně. Jen musíš najít něco silnějšího."
O příběhu se moc zmiňovat nebudu, protože bych mohla vyzradit něco z prvního dílu a snad nikdo nemá rád spoilery. Co se týče postav, hlavní protagonistka Jules mi přišla taková nemastná, neslaná. Nijak jsem se s ní nedokázala ztotožnit a upřímně mi bylo jedno, co se s ní stane. Neustále se na něčím nebo někým honila nebo před tím utíkala. Byl to takový začarovaný kruh. Snažila se zjistit něco o své minulosti a zároveň chtěla vyřešit přítomnost, aby se mohla posunout do budoucnosti. Jedno po druhém, holka. A když se do toho ještě ke všemu přimíchá láska, tak to je konec. Navíc jsem jí tu zamilovanost nějak nedokázala uvěřit. Mám ráda hate-love milostnou linku, ale tady mi bohužel nesedla. Přišla mi taková nucená, autorka ji tam podle mě šoupla jen proto, aby tam nějaká romantická linka byla. Ale ono je to někdy na škodu.
"Občas se stane, že člověk zůstane naživu, ale už nežije, jen přežívá."
Dle mého názoru se jedná o průměrnou fantasy sérii. V prvním díle hrála velkou roli měna krví, která byla podložena historií. Na tom byl postaven celý svět a to bylo to, co mě na tom nejvíce zajímalo a bavilo mě to. V tomto díle jde tento aspekt do pozadí a hlavním tématem je hon dívky za nepřítelem ve společnosti milované osoby. Přijde vám to povědomé? Určitě jste se s tím už někde setkali. Jedna věc mě vytočila snad ještě víc než tato neoriginalita - neustálé opakování informací. Jules v prvním díle zjistila, že má sestru (omlouvám se za spoiler). Pokaždé se v tomto díle objevila, bylo nám připomenuto, že je to její sestra. Když se objevilo její jméno dvakrát na stránce, dvakrát bylo zdůrazněno, že je to její sestra. Mám sice špatnou paměť, ale tuhle informaci ještě udržím, díky.
"Čiré zlo můžeš zabít jen čirou láskou."
Jedno se vytknout nedá a to čtivost. Autorčin styl je jednoduchý, nepoužívá žádné sáhodlouhé popisy a příliš komplikované zvraty. Vše je promyšlené a srozumitelné. Stránky vám ubíhají pod rukama a ani se nenadějete a jste na konci. Dalším plusem je, že tohle je druhý díl ze dvou, takže už žádné dlouhé čekání na další díl.
Za knihu děkuji ALBATROS MEDIA - knihu si můžete zakoupit ZDE
Četli jste Everless?
Jaký díl se vám líbil víc?
22. 04. 2020
 |
| Literatura světová, novely | 2020, Odeon | 120 stran |
"Nejvýznamnější britský prozaik reaguje na Brexit: Existuje pouze jedna odpověď - psát."
Má první Odeonka, když tedy nepočítám Starce a moře, což byla povinná četba k maturitě. Radek z Euromedie (@radablazek) mě varoval, že je to náročnější čtení, ale mě zajímala podobnost s Proměnou od Kafky, jelikož se mi líbila. Brexit jsem sledovala jen okrajově, a chtěla jsem se dozvědět víc.
"Když se Jim Sams - chytrý, ale v žádném případě nějak zvlášť důmyslný tvor - jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakousi obludu."
První věta knihy koresponduje s první větou z již zmíněného díla Kafky Proměna. V tomto případě je však proměna jiná. Do lidského těla, Jima Samsy, se převtělí šváb. Jim Sams je premiér, který chce zavést reversalismus. Tento pojem jsem nikdy neslyšela, proto jsem začala hledat na internetu, co znamená. Nemusela jsem se namáhat, jelikož je o pár řádků dál v knize vysvětlen. Lidem, kteří se o politiku zajímají více, bude určitě jasný. Já jsem však stále tápala. Oslovila jsem svého známého, a on mi to vysvětlil. Budu ho citovat: "Vše je otočené. Zaměstnanec zaměstnavateli platí, nedostává od něj mzdu. Naopak v krámě dostane za nákup peníze. V bankách se peníze neúročí, aby lidé nehromadili, a odevzdávali zaměstnavatelům. Zní to divně, ale ono je vlastně jedno, kterým směrem peníze tečou, protože jsou to pouze bezcenné kusy papíru. Jen lidé věří, že mají cenu." Děkuji, Ondro.
Tak to vidíte. A o tomhle vlastně celá tato novela je. Premiér Jim Sams chce zavést reversalismus v platnost, dokonce spolupracuje s americkým prezidentem Archiem Tupperem, jenže jako vždy se najde někdo, kdo s tím nesouhlasí a postaví se proti němu. Je to ministr zahraničí Benedict St Johna, který je tzv. clockwiserem, což je člověk, který dává přednost tomu, aby se peníze točily starým a vyzkoušeným směrem. Tedy takovým, jež známe i my a jsme na něj zvyklí.
Abych pravdu řekla, myslela jsem si, že námět Kafkovy proměny bude hrát v díle větší roli a že se dozvím něco více o Brexitu. Nicméně jsem se dozvěděla jiné nové věci a při čtení jsem se zamyslela. Knihu bych doporučila lidem, kteří se zajímají o politiku a o Británii. Za knihu děkuji Radkovi a nakladatelství Euromedia, u kterých si můžete knihu zakoupit.
Čtete Odeonky?
Jakou Odeonku byste mi doporučili?
11. 04. 2020
 |
| Literatura světová, válečné romány | 2020, Ikar | 336 stran | 4 hvězdičky |
"Vláda tvrdí, že to byla jejich vina (Židů), když jsme prohráli válku, že jsou nepřátelé Německa a že se paktují s Bolševiky."
Příběh má dvě časové linie. Jedna začíná roku 1924 a odehrává se na ostrově Jersey. Sledujeme malého chlapce, Christophera, který na ostrově žije se svým otcem a mladší sestrou Alexandrou. Je šťastný, nic ho netrápí. Jednoho dne najde plačící dívku, se kterou se seznámí a stanou se z nich nejlepší přátelé. Ta dívka se jmenuje Rebecca.
Druhá časová linie začíná roku 1943 a odehrává se v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau. Christopher je už dospělý a pracuje v řadách jednotek SS. Stará se o zásilky s cennostmi, které jsou odebírány Židům a převáženy do Německa.
V příběhu jsem si všimla mnoha kontrastů. Kontrast mezi dětstvím, které bylo bezstarostné, hravé a šťastné. Dětem stačilo, že si hrají a mají jeden druhého. Ke štěstí jim nic nescházelo. Opakem je dospělost, kdy si začínají uvědomovat, že svět není jen zalitým sluncem, ale občas přijde i bouře. A té se říká realita. Postupem času oběma došlo, že se milují a chtěli spolu být. Jenže přišla válka, Německo chtělo všechno ovládnout. Oba žili sice na ostrově, který patřil k Anglii, ale to Němcům nezabránilo ho obsadit. Rebecca byla Židovka a Christopher Němec. Jejich osudy nemohly být rozdílnější.
Většina příběhu se odehrává v koncentračním táboře z pohledu Christophera. Členem SS se stal jen kvůli Rebecce, aby ji našel. Příčí se mu vše, čeho musí být každý den svědkem, ale pro lásku by udělal cokoli. Každé ráno nasazuje masku, chová se jako všichni ostatní, snáší utrpení a smrt kolem sebe. V hloubi duše se utvrzuje v tom, že není jako ostatní. Opatrně a obezřetně pracuje na nepatrných změnách. A celou tu dobu se snaží najít Rebeccu.
Válečné romány příliš nevyhledávám, ale pár jsem jich už přečetla. V tomto případě se mi líbilo, že byl vypravěčem někdo, kdo se účastnil všech těch zvěrstev. Celý příběh i s postavami byl autentický, a nenechal mě chladnou. Při některých scénách mi běhal mráz po zádech a musela jsem chvíli přestat číst, abych se vzpamatovala. Jsem opravdu vděčná, že jsem tuhle dobu nezažila na vlastní kůži. Někdy je dobré si přečíst něco z minulosti, abychom si ještě více vážili toho, co máme.
Ovšem nejvíce se mi líbilo, že i v takové příšerné době existovala láska. Navíc to byla láska mezi Němcem a Židovkou. Cit, který se vyvíjel. Začalo to nevinným přátelstvím mezi dětmi, pomalu se jejich přátelství upevňovalo až z něj vykvetla láska. Láska, která vydržela všechny překážky a komplikace. Co může být víc?
Jestli máte rádi historické romány z 2. světové války, určitě po téhle sáhněte, nebudete litovat. Asi nejlepší na ní je, že se odehrává v koncentračním táboře a můžete se na celou věc dívat z pohledu všech vojáků.
07. 04. 2020
OČI MÁŠ OTEVŘENÉ DOKOŘÁN, ALE NEVIDÍŠ NIC.
"O prokletém roce se nemluví.
Je to zakázáno.
 |
| Prokletý rok | Kim Liggett | YA, Fantasy | 2020, CooBoo | 344 stran | 4,75 hvězdičky |
OČI MÁŠ OTEVŘENÉ DOKOŘÁN, ALE NEVIDÍŠ NIC.
Tierny - hlavní protagonistka, chytrá, zručná, pracovitá, spolehlivá, odhodlaná, tvrdohlavá
June, Ivy, Clara, Penny - Tierniny sestry
Michael - Tiernin nejlepší kamarád
Getruda -
Kierstin - krutá a vypočítavá
Ryker - pytlák
"O prokletém roce se nemluví.
Je to zakázáno.
Tvrdí nám, že máme moc vylákat dospělé muže z jejich loží, chlapce připravit o rozum a ženy žárlivostí přivést k šílenství. Věří, že naše kůže samotná vydává silné afrodiziakum, elixír mládí, esenci dívky na pokraji ženství. A proto nás vyhánějí, abychom svůj šestnáctý rok strávily v lesích daleko od domova, kde se zbavíme své magie, a teprve poté nám je dovoleno se vrátit do civilizace."
P O D Z I M
V první části knihy, která se odehrává na podzim, nám je představen nový svět, ve kterém prý ženy ovládají magii. Když dovrší 16 let, mohou se stát něčí ženou. Ale nejprve musí na rok odejít někam daleko, kde se musí své magie vzdát a vrátit se poslušné. To nezní zase tak špatně, ale jelikož se o prokletém roce nemluví, nikdo z nich neví, co je čeká. Všechny dívky, které se vrací, jsou k nepoznání. Chybí jim například ucho, prst a často mají po tělech jizvy. A některé se už ani nevrátí. Nikdo nemluví o tom, co se s nimi stalo. Ale je dobře známo, že jsou v lesech pytláci, kteří dívky zabíjejí.
Tierny se ocitá v obležení 32 dívek. S žádnou z nich se nikdy nebavila, ale nachází kamarádku v Gertě, která je také osamělá. Tierny mi připomíná Katniss z Hunger Games - nic nebere na lehkou váhu, má oči na stopkách, je obezřetná a dokáže se o sebe postarat. Její otec ji vychovával jako syna, kterého se nikdy nedočkal. Učil ji rybařit a pracovat s nožem. Takže když dívky dorazí do prostranství, kde mají přežít celý rok a Kirsten se ujme velení, Tierny přichází s nápady, jak si věci zjednodušit.
Z I M A
Tierny pozoruje, že se s nimi všemi děje něco divného. Na magii nevěří, ale je z nich jediná. Dívky postupně přijímají svou magii - jedna umí mluvit se zvířaty, druhá je ovládá svými myšlenkami a jiný umí donutit slunce, aby zapadlo. Dívky věří, že se své magie musí zbavit, aby se mohly vrátit domů a byly "čisté." Odmítají s Tierny zvelebovat a vylepšovat místo, na kterém se nacházejí. Naopak se její vymoženosti - jako třeba dřevěné sudy na dešťovou vodu - nějakou záhadou ničí.
V této části knihy se více dozvídáme o světě prokletého roku a o pytlácích. Dále se tu objevuje romantická linka, která se zlehka rozvíjí. Upřímně musím říct, že mi to k příběhu vůbec nesedlo. Tierny byla velmi silnou postavou, byla odhodlaná udělat vše pro to, aby se vrátila domů a tak zajistila, že její mladší sestry nebudou vyhnány. V tu chvíli, kdy se zamilovala, jí bylo vše jedno. Jsem si vědoma toho, že tohle s člověkem láska udělá, ale čekala jsem, že Tierny bude jiná. A tady mi dochází, že se Katniss zase až tolik nepodobá.
"Tvoje sny, to je jediné místo, které patří jen tobě. Místo, kde na tebe nikdo nemůže. Drž se ho, jak dlouho to jen půjde. Protože brzy se promění v noční můry."
V dalších dvou částech knihy - JARO a LÉTO - se toho stane tolik, ale nechci vám nic prozradit, abych vás neošidila o moment překvapení.
Vše bylo dokonale promyšlené a v mnoha případech jsem byla hodně překvapená, vůbec jsem neočekávala, že se něco takového stane. I když jsem se neorientovala ve jménech dívek, kterých bylo opravdu hodně, líbilo se mi, jak byly zobrazeny jako celek. Takový řetězový efekt. Stačí, aby něčemu věřila jedna a byla dost přesvědčivá, a postupně na svou stranu přetáhne většinu ostatních. Jak už jsem zmínila výše, nebyla jsem příliš nadšená romantickou linkou, ale velmi mě potěšilo, jak se s ní autorka popravila a jsem vlastně spokojená. Měla jsem nějaká tušení jak by mohla kniha skončit, ale závěr, který autorka napsala, mě nenapadl. Asi bych preferovala něco trochu jiného a více radikálnějšího, ale abych byla zcela upřímná, tak musím dodat, že mě rozplakal.
"Se závojem či bez, nemravné či světice, tváří v tvář smrti jsme si všechny rovny."
Kniha je velmi dobře napsaná a už dlouho jsem si nezvýraznila tolik krásných vět a citátů. Přemýšlím, že udělám samostatný článek s citáty z knih.
Tento příběh doporučuji těm, co mají rádi dystopické příběhy s propracovaným příběhem a světem. Něco trochu drastičtějšího a temnějšího. Těm, co se jim líbily knihy jako Pán much, Hunger Games. A za knihu bych moc chtěla poděkovat Míše a nakladatelství Albatros media, kde si můžete koupit svůj výtisk.
OČI MÁM OTEVŘENÉ DOKOŘÁN A TEĎ UŽ VIDÍM VŠECHNO
26. 03. 2020
Lou - Dame Blanches čarodějnice, má nevymáchanou pusu, je vulgární, manipulativní, odhodlaná a odvážná
Reid - zapřisáhlý lovec čarodějnic
Coco - Dame Rouge čarodějnice, nejlepší přítelkyně Lou, svobodomyslná
Jean Luc - lovec čarodějnic, nejlepší přítel Reida, žárlivý
Ansel - 16letý učenec na lovce čarodějnic, má otevřenou mysl, milý a pohledný
 |
| Holubice a had 1. | Fantasy, Young Adult | 2020, CooBoo | 464 stran | HumbookTip | 5 hvězdiček |
Lou - Dame Blanches čarodějnice, má nevymáchanou pusu, je vulgární, manipulativní, odhodlaná a odvážná
Reid - zapřisáhlý lovec čarodějnic
Coco - Dame Rouge čarodějnice, nejlepší přítelkyně Lou, svobodomyslná
Jean Luc - lovec čarodějnic, nejlepší přítel Reida, žárlivý
Ansel - 16letý učenec na lovce čarodějnic, má otevřenou mysl, milý a pohledný
Neštěstí nechodí nikdy samo.
Kniha je rozdělena na tři části. V první části se dozvídáme vše potřebné o novém světě. O světě, ve kterém se nachází kruté čarodějnice, které vraždí nevinné lidi nebo je uvrhávají do nekonečné trýzně. Jsou mocné a nenasytné. Prahnou po pomstě, chtějí zpátky vládu nad světem. Čarodějky se dělí na dvě skupiny - Dame Blanches čerpají svou sílu ze svých předků, kdežto Dame Rouge ji čerpají z krve. Tyto dva rody se nemůžou vystát. Proti nim stojí Chasseři - lovci čarodějnic. Zapřísáhli se církvi, že ochrání království Beltteru. Na ochranu proti magii čarodějnic mají balisardy, které jsou ukovány s příměsí z relikvie svatého Konstantina. V této části knihy se seznamujeme se dvěma hlavními postavami - Lou a Reidem. Lou je čarodějka a Reid je lovec čarodějnic. Jejich cesty se protnou a oba jsou nuceni uzavřít sňatek.
Krůček po krůčku si ptáček staví hnízdo.
Ve druhé části sledujeme Louin a Reidův vztah, který se začíná proměňovat. Z nenávisti se stává láska. Dozvídáme se také více o jejich minulosti, z níž ani jedna příliš růžová. Oba si prošli peklem, a proto jsou takoví, jací jsou. Oba jsou zatvrzelí a chtějí věřit tomu, čemu je naučila jejich rodina a nejbližší. Postupně se však začínají otevírat i něčemu jinému. Sledovat jejich vztah bylo velmi zábavné. Připomínalo mi to Zkrocení zlé ženy nebo Krásku a zvíře až na to, že zvíře je v tomto případě Lou. Neskutečně mi sedl její charakter, kterým mi připomínala mou oblíbenou Rose Hathaway z Vampýrské akademie. Dělá si co chce, je nespoutaná, divoká a vulgární. Nemám ráda sprostá slova, ale k Lou se to vyloženě hodilo a často jsem se při jejích hláškách smála. Jsou tu ale i vedlejší postavy, které jsou také důležité. Nejlepší Louina přítelkyně Coco, která je také čarodějka. Další lovci čarodějnic - Jean Luc a Ansel. Všichni žijí pod jednou střechou, což nadělá pěknou paseku.
Právě to je láska: vše dát, vše obětovat a nečekat nic na oplátku.
V této části se začíná vše přiostřovat a vyhrocovat. Nebudu vám psát víc, abych vám nic nevyspoilerovala. Můžu ale říct, že ve mně kniha vyvolala všechny možné pocity a emoce. Smála jsem se, bála jsem se, byla jsem překvapená a dokonce i slza ukápla. A tohle je pro mě známka opravdu dobré knihy. Jsem velmi emočně založený člověk, takže od knihy vyžaduju, aby ve mně všechny ty emoce probudila. A téhle se to povedlo na jedničku. Má parádně vystavený svět s logickou a fungující historií; autentické postavy, které si buď zamilujete, nebo je budete nesnášet; fungující zápletku, vyhrocení a rozuzlení. Nemohla jsem přestat číst, stránky mi ubíhaly pod rukama. Chtěla jsem se dozvědět víc, ale nechtěla jsem, aby skončila. Znáte tenhle pocit?
Sečteno a podtrženo, podle mě to bude nejlepší kniha tohoto roku. Alespoň pro mě. Bude hodně těžké ji překonat. A vám všem ji doporučuju. Vychází 13.4. Běžte si ji koupit na Albatros Media, od kterých jsem reading copy dostala a moc jim za to děkuju. Děkuji také Míše z Radši knihu, která na ni dala nálepku HUMBOOK TIP a tím mě na ni nalákala.
17. 03. 2020
Příběh je rozdělen na tři dějové linie. V jedné sledujeme princeznu Catherine a jejího oddaného rytíře Ambrose. V této části je hodně politikaření a vymýšlení taktik. Princezna si musí dávat pozor na to, komu může věřit, jelikož všichni, stejně jako ona, prahnou po moci. Tato třetina příběhu mě bavila asi nejméně, jelikož mi Catherine není příliš sympatická, jak jsem už zmiňovala výše. V další dějové lince sledujeme mladou dívku Tash s pomocníkem, jehož jméno jsem zapomněla. Tash nás opět seznamuje s dalšími divy světa démonů. Spolu s ní se dostáváme do jejich doupat a spatřujeme něco neuvěřitelného. Bohužel si stále neumím představit, jak takový démon vypadá. Tato část vyprávění dostala asi nejméně prostoru, což je škoda, ale věřím, že si to autorka schovává na další díl. Poslední dějovou linku zastává dvojice chlapců, kteří by nemohli být rozdílnější. Edyon a March. Jejich příběh mě bavil ze všech nejvíce a bavila jsem se díky Edyonově kousavé náladě a flirtování.
Z knihy jsem nebyla nadšená tolik jako z té předchozí, ale i tak jsem si čtení užila. Stránky mi ubíhaly pod rukama jako nic. Trochu mi tam scházely ty super dialogy, ale což. Jsem ráda, že jsme se zase dozvěděli něco víc o světě démonů, což vlastně naznačuje i sám název. Je pravda, že jsem někdy nesouhlasila s tím, co Catherine řekla nebo udělala, ale to nemění nic na tom, že jsem si tuhle sérii oblíbila a nemůžu se dočkat dalšího dílu!
 |
| Zloději dýmu 2 | Literatura světová, YA Fantasy | 2020, CooBoo | 344 stran | 3,7 hvězdičky |
2. díl Zlodějů dýmu. Pro mě jedna z nejočekávanějších knih letošního roku. Byla má očekávání naplněna?
Co se týče obálky, tak ta mě docela zklamala, nijak moc mě neohromila. I když musím uznat, že písmo je hezké. Nicméně obálka předchozího dílu byla rozhodně lepší a i fialová ořízka se mi líbí víc.
Styl vyprávění je stejný jako v předchozím díle. Pohledy postav se proměňují, ale stále máme jednoho vypravěče, který je nad nimi, příběhu se neúčastní. Nových postav tu moc není, což je dobře, jelikož je těch starých tak akorát. V prvním díle jsem si hodně oblíbila Tash, která mi připomínala Aryu z Her o trůny. Tentokrát nedostala tolik prostoru, a musím se přiznat, že ani nevím, jestli má oblíbenost vzrostla, nebo poklesla. Nejvíce pozornosti dostala princezna Catherine, která prahne po moci a začíná vystrkovat růžky. Pod dozorem svého otce a bratra nemohla ani špitnout, byla poslušnou a ukázněnou princeznou. Nyní je pod křídly svého obdivovatele, rytíře Ambrose, který jí toleruje absolutně všechno. Nechá se princeznou manipulovat a běhá za ní jako poslušný pejsek, jak ho označily mnohé postavy v příběhu. Ani u vztahu ke Catherine si nejsem jistá. Chvílemi jsem jí fandila, chvílemi jsem jí chtěla vrazit pohlavek, aby se vzpamatovala. Řekla bych, že spíš fandím jejímu cíli, než jejím prostředkům. A co se týče příběhu Marche a Edyona, ten mě v tomto díle bavil asi ze všeho nejvíc. Bavilo mě sledovat vývoj jejich vztahu, pomalé oťukávání a posouvání hranic. Marchova nesmělost a boj s tajemstvím a Edyonova čirá zamilovanost a touha. Jsou tak rozdílní, ale protiklady se přitahují, že?
Příběh je rozdělen na tři dějové linie. V jedné sledujeme princeznu Catherine a jejího oddaného rytíře Ambrose. V této části je hodně politikaření a vymýšlení taktik. Princezna si musí dávat pozor na to, komu může věřit, jelikož všichni, stejně jako ona, prahnou po moci. Tato třetina příběhu mě bavila asi nejméně, jelikož mi Catherine není příliš sympatická, jak jsem už zmiňovala výše. V další dějové lince sledujeme mladou dívku Tash s pomocníkem, jehož jméno jsem zapomněla. Tash nás opět seznamuje s dalšími divy světa démonů. Spolu s ní se dostáváme do jejich doupat a spatřujeme něco neuvěřitelného. Bohužel si stále neumím představit, jak takový démon vypadá. Tato část vyprávění dostala asi nejméně prostoru, což je škoda, ale věřím, že si to autorka schovává na další díl. Poslední dějovou linku zastává dvojice chlapců, kteří by nemohli být rozdílnější. Edyon a March. Jejich příběh mě bavil ze všech nejvíce a bavila jsem se díky Edyonově kousavé náladě a flirtování.
Z knihy jsem nebyla nadšená tolik jako z té předchozí, ale i tak jsem si čtení užila. Stránky mi ubíhaly pod rukama jako nic. Trochu mi tam scházely ty super dialogy, ale což. Jsem ráda, že jsme se zase dozvěděli něco víc o světě démonů, což vlastně naznačuje i sám název. Je pravda, že jsem někdy nesouhlasila s tím, co Catherine řekla nebo udělala, ale to nemění nic na tom, že jsem si tuhle sérii oblíbila a nemůžu se dočkat dalšího dílu!
Svět démonů bych doporučila všem, kterým se líbili Zloději dýmu. Těm, co mají rádi originální fantasy svět, dobré postavy, politikaření a příběhy naplněné emocemi a akcí. Za knihu děkuju nakladatelství Albatrosmedia, kde si knihu můžete koupit i vy! :)
Imaginární přítel