Přeskočit navigaci
Kateřina Horylová

Factory of fulfilled wishes

20. 01. 2019

Mary H. K. Choi | Nouzový kontakt



"No jo, Madison Chandlerová sice ve čtrnácti dostala kaviárovou kabelku Chanel po mámě a v šestnácti Jeep Wrangler, ale měla inteligenci sendviče."

Po dočtení knihy jsem si položila otázku: "Proč jsem si tuto knihu chtěla přečíst?" Odpověď je velmi jednoduchá a povrchní. Oslovila mě obálka, která zcela přesně vystihuje dnešní společnost mladých lidí (ano, do které také patřím). Navíc mi připomíná klip od Justina Biebera k písničce Love Yourself
Další otázka zní: "Co jsem od příběhu čekala?" Po zběžném přečtení anotace jsem očekávala oddechový příběh mladé dívky chodící na vysokou školu, která se chce stát spisovatelkou. Příběh chlapce, který to nemá zrovna v životě lehké. Možná jsem tušila romantiku, ale myslela jsem si, že bude v pozadí, že hlavními tématy bude vysoká škola a spisovatelství. A co jsem dostala? 


"Ti navenek nejkřiklavější lidé jsou uvnitř zároveň nejnudnější. Nic víc než učebnicová smršť nejistoty a narcizmu."


Penny je Korejka. S matkou nemá dobrý vztah, jejich role jsou obrácené - Penny se musí starat o matku, která se někdy chová jako puberťačka. Penny odjíždí na vysokou školu a zjišťuje, že není se svým přítelem šťastná. Chce se stát spisovatelkou, proto chodí na hodiny tvůrčího psaní. 

Sam musel vysokou školu ukončit a začít pracovat na plný úvazek. Měl těžkou minulost, která ho nejspíše poznamenala. Jeho matka je alkoholička a už se s ní moc nestýká. Jeho bývalá přítelkyně vypadá jako top modelka a Sam se zrovna vzpamatovává po rozchodu. Pracuje v kavárně a jeho jedinou náplní je pečení. 

Jude je Pennyina spolubydlící, Sam je jejím "strýčkem". Jude je skvělá kamarádka - je upovídaná a zábavná. Někdy dokáže lézt na nervy, ale vy jí to odpustíte. 

"Hele, užívám život a nemám čas na takové pitomosti, jako je úklid. Kromě toho každý ví, že géniové jsou nepořádní."

Nebylo žádným překvapením, že se Penny a Sam setkali. Významnou roli v tom hrála Jude. Vlastně bych si troufla říct, že to byl jediný důvod, proč se Jude v příběhu objevila. Přiznám se, že začátek knihy pro mě byl docela utrpením. Penny jsem považovala za chytrou a vyrovnanou dívku. Po prvním setkání se Samem jsem však změnila názor. Penny přišla do kavárny, Jude ji seznámila se Samem a Penny si objednala ledovou kávu. Po tomto okamžiku začala Penny uvažovat o tom, jak by se Samem tvořili úžasný pár, jak by s ním chtěla kouřit cigaretu (kterou nikdy nekouřila, ale se Samem by to bylo určitě úžasné). Přišlo jí strašně erotické jeho tetování na ruce, přitahovalo ji jeho horké podpaží a chtěla olíznout jeho poskakující se ohryzek. Po těchto informacích mi došlo, že v ruce držím romantickou knihu. Že budu číst příběh, který nevyhledávám. 

Vztah Penny a Sama se v průběhu příběhu vyvíjel, bohužel ne k lepšímu. Bylo to čím dál tím více divnější a uhozenější. Nebylo to však vše, o co v příběhu šlo, i když to bylo stěžejním tématem. Bavily mě pasáže, kdy Penny chodila na hodiny tvůrčího psaní. Líbil se mi příběh, který Penny psala. Psala o dvojici, které se narodilo miminko, ale brzy umřelo, jelikož jeho rodiče byli závislí na videohře. Ironií bylo, že se jednalo o hru, kde se starali o jiné miminko. Virtuální dítě, Anima, byla v Pennyině příběhu vypravěčem a bavilo mě o tom číst. Škoda, že tam toho nebylo více. 

Dalším tématem příběhu bylo přátelství mezi Penny a Jude. Jude byla milá dívka a skvělá spolubydlící. Problém byla Penny. Měla nízké sebevědomí a byla velmi uzavřená. Nechápala, proč by se s ní Jude chtěla kamarádit a tím ji od sebe odháněla. Jude se však nevzdávala a zůstávala milá a příjemná. V tomto případě platí rčení "pro dobrotu na žebrotu". Líbilo se mi, jak se Jude zachovala a mrzelo mě, že v příběhu nedostala více prostoru. 

Jak už jsem dříve zmínila, Penny měla komplikovaný vztah se svou matkou. Uznávám, že se v některých situacích Celeste chovala jako puberťačka, ale stále to byla Pennyina máma. A myslím si, že to mohlo dopadnout hůř. Penny na ni však byla permanentně naštvaná, nevrlá a drzá. Ocenila jsem však vývoj jejich vztahu. Na konci příběhu si spolu promluvily a všechno si vyříkaly. Byla jsem opravdu ráda, že to takhle mezi nimi dopadlo. 


"Musíš si uvědomit, že nikdo není takový, jakého ho chceš. Nemůžou ti ve všem vyhovovat nebo splňovat miliony tvých požadavků."

Tuto knihu bych doporučila čtenářkám, které mají rády prvoplánovou romantickou linkou a nevadí jim nemístné poznámky typu: "Chtěla bych mu strčit prst do díry u kalhot." Radila bych držet ruce od této knihy pryč těm, kteří čtou stejně jako já fantasy a romantiku v knihách moc nevyhledávají. 

Mary HK Choi je korejsko-americká autorka, redaktorka, televizní a tisková novinářka. Je autorkou Young Adult románu Emergency Contact (Nouzový kontakt). Napsala Marvel Comisc Lady Deadpool 1 a Šanna She-Devil

Originální název:                           Emergency Contact
Žánr:                                                 Young Adult, Dívčí romány
Vydáno:                                            2018, CooBoo
Počet stran:                                      264
Čteno:                                                11. - 17. ledna 2019
Hodnocení:                                       1,5 hvězdičky


Za knihu děkuji nakladatelství ALBATROSMEDIA, knihu si můžete koupit zde
07. 01. 2019

Jozef Karika | Tma


Sám a zcela slepý v promrzlé horské chatě! 
Kdo zabije dřív - tajemný vrah, nebo krutý mráz?
Tma, mráz, hlad... a smrt!

Už po přečtení těchto tří řádků mi přeběhl mráz po zádech. Při čtení této knihy jsem měla strach i sama o sebe, zatajovala jsem dech a modlila se, aby vše dobře dopadlo.

"Každá myšlenka hýřila barvami, jenomže neskrývaly sladkou chuť, ale olověnou pachuť strachu. Každá myšlenka byla jako instantní dávka hrůzy zabalená v křiklavém papírku. Stačí si vytáhnout."

Příběh vypráví o muži, televizním scénáristovi, který si po třech letech manželství potřebuje od své manželky odpočinout. Už půl roku je jejich vztah peklo. Hádají se kvůli maličkostem a nemohou se vystát, ale o rozvodu nepadlo ani slovo. Proto se náš nepojmenovaný hlavní hrdina rozhodne, že se na týden odklidí do srubu v horách na severním okraji Malé Fatry. 

Ideální situace se však zkomplikuje. Ráda bych ještě podotkla, že se vše odehrává okolo Vánoc, což je ještě smutnější. Hlavní hrdina oslepne a ocitá se ve tmě. Představte si tu situaci: Jste úplně sami v chatě, kde není signál, takže si nemůžete zavolat, a navíc máte smart phone, takže ani nevíte, co mačkáte. Mohli byste vylézt z chaty ven a volat o pomoc, jenže široko daleko není žádná civilizace, ani jiná chata, takže by to bylo zcela zbytečné a ještě k všemu byste nemuseli najít cestu zpět do chaty, a tudíž byste venku umrzli, protože na horách je pěkná zima. Nevím jak vy, ale já bych se zbláznila. 

"Naděje se řítila jako naplno rozjetý rychlík, jen co jsem ji vypravil na koleje, nedala se zastavit."

Náš hlavní hrdina neztrácí hlavu, ale spíše rozum. Aby se necítil tak sám, nahrává si svůj hlas na diktafon a představuje si, že s ním mluví diktafon sám, že je to jeho přítel. V příběhu se začne objevoval záhadná postava, která chce našeho hrdinu zabít. Situace se začíná čím dál více vyhrocovat. Cítíte napětí a strach. Bojíte se otočit stránku, protože stejně jako hrdina, ani vy nevíte, co přijde dál. Dokonce se začínáte modlit, aby to už skončilo, aby vše dobře dopadlo. Těmito pocity soucítíte s hlavní postavou, ale zaručeně se nemůžou vyrovnat tomu, co musí cítit on. 

"Pokud ti někdo tvrdí, že umrznutí je příjemná smrt, nevěř mu. Cítíš chlad, prsty, palce, uši i nos máš jako v mlýnku na maso. Zabodávají se do tebe stovky, tisíce jehliček. Cítíš bolest, požírá tě mráz a žvýká tě zaživa, ale ty zůstáváš apatický."

Nechci vám tu vyprávět, co všechno se v příběhu stalo. To si musíte (alespoň byste měli!) přečíst sami. Nejvíce na knize oceňuji autorův styl psaní, jak krásně si umí pohrát s jazykem a užívá neobyčejná přirovnání. Karika není nadarmo označován za mistra strachu a napětí. Jeho styl je velmi čtivý, písmena vám ubíhají pod očima a vy nemůžete přestat číst. Zcela se ponoříte do příběhu a soucítíte s hlavní postavou, až tak dobře umí vyjádřit pocity strachu a bezmoci. I když je situace vyhrocená, autor do textu vloží nějakou vtipnou hlášku, kterou vás rozesměje a uklidní. A hned potom se situaci opět vyhrotí a vy nechápete, jak jste se mohli vůbec zasmát! V knize se také objevují sprostá slova, čehož já nejsem zastáncem. Já sama nemluvím sprostě a u dívek mi to přijde nepřirozené a nevhodné. Ale musím uznat, že k tomuto příběhu se to docela hodilo. Samozřejmě bych se bez nich obešla, ale nebili do očí. 

Ještě bych se však chtěla vyjádřit ke konci, který jsem rozhodně nečekala. Na začátku příběhu jsem si říkala, jak jsem chytrá, když mi věci docházejí dříve, než hlavní postavě a malovala jsem si happy-end. Ale všechno bylo úplně jinak. A takovéto rozuzlení situace jsem opravdu nečekala! V některých místech mi přijde trochu nemožné a nereálné, ale rozhodně bylo originální. A co se úplného závěru týče, tak takhle jsem si ho nepředstavovala...

"Zmítaly mnou horečka i zimnice, střídaly se jako dvě jedovaté milenky."

Tuto knihu bych chtěla doporučit všem, kteří mají rádi thrillery. Všem, kteří se rádi bojí a lekají. Chtěla bych však upozornit, že příběh není pro křehké povahy. V příběhu se vyskytují dost drsné scénky, které jsou opravdu detailně popsané. 

"Vážně, láska dělá lidi mladšími, dokonce dvakrát - poprvé, když se zamiluješ, podruhé, když se od objektu své zamilovanosti po několika letech odloučíš. Zahnal jsem ty myšlenky, protože by mě mohly přivést zpátky k Natálii, a to jsem nechtěl - proč si kazit den."

Slovenský spisovatel Jozef Karika pracoval jako redaktor v televizi. Je držitelem Ceny Béla za nejlepší hororovou povídku a několika dalších novinářských i literárních ocenění. Debutoval knihou Zóny tieňa (2005). V roce 2010 mu vyšla kniha V tieni mafie (česky Ve stínu mafie Knižní klub 2011), která se stala bestsellerem nejen na Slovensku, ale i v České republice. V roce 2014 vydal svůj první mysteriózní thriller Strach (česky Argo 2016) a v roce 2015 pak thrillery Tma a Čierna hra: Vláda mafie




Název:                                            Tma
Autor:                                             Jozef Karika 
Žánr:                                               Literatura slovenská, Thrillery
Vydáno:                                          2018, Argo
1. vydání originálu:                      2015
Čteno:                                             16. - 22. 12. 2018
Hodnocení:                                   4,5 hvězdičky



Za poskytnutí knihy děkuji knihkupectví Kosmas - zakoupit ji můžete zde
02. 01. 2019

Nejlepší přečtené knihy v roce 2018


Rok 2018 skončil, což pro nikoho není jistě novinka. Zabrouzdala jsem ve svých přečtených knihách na Goodreads a vybrala všechny, kterým jsem dala 5 hvězdiček. 

Komiksy

Robert Kirkman - Živí mrtví: Staré dobré časy (2009)
Velmi nedávno jsem přečetla komiks Živí mrtví: Staré dobré časy. Podle tohoto komiksu je natočený seriál The Walking Dead. Na seriál jsem nikdy nekoukala, ale po prolistování komiksu v knihovně mě zaujal a odnesla jsem si ho domů. Ilustrace jsou černobílé a hodně propracované. Nejvíce se mi líbilo vyobrazení strachu. Příběh vypráví o skupině lidí, která se snaží přežít. Je o lásce a přátelství. O strachu a beznaději. O zombie a smrti. U nás zatím vyšlo 27 dílů, další se chystají na tento rok a já se do této komiksové série ráda pustím! 

Brian Edmund Posehn - Deadpool 1: Mrtví prezidenti (2016)
Fanouškové Marvel univerza jistě dobře znají černočerveného padoucha, který hází jeden vtip za druhým. Deadpoola. V této komiksové předloze se setkáváme i s dalšími postavami, jako je například Doctor Strange. Ilustrace jsou krásně barevné, postavy mají dokonce odlišnou barvu bublin a písma, abychom jejich promluvy lépe odlišili. Příběh není kdo ví jak převratný, ale nechybí mu vtipnost a originalita. Mám přečtený i další díl, který ovšem nebyl tak dobrý jako tento. Vyšlo u nás 6 dílů a sedmý vyjde letos. 

Roger Stern - Captain America (2016)
Tento komiks jsem pořídila za přijatelnou slevu, když tuto edici prodávali v papírnictvích. Vydání má pevné desky a na hřbetu má znak a číslo. Když posbíráte celou sérii, která čítá 62 knih, vyjde vám obrázek. Captain America patří mezi mé nejoblíbenější hrdiny a ráda jsem si jeho příběh tímto čtením připomněla. Ilustrace jsou barevné, i když musím přiznat, že u Deadpoola se mi líbily více. U tohoto komiksu se mi zase více líbil příběh. Captain America je úctyhodná osobnost. Ráda bych měla jednou celou sérii Nejmocnější hrdinové Marvelu doma. 

Re-reading

Richelle Mead - Vampýrská akademie (2010)
Na začátku roku 2018 jsem se rozhodla, že si domů pořídím celou sérii Vampýrské akademie a přečtu si ji znovu, jelikož se jedná o mou oblíbenou sérii od mé oblíbené autorky. Mezi mé oblíbené díly patří zrovna tyto. Samozřejmě mě baví všechny díly, ale tyto jsem si nejvíce užila. Vím, že má VA své mouchy, ale stejně je to má srdcovka. Akční příběh Rose Hathaway a Dimitriho Belikova. Vampýři, strážci, láska, přátelství, humor a smrt. Je pravda, že kdybych se sérii přečetla poprvé teď, asi by mě tolik neoslovila. Proto jsem ráda, že jsem ji četla ještě na základní škole a tím se zamilovala do autorčiny tvorby. 


J. K. Rowling - Harry Potter and the Prisoner of Azkaban 
Rok bez Harryho Pottera? Nepředstavitelné a nemožné. Rozhodla jsem si však pořídit si toto nádherné anglické vydání a číst HP v angličtině. Sice nerozumím každému slovu, ale jelikož příběh znám, dá se vše domyslet. Navíc si čtením procvičuji angličtinu a učím se nová slovíčka. Chtěla jsem přečíst celou sérii, ale stihla jsem jen 2., 3. a 4. díl, z nichž je tento můj nejoblíbenější a také má snad tu nejhezčí obálku. Příběh určitě nemusím zmiňovat, jen bych chtěla čtení HP v angličtině doporučit všem začínajícím čtenářům v aj a HP fanouškům. 

Young Adult Sci-fi

Claudia Gray - A Million Worlds With You
Autorka Claudia Gray byla (pořád mám nutkání psát letos) v roce 2018 na Humbooku se svou sérií Ohnivák. O autorce jsem nevěděla vůbec nic, o knize Tisíc kousků tebe jsem něco málo slyšela. Přišla mi a já se do ní pustila bez jakýchkoli očekávání a po dočtení jsem byla hodně nadšená. Cestování mezi dimenzemi pro mě bylo novým tématem a dokonce mi ani nevadila romantika v příběhu. Po dočtení druhého dílu, který jsem jako ambasadorka dostala jako reading copy jsem si okamžitě koupila třetí díl v angličtině a nemohla se dočkat, až se do příběhu pustím. Osobně ho musím ohodnotit jako nejlepší díl trilogie. Hltala jsem každou stránku a to, jak autorka příběh ukončila, mě ani ve snu nenapadlo a strašně se mi to líbilo. Prosím vás, přečtěte si tuhle sérii! Třetí díl u nás vyjde u únoru pod názvem Milion světů s tebou, takže máte dost času na to, abyste si přečetli předchozí dva, jestli jste tak už neučinili. 

Young Adult LGBT

Becky Albertalli - Probuzení Simona Spiera (2017)
Na tuto knihu jsem slyšela samou chválu, a tak jsem si ji musela také přečíst. Jedná se o příběh chlapce na střední škole, který je gay, a nikdo to o něm neví. Jednoho dne si začne psát s jiným chlapcem přes soc. sítě a zamiluje se do něj. Ani jeden neví, kdo ten druhý je. Postupně se poznávají a jejich vztah je upřímný a reálný. Samozřejmě nastanou nějaké komplikace, ale vše dobře dopadne. Tento příběh mě ohromil a dojal. Všímavější čtenáři jistě uhodli Blueovu identitu, ale já jsem se nemohla více splést. Každopádně... film jsem ještě neviděla a upřímně se toho bojím. Nicméně, detaily z knihy jsem už zapomněla, tak bych to možná mohla zkusit. U Yoli vyšla kniha znovu s filmovou obálkou a z mnou nepochopitelného důvodu změnili název na "Love, Simon" nebo něco takového. Já už jsem si myslela, že je to další díl. Ale druhý díl nese název "Leah on the Offbeat" a snad u nás také brzy vyjde. 

Young Adult Fantasy

Alice Broadway - Ink. Tajemství kůže (2018)
S touto knihou se na instagramu roztrhl pytel. Četl ji snad každý a já nemohla chybět. Na databázi knih má hodnocení 76% a je pravda, že jsem na ni četla i negativní recenze, ale mně naprosto očarovala. Už jen ta nádherná obálka vás praští do očí, uhrane vás a vy si musíte alespoň pokochat, když už knihu nechcete číst. Navíc ještě obsahuje mapu, což je další plus. Svět mi přišel originální, postavy jsem si oblíbila a příběh se naprosto skvěle četl, takže jsem nemohla hodnotit jinak než plným počtem. Dystopický svět se točil okolo tetování, svět byl hodně propracovaný a měl své vlastní pověsti. Závěr byl hodně překvapující a nemůžu se dočkat, až se pustím do dalšího dílu, který vyšel poměrně nedávno. 

Petra Stehláková - Naslouchač (2016), Faja (2017)
Petra Stehlíková byla další autorkou účastnící se Humbook festivalu 2018. Musím přiznat, že jsem o jejích knihách vůbec neslyšela. Po nadšených odezvách ostatních ambasadorek jsem se pustila do Naslouchače a nemohla jsem být více překvapená. K českým autorům jsem bývala vždy skeptická, ale Petra mi ukázala, že to byla chyba. Naprosto promyšlený dystopický svět s mladou hlavní hrdinkou, která se vydává za chlapce. Příběh se odehrává v Amárii, kde naslouchači zpracovávají nerost zvaný sklenit. Historie/dějepis mě nikdy moc nezajímal/a, ale číst o minulosti tohoto světa mě náramně bavilo. Autorka si dokonce vymyslela vlastní nová slova, která jí zapadají do příběhu a na konci knihy se nachází slovník. Příběh je strhující, akční a napínavý. Jedním z mnoha výhod pro mě byla absence romantické linky. V tomto příběhu hrála více roli rodinná láska a přátelství, loajalita. Tyhle dvě knihy jsou #mustread!!!!

Alžběta Bílková - Z kouře a kamene (2018)
První kniha, kterou jsem obdržela jako ambasadorka Humbooku. Alžběta Bílková vyhrála první místo soutěže Hvězda inkoustu a rozhodně si ho zasloužila. S odstupem času a po přečtení si ostatních recenzí musím uznat, že kniha není bez chyby (ale kdo nebo co ano, že?), ale hodnotím podle okamžiku, kdy jsem knihu četla. Ze začátku jsem se do příběhu nemohla dostat, protože byl stále takový zamlžený, což nasvědčuje i název světa - Šerosvět. Po pár stránkách se ale vše vyjasnilo a já se mohla naplno ponořit do příběhu. Alžběta má skvělý a čtivý styl psaní. S hlavní postavou, Carys, jsem se sice neztotožnila, ale byla mi sympatická. Líbilo se mi, že nedokázala vše lusknutím prstu, ale musela pro to něco udělat. Závěr byl lehce předvídatelný, ale i tak jsem po dočtení prahla po pokračování, které doufám přijde. S Alžbětou jsem se setkala osobně a je to velmi sympatická mladá žena. Poprvé jsem ji viděla na Humbook Stagei na Světě knihy, kde povídala o své knize. Podruhé jsem ji potkala na autorském čtení Anny Musilové a Thea Addaira, kde jsem si s Alžbětou povídala o knihách a bylo to moc fajn. Těším se na další autorčinu tvorbu. 

Klasika

Karel Čapek - Hordubal, Povětroň a Obyčejný život (2016)
Mým knižním předsevzetím bylo přečíst každý měsíc jednu klasiku. Bohužel jsem to nedodržela, ale nějaké ty klasické příběhy jsem si přeci jen přečetla. Nejlepší z nich byl tento soubor 3 příběhů, které mezi sebou nemají spojitost. Karel Čapek je mým oblíbeným českým autorem a postupně bych si chtěla přečíst všechnu jeho tvorbu. Tuším, že poprvé vyšla tato trilogie v roce 1956, ale téma příběhů je stále aktuální - strach z osamělosti, potřeba lásky a touha po něčem, co nás přesahuje. Každý příběh je svým způsobem specifický a nedokáži říct, který se mi líbil nejvíce. Také jsem o této trilogii četla, že se jedná o vrchol autorovy tvorby. Čapkův styl psaní se mi velice líbí, dokáže si hrát s českým jazykem. Jestli vás baví klasika, rozhodně sáhněte po této knize. 

A to je vše. Představila jsem vám 14 knih, které jsem hodnotila v roce 2018 pěti hvězdičkami. Za nejlepší knihu 2018 považuji Naslouchače, v těsném závěsu je pak Faja a 3. díl série Ohnivák. 

Jaká byla vaše nejlepší kniha roku 2018? 
28. 12. 2018

Jaroslav Foglar | Chata v Jezerní kotlině


"Nechť srdce naše v bratrství se spojí a cesty nic zlého nezkříží a nerozdvojí. To si slibujeme, to si slibujeme!"


Dobrodružný příběh o velkém chlapeckém přátelství. Celý život Pavla Zemana se změní po smrti jeho otce, slavného boxera. Spolu s maminkou se odstěhuje do malého města, do Spálených mlýnů. Začne chodit do nové školy, kde nikoho nezná. Bohužel se nesetkává se vřelým přijetím od spolužáků, a proto se cítí v novém prostředí sám. Bloudí po městě, až narazí na opuštěnou kotlinu s jezírkem, kam začne chodit pravidelně. Jednoho dne na svém tajném místě narazí na Ludvu, který s ním chodí do třídy. A tím začíná velké přátelství v Jezerní kotlině, jak si chlapci kotlinu sami pojmenovali. 

Pavel Zeman je syn zesnulého boxera. Otec si představoval, že jeho syn půjde v jeho šlépějích, proto umí Pavel boxovat a má atletickou postavu a celkově je hodně sportovně založený. Krom toho je to úplně obyčejný chlapec, který ovšem hledá přítele. Ludva je velmi vyspělý a chytrý chlapec. Má vytříbenou slovní zásobu a dokonce píše i vlastní knihu. Nese název "Zavřená kniha", která byla založena v knize Chata v Jezerní kotlině. Je to příběh o indiánech, na který si chlapci občas hrají. Chlapci se i přes své rozdílnosti spřátelí a zpečetí své přátelství indiánskou přísahou. 

"Co s nimi ale pro pět ran do hlavy a jednu do hřbetu budeme dělat?"

Tato kniha byla poprvé vydána v roce 1939 v nakladatelství Olympia. Tento rok se nakladatelství Albatros Media rozhodlo knihy Jaroslava Foglara vydat v novém kabátě, s aktualizovaným jazykem a s krásnými ilustracemi. Knihu Chata v Jezerní kotlině ilustroval Pavel Čech a všechny ilustrace jsou nádherné. Některé jsou na dvoustraně a jsou krásně barevné, jiné zabírají jen půl stránky a jsou jednobarevné. Nádherně dokreslují příběh. 

Jak už jsem psala, i jazyk byl aktualizován, aby se dětem příběh lépe četl. Ovšem oslovení "hoši" v příběhu zůstalo, což je pro autora typické. Co mi přišlo nepřirozené, bylo vyjadřování chlapců. V knize nebyl uveden jejich věk, ale řekla bych, že jim mohlo být něco mezi deseti až třinácti lety. V tomto věku hovořili chlapci velmi spisovně a kultivovaně jako dospělí, což mi přišlo trochu nucené a nepřirozené. 

"Stiskl mu silně ruku. Chvíli stáli a hleděli si navzájem poctivě do očí, muž a chlapec, každý se svými starostmi, tak odlišnými od starostí druhého. Ale v té chvilce si rozuměli."

Naopak oceňuji apelování na dětskou morálku. V knize bylo nejednou zmíněno, že si chlapci musí udělat úkoly, učit se a připravit se na druhý den do školy. Pavel před maminkou nic netajil, se vším se jí svěřil a vždycky věděla, kam její syn šel. Na druhou stranu mě docela udivilo, když se chlapci rozhodli, že celé prázdniny stráví v Jezerní kotlině a jejich rodiče vlastně vůbec nevěděli, kde se toto místo nachází. Ani jednou je nepřišli zkontrolovat, ani jednou chlapci nemuseli přijít domů. Sami si chodili nakoupit, sami si postavili chatku z bedýnek a sami si vařili na kamnech. 

Toto své rozhořčení jsem sdílela na instagramu, kde mi přicházely odpovědi, že tyto věci byly v době, kdy kniha vyšla, úplně běžné. Je pravda, že jsem si představovala dnešní chlapce a vlastně i sebe, jak bych takové věci v tomto věku zvládla. Líbí se mi pomyšlení, že bych ve svých 13 letech postavila chatku, kde bych strávila celé prázdniny se svou kamarádkou. Ale stejně mi nejde do hlavy, že se o ně rodiče nebáli. 

"Nikdy mezi nimi nepadlo jediné zlé nebo neslušné slovo. Chovali se k sobě opravdu rytířsky, tak, jak by spolu měli jednat všichni hoši na světě."

Příběh celkově hodnotím jako velmi kladný. Více bych si ho užila, kdybych byla ve stejném věku jako hlavní postavy, ale i tak jsem si čtení užila a ráda jsem zavzpomínala na své dětství na skautských táborech. Bylo by super, kdyby takhle vypadalo dětství každého dítěte. Moc se mi líbilo přátelství mezi chlapci, které bylo zcela upřímné. Žádný z nich nevyužíval toho druhého, o vše se dělili a oba přikládali ruku k dílu. Přesně takhle by se k sobě měli chovat všichni. I mezi chlapci to jednu chvíli trochu skřípalo a přestali se bavit, ale změna názorů a priorit k pubertě patří. Jak to u pravého přátelství bývá, dali se zase dohromady. 

Knihu bych doporučila mladším čtenářům, kteří mají rádi dobrodružné příběhy, přátelství, napětí a nebojí se. 


Jaroslav Foglar. Spisovatel, šéfredaktor časopisů Mladý hlasatel, Junák a Vpřed, významný metodik, dlouholetý skautský vůdce 2. oddílu Praha. Své zkušenosti, nápady a programové tipy nabízel ostatním prostřednictvím časopisů a později knih na pomezí příběhu a metodické příručky, jako byly Kronika Ztracené stopy či Náš oddíl. První povídka Vítězství mu vyšla ve Skautu Junáku již v prosinci 1923. O deset let později ve stejnojmenném časopise publikoval na pokračování román Boj o první místo. A pak v rychlém sledu následovali Hoši od Bobří řeky, Přístav volá a dvě desítky dalších. Ty se spolu s mnoha povídkami a komiksy v čele s Rychlými šípy staly nejpodstatnější četbou pro několik generací mladých lidí. Jeho odkaz včetně autorských práv spravuje Skautská nadace Jaroslava Foglara.

Autor:                             Jaroslav Foglar
Žánr:                               Dobrodružné, Literatura česká
Vydáno:                          2018, Albatros
1. vydání originálu:      1939
Počet stran:                   240 stran
Ilustrace:                        Pavel Čech
Čteno:                              6. - 16. prosince 2018
Hodnocení:                    4 hvězdičky


Zakoupením této knihy podporujete výchovu dětí a mládeže v duchu skautských ideálů prostřednictvím Skautské nadace Jaroslava Foglara (www.skautskanadace.cz). 

Za knihu děkuji nakladatelství Albatros Media. Můžete ji zakoupit ZDE


27. 12. 2018

Marie Doležalová | Jeden kopeček šmoulový


"Život není to, co jsme si původně představovali. Spíš je to všechna ta improvizace okolo."


Devadesátá léta. Období, do kterého jsem se narodila, ale zase tak moc si ho nevybavuji. Proto jsem si chtěla přečíst knihu od Marie Doležalové - Jeden kopeček šmoulový. Kniha je rozdělena na čtyři části (Trutnov, Karviná, Sezemice a život). V každé části nám Maruška popisuje příběhy z jiného prostředí. 

V první části, Trutnov, nám vypráví své dětství na sídlišti, jak se poznali její rodiče a vtipné historky o lyžování. V druhé části, Karviná, nám vypráví o dědečkovi a babičce z matčiny strany. Příběhy z dětství a jak se prarodiče seznámili v kadeřnictví. Ve třetí části, Sezemice, nám vypráví o prarodičích z otcovi strany. O kapustičce v polévce, kterou nikdo neměl rád. O kolotočích, na které je děda nechtěl brát, ale nakonec ho vždycky přemluvili. I v této části nesmělo chybět seznámení prarodičů. V poslední části, život, už vypráví náhodné příběhy, které se nikam nevešly. O pejskovi, ohňostroji a Vánocích. 

"Když máte ve svém srdci nějakou touhu, vždycky za ní jděte. Ano, tohle nás učí každý druhý hollywoodský film. Ale život ve městě plném lyžařů mě naučil jinou důležitou věc. Když ve svém srdci nějakou touhu nemáte, tak za ní určitě nechoďte. Určitě vám to nepůjde. Nebude na to mít trpělivost."

Určitě jste už na knihu narazili v knihkupectví. A jestli ne, tak se po ní podívejte. Je to devadesátkový skvost! Marie Doležalová má úžasný talent dostat své myšlenky a vzpomínky na papír tak, že se naprosto ponoříte do příběhu a přijde vám, že jste ho prožívali spolu s ní. Je naprosto úžasný člověk, který má v hlavě pořádek, má smysluplný žebříček hodnot a krásné vzpomínky na své blízké, o které se s námi podělila. V knize najdeme mnoho hlubokých myšlenek, nad kterými jsem se pozastavovala a přemýšlela. Maruška si uvědomuje, jak je rodina důležitá a apeluje na nás, abychom si svých blízkých vážili. Z jejích slov a příhod sálá láska. 

Slova jsou důležitá, ale kniha by nebyla úplná bez šikovné Elišky Podzimkové, která se postarala o vizuální stránku knihy. Už jen samotný kabátek je naprosto originální a nádherný. A co teprve uvnitř. Nádherné ilustrace a obrázky, které jsou typické pro devadesátkové období. Není to kýčovité, je to naprosto geniální! Nemůžu přestat listovat knihou a kochat se tou nádherou. Na obrázcích jsou staré předměty jako film, kružítko, žvýkačky, špekáčky, brýle a staré obrazy. Některé věci si vybavuji, ale jiné zase obdivuji. 

"Stačí jeden jediný týden, a máma, která je tak samozřejmá jako seriál v televizi a tak normální jako prostě mámy jsou, je najednou tak hrozně daleko a člověk si tajně v duchu přeje, aby byla blízko."

Neřekla bych, že je kniha jen pro ty, co vyrůstali v devadesátých letech. Já jsem například žila jen tři roky v tomto období a i přes to jsem si čtení této knihy užila. Nicméně, mladší čtenáři by z četby nemuseli nic mít. Proto bych tuto knihu doporučila čtenářům, kteří se chtějí o této době dozvědět něco víc. Jak lidé žili a jak se měli. Jak se k sobě chovali a v jakých podmínkách vyrůstali. Nejedná se o žádný historický dokument, ale o krásné příběhy vyprávěné mladou dívkou. Kniha ve mně zanechala nostalgii a chuť se do dětských let vrátit. Děkuji, Maruško! 

"My dospělí často žijeme tak, že čekáme na něco, co nás udělá šťastnými. Netrpělivě vyhlížíme svůj cíl, spěcháme za ním den za dnem a nakonec si vůbec nevšimneme, že už se to všechno stalo. Pořád jsme něco tak usilovně vyhlíželi, že jsme si nestihli všímat toho, co se doopravdy dělo."

Marie Doležalová je česká herečka a blogerka.
Psala blog Kafe a cigárko o životě herečky, který získal Literu za blog roku v rámci cen Magnesia Litera 2015. Na podzim roku 2015 vyšel blog knižně, o rok později vyšel i jako audiokniha, načetla jej sama herečka. V roce 2017 se dočkal seriálového zpracování. Napsala také několik textů pro časopis Reportér.
 



"Štěstí totiž není nikdy vidět úplně zblízka. Když se na něj díváte moc upřeně, nikdy ho neuvidíte. Tváří se jako něco běžného, co je zadarmo a nemá to žádnou cenu. Teprve z nadhledu a odstupu vidíte, jak moc umí obyčejné chvíle zářit a kolik znamenají. Dotek milované ruky, společná večeře, slunce, vůně, legrace, šeptání, mlčení, hudba, hvězdy, spánek a smích."

Autorka:                Marie Doležalová
Žánr:                      Pro ženy
Vydáno:                 2018, Motto
Počet stran:          192 stran
Čteno:                    2. - 6. prosince 2018
Mé hodnocení:     4 hvězdičky


Za poskytnutí knihy děkuji nakladatelství Albatros Media a můžete ji pořídit ZDE! 


"Naše děti budou mít na kabelovce tisíc programů, my jsme měli čtyři, naši rodiče jeden, babičky žádný a prababičky měly večer k povídání s celou rodinou. Každá doba má něco. Každá je úplně jiná. Ale všechny jsou zároveň něčím nesmírně podobné. Tím, jak se rodiče vždycky budou snažit udělat svým dětem přesně takové dětství, jaké si sami přáli, a také tím, s jakým obdivem se děti vždycky budou dívat na své rodiče. S dětskou láskou, která má obrovské oči. S obdivem, který nikde nezačíná a nikde nekončí. 
07. 12. 2018

#Kreativní lelkování


"Odborník je člověk, jenž ve velmi malé oblasti udělal všechny chyby, jenž je možné se dopustit." - Niels Bohr


Co očekávat od knihy s názvem Kreativní lelkování? Já jsem čekala, že se dozvím něco o tom, jak si zdobit diář. Dostanu například informace kde a co kupovat a jak správně "ladit". Od knihy jsem však dostala trochu něco jiného, ale i tak jsem nebyla zklamaná! 

Kniha je rozdělena na čtyři části: 
  • efektivní prokrastinace
  • plánuj
  • škrtej
  • čmárej
Část o prokrastinaci jsem nečekala, ale příjemně mě překvapila. Autorka totiž na prokrastinaci nepohlíží jako na negativní věc jako většina lidí a vědců a to se mi líbí! 

"To, k čemu se uchylujeme v době naší prokrastinace, je vlastně činnost, která je pro nás ta pravá, přirozená a taková, která nám nejen dobře půjde, ale taky nás bude neskutečně bavit." - Vendula Zajícová

Vendula zmiňuje, že můžeme při prokrastinaci udělat velký kus práce. Samozřejmě záleží na tom, čím zrovna prokrastinujeme. Ale u této činnosti můžeme přijít na různé myšlenky, které nás zavedou dál. Úkolem je naučit se prokrastinovat efektivně a o tom jsou další části knihy. 


Druhá část s názvem plánuj nám ukazuje, jak účinně a efektivně vést náš diář. Co vše nám plánování ulehčuje a umožňuje. Autorka nám nabízí 3krokový systém plánování, ve kterém si rozvrhneme náš čas tak, abychom stihli vše potřebné a ještě měli čas na své koníčky. Není to tedy jen o diáři, ale o našem životě.  Také nám radí, jaký typ diáře si zvolit tak, abychom měli přesně ten, který nám vyhovuje. Dále se nacházejí typy pro vedení Bullet Journalu - s čím začít a co vše zahrnout. Na závěr této části můžeme nahlédnout do autorčina diáře a inspirovat se jejím zdobením pomocí samolepek a washi pásek. 


Další část nese název škrtej, kde nám autorka na začátku nabízí 7 vychytaných triků, jak mít daleko víc času. No kdo by nechtěl mít den delší než 24h? :D Další kapitolou jsou TO-DO listy, které zná snad každý. Snižují naši neefektivitu, zvyšují koncentraci a šetří energii. Tato kapitola mě opravdu bavila, protože to-do listy si dělám a baví mě, jak autorka zmiňuje, škrtání úkolů, které už jsem splnila, což mě naplňuje pocitem, že nejsem až tak marná :D 


Poslední částí je čmárej. Tato část pro mě byla velkou inspirací, jelikož nejsem moc kreativně zručná a neumím kreslit. Autorka nám nabízí kupu prvků, které můžeme zavést ve svém diáři a tím si ho do-vyzdobit. Jsou to jednoduché obrázky jako třeba šipky, bubliny a drobné obrázky, které bych mohla také zvládnout. A v poslední řadě je řeč o krasopísmu, které bych se tak moc chtěla naučit. Já stejně jako autorka preferuji psaní rukou a krasopísmo je vážně krásné, což už je zřejmé z názvu, že?

Po přečtení této knihy jsem byla plná inspirace a měla jsem chuť sáhnout po diáři a zdobit ho hodiny. Bohužel nemám tolik vymožeností, které bych k tomu potřebovala. Proto si plánuji navštívit papírnictví, kde koupím různé samolepky, washi pásky a všechno možné. Za poslední rok jsem si oblíbila zdobení svého diáře a musím uznat, že je pak plnění úkolů jednodušší. Obzvláště s to-do listy. 

Knihu bych ráda doporučila všem, kteří se zajímají o zdobení svých diářů a nejsou v tom ještě tolik zběhlí. 

Za poskytnutí knihy děkuji Albatros Media. Koupit ji můžete zde 
02. 12. 2018

Holly Black | The Cruel Prince


„There´s always something to lose. “


Na knihu Krutý princ jsem viděla mnoho rozporuplných názorů. V podstatě jsou dva tábory: na jedné straně jsou ti, kterým přišla kniha napsaná pro lidi ze Zmijozelu a na druhém ostrově jsou lidi, kterým se kniha i přesto líbila. Moje drahá Maky z endlessbibliophile patří k prvnímu táboru. Jelikož mám na většinu knih stejný názor jako ona, do čtení jsem se pouštěla s tím, že se mi kniha asi nebude líbit.

Po přečtení prvních stran jsem však zjistila, že to bude nejspíš obráceně a že na tuto knihu budeme mít rozdílné názory. Nicméně musím s Maky souhlasit s tím, že je příběh jako šitý pro Zmijozeláky. Což já vůbec nejsem (proud Ravenclaw). Ale! Příběh oceňuji pro jeho originalitu.

„I am done with being weak. I am done with being good. I think I am going to be something else. “
Ocitáme se v Elfhame, Zemi víl pod kopcem. Mé první setkání s vílím světem a musím přiznat, že jsem byla hodně překvapená. Považovala jsem víly za křehká stvoření, která by se rozdala pro štěstí ostatních. Opak byl pravdou. Víly v této knize byly chamtivé, sobecké a kruté. Zářným příkladem byl princ Cardan, který doslova šikanoval lidské dívky během vyučovací hodiny a učitel tomu ještě přihlížel. Nad tím jsem kroutila hlavou a nechápala.




Pojďme se tedy podívat na postavy, když jsem se o nich zmínila. Hlavními postavami jsou dvojčata Jude a Taryn, která jsou naprosto odlišná. Jsou smrtelnice, které žijí ve vílí říši. Přestože byly do světa víl uneseny, líbí se jim a nechtějí zpátky do lidského světa. Taryn se touží zamilovat, Jude se chce stát rytířkou. Taryn je ukázněná, slušná, milá a usměvavá. Jude je tvrdohlavá, bojovná, výřečná a soběstačná. Ze začátku knihy jsem si oblíbila Taryn, ale Jude se mi začínala líbit čím dál tím víc, až to dospělo do bodu, kdy se stala mou oblíbenou dívčí postavou.

„No matter how careful I am, eventually I´ll make another misstep. I am weak. I am fragile. I am mortal.”

Na celém příběhu se mi líbí jeho autentičnost. Samozřejmě pomineme-li, že je to fantasy svět, který je zcela vymyšlený. Zamlouvalo se mi, že svět nebyl ničím přikrášlen, aby v něm chtěl žít každý. Postavy a jejich činy nebyly vykonány s vůlí boží, ale byly někdy sobecké, podlé a kruté. Hlavní postava, Jude, nebyla dokonalá ve všem, co udělala. Právě naopak. Mohli jsme být svědky jejího ponížení a opakovaného selhání. Jude se však nevzdala, pokaždé se znovu postavila na nohy, zatnula zuby a bojovala dál. Nemohla se spolehnout na nikoho blízkého, byla na vše sama a nakonec… to zjistíte sami.

„Love is a noble cause. How can anything done in the service of a noble cause be wrong? “

https://cz.pinterest.com/pin/258957047309577604/
Další věcí, která se mi na příběhu líbila, bylo minimální množství milostné zápletky. Kniha se řadí do Young Adult, tudíž láska nemohla chybět, ale bylo jí tam přiměřené množství. Nicméně nebyla to láska kýčovitá, ale… živelná, dalo by se říct. Tak trochu zvrácená, ale k příběhu se ideálně hodila.

Celkově vztahy mezi postavami jsou důležitým tématem příběhu. Postupně se vyvíjejí a mění. Největší změnou je asi… chtěla jsem napsat vztah mezi Jude a Taryn, ale ono je těch velkých proměn ve vztazích opravdu hodně, ale to by byly spoilery a ty přeci nikdo nemá rád.

„A spy. A sneak. A liar and a thief. Of course that´s what he thinks of me, of mortals. Of course that´s what he thinks I am good for. “

Nemůžu říct, že by to byla nejlepší kniha, kterou jsem tento rok přečetla. Ale rozhodně se řadí mezi nejlepší desítku, i když jsem nedala plné hodnocení. Pět hvězdiček si šetřím na další díl.

„You´re like a story that hasn´t happened yet. I want to see what you will do. I want to be part of the unfolding of the tale. “
Holly Black je jednou z nejúspěšnějších amerických autorek příběhů pro děti a mládež. Její knihy si svým smyslem pro fantazii a tajemno získaly nejen uznání kritiky, ale především oblibu u čtenářů v mnoha zemích celého světa. V češtině vyšla například populární pětidílná série Kronika rodu Spiderwicků a ilustrovaný průvodce Arthur Spiderwick: Klíč k určování kouzelných tvorů ve světě kolem nás, na nichž spolupracovala se spisovatelem a výtvarníkem Tonym DiTerlizzim, nebo román Daň peklu. Momentálně žije spisovatelka s manželem a synem v Amherstu ve státě Massachusetts.

„Nice things don´t happen in storybooks. Or when they do happen, something bad happens next. Because otherwise the story would be boring, and no one would read it. “


Autorka:                              Holly Black
Série:                                   Krutý princ
Díl:                                       1.
Žánr:                                    Fantasy, Young Adult
Vydáno:                              2018, CooBoo
Počet stran:                       420 stran
Hodnocení:                       4 hvězdičky
Čteno:                                 20. 10. - 02. 11. 2018


„It turns out that having kissed someone, the possibility of kissing hangs over everything, no matter how terrible an idea it was the first time.“
Za knihu děkuji Albatros Media. Můžete pořídit zde.
24. 11. 2018

Vetřelkyně a já


Takhle jsem si to nepředstavovala


Kniha mi byla nabídnuta od samotné autorky a posléze i od nakladatelství. Přečetla jsem si anotaci, která mě zaujala. 

Milé ženy, tento příběh je o tom, jak moc jsem ráda, že jsem jednou z vás, a jak moc to nesnáším. Četla jsem tolik špatných příběhů, až si říkám, že psaní zvládne takřka kdokoli. Stačí pár uslintaných dialogů, výjimečná hrdinka neuvědomující si svou jedinečnost a sličný hrdina, který jako by ani o svém pekáči buchet na břiše nevěděl. Přihodíte tam pár cizích slov, detailních popisů zadku či duševní rozervanosti hrdinky a příběh je na světě. Potom jsou ale knihy, které vám budou donekonečna připomínat, jaká jste nula. Jsou stylisticky dokonalé a oduševnělé, zkrátka Vica Kerekes v literární verzi. A vy koukáte na ten zadek, zářivý úsměv a je vám jasné, že se svým špekem žádnou hitparádu neuděláte. A ten špek, alespoň si to myslím, je tenhle příběh. Musí existovat, abych se jej naučila tolerovat, nebo alespoň míň nenávidět. Abych jej dokázala brát jako přirozenost a součást ženství, o kterou ale málokterá z nás stojí. Takže sorry, ženy.“

"Vypadám jako jitrnice, které se chce čůrat."

Kniha mi přišla a nějaký čas se mi válela na poličce nepřečtených knih. Přečetla jsem si první nadšenou recenzi na instagramu a řekla jsem si, že bych také ocenila trochu toho humoru v knihách a sáhla jsem po ni s tímto jediným očekáváním: zasmát se. Věřím, že kniha spoustu lidí zaujme svou jedinečnou a otřelou obálkou. Po přečtení první stránky jsem byla natěšená ještě více: 

"Nesnáším pohled na nepopsaný list. První věta by v sobě měla nést ducha celé knihy, měla by vás nalákat a přesvědčit, že se během čtení budete smíchy popadat za břicho. Jenomže mě žádný fórek zrovna teď nenapadá. Duchovně povznášet vás taky nechci, na to jsem příliš mladé jelito. Takže je to takhle: Vetřelkyně nenese žádné poselství, a pokud očekáváte neočekávané - neočekávejte to." 
Po přečtení těchto slov jsem se vnitřně usmívala a sympatizovala s autorkou. Na druhou stranu, co uděláte, když vám někdo řekne: "Nedívej se tam"? Samozřejmě se tam podíváte! Takže když autorka napíše "neočekávejte neočekávané" tak to samozřejmě očekávat budu! 

"Později se ukázalo, že když vyslovím ´jsem feministka´, společnost slyší ´jsem růžový poník s duhovou hřívou´." 

S klidným srdcem mohu říct, že autorka předčila má očekávání. Chtěla jsem smích? Dostala jsem smích. A dokonce jsem dostala nefalšovaný hlasitý smích. Knihu jsem četla o víkendu doma, tak jsem se s nějakými pasážemi musela pochlubit mamce. Dokonce jsem točila své první živé vysílání na instagramu, abych přečetla kousek z knihy, který mě opravdu rozesmál. 

"Když řekneš ´lásko, víš, že tě miluju´, a pokračuješ něčím urážlivým, neznamená to, že se ty urážky smažou."

Příběh pojednává o dospívání Kláry Nováčkové a objevování ženských strastí. V paměti mi utkvěly příhody:
  • první použití tamponu ("Bože, to je jako cpát medicinbal do klíčové dírky."),
  • první návštěva gynekologa ("Cpát někomu svou holou řiť do obličeje nebyla zrovna moje parketa.")
  • první pokus o sex ("Já myslel, že máte jen jednu."),
  • první pokus o vážný vztah ("Ty nejsi osvícen, ty jsi idiot!"). 

"Nemůžeš odjet někam do řiti jen proto, aby sis vrzla."

Doufám, že jsem vás nalákala k tomu, abyste si tuto knihu přečetli. Protože rozhodně stojí za to! Já už teď vím, že se ke knize vrátím pokaždé, když budu mít špatnou náladu. Sama autorka v poslední kapitole píše, že stojí jen o jednu recenzi a tou je smích. Udělejte něco pro své zdraví, přečtěte si tuto knihu, smějte se a prodlužte si život.

Knihu bych doporučila všem dívkám a ženám (i když i muži se určitě zasmějí), které mají smysl pro humor a rády se zasmějí. Kniha a hlavně autorčin cynismus vás vytáhne z každé melancholické nálady, za to ručím! 

Klára Nováčková je prototypem úspěšné ženy. Narodila se jako jediné a dokonalé dítě hrdým rodičům v Hranicích na Moravě. Pod jejich ochrannými křídly zaznamenala mnohých úspěchů; vyhrála pěveckou soutěž základní školy s písní Nes mě, loďko, ke břehu (zde její pěvecká dráha skončila), vystudovala módní návrhářství a vytvořila kostýmy pro dvě divadelní inscenace. Rok žila a studovala v Itálii. V současnosti dokončuje pedagogickou
fakultu a přemýšlí, který ze svých talentů bude profesně rozvíjet.
Klára Nováčková je tohle všechno a navíc děsná brepta, která chrlí moudra z rukávu. Ve skutečnosti ale sleduje Amerika hledá topmodelku a cpe se čokoládou. Je přesvědčena, že v životě zatím nedokázala nic pořádného, a snad proto si pěstuje smysl pro humor.
zdroj: kniha Vetřelkyně a já


Autor:                      Klára Nováčková
Žánr:                        Česká literatura, Pro ženy
Vydáno:                   2018, Garamond
Počet stran:             248
Čteno:                      3. - 9. listopadu
Hodnocení:             4 hvězdičky
09. 11. 2018

Recenze: Náhodní lháři


Ona hledá sama sebe. On hledá svou minulost. A ti dva se spolu opravdu nemusí. 


"Vztah Eleny a Michaela je jako jízda na divoké horské dráze." se píše na zadní straně knihy. Už jen toto tvrzení mi mohlo naznačit, že se příběh bude točit okolo těchto dvou postav a že to bude nejspíše love story. Já jsem se ale upnula na další informaci - "téměř detektivní román". Po dočtení knihy jsem zjistila, že téměř je podstatné slovo. 

Elena je patnáctiletá dívka, která na dovolené v Itálii hledá lásku. Po nemilé zkušenosti s náhodným mladíkem se zkroušeně vrací domů a zapomíná na něj. Bohužel ne na dlouho, jelikož se ten dotyčný objevuje u nich doma jako výměnný student.

Michael je velmi záhadný kluk už od první chvíle, kdy se s ním v příběhu setkáváme. Zjišťujeme, že vyrůstal v domovu pro chlapce bez rodin, což může být důvodem jeho chování. Pro ostatní je namachrovaným klukem, který střídá holky jako ponožky. Ale my, čtenáři, vidíme pod slupku jeho masky. Sice neznáme důvod, ale tušíme, že nějaký pro své chování má. 

Začnu vizualizací knihy. Obálku si nakreslila sama autorka, což považuji za velmi originální. Na druhou stranu se mi ilustrace vůbec nehodí k žánru příběhu. Tuto obálku bych očekávala u knihy náboženského ražení. Další věcí, kterou bych vytkla, je rozvržení textu. Připomíná mi reading copy, kde je text nahuštěný na sebe, aby měl výtisk co nejméně stran. Tímto končí grafické provedení. Co se týče obsahu, je z větší části opřený o dialogickou rovinu. Příběh je vyprávěn v er formě a pohledy postav přeskakují zcela náhodně během dvou řádků, což pro mě bylo docela matoucí. 

Téměř detektivní příběh mi přišel dobře vymyšlený a propracovaný. Předem jsem neodhadla rozuzlení zápletky, což považuji za plus. Nicméně zpracování příběhu už nebylo tak kladné. Jak už jsem zmínila, vyprávění pro mě bylo matoucí, a tak jsem se nedokázala pořádně začíst a ponořit do příběhu. Dalším rušivým elementem byly hrubé chyby a překlepy v textu, na což jsem jako studentka českého jazyka velmi vysazená. Uvedu příklad: "Michael, vždycky tak arogantní a přehnaně sebevědomí..." (teď doufám, že tam všichni tu hrubku vidíte! :D)

Abych vše shrnula. Příběh byl povedený. Milostný a trochu detektivní. Kdybych byla mladší (třeba ve věku 15 let), líbil by se mi více. Dvojice Eleny a Michaela mi připomínala Eden a Tylera z DIMILY trilogie. Na zpracování příběhu by chtělo ještě zapracovat, ale věřím, že na to autorka má. Když si tuto knihu nepřečtete, o nic nepřijdete... 

Autorka o sobě říká: „Jsem srdcem Jihočeška, duší cestovatelka. Miluji příběhy, ty psané i vyprávěné, focení, odpolední kapučíno a smažený sýr.“ Po ukončení studia ekonomiky podniku na univerzitě v Praze, studovala a pracovala ve Španělsku, Anglii a Spojených státech. V současné době žije v New Yorku. Její první vydaná kniha Moře nálezů a ztrát: Náhodní lháři je součástí čtyřdílné série. Námět a postavy románu však vznikly před více než patnácti lety.


Autor:                Lena Valenová
Série:                 Moře nálezů a ztrát
Díl:                     1.
Žánr:                  Dívčí romány, česká literatura
Vydáno:             2016, Beletris
Počet stra:         208
Čteno:                14. - 19. října 2018
Hodnocení:       2 hvězdičky


21. 10. 2018

Recenze: Rafaelova škola 1 - Vílí křídla




Rafaelova škola je přírodovědné gymnázium, do kterého byla přijata mladá dívka jménem Marina Fialková. Marina vyrůstá se svým otcem a prarodiči, její maminka je nezvěstná. Rafaelova škola mi trochu připomíná Bradavice a příběh Harryho Pottera. Ve škole se vyskytují nadpřirozené bytosti jako víly, nágové (od pasu dolů had), fauni, kentauři, jednorožci, elfové a dryády. Každému je souzena jiná bytost, ale v průběhu studia se promění na všechny z nich, což mi přijde praktické. Ve škole se vyučují předměty jako například bylinkářské praktiky, psychologie, zahradnictví nebo třeba úvod do světa elementárních bytostí. Celkové zasazení příběhu do prostředí se mi moc líbí. Sálá z něj energie a příroda. 

"Vůně růže pomáhá kráse, ale i duši v těžkých chvílích. Kdo zná léčivé schopnosti růžové vody, má pomocníka na celý život."

Dějová linka není příliš složitá, ale je mile napsaná. Sice je v několika případech použit zvláštní slovosled a někdy se přeskakuje v časech, ale děj to nenarušuje. V příběhu poznáváme život mladé Mariky a jejích přátel. Katka je lidská dívka a Marinina nejlepší kamarádka. Ve škole se Marina seznámila s Médeou a Tomášem, kteří tvoří trio stejně jako Harry, Ron a Hermiona. Zažívají spolu spoustu dobrodružství a porušují pravidla. Marina totiž narazila na něco, co by jí mohlo pomoct vypátrat její ztracenou matku, po které dívka tolik touží. 

"Znám místo, kde mateřídoušky kvetou, kde petrklíče s fialkou se pletou. Ten břeh husté vonné loubí skrývá, kde list kozí sladce s růží snívá."

Nesmím zapomenout zmínit grafickou stránku knihy, která má obrovské plus. Už z obálky knihy jde poznat, že se jedná o knihu založenou na přírodě. Vnitřek knihy vás v tom utvrdí. Na začátku je na dvoustránce krásně malovaná mapa okolí školy s popisky, kde co najdete. Na začátku každé kapitoly je nakreslena jedna rostlina s krátkým popiskem. A aby toho nebylo málo, najdete po stránkách nakreslené motýly. No není to krása? 

Knihu bych doporučila mladším čtenářům, kteří mají rádi příběhy jako je Harry Potter. Mají blízko k přírodě a rádi se ponoří do zajímavého a dobrodružného příběhu plného ezoterických bytostí. 


 milý příběh plný nadpřirozených bytostí                             chyby v text
grafická stránka knihy                                                          zvláštní slovosled, přeskakování v čase


Renata Štulcová se celý život zabývá přírodou. Vyučuje angličtinu, geografii a matematiku, překládá a píše knihy. Ráda čte a píše příběhy, které v sobě skrývají akci, dobrodružství, tajemné zápletky, romantiku, historii, mýti, ale také paranormální jevy a sci-fi prvky. 


Série:                                                 Rafaelova škola
Díl:                                                     1. díl
Vydáno:                                             2017, Maitrea
Počet stran:                                      329 stran
Žánr:                                                  Fantasy, Young Adult
Čteno:                                                30. září - 01. října 2018
Hodnocení:                                       3 hvězdičky




16. 10. 2018

Pavel Bareš: Mám rád smích

Přináším vám rozhovor s Pavlem Barešem. Otázky se týkají jak jeho dosavadní tvorby, tak jeho osobního života. Pojďme se spolu podívat pod pokličku Pavla Bareše! 

Varování: Přečtením tohoto článku se stáváte náchylnějšími k propadnutí Pavlu Barešovi (neříkejte mi, že jsem vás nevarovala).


1)      Na besedě jsi zmínil, že spisovatelé mají uvažovat o tom, v čem mohou být lepší. V čem můžeš být lepší ty? At už jako spisovatel, tak jako člověk.
Hustý. Ta je dobrá, ta je zákeřná. Jako spisovatel jsem ted dodělal Krona dvojku, ve který jsem spravoval všechny chyby, který má jednička, což je nějaký zlepšení, který vidim ted za sebou. Ty, který jsou přede mnou zatím nevím, jaký to jsou. To zjistím, až vydám dvojku a od lidí zjistím, jaké má chyby. A zase budu makat na tom. Ted jsem pravděpodobně zahleděnej do toho, jak jsem vylepšil tu dvojku, která bude mít samozřejmě zase chyby. Jako člověk? By mě pár věcí napadalo…
2)      Kolik času ti zabere tvůj účes? Co na vlasy používáš?
Rád bych používal vosk, ale očividně na to nemám dost hustý vlasy, takže na to potřebuju nějakou divnou pastu, která příšerně lepí. Skoro to nejde dostat z rukou a standardně to trvá tak třicet vteřin na nanesení a pět minut na vydrhnutí z rukou.
3)      Máš barevné vlasy proto, abys vyčníval, nebo je za tím jiný důvod?
Barvím si vlasy ze stejnýho důvodu, jako ty nosíš náušnice. Je to hezký. Už je to hodně dlouho, co jsem měl hnědý vlasy, a když se to stalo, připadal jsem si divně.
4)      Chtěl bys mít dvojče? Jestli ano, proč?
Nechtěl bych mít dvojče jako sourozence, ale chtěl bych mít děti dvojčata. Přijde mi to strašně cool (smích). Líbí se mi to, že děti by nebyly na nic samy. At už budou v životě prožívat jakýkoli těžkosti, se kterýma jim já třeba nebudu schopnej pomoc nebo nebudu vědět jak jim s tim pomoc, at už to budou problémy ve škole nebo v osobním životě, tak budou mít prostě člověka, kterej jim bude rozumět tak dobře, protože to je jejich dvojče. To mi přijde strašně supr.
5)      Umíš lépe zpívat, nebo líbat?
(Smích) Pravděpodobně líbat. Zpívací techniku mám fakt jako netrénovanou (smích). Nikdy jsem neměl přítelkyni, která by více než obyčejně docenovala to, že umim zpívat.
6)      Jakým hrdinou z Marvel universa by ses chtěl stát a proč?
Nevim jestli stát. Přemejšlim s kým bych šel třeba na pivo. Se Stevem Rogersem by to byl pohodoveh večer. To by myslim bylo fajn. Ale stát bych se nechtěl ani jednim. At jsou kym jsou, mně by to asi nesedlo. Netoužím po schopnostech.
7)      Za co jsi dnes převlečený? Kvůli čemu jsi kostým zvolil?
Já ho nezvolil. Já jsem původně chtěl jít za Dawnera z Projektu Kronos, protože jsem si říkal, že to bude taková přiměřeně nenarcistní reklama (smích). Dle tvého výrazu soudím, že by to bylo kdoví jaké. Ale potom se ukázalo, že sem půjdu s přítelkyní, a tak se řeklo, že bychom si mohli vzít párovej kostým a pak někdo řek, že bychom mohli jít za Jokera a Harley Quinn. Pak někdo řek, že ona by mohla jít za Jokera a já za Harley Quinn.
8)      Nemá Harley Quinn náhodou modro-růžový kostým?
Původní komiksová verze má černo-červený kostým. Spread the word.
9)      Na veřejnosti vystupuješ jako bavič. Skrýváš tím něco nebo je to tvůj charakterový rys?
Mám rád smích. Já se rád směju a když jde o ty přátele a sociální sítě, tak je taková zajímavá úvaha: co člověk sakra o sobě má říkat, když prostě jako rok a půl píšeš knížku? Ale baví mě si jako trochu vpouštět ty lidi do svého světa, a tak píšu o tom, co mě zrovna baví, co mě pobavilo a jsem rád, že ty lidi taky můžu bavit. Smích je super.
10)   Nedávno ses stal Youtuberem. Jaké to je oproti psaní? Byl jsi nervózní?
Byl jsem šíleně nervózní. Hodně jsem se bál, protože to co na tom Youtubu dělám je založený především na negativní kritice, nemyslim že nezasloužený a nemyslim že nějak přehnaný. Ale samozřejmě kdykoli založíte kanál kde něco kritizujete, spoustě lidem, kterým se ta věc líbila, to nebude po chuti. Čekal jsem mnohonásobně větší kritiku než jsem dostal a bylo strašně úlevný slyšet od lidí, že se jim ten koncept líbí a že jim to pomáhá. Že by sami chtěli psát a že je naučím uvažovat o knížkách kritickým způsobem. Což je boží, protože přesně pro to jsem to chtěl dělat. Překvapivá většina se mnou souhlasila. Je to dělaný tim, že v první vlně na to koukali lidi, který mě znaj z instagramu a který jsou většinou fanoušky knížky a chtějí mi udělat radost. Takhle to je. Jsem za to rád, vytváří to příjemný prostředí pod těma diskuzemi, což je fajn, protože někdy jsou diskuze peklo.
11)   Jaký jsi kamarád?
Na baterky. Vytíženej. Dobrej když vás vidim. Když vás nevidim, nevíte o mně.
12)   Do jaké bradavické koleje patříš?
Prej do Nebelvíru. Já jsem se hrozně chtěl dostat do Mrzimoru, protože ty se můžou flákat a nejspíš docela hulej, ale třikrát mě to poslalo do Nebelvíru, a tak jsem to vzdal. První díl jsem poslouchal na kazetě, a první díl, který jsem četl byla až pětka. První čtyry díly sice znám a někde jsem je četl, ale nevzpomenu si na to jak.
13)   Jaký je tvůj oblíbený díl?
Nejoblíbenější filmový díl je trojka s pětkou. Trojka asi víc. Pětka je super, ale trojka je to, kdy to začalo bejt fakt dobrý a to je pro mě ten zlomovej díl. A knížka… asi pravděpodobně pětka.
14)   Čeho se nejvíce bojíš?
(přemýšlivý výraz…úsměv…) Úplně absolutně nejvíc ze všeho se bojím, že si to pose*u u slečny.
15)   Co bys chtěl zažít, dokázat?
Humbook je fakt dost dobrý. Kdyby se nedělo tohle a ty ses mě na tadyto ptala, řeknu tohle. Ted. A upřímně doufám, že se to bude dít dál.  
16)   Máš sourozence?
Mám tři. Všechny nevlastní. Bráchu a ségru od mamky a bráchu od táty. Všichni starší o osum, devět a deset let. Jsem ten nejmladší rozmazlenej, kterej nikdy nemusel nic dělat, zatímco všichni ostatní museli makat.
17)   Jak se ti píše ženská postava?
Slyšelas jak jsem to říkal na tý přednášce, vid? Lámal jsem si hlavu s tim, jestli si napsat na papír připomínky a řídit se jima. A pak sem se rozhod a zatím se toho držim, že nejlepší co můžu udělat je, že tu holku budu psát tak, jak mi příde, že by měla bejt psaná. A sem strašně zvědavej až to vrazim nějakejm holkám na beta reading, co na to budou říkat.
18)   Prý jsi měl výzvu „nenapsat dvakrát stejné věnování“, podařilo se ti ji splnit?
Ne. Pár věcí sem zopakoval jako srdíčka za jménem, at se líbí, jsem rád, že se líbila. Ale ty lidi tu frontu stojí taky, že jo. Ty lidi čekali třeba hodinu, možná víc, tak je prostě nechci jen vodmávnout jen tak s něčim. Chtěl jsem, aby ty lidi z toho měli radost. Ne aby odešli s tim, že mají moje méno v knížce, ale aby tam byla aspoň kratičká výměna. Aby věděli, že jsem je vnímal, když tam byli.

Tímto bych ráda poděkovala Pavlovi za poskytnutí rozhovoru po tří hodinové autogramiádě. Jsem ráda, že jsem Pavla osobně poznala a doufám a věřím, že zůstane sluníčkem a bavičem naší knižní komunity. Jako jedna z mnoha se těším na další jeho tvorbu - ať už knižní, tak Youtuberskou. 


13. 10. 2018

Hlášky a citáty: Šest vran

POZOR!  Článek může obsahovat spoilery!


Kaz: "Kdo by upřel mrzákovi jeho hůl?”
Jesper: “Pokud jsi tím mrzákem ty, pak každý, kdo má všech pět pohromadě.”
⁃ str. 27
“Žádný slzy. Žádnej funus.” Znamenalo to něco jako ‘hodně štěstí’. - str. 29

“Ona je Mora - jediný zákon, který pro ni platí, je ten gravitační, a jsou dny, kdy celkem úspěšně vzdoruje i tomu.” - str. 29

Kaz: “Jsem podnikatel. Nic víc, nic míň.”
Inej: “Jsi zloděj, Kazi.”
Kaz: “Neřekl jsem to snad právě?”
⁃ str. 32

“V pistolích hledal stejnou útěchu jako dítě u milované panenky.” - o Jesperovi, str. 42
“Když si každý myslí, že jsi zrůda, nemusíš se obtěžovat všechny ty zrůdnosti páchat.” - Kaz Brekker, str. 44

Inej: “Tvým bohem je chamtivost, Kazi.”
Kaz: “Ne, Inej. Chamtivost se mi klaní. Je to moje věrná služebnice a spolehlivá pomocnice.” - str. 44

Van Eck: “Pokud se vám to nepodaří, bude tím trpět celý svět.”
Kaz: “Ale ne, je to ještě mnohem horší, Van Ecku. Pokud se mi to nepodaří, nedostanu zaplaceno.” - str. 59

“Uvědomuješ si vůbec, že stačí, abych luskla prsty, a naděláš si do kalhot?” - Nina na Kaze, str. 85

Matthias: “Zábava nemusí být jen víno a... tělesný chtíč.”
Nina: “Ty bys nepoznal zábavu, ani kdyby si ti sedla na klín a vrazila ti do pusy lízátko.”
- str. 112

Kaz: “Jaký je nejjednodušší způsob, jak někomu ukrást peněženku?”
Inej: “Nůž na krk?”
Jesper: “Pistoli do zad?”
Nina: “Jed do sklenice?”
Matthias: “Jste banda prašivců.”
Kaz: “Nejjednodušší způsob, jak člověku ukrást peněženku, je říct, že mu chcete sebrat hodinky. Nasměrujete jeho pozornost tam, kde ji potřebujete mít.”
- str. 113

“Srdce je jako šíp. Potřebuje cíl, v němž může spočinout.” - str. 120

“Wylane, možná si tohle se svými soukromými učiteli neprobíral, ale s chlapem, který má rukávy od krve a v ruce kudlu, neni dobrý se hádat.” - Jesper, str. 140

“Lásku bych nepřála nikomu. Je to host, kterého s radostí přivítáte, a pak se ho nemůžete zbavit.” - Nina, str. 143

“Jestli nás Pekka Rollins všechny zabije, donutím Wylanova ducha, aby mě naučil hrát na flétnu, a to jen proto, abych mohl tvého ducha přivádět k šílenství.” - Jesper Kazovi, str. 157

Nina: “Měl o tebe strach.”
Inej: “Kaz nemá z ničeho strach.”
Nina: “Měla jsi vidět, jak se tvářil, když tě sem donesl.”
Inej: “Jsem cenná investice.”
Nina: “To neřekl!”
Inej: “Samozřejmě, že to řekl. Teda, vynechal slovo ‘cenná’.”
Nina: “Blbec.” - str. 162

“Fakta jsou pro lidi bez představivosti.” - Jesper, str. 224

“Nezáleží na tom, jak mocné máte zbraně, když nevíte, na koho je namířit.” - Kaz, str. 237

“Nechali jsme se zavřít do nejlíp střeženýho vězení na světě. Buď jsme géniové, nebo největší hovada, co kdy chodila po týhle zemi.” - Jesper, str. 238

“Tvoje smrt patří mně.” - Kaz Brekker, str. 261

Jesper: “U všech svatých.”
Inej: “To je to tak zlé?”
Jesper: “Ne, jenom máš strašně ošklivý nohy.”
Inej: “Ty ošklivé nohy tě dostaly sem nahoru.”
- str. 271

Matthias: “Je mi tě líto, Brekkere. Nic ti není svaté.”
Kaz: “Pleteš se.” - str. 289

“Šest lidí a tisíc způsobů, jak se všechno může zhatit.” - str. 296

“Byl jsem stvořen, abych tě bránil. Dokud mě smrt tohoto závazku nezprostí.” - Matthias Nině, str. 323

Kaz: “Zůstaň. Zůstaň v Ketterdamu. Zůstaň se mnou.”
Inej: “K čemu by to bylo?”
Kaz: “Chci, abys zůstala. Chci, abys... Chci tebe.”
Inej: “Ty mě chceš. A jak mě chceš, Kazi? Jak mě chceš mít? S rukavicemi, po okraj zachumlaný a hlavou obrácenou na druhou stranu, abychom se náhodou nedotkli ústy? Chci tě bez brnění, Kazi Brekkere. Nebo tě nechci vůbec.”
- str. 357 - 358

Matthias: “Všichni si neseme své hříchy s sebou, Nino. Musíš žít, abych já mohl odčinit ty své.”
Nina: “Na to mě nepotřebuješ. To můžeš udělat i beze mě.”
Matthias: “Jenže já nechci.”
Nina: “Matthiasi. Nelituju toho. Zůstaň. Zůstaň se mnou až do konce.”
Matthias: “I potom. A navždycky.”
Nina: “Chci být znovu v bezpečí. Chci jet domů, do Ravky.”
Matthias: “Pak tě tam vezmu. Budeme zapalovat rozinky, nebo čím se to tam, vy neznabozi, bavíte.”
Nina: “Fanatiku.”
Matthias: “Čarodějko.”
Nina: “Barbare.”
Matthias: “Nino, můj červený ptáčku. Neodcházej.”
- str. 360





Jaký je Váš oblíbený citát?
Jaká je Vaše oblíbená postava?
Jaký je Váš oblíbený pár?
10. 10. 2018

HumbookFest2018




Humbook byl pro mnoho z nás dlouho očekávaná událost. Od dubna jsme se postupně dozvídali kdo nás poctí svou návštěvou a co vše se bude konat. Tuto sobotu jsme se konečně dočkali a bylo to ještě lepší, než jsem doufala.

Stejně jako minulý rok jsem si napsala seznam všeho, co bych chtěla stihnout a stejně jako minulý rok jsem nestihla všechno. Ale stejně jako minulý rok ani tentokrát mi to nevadilo, protože jsem si to užila naplno!

Zahájení Humbooku se konalo v 9:30, ale my jsme s Maky (@endlessbibliophile) stály před vchodem už v 7:45. Byly jsme nedočkavé a chtěly dovnitř co nejdříve. Hned po vstupu jsme se šly občerstvit, jelikož jsme měly hlad. Byly jsme překvapené, že byl v nabídce chléb s tvarohem a ředkvičkami. Neváhaly jsme ani minutu a každá jsme si jeden daly. A pak se to rozjelo.

Slyšela jsem na občerstvení mnoho negativních reakcí, ale já osobně jsem byla spokojená. V nabídce bylo spousta jídla a mohli si vybrat i vegetariáni. Chléb, který jsem už zmínila, párek v rohlíku, 3 druhy panini, gnocchi a obložené housky. K pití byl celý den k dispozici čaj od sponzorů Loyd a mně nejvíce chutnal borůvkový. Samotný Loyd měl svůj vlastní koutek s křesly, kde jste si mohli odpočinout a dát si dobrý čaj.

Co se týče prostorů, bylo to o hodně lepší než loňský rok. Kongresové centrum je opravdu prostorné. Velká šatna, do které jste si zadarmo mohli dát kufr, tašku a kabát. Velký a malý sál, ve kterých bylo spousta místa, sedačky byly pohodlné a obě místnosti byly klimatizované. Stánek s knihami a Humbook merchem byl také větší než loňský rok, ale i přesto u něj bylo v jednom kuse plno. Na druhou stranu je to dobře, jelikož mě to odradilo a já tak ušetřila peníze.


Nejlepší na programu byly besedy. Program se překrýval, a tak si každý musel zvolit, kde by raději chtěl být. Já jsem se zúčastnila celkem 3 besed. Dopoledne se konala beseda na téma dystopie, kde jsem slyšeli Petru Stehlíkovou (Naslouchač, Faja) a Pavla Bareše (Projekt Kronos). Mluvilo se o dystopických světech a knihách obou autorů. Slyšela jsem, že je Petra velmi plachá, ale vůbec mi to nepřišlo. Po této besedě se konala autogramiáda, která trvala tři hodiny! Oba autoři byli milí a fotili se s fanoušky. Pavel Bareš psal dokonce každému osobní věnování, ze kterého byli všichni dojatí.


Dále jsem se zúčastnila besedy Sebastiena de Castella a ta byla bezkonkurenčně nejlepší. Spolu s překladatelem tvořili komické duo, které bych byla schopná poslouchat celý den. Mluvil o tom, jak má spisovatelství mnoho možností. Píše fantasy, ale také by mohl psát romantiku o autorovi a překladateli, kteří se do sebe zamilují na jevišti. Tím samozřejmě myslel sebe a překladatele, který seděl vedle něj. Ten se v tu chvíli červenal, což bylo komické i roztomilé zároveň. Sebastien nám také svěřil, že jeho manželka měla v den konání Humbooku narozeniny a že za ním přiletí. Na Sebastienovi bylo poznat, že svou ženu opravdu miluje. 

Po této besedě jsem měla jít na rozhovor s Pavlem, ale ten ještě stále podepisoval, tak jsem se přesunula na besedu o BookTube, abych podpořila Míšu (@radsi_knihu), Klárku (klariny.knihy) a Zuzku (@mollyvknize). Holky měly prezentaci přehledně připravenou a udílely užitečné rady. 

Dále následoval můj historicky první rozhovor, z čehož jsem byla nervózní. Pavel přišel a unaveně dosedl do křesla a v tu chvíli jsem se začala obávat, že z něj už nic nedostanu. Ale Pavel se jako vždy kousl a dostal ze sebe to nejlepší. V průběhu rozhovoru se za ním ještě stavilo Očko a Pavel odpovídal na jejich otázky. Popravdě jsem ho obdivovala jak to všechno zvládá a ještě se usmívá od ucha k uchu. Ale to by mě u Pavla asi nemělo překvapovat. Rozhovor ještě nemám sepsaný, ale bude tu už brzy. 


Zbytek festivalu jsem strávila s ostatními ambasadorkami v chill-out zóně u Loydu, kde bylo krásně útulně. A teď přichází čas na děkovačku. Předem se omlouvám, kdybych na někoho zapomněla, ale je tolik lidí, kterým jsem vděčná. Na prvním místě moje velké DÍK patří Ole, která mi poskytla možnost stát se ambasadorkou a zařídila mi tak ten největší a nejsilnější zážitek, který si budu pamatovat celý život. Dále bych chtěla poděkovat Vendy za řešení rozhovoru a její úsměvy a Báře, která nám udělala krásné fotky. 

Další dík patří všem ambasadorkám. Většinu z nich jsem už znala, ale poznala jsem je ještě víc a za to jsem moc ráda. Chtěla bych poděkovat Maky za to, že mě u sebe nechala přespat a že mi dělala po celý den společnost. Je to moc sympatická holka a jsem ráda, že ji znám a mám. Dále bych chtěla poděkovat Wendy, která mi také dělala skoro celý den společnost. Tahle pohádková bytost je neskutečně milá a máme toho dost společného. Natáčely jsme spolu unboxing naší tašky a byla to opravdu sranda. Dále děkuji Adi, která za námi přijela ze Slovenska a byla sladká jako vždy. Everlinet, kterou jsem poznala trochu více a pro mě bude Královna Daenerys už navždy! Martě a Míše, které měly obě krásný cosplay, na kterém si daly sakra záležet. Klárce a Aničce, které úplně žeru! Mé drahé Sabče a Káje, které jsem viděla sice jen na chvíli, ale i tak jim děkuju. Sofče, která za námi přijela až z Londýna a za úžasného Lokiho! Báře, Míše, Danče, Markét, Káje a všem, se kterými jsem prohodila pár slov nebo si udělala fotku. Děkuji všem, kteří mi pochválili můj cosplay nebo se se mnou přišli vyfotit. A v neposlední řadě bych chtěla poděkovat Pavlovi, kterého prostě obdivuji a utvrdil mě v tom, že je vážně třída! Převlékl se za Harley Quinn (tu komiksovou verzi), mluvil k zaplněnému sálu, zatancoval nám, vydržel tři hodiny podepisovat a vymýšlet každému jedinečné věnování a šíleně unavený mi odpovídal na mé dotěrné otázky a pak se se mnou ještě dokázal vyfotit a usmívat se u toho! Klobouk dolů, Pavle! 


Doufám, že jsem na nikoho z vás nezapomněla a doufám, že jste si Humbook užili stejně tak jako já. Večer jsem ležela v posteli, prohlížela si všechny vaše fotky a všechny stories a brečela jsem. Nemohla jsem uvěřit, že akce, na kterou jsem se takovou dobu těšila, je pryč a budu muset čekat celý rok... Doufám, že se s některými z vás uvidím dřív než na dalším Humbooku! Panebože, mně už se chce zase brečet. Nejlepší čas skončit. 

Napište mi do komentářů jak se Humbook líbil vám. Co se vám nelíbilo a dalo se by příští rok udělat lépe? Co se vám naopak líbilo a chtěli byste to příště znovu? Cokoli! 



DĚKUJU!
08. 10. 2018

Setkání se zahraničními autory




V pátek před Humbookem jsme měly my ambasadorky možnost sejít se se zahraničními autory. Setkání se konalo od 16h ve VinCaffé. Na místo jsme přišly trochu dříve, usadily se a objednaly si. Zabředly jsme do hovoru a nedočkavě vyhlížely autory. 

Přišli všichni a usadili se naproti nám. Mohli jsme jim pokládat otázky a všichni nám ochotně odpovídali. Přítomen byl překladatel, který nám překládal odpovědi autorů a jim naopak naše otázky. Sebastien házel místo karet jeden vtip za druhým, Estelle byla roztomilá  a Claudia se Sarou byly prostě boží! 

Po této debatě jsme si připravily kupy knih a nastala taková malá autogramiáda. Mohly jsme s autory prohodit pár slov a udělat fotku. Ani společná fotka nás všech nesměla chybět. 

Neumím ani slovy vyjádřit, kolik to pro mě znamenalo. Vím, že jsou to lidé stejně jako my, ale pro mě jsou spisovatelé něco jako nad-lidi. Jsem ráda, že jsem je mohla poznat z jiného pohledu a prohodit s nimi pár slov. 








30. 09. 2018

Storki je na světě!




Ve spolupráci s Humbookem vyšla nová aplikace s názvem STORKI. Jedná se o chat fiction, což jsou příběhy psané v podobě konverzací. Nevyskytují se tam žádné popisy, je to čistě rozprava mezi postavami. 

Čtení těchto příběhů je velmi návykové. Po stažení aplikace se začtete a dokážete koukat do mobilu třeba dvě hodiny v kuse a ťukat. Storki totiž čtete pomocí ťukání do telefonu a tím se vám zobrazují další zprávy. 

V aplikaci najdete různé žánry příběhů a vybere si opravdu každý. Romantika, kterou by chtěl zažít každý, příběhy plné napětí jako z hororového filmu, scifárny odehrávající se ve vesmíru a vtipné příběhy jako například to, že vám píše pes. Tohle všechno najdete ve Storki. 

Storki můžete číst, ale můžete je i sami psát. Nemusíte být spisovatel nebo blogger, stačí mít nápad v hlavě a přenést ho do aplikace. Nemusíte se bát nevraživých komentářů, protože žádné komentáře se vkládat nedají. 

Není dostupný žádný alternativní text.

Tak co? Už čtete Storki? 

Ráda bych vám nějaké doporučila:
  • Píše mi pes od Báry Votavové
  • Jsem tu a mám čokoládu od Nofreeusernames
  • Cukrová vata od Endlessbibliophile
  • Zachraň se od Deny el Infian
  • Neon párty od Martinakraus
  • Bareš má hlad od Lucie Zikmundové
  • Ztracená slova od Alžběty Bílkové
  • Přeji si přátelství od mé maličkosti
Není dostupný žádný alternativní text.


09. 09. 2018

Série: Mráz nebo noc

 Temné zlo. Nebezpečná magie. A zoufalý plán. 

Z Meiry se konečně stává pravá královna Zimy. Stále si není jistá svými rozhodnutími a činy, ale to je v jejím věku celkem pochopitelné. Je žijícím zdrojem magie. Vzala svou moc pevně do rukou a je připravena za celou zemi položit život. 
Mather mě už tolik nevytáčel jako v předchozím díle. Uvědomil si, kde je jeho místo a ujal se ho s odpovědností a důstojností. 
Theron se v tomto díle bohužel moc neobjevuje. Lámalo mi srdce, v jaké se ocitl situaci. Ale nakonec mě nezklamal. 
Angra je záporák, který se v ději vyskytuje jen minimálně, zato se o něm mluví neustále. Je to taková hrozba, ale Voldemortovi nesahá ani po kotníky. 
Ceridwen je letní princezna a je to velmi lidská postava. Je nebojácná a drsná, ale v situacích, kdy na tom nejvíce záleží, dostává strach a stává se zranitelnou. Sice se tato postava tolik nevyvíjí, ale i tak tam nějaké změny názorů nalezneme. 

"Touha není slabost. Touha nás pohání. Je to cíl. Co bychom bez ní byli? Jen prázdné nádoby." - Rares, str. 46



První díl měl potenciál, který byl zazděn dílem druhým. Nemám ráda nedokončené příběhy, a tak jsem se do závěrečného dílu pustila bez jakýchkoliv očekávání. A byla jsem mile překvapena. Za mě je to nejlepší díl z celé trilogie a také má nejkrásnější obálku. 

V příběhu je hlavním cílem zbavit svět veškeré magie. V magii je moc, ale může být zneužita. A to se většinou stává. Proto se Meira rozhodne zničit Angru, který chce ovládnout celý svět. Stává se nemožné, Střídavá království uzavírají mír s království ročních období a společnými silami bojují proti nepříteli. Meiru čeká nelehký úkol, ale ona se ním postupem času smiřuje. Úkolem je získat zbylé dva klíče, které vlastní Theron, jež není zcela sám sebou. Pohání ho Rozklad, kterým ho ovládl Angra. 

Na celé této trilogii si lze všimnout autorčina posunu nahoru. Sara se zdokonaluje v psaní a příběh se stává čtivějším. U druhého dílu jsem se opravdu trápila, jelikož mě děj vůbec nebavil. Závěrečný díl to ale zachránil, jelikož byl hodně čtivý. Až mě to překvapilo, s jakou lehkostí jsem otáčela strany a proplouvala příběhem. 

Se stylem psaní se vyvíjely i postavy. Na začátku byli hlavní hrdinové vcelku mladí a nezkušení. Vzdorovali autoritám a měli svou vlastní hlavu. V druhém dílu se jejich role vyměnily, což musel být docela šok. Vzhledem k situaci by bylo vhodné, kdyby se oklepali a prostě to přijmuli. Ale oni se uzavřeli do sebe a řešili to svým vlastním způsobem. V závěrečném dílu dospěli a uvědomili si, že se schyluje k válce a že to je teď nejdůležitější. Zahodili svou pýchu a postavili se problémům čelem a dle mého názoru to vyřešili skvěle. 

Nevím proč, ale poslední dobou očekávám špatné konce a dokonce bych je i přijala. Možná to bude tím, že mi hlavní postavy zrovna nepřirostli k srdci. Neříkám, že Meiru nemůžu vystát, ale prostě jsem se s ní neztotožnila. Ale chápu, že autorky mají své postavy vymazlené a nerady je zabíjejí. Tohle dokáže snad jen George R. R. Martin. Ale možná je to dobře. Možná je důvod, proč má většina knih šťastné konce. 

Nicméně jsem touto recenzí chtěla říct napsat, že neuděláte špatně, když po této sérii sáhnete. Samozřejmě se nic nestane, když ne. Já jsem sama za sebe ráda, že jsem tuto trilogii přečetla. Druhý díl byl - jak je zvykem - vycpávkový, ale závěrečný díl to zachránil. Navíc Sara Raasch je naprosto sluníčková osoba, na kterou se nesmírně těším. Také se těším na další její knihu - These Rebel Waves  která u nás vyjde v den Humbooku! 

"Ale na tomhle světě nic není tak, jak si lidé zaslouží. Strašné věci se dějí bez příčiny nebo vysvětlení a zůstává po nich jen hrůza. Lidé se rozhodují a nemyslí na následky. Prostě něco udělají a pak utečou do tmy, aniž by přiznali své chyby." - str. 52

                                        krásná obálka                                chyby v textu 
                                              mapa
                                            čtivost
                                              akce

"Angra mě chtěl zlomit. Ale podařilo se mu jen způsobit, že jsem nezlomná." - Meira, str. 111

Sara Raasch už odmala věděla, že chce psát knihy. Zatímco její kamarádi si otevřeli stánek s citronádou, ona se snažila prodat své ručně vyrobené knížky. A od té doby se toho moc nezměnilo. Sara nadále kreslí a její vášeň pro psané slovo a jiné světy ji dokonce dovedla k vydání třídílné série Sníh nebo popel. Více se o ní dozvíte na sararaasch.tumbrl.com


Originální název:                            Frost Like Night
Série:                                                 Sníh nebo popel
Díl:                                                     3. díl
Vydáno:                                             2. srpna 2018, CooBoo
Počet stran:                                      327 stran
Žánr:                                                  Fantasy, Young Adult
Čteno:                                                07. - 09. září 2018
Hodnocení:                                       3,5 hvězdičky

Za knihu bych chtěla moc poděkovat nakladatelství CooBoo a Humbooku. Knihu můžete pořídit ZDE a přijďte se podívat na autorku, bude totiž na letošním Humbooku! 

Četli jste tuto sérii? Chystáte se? 
Jestli jdete na Humbook, těšíte se na Saru Raasch? 
08. 09. 2018

Série Letopisy Narnie



Tuto sérii jsem dostala v boxu. Všechny knihy dohromady tvoří lva Aslana, který byl mou oblíbenou postavou spolu s Luckou. V době, kdy jsem box obdržela, byl již na světě film Lev, čarodějnice a skříň a Princ Kaspian. Proto jsem tyto dvě knihy četla jako první. Po té jsem si knihy četla v pořadí dle libosti. Vůbec mě nenapadlo, že jsou poskládané díl za dílem. Teď mi však přijde divné, že na internetu je pořadí také jiné. Já mám v boxu za první díl označenou knihu Čarodějův učeň, která je podle databázeknih až díl 6. Ale je asi vcelku jedno, v jakém pořadí se knihy čtou. Pro mě to byla má oblíbená série, která mi navždy zůstane v srdci. 







Všem dílům jsem dala 5 hvězdičkové ohodnocení, takže je to 5 hvězdičková série. 

Četli jste Letopisy Narnie? 
Viděli jste filmy?
Kterému zpracování dáváte přednost? 
07. 09. 2018

Recenze: Griša - Zkáza a naděje





úryvek
Hlavní město Ravky padlo a na trůn usedl Temnyj. Zesláblá Alina se skrývá hluboko pod zemí ve starobylém jeskynním labyrintu a nabírá síly k dalšímu boji. Podaří se jí najít bájného ohnivého ptáka a využít jeho moc v boji proti temnotě? Jisté je, že válka je na spadnutí a Alinin neúspěch bude znamenat zkázu nejen pro ni, ale i pro celou zemi.

 "Bylo by rozhodně hezké, kdyby člověk dostal jen to, o co prosí. Jenže tak to bohužel není." str. 31

Alina - Světlonoška
Mal - stopař
Nikolaj - princ, bastard a dědic trůnu
Temnyj - záporák
Tolja a Tamara - dvojčata, smrtiči
David - materiálčik
Žeňa - zhyzděná, opravuje vizáž
Zoja - drsná, upřímná, větrostrůjkyně
Naďa - větrostrůjkyně
Aparátus - kněz, fanatik
Harshaw a Stigg - ohňostrůjcové



"Mezi strachem a uctíváním je jen tenká hranice, Alino Starková." - str. 51



Závěrečný díl trilogie a podle mě nejlepší. Akce se začíná rozjíždět hned na začátku. V prostředku knihy se děj trochu zmírňuje, ale ke konci se zase rozjíždí a pomalu dohasíná ke konci jako dohořívající svíčka. 

V tomto díle se toho děje opravdu hodně. Hlavní hrdinka ztratila svou moc při pokusu zničit Temnyje. Proti své vůli se schovává v Bílé katedrále pod zemí. Spolu s ní jsou tam zbývající grišové, kteří přežili. Alina už vlastní dva umocňovače - paroží bílého jelena, které jí zdobí krk a šupiny mořského draka, které obepínají její zápěstí. Jejím cílem je získat třetí Morozovův umocňovač - zlatého ohniváka. Kdo jiný než nejlepší stopař na světě by ho mohl najít? A tak se vydávají na cestu plnou překážet, tajemství a záhad. 

Už chápu, proč mi druhý díl připadal místy výplňkový. Autorka si totiž všechny zvraty a objasnění nechávala na závěrečný díl. Přiznám se, že jsem některé věci tušila, ale trošku jinak, než tak bylo doopravdy. Ale jedna věc mě opravdu hodně překvapila. Nebudu vám ji tu prozrazovat, protože sama nesnáším spoilery. 

V tomto díle bylo na můj vkus až moc postav. Asi 15 postav, které se objevovali na hlavní scéně. Hlavní postavy mi byly jasné, ale ty vedlejší jsem si pletla. Ještě ke všemu měly tak stejná jména. Třeba Tamara a Tolja. Byli to sourozenci, dvojčata. Ale já si je pletla i tak. Trošku to rušilo mou pozornost, protože jsem se musela pozastavovat a přemýšlet, který z nich to vlastně je. 

Jestli jste četli recenzi na předešlý díl (tady), tak si možná pamatujete, že jsem si stěžovala na chování Aliny a Mala. Alině stoupla její moc do hlavy a Mal byl moc ufňukaný. V tomto díle mi přišlo, že dospěli. Už měli jasno, co chtějí a za co bojují. Oba dospěli. A to se mi líbilo. Tyto dvě postavy nepatří mezi mé nejoblíbenější, ale i tak se mi jejich vývoj od prvního dílu líbil. Z ženských postav jsem si nejvíce zamilovala Žeňu. Tu její prořízlou pusu, sebevědomí a vytrvalost. Z mužských postav jsem si zamilovala Nikolaje s jeho šarmantností, egoismem, kterým skrýval svou nejistotu a smyslem pro humor. A světe div se, ale já si oblíbila i Temnyje. Ano, byl to záporák, ale ve skrytu duše to byl jen velmi osamělý chlapec plný temnoty a smutku. 

Závěr tohoto dílu jsem si vysnila trochu jinak, ale nakonec se mi líbil i konec, který Leigh napsala. Bylo to sice trochu klišoidní, ale krásně poeticky napsané. Dokonce jsem měla slzy v očích. Naprosto jsem propadla kouzlu Leigh Bardugo. Ona prostě umí psát! Jsem ráda, že jsem si sérii Griša přečetla a těším se na autorčinu další tvorbu. 


"Časem možná budeme šťastní. Lidé se zamilovávají každý den. Ale jsou šťastní? Vydrží jim to? Možná je láska pověra, modlitba, kterou říkáme, abychom oddálili nevyhnutelnost samoty." - str. 196

  • čtivost
  • mapa
  • vtipné hlášky

  • příliš mnoho postav
  • chyby v textu

"Naděje je stejně zrádná jako voda. Vždycky si někudy najde cestu." - str. 272

Leigh Bardugo se narodila v roce 1985 v Jeruzalémě, ale vyrůstala již ve Spojených státech v Los Angeles. Po ukončení studií na Yaleově univerzitě pracovala v reklamě, jako novinářka a nakonec i jako maskérka a odbornice na zvláštní efekty. Nyní žije a tvoří v Hollywoodu, kde je možné ji čas od času zaslechnout, jak zpívá se svou hudební skupinou. Už své tři první krátké příběhy zasadila do složitého fantasy světa Grišů, který je inspirován carským Ruskem a který není snadné si představit. V roce 2012 vydala první díl trilogie Griša, nazvaný Shadow and Bone, který se okamžitě stal bestsellerem listu New York Times. Rok poté následoval druhý díl Siege and Storm, který se rovněž vzápětí stal bestsellerem a nakonec v roce 2014 vyšel závěrečný díl trilogie Ruin and Rising. Spisovatelka vydala na podzim roku 2015 další knihu, která se odehrává ve stejném prostředí, ale hrdinové jsou jiní. Titul Six Crows se setkal s nadšeným ohlasem u čtenářů, stejně jako jeho pokračování nazvané Crooked Kingdom z roku 2016.



Originální název:                 Ruin and Rising
Série:                                         Griša
Díl:                                              3. díl
Vydáno:                                    22. březen 2018, Fragment
Počet stran:                            339 stran
Žánr:                                          Fantasy, Young Adult
Čteno:                                        04. - 06. září 2018
Hodnocení:                             4 hvězdičky

https://cz.pinterest.com/pin/391250286374549123/https://cz.pinterest.com/pin/391250286374549490/https://cz.pinterest.com/pin/391250286374549480/https://cz.pinterest.com/pin/391250286374549458/https://cz.pinterest.com/pin/391250286374549129/
po kliknutí na fan art se zobrazí zdroj :)
04. 09. 2018

Recenze: Griša - Bouře a vzdor



úryvek
Na Alinu Starkovou se žene divoká bouře. Čeká ji vnitřní boj. Vyjde z něj jako vítěz, nebo jako poražený? Druhý díl světového bestselleru!

nové

Sturmhond - hostitel lodi, pirát, nafoukaný a neomalený
Nikolaj Lanstov - major 22. regimentu, voják královské armády, velkovévoda z Udova a druhý syn Jeho královského Veličenstva krále Alexandra Třetího, vládce trůnu dvojhlavé orlice
Tolja a Tamara - dvojčata na lodi, smrtiči



V předchozím díle stopoval Mal pro Temnyje jelena, v tomto díle stopuje Rusalje. "Zakletý princ, strážce Stezky smrti. V pohádkách vábil osamělé panny a se smíchem je vozil po vlnách, daleko, předaleko na moře, až nikdo neslyšel jejich volání o pomoc. Tam je unesl do svého podvodního paláce, kde dívky pomalu chřadly, protože neměly k jídlu nic než korály a perly. A když umřely, zpíval Rusalje nad jejich těly tklivé písně a pak se vrátil na hladinu hledat si další nevěstu." - str. 76. 
Temnyjovi totiž nestačilo, že měla Alina jeden umocňovač moci. Lačnil po tom, aby ji mohl ovládat ještě více. 

V tomto díle je dle mého více kladen důraz na vývoj postav než na děj. Děj se točí kolem druhého umocňovače a Světlonošky. Alině stoupla moc příliš do hlavy. Ví, že není dobré, že ji ovládá Temnyj, ale i přesto se není ochotna své moci vzdát. Stále miluje Mala, ale možná o trochu více miluje svou moc. Z toho příliš sebevědomého Mala se stává přehlížený chlapec. To, že miluje Alinu si uvědomil až po získání její moci, což mi přijde podezřelé. Nelíbí se mu, že on je obyčejný stopař a Alina jediná Světlonoška. Cítí se nepotřebný a nemilovaný. Je pravda, že ho Alina trochu přehlíží. Celkově se jejich vzájemný vztah změnil. Nedokáží mezi sebou komunikovat tak jako dřív. Spíš mi přijde, že jejich vztah byl založen na dětské lásce a jejich společné minulosti, kdy spolu vyrůstali a neměli nikoho jiného. Teď dospěli, změnili se a měli by se poposunout dál. 

Naštěstí se objevila nová postava - Nikolaj. Udržoval mě příčetnou díky svému smyslu pro humor. Každou vyhrocenou situaci mezi Malem a Alinou zachránil svým vtipem. Stal se mou oblíbenou postavou a jsem zvědavá, jak to s ním dopadne. Kromě toho, že je vtipný, je také ctižádostivý a jde si za svým. 

Příběh byl opět velmi čtivý a díky autorčinu stylu psaní mě udržoval ve střehu. Místy byl děj vycpávkový, jak to u druhých dílů bývá, ale vlastně se skoro po celou dobu něco dělo. Začátek byl hodně napínavý, a i když se odehrával na lodi, kde není moc prostoru pro rozsáhlý děj, mě to bavilo. Střed knihy malinko pokulhával, ale akční závěr to naštěstí zachránil. Závěr druhého dílu byl šokující, ale autorka rozsvítila světlo naděje. 

  • čtivost
  • rozšířená mapa o další území
  • Nikolaj a jeho smysl pro humor
  • obálka
  • časté překlepy v textu

 
Leigh Bardugo se narodila v roce 1985 v Jeruzalémě, ale vyrůstala již ve Spojených státech v Los Angeles. Po ukončení studií na Yaleově univerzitě pracovala v reklamě, jako novinářka a nakonec i jako maskérka a odbornice na zvláštní efekty. Nyní žije a tvoří v Hollywoodu, kde je možné ji čas od času zaslechnout, jak zpívá se svou hudební skupinou. Už své tři první krátké příběhy zasadila do složitého fantasy světa Grišů, který je inspirován carským Ruskem a který není snadné si představit. V roce 2012 vydala první díl trilogie Griša, nazvaný Shadow and Bone, který se okamžitě stal bestsellerem listu New York Times. Rok poté následoval druhý díl Siege and Storm, který se rovněž vzápětí stal bestsellerem a nakonec v roce 2014 vyšel závěrečný díl trilogie Ruin and Rising. Spisovatelka vydala na podzim roku 2015 další knihu, která se odehrává ve stejném prostředí, ale hrdinové jsou jiní. Titul Six Crows se setkal s nadšeným ohlasem u čtenářů, stejně jako jeho pokračování nazvané Crooked Kingdom z roku 2016.



Originální název:                 Siege and Storm
Série:                                         Griša
Díl:                                              2. díl
Vydáno:                                    5. října 2017, Fragment
Počet stran:                            384 stran
Žánr:                                          Fantasy, Young Adult
Čteno:                                       18. - 22. srpna
Hodnocení:                            3,5 hvězdičky


Za poskytnutí knihy děkuji Humbooku. Můžete ji zakoupit tu



Četli jste Grišu? Četli jste Šest vran?
Líbila se vám kniha? Jakou sérii preferujete?
Máte rádi Leigh Bardugo?
23. 08. 2018

Humbook info!

Lístky

První informací tohoto článku bude prodej lístků. Je již spuštěn od 15. srpna a hned ten den zmizely všechny VIP lístky. Ale třeba se ještě některé uvolní. Jaký je rozdíl mezi obyčejným a VIP lístkem? 

VIP lístek obsahuje: 
  • vstup na autogramidáu
  • plátěnou tašku HumbookFest
  • reading copy jednoho young adult románu
  • zápisník
  • dárky od sponzorů
  • slevové poukázky od partnerů
Cena obyčejného lístku je 399 Kč
Cena VIP lístku byla 599 Kč


Tyto ceny platí do 31. 08. 2018, po té se budou zvyšovat!!! 
Vstupenky zakoupíte POUZE TADY!

Autogramiáda českých autorů není nijak omezená a bude se konat vždy po skončení besedy. Na autogramiádu se zahraničními autorkami můžete pouze s VIP vstupenkou a každá autorka vám podepíše 2 knihy! 
Tohle jsou jediné požadavky autorek, které k nám letí ze zahraničí. Musíme myslet na to, že jsou to lidé jako my a z podepisování tisíců knih by jim upadla ruka. 


Program

Letošní program bude parádní! Konat se bude v hlavním sále, kde budou mít besedy zahraničí autorky. Ve vedlejším sále budou čeští autoři, dále 2 workshopové sály a 2 chill out zony. Každý si přijde na to své a řekla bych, že spíš nebudeme vědět, kam máme jít dřív. Ale jako vždy se to nějak udělá a vymyslí. 

Na kompletní program se můžete podívat tu!


změna 3. zahraniční autorky!

Určitě už jsem zaregistrovali tu smutnou novinu, že k nám Leigh Bardugo kvůli zdravotním problémům nedorazí. Všechny nás to mrzí, ale Humbook team byl tak šikovný, že za autorku takhle rychle našel náhradu. V říjnu se za námi přijede podívat autorka Estelle Maskame, která je strašně milá, aktivní na sociálních sítích a napsala romantickou sérii DIMILY. Já osobně jsem ještě nečetla ani jeden díl, ale snad to do Humbooku napravím. 



Shrnutí

Koho všeho uvidíme? 

  • Estelle Maskame - Víš, že tě miluju? | Víš, že tě potřebuju? | Víš, že mi chybíš?
  • Claudia Gray - Star Wars - Ztracené hvězdy | Tisíc kousků tebe | Deset tisíc nebí nad tebou 
  • Sara Raasch - Sníh nebo popel | Led nebo oheň | Mráz nebo noc
  • Kovy - Ovšem
  • Petra Machová - Humbookstart - Dračí město
  • Pavel Bareš - Projekt Kronos
  • Petra Stehlíková - Naslouchač | Faja
  • Dominika Gawliczková - Dominika na cestě Jižní Amerikou


Jak moc se těšíte? Na co nejvíc?
Jdete v kostýmu? V jakém?