Přeskočit navigaci
ktulachova

Kristýna Tulachová

14. 11. 2017

Jak se točí videoklip. V noci.


Jen co jsem se vrátila v srpnu z Polska, už jsem zase pomalu odjížděla z domu. Tentokrát ale jen do Prahy, za Zuzkou. Natáčela totiž svůj první videoklip a já jsem mohla být u toho. Písničku ve videoklipu dokonale dotváří celková noční atmosféra. Vše je laděno do červené a za pozornost stojí i modely od LaFormely. 
Začínali jsme na odstavném parkovišti v Karlíně v 19:30 a hned tady jsem prožila svůj první infarkt, protože tam byl zákaz vjezdu, hlídači a já nerada porušuji pravidla. Ale co se dá dělat. Všichni jsme to samozřejmě velice ,,překvapivě" přežili. Lokace byla skvělá, a tak se tu točilo pár hodin. Naše další kroky pak vedly k podchodům u Florence. V noci je to tam popravdě pěkně strašidelné (no, možná i ve dne) a v těch nejtemnějších zákoutích pravděpodobně narazíte na tamní obyvatele. Natáčelo se ještě u magistrály a poslední záběry se točily v lese v Divoké Šárce, kde jsme chvíli trochu bloudili, ale myslím, že to za to stálo. Posuďte sami
Bylo neskutečně zajímavé pozorovat, jak tohle celé vznikalo, jaká spousta záběrů se musí sesbírat, aby nakonec vyšlo jen těch pár minut. A to ani nemluvím o době, kterou tomu Zuzka věnovala ještě před tím, než se na nějaký videoklip vůbec myslelo.    
Natáčení trvalo přes celou noc a domů jsem se vrátila až po východu slunce. Celý tým odvedl skvělou práci. 


Co na videoklip říkáte? Už jste byli u nějakého podobného procesu?




Zuzka je mimochodem naprosto skvělá kuchařka a hostitelka! (haha ♥)





    


    



Music: ZUZANA & Reuben Ard
Recording: Astrid Tonder
Cinematography: David Markovič
Photography: Jean-Claude Etegnot
Directed and edited: Jakub Jahn
Production: Jarda Gazda
Styling: Mikuláš Brukner
Clothes: LaFormela
MUAH: Lucie Janků



Facebook | YouTube | Instagram | ASK   

20. 10. 2017

what do I wear when I eat pizza while sleeping

kalhoty, boty - Zara | oversize sako - Mango | rolák - H&M | košile - Zaful 
 pásek - Stradivarius | batoh - SammyDress

Minulý měsíc, ano, tak dlouho tenhle článek sepisuji, jsme se byly s Luckou podívat na blogerském (?) výprodeji v Míšeňské a při té příležitosti vznikly i tyhle fotky. Na sobě mám černé kalhoty, které jsem si brát nechtěla, protože se bijí s páskem, vím, a sladila jsem je s černým vším ostatním. Jak typické. Každopádně se mi líbily fotky jako takové. Lucka je prostě skvělá fotografka a krásně některé fotky i upravila, o což jsem se chtěla taky pokusit, ale nevyšlo to, takže je to tak, jak to je. 
Tenhle článek asi bohužel ztratil veškerou kohezi i koherenci hned při první větě, ale co se dá dělat. Vyšla jsem ze cviku, co se týče psaní článků k outfitům. 

Poznatek dne: Zašly jsme do Pizza Hutu, který otevřeli v Palladiu, a víte co? Od té doby jsem pizzu neměla. V Pizza Hutu jsem byla poprvé v Londýně a líbilo se mi tam, pizza byla obrovská, dobrá a všechno kolem taky. Tady nabízejí jen úplně miniaturní velikost a popravdě vážně žádný chuťový zázrak. Už jste si tam taky dávali pizzu?   










Facebook | YouTube | Instagram | ASK   




20. 10. 2017

what do I wear when I eat pizza while sleeping

kalhoty, boty - Zara | oversize sako - Mango | rolák - H&M | košile - Zaful 
 pásek - Stradivarius | batoh - SammyDress

Minulý měsíc, ano, tak dlouho tenhle článek sepisuji, jsme se byly s Luckou podívat na blogerském (?) výprodeji v Míšeňské a při té příležitosti vznikly i tyhle fotky. Na sobě mám černé kalhoty, které jsem si brát nechtěla, protože se bijí s páskem, vím, a sladila jsem je s černým vším ostatním. Jak typické. Každopádně se mi líbily fotky jako takové. Lucka je prostě skvělá fotografka a krásně některé fotky i upravila, o což jsem se chtěla taky pokusit, ale nevyšlo to, takže je to tak, jak to je. 
Tenhle článek asi bohužel ztratil veškerou kohezi i koherenci hned při první větě, ale co se dá dělat. Vyšla jsem ze cviku, co se týče psaní článků k outfitům. 

Poznatek dne: Zašly jsme do Pizza Hutu, který otevřeli v Palladiu, a víte co? Od té doby jsem pizzu neměla. V Pizza Hutu jsem byla poprvé v Londýně a líbilo se mi tam, pizza byla obrovská, dobrá a všechno kolem taky. Tady nabízejí jen úplně miniaturní velikost a popravdě vážně žádný chuťový zázrak. Už jste si tam taky dávali pizzu?   










Facebook | YouTube | Instagram | ASK   




15. 10. 2017

DIY | Jak se zbavit výstřihu do V. Vyšívání nápisu.


Jakmile se někdo z mého okolí zmíní o oblečení, které hodlá vyhodit, jsem hlasitě proti! Málokdy je to totiž nutné. Přeci se nebudeme zbavovat látky, která se dá ještě využít. A pokusem o vyhození začal i tenhle ,,DIY projekt". Původně šlo o velké pánské triko s výstřihem do V a mým hlavním cílem bylo zbavit se toho výstřihu, protože ho nemám úplně v oblibě. Přemýšlela jsem o šněrování nebo nějakém zajímavém křížení, přesto jsem se nakonec rozhodla pro složitější, ale zato myslím hezčí a lepší řešení. Výstřihhu jsem se úplně zbavila a tričko má teď stojáček s výšivkou a kratší přední díl. 

Postup

  • Odpárala jsem celý přední díl a obkreslila jsem si průramky.
  • Přední díl jsem zastřihla do roviny v místě, kde končil výstřih (viz obrázek). Překreslené průramky jsem přenesla níž a vystřihla. 
  • Když jsem měla takhle všechno připravené, stačilo už jen sešít zpátky celé tričko dohromady. 
  • Na závěr jsem na stojáček ještě červeně vyšila své jméno v azbuce a bylo hotovo. (Při vyšívání jsem se nedržela žádné předlohy, aby nápis vypadal trochu nedbaleji, což se mi líbí.)

Co na tričko říkáte?











Facebook | YouTube | Instagram | ASK   

15. 10. 2017

DIY | Jak se zbavit výstřihu do V. Vyšívání nápisu.


Jakmile se někdo z mého okolí zmíní o oblečení, které hodlá vyhodit, jsem hlasitě proti! Málokdy je to totiž nutné. Přeci se nebudeme zbavovat látky, která se dá ještě využít. A pokusem o vyhození začal i tenhle ,,DIY projekt". Původně šlo o velké pánské triko s výstřihem do V a mým hlavním cílem bylo zbavit se toho výstřihu, protože ho nemám úplně v oblibě. Přemýšlela jsem o šněrování nebo nějakém zajímavém křížení, přesto jsem se nakonec rozhodla pro složitější, ale zato myslím hezčí a lepší řešení. Výstřihhu jsem se úplně zbavila a tričko má teď stojáček s výšivkou a kratší přední díl. 

Postup

  • Odpárala jsem celý přední díl a obkreslila jsem si průramky.
  • Přední díl jsem zastřihla do roviny v místě, kde končil výstřih (viz obrázek). Překreslené průramky jsem přenesla níž a vystřihla. 
  • Když jsem měla takhle všechno připravené, stačilo už jen sešít zpátky celé tričko dohromady. 
  • Na závěr jsem na stojáček ještě červeně vyšila své jméno v azbuce a bylo hotovo. (Při vyšívání jsem se nedržela žádné předlohy, aby nápis vypadal trochu nedbaleji, což se mi líbí.)

Co na tričko říkáte?











Facebook | YouTube | Instagram | ASK   

07. 10. 2017

UK FHS 4. semestr


Včera jsem měla první den školy, 5. semestr, tak rychle to utíká. Kurzy, které jsem si zvolila, zatím vypadají vážně nadějně, takže mám radost. Konečně jsem se taky dostala k sepsání malého ohlédnutí za minulým semestrem. Snad bude někomu článek k užitku a ráda uslyším, jak vypadal ten váš půlrok ve škole.

Povinná zkouška

  • SAFM (Filosofická antropologie)
    Ve 4. semestru nás zase čekala jen jedna povinná zkouška. K dispozici jsme měli 30 kvestií (filosofických otázek), které jsme museli zodpovědět na základě načtené literatury. Minimální počet knih byl 12 a na každou otázku se doporučuje odpovídat asi dvěma autory. Zkouška je ústní a probíhala tak, že jsme si museli vylosovat číslo kvestie, během 20 minut připravit svou odpověď, a pak ji probrat s komisí.
    Příprava na tuhle zkoušku mi zabrala vážně spoustu času, protože bych si netroufla přijít nepřipravená a riskovat neúspěch, taky se samozřejmě všude šířily zvěsti o strašných, zlých komisích (i když příběhy o těch hodných tu byly taky). Každopádně, jak už to tak bývá zvykem, jsem schytala vážně podivnou komisi. Nejdivnější zkouška, na které jsem byla. Sice jsem odpověděla, tam nebyl problém, ale stejně nevypadali úplně spokojeně. Myslím, že se tu hodně hodí, když někdo umí hezky a velice filosoficky (?) mluvit, což opravdu není moje parketa. Na výsledek jsem čekala v rozpacích na chodbě, pak se rozrazily dveře a v nich se s úsměvem objevil jeden ze zkoušejících. Prý jsem zkoušku samozřejmě udělala, srdečně mě ale pozvali na další pokusy, které zajisté využiji, pokud se chci na filosofii zaměřit... no a dali mi trojku, což je prý vlastně skoro jednička, když je to ten první pokus. Vím, že bych měla být ráda, že jsem to udělala a nemusela tam znovu, ale já se připravovala takovou dobu, měla dobrý pocit z toho, jak to chápu, a pak dostanu trojku. Jedinou trojku tenhle rok, která má ale takovou váhu, že úplně zruinovala můj průměr. Eh. Co se dá dělat. 

Povinně volitelné a volitelné předměty

  • Úvod do studia jazyka II.
    Jeden z mých nejoblíbenějších předmětů. Už jsem o něm psala v článku o třetím semestru a celkem mě mrzí, že zatím nemá pokračování. V rámci něj jsem přečetla knihu Jazyk jako nabitá zbraň, kterou můžu jedině doporučit. Řeší se v ní jak verbální, tak ale i neverbální vyjadřovací prostředky, znaky, symboly, stigma, status, sexismus, různé metafory a umělé vytváření reality...
  • Svět písma I.
    Další naprosto skvělý předmět, na který bych byla schopná chodit asi pořád dokola. Minulý semestr jsme se zabývali latinkou, jejím vývojem apod. a tenhle byl věnovaný všem starším písmům. Možná mi přišel i o něco zajímavější. Na konci se psal kreativní test.
  • Svět písma I. - cvičení
    Cvičení ze Světa písma probíhá o víkendu jako blokový kurz zaměřený na kaligrafii. Minulý semestr jsem se učila psát verzálky a teď na řadu přišly o něco složitější minusky. Zase bych si přála (nekonečné) pokračování tohohle předmětu.

  • Seminář experimentální psychologie
    Superzajímavý kurz, vystřídalo se při něm několik přednášejících, kteří vždy představili svůj výzkum, takže jsme se dozvěděli všechny základní informace o průběh různých experimentů, o motivaci, hormonech, sexuální orientaci. Psali jsme sice hned několik testů, ale mohli jsme se zúčastnit i pár experimentů. Rozhodně ho můžu doporučit.
  • AJ - Advanced I.
  • Latina pro mírně pokročilé
    V latině jsem se taky rozhodla pokračovat, protože mě kurz minulý semestr vážně bavil. Tentokrát jsme se zaměřili víc na čtení a překlad různých latinských textů, protože to nejdůležitější z gramatiky už jsme měli za sebou. V rámci kurzu jsem pak měla příležitost jet do Třeboně, kde jsme v archivu digitalizovali středověké texty z třeboňského kláštera! Byla to skvělá zkušenost, neskutečně mě to bavilo, bylo to zajímavé a odměna za pomoc byla formou stipendia. Jsem nadšená a v listopadu se tam doufám vydám znovu. 
  

  

  • Člověk a náboženství II. 
    Název kurzu myslím mluví za vše. Podmínkou atestace je nejlépe 30 bodů za UKC v Moodlu, které se dají získat testem na poslední hodině nebo psaním referátů, čemuž ale asi budou rozumět jen studenti FHS. To je vedlejší. Největším překvapením pro mě bylo, že na kurz bylo zapsáno asi 200 lidí a chodilo nás tam přibližně 7. Věděla jsem, že některé kurzy takhle zkrátka vypadají, ale poprvé jsem to zažila na vlastní kůži. 
  • Hudba židovských menšin (vybrané etnomuzikologické výzkumy)
    Na tenhle kurz mě ,,donutila" zapsat kamarádka, která už měla hudební seminář dřív, ale nakonec se odhlásila, a tak jsem tam zůstala jen já. Vlastně jsem jednou přišla na hodinu sama, což mi přišlo celkem smutné, protože mi to přišlo vážně zajímavé. Taťka se o židovství zajímá, a tak jsem ráda, že jsem i teď já v tomhle směru o něco chytřejší. Atestace byla udělena na základě eseje na předem vybrané téma. Já se v ní zaměřila na gender a porovnávala jsem život židovských žen v Aleppu v Sýrii a v Istanbulu v Turecku, co se hudby týče. Mými zdroji byla práce The Power of Silent Voices: Women in Syrian Jewish Musical Tradition od Kay Kaufman Shelemay a The Girl in the Tree: Gender, Istanbul Soundscapes and Synagogue Song
  • Alternativní kurátorství II.  
    Blokový kurz, který probíhal dva víkendy po sobě. Docházka musela být alespoň 50% a všechny dny jsme strávili chozením po výstavách, při čemž nám vyučující ještě vždy něco vyložil. Tenhle semestr už mám kurz taky zapsaný a zase ho můžu doporučit, i když byl celkem vyčerpávající (napočítala jsem celkem 14 výstav). Na jeho konci se odevzdává reflexe jakéhokoliv galerijního provozu.  
  

Aby to všechno nevyznívalo až zase tak pozitivně, zase se našly kurzy, které jsem bohužel nesplnila. Prvním kurzem je Architektura jako filosofické téma, který se mi zdál celkem zajímavý, ale měla jsem moc hodin za sebou a to zkrátka nějak nezvládám, takže jsem ho nakonec vynechala. Pak jsem nedokončila ani jedno ze svých tří DK, a to z toho důvodu, že bohužel nejsem schopná přijít na kolokvium. Potlesk, Kristýno. 



Jak vypadal váš návrat do školy? Je tu nějaký nováček z FHS?



Facebook | YouTube | Instagram | ASK  
07. 10. 2017

UK FHS 4. semestr


Včera jsem měla první den školy, 5. semestr, tak rychle to utíká. Kurzy, které jsem si zvolila, zatím vypadají vážně nadějně, takže mám radost. Konečně jsem se taky dostala k sepsání malého ohlédnutí za minulým semestrem. Snad bude někomu článek k užitku a ráda uslyším, jak vypadal ten váš půlrok ve škole.

Povinná zkouška

  • SAFM (Filosofická antropologie)
    Ve 4. semestru nás zase čekala jen jedna povinná zkouška. K dispozici jsme měli 30 kvestií (filosofických otázek), které jsme museli zodpovědět na základě načtené literatury. Minimální počet knih byl 12 a na každou otázku se doporučuje odpovídat asi dvěma autory. Zkouška je ústní a probíhala tak, že jsme si museli vylosovat číslo kvestie, během 20 minut připravit svou odpověď, a pak ji probrat s komisí.
    Příprava na tuhle zkoušku mi zabrala vážně spoustu času, protože bych si netroufla přijít nepřipravená a riskovat neúspěch, taky se samozřejmě všude šířily zvěsti o strašných, zlých komisích (i když příběhy o těch hodných tu byly taky). Každopádně, jak už to tak bývá zvykem, jsem schytala vážně podivnou komisi. Nejdivnější zkouška, na které jsem byla. Sice jsem odpověděla, tam nebyl problém, ale stejně nevypadali úplně spokojeně. Myslím, že se tu hodně hodí, když někdo umí hezky a velice filosoficky (?) mluvit, což opravdu není moje parketa. Na výsledek jsem čekala v rozpacích na chodbě, pak se rozrazily dveře a v nich se s úsměvem objevil jeden ze zkoušejících. Prý jsem zkoušku samozřejmě udělala, srdečně mě ale pozvali na další pokusy, které zajisté využiji, pokud se chci na filosofii zaměřit... no a dali mi trojku, což je prý vlastně skoro jednička, když je to ten první pokus. Vím, že bych měla být ráda, že jsem to udělala a nemusela tam znovu, ale já se připravovala takovou dobu, měla dobrý pocit z toho, jak to chápu, a pak dostanu trojku. Jedinou trojku tenhle rok, která má ale takovou váhu, že úplně zruinovala můj průměr. Eh. Co se dá dělat. 

Povinně volitelné a volitelné předměty

  • Úvod do studia jazyka II.
    Jeden z mých nejoblíbenějších předmětů. Už jsem o něm psala v článku o třetím semestru a celkem mě mrzí, že zatím nemá pokračování. V rámci něj jsem přečetla knihu Jazyk jako nabitá zbraň, kterou můžu jedině doporučit. Řeší se v ní jak verbální, tak ale i neverbální vyjadřovací prostředky, znaky, symboly, stigma, status, sexismus, různé metafory a umělé vytváření reality...
  • Svět písma I.
    Další naprosto skvělý předmět, na který bych byla schopná chodit asi pořád dokola. Minulý semestr jsme se zabývali latinkou, jejím vývojem apod. a tenhle byl věnovaný všem starším písmům. Možná mi přišel i o něco zajímavější. Na konci se psal kreativní test.
  • Svět písma I. - cvičení
    Cvičení ze Světa písma probíhá o víkendu jako blokový kurz zaměřený na kaligrafii. Minulý semestr jsem se učila psát verzálky a teď na řadu přišly o něco složitější minusky. Zase bych si přála (nekonečné) pokračování tohohle předmětu.

  • Seminář experimentální psychologie
    Superzajímavý kurz, vystřídalo se při něm několik přednášejících, kteří vždy představili svůj výzkum, takže jsme se dozvěděli všechny základní informace o průběh různých experimentů, o motivaci, hormonech, sexuální orientaci. Psali jsme sice hned několik testů, ale mohli jsme se zúčastnit i pár experimentů. Rozhodně ho můžu doporučit.
  • AJ - Advanced I.
  • Latina pro mírně pokročilé
    V latině jsem se taky rozhodla pokračovat, protože mě kurz minulý semestr vážně bavil. Tentokrát jsme se zaměřili víc na čtení a překlad různých latinských textů, protože to nejdůležitější z gramatiky už jsme měli za sebou. V rámci kurzu jsem pak měla příležitost jet do Třeboně, kde jsme v archivu digitalizovali středověké texty z třeboňského kláštera! Byla to skvělá zkušenost, neskutečně mě to bavilo, bylo to zajímavé a odměna za pomoc byla formou stipendia. Jsem nadšená a v listopadu se tam doufám vydám znovu. 
  

  

  • Člověk a náboženství II. 
    Název kurzu myslím mluví za vše. Podmínkou atestace je nejlépe 30 bodů za UKC v Moodlu, které se dají získat testem na poslední hodině nebo psaním referátů, čemuž ale asi budou rozumět jen studenti FHS. To je vedlejší. Největším překvapením pro mě bylo, že na kurz bylo zapsáno asi 200 lidí a chodilo nás tam přibližně 7. Věděla jsem, že některé kurzy takhle zkrátka vypadají, ale poprvé jsem to zažila na vlastní kůži. 
  • Hudba židovských menšin (vybrané etnomuzikologické výzkumy)
    Na tenhle kurz mě ,,donutila" zapsat kamarádka, která už měla hudební seminář dřív, ale nakonec se odhlásila, a tak jsem tam zůstala jen já. Vlastně jsem jednou přišla na hodinu sama, což mi přišlo celkem smutné, protože mi to přišlo vážně zajímavé. Taťka se o židovství zajímá, a tak jsem ráda, že jsem i teď já v tomhle směru o něco chytřejší. Atestace byla udělena na základě eseje na předem vybrané téma. Já se v ní zaměřila na gender a porovnávala jsem život židovských žen v Aleppu v Sýrii a v Istanbulu v Turecku, co se hudby týče. Mými zdroji byla práce The Power of Silent Voices: Women in Syrian Jewish Musical Tradition od Kay Kaufman Shelemay a The Girl in the Tree: Gender, Istanbul Soundscapes and Synagogue Song
  • Alternativní kurátorství II.  
    Blokový kurz, který probíhal dva víkendy po sobě. Docházka musela být alespoň 50% a všechny dny jsme strávili chozením po výstavách, při čemž nám vyučující ještě vždy něco vyložil. Tenhle semestr už mám kurz taky zapsaný a zase ho můžu doporučit, i když byl celkem vyčerpávající (napočítala jsem celkem 14 výstav). Na jeho konci se odevzdává reflexe jakéhokoliv galerijního provozu.  
  

Aby to všechno nevyznívalo až zase tak pozitivně, zase se našly kurzy, které jsem bohužel nesplnila. Prvním kurzem je Architektura jako filosofické téma, který se mi zdál celkem zajímavý, ale měla jsem moc hodin za sebou a to zkrátka nějak nezvládám, takže jsem ho nakonec vynechala. Pak jsem nedokončila ani jedno ze svých tří DK, a to z toho důvodu, že bohužel nejsem schopná přijít na kolokvium. Potlesk, Kristýno. 



Jak vypadal váš návrat do školy? Je tu nějaký nováček z FHS?



Facebook | YouTube | Instagram | ASK  
21. 09. 2017

DIY | GOT throne


Nedávno jsem na YouTube narazila na kanál Natural Nerd. Jedná se o pár, který natáčí DIY videa, a jedním z videí byl právě návod na to, jak vyrobit tenhle Game of Thrones trůn/dokovací stanici pro mobil. Ačkoliv nejsem vůbec fanynka seriálu, musím uznat, že prostředí v něm, kam rozhodně patří i tenhle trůn, je zpracováno nádherně. 

Potřeby:
  • karton
  • polystyren
  • lepicí pistole
  • plastové meče
  • černý sprej s metalickým efektem


Týden nato, co jsem video viděla, jsem skočila do domácích potřeb pro plastové meče a začala s výrobou. Místo toho, abych základ složitě dělala ze dřeva, jsem zvolila karton a dovnitř dala závaží, aby se trůn nepřevažoval. Na boční zkosené strany, prohnutý zadní díl a opěradla jsem použila polystyren. Fungovalo to perfektně. Na spojení několika dílů z kartonu jsem použila izolepu, na vše ostatní pak už jen lepicí pistoli. Dozadu na sedadlo jsem obkreslila spodek mobilu a vyřízla otvor tak, aby tam dokonale seděl. Ve videu udělali z trůnu dokovací stanici, kterou ale já na stole nepotřebuji, takže jsem ho sice udělala tak, aby na ni šel rychle předělat, ale nevkládala jsem do něj kabel. Z většiny mečů jsem odstranila rukojeť a postupně je začala přilepovat k základu. Celý tenhle proces zabral rozhodně nejvíc času, popravdě mnohem víc, než jsem čekala. Snažila jsem se ale vážně zaplnit veškerá volná místa, která zůstala. Na sedadle je potřeba meče zahnout. Ve videu je vždy nejprve nahřáli, pak teprve ohnuli a přilepili. Zjistila jsem ale, že to vůbec není potřeba. Lepidlo z pistole je dostatečně horké na to, aby se meč dal přehnout a přilepit jen z pomocí něj. 
Na závěr jsem celý trůn přestříkala černým sprejem s metalickým efektem, takže trůn vypadá jako z kovu. Ve videu používali nejprve jen černý sprej a následně nanášeli štětcem stříbrnou barvu s kovovým efektem. Kovového vzhledu se ale dá dosáhnout mnoha cestami, takže si každý může zkrátka zvolit to, co mu nejvíce vyhovuje a co se mu zdá nejhezčí. 

Co na trůn říkáte? 












21. 09. 2017

DIY | GOT throne


Nedávno jsem na YouTube narazila na kanál Natural Nerd. Jedná se o pár, který natáčí DIY videa, a jedním z videí byl právě návod na to, jak vyrobit tenhle Game of Thrones trůn/dokovací stanici pro mobil. Ačkoliv nejsem vůbec fanynka seriálu, musím uznat, že prostředí v něm, kam rozhodně patří i tenhle trůn, je zpracováno nádherně. 

Potřeby:
  • karton
  • polystyren
  • lepicí pistole
  • plastové meče
  • černý sprej s metalickým efektem


Týden nato, co jsem video viděla, jsem skočila do domácích potřeb pro plastové meče a začala s výrobou. Místo toho, abych základ složitě dělala ze dřeva, jsem zvolila karton a dovnitř dala závaží, aby se trůn nepřevažoval. Na boční zkosené strany, prohnutý zadní díl a opěradla jsem použila polystyren. Fungovalo to perfektně. Na spojení několika dílů z kartonu jsem použila izolepu, na vše ostatní pak už jen lepicí pistoli. Dozadu na sedadlo jsem obkreslila spodek mobilu a vyřízla otvor tak, aby tam dokonale seděl. Ve videu udělali z trůnu dokovací stanici, kterou ale já na stole nepotřebuji, takže jsem ho sice udělala tak, aby na ni šel rychle předělat, ale nevkládala jsem do něj kabel. Z většiny mečů jsem odstranila rukojeť a postupně je začala přilepovat k základu. Celý tenhle proces zabral rozhodně nejvíc času, popravdě mnohem víc, než jsem čekala. Snažila jsem se ale vážně zaplnit veškerá volná místa, která zůstala. Na sedadle je potřeba meče zahnout. Ve videu je vždy nejprve nahřáli, pak teprve ohnuli a přilepili. Zjistila jsem ale, že to vůbec není potřeba. Lepidlo z pistole je dostatečně horké na to, aby se meč dal přehnout a přilepit jen z pomocí něj. 
Na závěr jsem celý trůn přestříkala černým sprejem s metalickým efektem, takže trůn vypadá jako z kovu. Ve videu používali nejprve jen černý sprej a následně nanášeli štětcem stříbrnou barvu s kovovým efektem. Kovového vzhledu se ale dá dosáhnout mnoha cestami, takže si každý může zkrátka zvolit to, co mu nejvíce vyhovuje a co se mu zdá nejhezčí. 

Co na trůn říkáte? 












18. 09. 2017

Switzerland, Mont Blanc | France


Týden před začátkem fashion weeku jsem trávila přejížděním a výlety mezi Francií a Švýcarskem. S rodinou. Nerada bych vás nudila turistickými informacemi, které bych hledala někde na internetu, takže to vezmu zkrátka tak, jak jsem to v danou chvíli prožívala, protože co by to bylo za rodinný výlet, kdyby se minimálně polovina věcí nezvrtla. Problém první: ubytování. To si výjimečně vzal na starosti taťka. Jakmile dělá něco on, jsou z toho buď všichni nadšení, nebo je to naprostá katastrofa. A hádejte co? Ano, byla to ta druhá možnost. Sice ubytování zařídil, ale po příjezdu jsme zjistili, že je v pokoji jen jedna postel. Bravo! Roztáhli jsme si gauč, spát se tam dalo, ale takhle všichni pohromadě... byla to kalamita. Myslím, že si to dokážete dobře představit. Naším hlavním cílem byla Ženeva a tamní jezero. Nik s taťkou to brali hlavně sportovně, takže si vzali kola a jezdili, my s mamkou jsme občas jezdily s nimi, ale chtěly jsme se i koupat a projít si město. Musím říct, že se mi tam vážně líbilo, Ženeva je krásná a našla jsem tam spoustu zajímavých výloh, které teď použiji jako předlohu ke svým dalším projektům. (ďábelský smích) Jediné, co mě překvapilo, byly kameny v jezeře, což jsem si dopředu nezjistila. Možná i kvůli nim se tam nikdo nekoupal, ale mě samozřejmě nemohly zastavit. Jen jsem si raději nestoupala. Divím se, že se mi nic nestalo. 
Mimo město jsme si vyšli na Mont Saleve. To můžu jedině doporučit, některé stezky vedou skrze výběhy pro krávy, z čehož jsem byla samozřejmě asi nejvíc nadšená. Zavedla bych to i všude tady v Čechách. 
Nezapomněli jsme samozřejmě ani na Mont Blanc, bohužel jsme ale neměli dopředu rezervované vstupenky (to doporučuji!), a tak jsme vyjeli lanovkou jen do dvou tisíc metrů na protilehlou horu. Nádherné. Kdyby bylo vše na mně, zůstali bychom v horách mnohem déle. 
Co se týče jídla, nemám opět žádné dlouhé povídání. Jím všude to samé, ALE ve Švýcarsku jsem ochutnala sýrové fondue. Mňam. A také jsem si nemohla odpustit levandulovou zmrzlinu. Druhé mňam. 

Máte raději města nebo hory? Byli jste nahoře na Mont Blanc vyhlídce?
  

















18. 09. 2017

Switzerland, Mont Blanc | France


Týden před začátkem fashion weeku jsem trávila přejížděním a výlety mezi Francií a Švýcarskem. S rodinou. Nerada bych vás nudila turistickými informacemi, které bych hledala někde na internetu, takže to vezmu zkrátka tak, jak jsem to v danou chvíli prožívala, protože co by to bylo za rodinný výlet, kdyby se minimálně polovina věcí nezvrtla. Problém první: ubytování. To si výjimečně vzal na starosti taťka. Jakmile dělá něco on, jsou z toho buď všichni nadšení, nebo je to naprostá katastrofa. A hádejte co? Ano, byla to ta druhá možnost. Sice ubytování zařídil, ale po příjezdu jsme zjistili, že je v pokoji jen jedna postel. Bravo! Roztáhli jsme si gauč, spát se tam dalo, ale takhle všichni pohromadě... byla to kalamita. Myslím, že si to dokážete dobře představit. Naším hlavním cílem byla Ženeva a tamní jezero. Nik s taťkou to brali hlavně sportovně, takže si vzali kola a jezdili, my s mamkou jsme občas jezdily s nimi, ale chtěly jsme se i koupat a projít si město. Musím říct, že se mi tam vážně líbilo, Ženeva je krásná a našla jsem tam spoustu zajímavých výloh, které teď použiji jako předlohu ke svým dalším projektům. (ďábelský smích) Jediné, co mě překvapilo, byly kameny v jezeře, což jsem si dopředu nezjistila. Možná i kvůli nim se tam nikdo nekoupal, ale mě samozřejmě nemohly zastavit. Jen jsem si raději nestoupala. Divím se, že se mi nic nestalo. 
Mimo město jsme si vyšli na Mont Saleve. To můžu jedině doporučit, některé stezky vedou skrze výběhy pro krávy, z čehož jsem byla samozřejmě asi nejvíc nadšená. Zavedla bych to i všude tady v Čechách. 
Nezapomněli jsme samozřejmě ani na Mont Blanc, bohužel jsme ale neměli dopředu rezervované vstupenky (to doporučuji!), a tak jsme vyjeli lanovkou jen do dvou tisíc metrů na protilehlou horu. Nádherné. Kdyby bylo vše na mně, zůstali bychom v horách mnohem déle. 
Co se týče jídla, nemám opět žádné dlouhé povídání. Jím všude to samé, ALE ve Švýcarsku jsem ochutnala sýrové fondue. Mňam. A také jsem si nemohla odpustit levandulovou zmrzlinu. Druhé mňam. 

Máte raději města nebo hory? Byli jste nahoře na Mont Blanc vyhlídce?
  

















16. 09. 2017

Casting story vol. 1

Procházela jsem si články, které jsem tu na blogu dřív publikovala, a došlo mi, že jsem hodně dlouho nevyprávěla o žádném castingu. Přitom jsem se před pár lety těšila, až na nějaký půjdu, jen proto, abych o něm mohla napsat. 

Včera jsem byla na castingu na přehlídku, která proběhne v rámci nějaké otevíračky na Chodově. Raději nebudu zmiňovat víc, abych neprozradila nějaké tajemství. 
V SMS jsem měla napsáno, že casting bude mezi 16:30-17:30. Jelikož nerada chodím pozdě a potřebovala jsem být rychle doma, šla jsem tam už na 16:10. Celkem jsem se zděsila, když jsem před sebou uviděla asi 20 dalších holek. Hurá. Pravděpodobně se snažili holky pozvat na určité časy, ale samozřejmě to nevyšlo. Naštěstí jsem spoustu z nich znala, a tak to nebyla taková hrůza. Chvíli jsem čekala venku, a pak jsem šla odevzdat setkartu, na kterou mi napsali pořadové číslo. 30. Ten, který si od nás kartu bral, se jen tak z ničeho nic zeptal, jestli chodíme do školy (za mnou stály další dvě holky). Všechny jsme přitakaly a on se mě ještě zeptal, co studuji. Říkám humanitní vědy na Karlovce a zezadu se ozve: Jee, ty jsi taky na FHS? Nakonec jsme tam byly z FHS tři. Hned bylo o čem povídat po zbytek čekání. 
Vyfotili si mě, a potom, co jsem přišla na řadu, jsem se měla projít v podpatcích. Odkývali to a ještě mě poslali posadit. Jakmile si takhle vybrali další dvě holky, pozvali si nás znovu před sebe. Chtěli ještě natáčet nějaké video, a tak jsme dostaly za úkol zahrát dvě scénky. Jako první jsme si měly představovat, že jsme v přírodě, že k nám přilétá ptáček, sedne si nám na ruku, a pak odletí. Jasně, jasně. Muselo to v našem podání vypadat opravdu ,,přirozeně a nenuceně". Druhá scénka spočívala v tom, že jsme si měly představit, jak nám vlají ve větru vlasy a my si s nimi hrajeme. To už bylo popravdě o něco lepší, ale i tak. Ka-la-mi-ta. Možná by to bylo lepší, kdybychom nestály takhle tři vedle sebe a skrze okna se na nás nekoukalo nespočet zvědavých očí... ale co se dá dělat. Uvidíme. 

Máte nějaké podobné vtipné ,,herecké" zkušenosti?



Na castingu jsem bohužel nic nefotila, a tak alespoň takhle. 12. jsem oslavila své narozeniny a celý den jsem na hlavě nosila tuhle čelenku. Možná jsem v hloubi duše trochu doufala, že bych mohla v mekáči dostat dortík zdarma, ale bohužel se tak nestalo. Dostalo se mi jen podivných pohledů. Ale co, za zkoušku to stálo.  


Facebook | YouTube | Instagram | ASK   
03. 09. 2017

by Adrian Villagomez


Po půlnoci jsem se vrátila z Bavorska a v šest ráno už jsem zase vstávala, abych stihla focení s Adrianem. Kdybych měla vypsat každičký den prázdnin od rána do večera, tak se tam nenajde úplně moc času na odpočinek. Možná žádný. Ale i přes všechnu námahu, kterou to někdy zkrátka stojí, jsem ráda, že se jen tak neválím a nemarním čas. I když neříkám, že pro někoho to nemůže být tou nejlepší náplní života. 
S Adrianem jsme se sešli v devět ráno v Grébovce, kde celé focení probíhalo. Předchozí den mi z agentury poslali moodboard, abych věděla, v jakém duchu se to celé ponese a co si s sebou mám přinést. Oblečením se mi zrovna trefil do vkusu a výrazy a la umírám, je mi špatně, nebaví mě život a strašně se nudím mi rozhodně nejsou taky cizí. Nerada bych, aby to vyznělo, jakože si snad focení neužívám, to vůbec. Spíš mi jsou tyhle výrazy před objektivem jen nějak bližší, v reálném světě zůstávám (doufám) usměvavá. 
Adrian je Kanaďan, v Praze byl poprvé a líbilo se mi jak ho výhledy na město fascinovaly. Byl tak milý a lidi kolem tak moc milí nebyli. Potřebovala jsem se převléknout do prvního outfitu, ale v kavárně mi řekli, že mě tam rozhodně nenechají, protože ještě oficiálně neotevřeli. Asi po dvou minutách následovala další nepříjemná situace, kdy Adrian přešel přes trávník (ano, v parku si dovolil přejít přes trávník), který ale asi patřil nějaké právnické firmě, co tam sídlí. Než jsem ho stihla zastavit, že dovnitř raději nemá chodit, už tam byl a ptal se pána na recepci, jestli je to nějaké muzeum. Haha, tomu jsme se mohli zasmát, ale venku za námi přišel nějaký pěkně naštvaný pán se slovy ,,Hledáte něco?!". Hned jsem mu říkala, že ne, že je tu jen unesený architekturou a tak dále. A on ,,Aha!!! Že jste si sem tak reprezentativně nakráčeli..." Neměla jsem slov, ale to nevadilo, on pokračoval slovy, že normální lidé chodí po chodníku. Byl pěkně zlý, tak stokrát jsem se mu omluvila. Nikde nebylo žádné upozornění, rozhodně jsme si tam nenakráčeli, jak to on popisoval, ale co se dá dělat. Asi měl špatný den a chtěl si na někom vylít zlost. 
Zbytek focení už naštěstí probíhal bez problému. Začali jsme za zmíněnou budovou právnické firmy, pak u skály, kde stojí ta krásná fontána, do které jsem lezla. To byla celkem sranda. Tohle mě přesně baví! Skončili jsme v krásné vinici, ze které jsme chtěli odejít druhou stranou, ale všude bylo zamčeno, a tak jsme skákali přes bránu. Jako bych se vrátila do dětských let. A to já ráda. Probrali jsme poté ještě půlku života a já se nabalená v kalhotách a triku s dlouhým rukávem mohla přesunout (přes půl Prahy) zpátky do auta, převléknout se tam (zajímavý proces) a dát si oběd. Spokojená. 














černé společenské kalhoty - Mango
zvonové kalhoty - vlastní 
neformální oversized sako - Mango
bílá oversized košile - vlastní 
klasická bílá košile - H&M
bílá halenka - H&M
boty - Zara



01. 09. 2017

Poland | Krakow


Od Krakova nás nedělí zase tak dlouhá cesta, a i přesto jsem se tam tohle léto zastavila poprvé v životě. A moje pocity? Město stojí za prohlídku, ale že bych se tam ráda opětovně vracela, to asi ne. Pokud se do Krakova chystáte, rozhodně nevynechejte Wawel, je fascinující, a obecně židovské části. Všude po městě jsou všelijaké čokoládovny, malé kavárničky a restaurace. Pro ty, kteří se v jídle vyžívají, by to možná mohl být i ráj, ale já jsem potravinově velmi konzervativní člověk, haha, takže vám bohužel nemůžu prozradit, jak chutná nějaký typicky polský pokrm. 
Snadno se všude dostanete tramvají nebo jednoduše pěšky. Kopců tam moc nenajdete. Ve městě je spousta parků, a to i v centru, kde najdete všechna nejdůležitější historická místa. To je vlastně asi všechno, co k tomuhle městu můžu říct. Divím se, že se mi tam nestalo něco superdivného, jak to bývá zvykem. Obrázek si alespoň částečně můžete udělat sami z fotek. Co vy a Krakov? Zanechal ve vás něco víc? 
















30. 08. 2017

DIY | Quick T-Shirt Update


Dnešní DIY je jedno z těch, které zvládne během pár minut každý. Když jsem zrovna v Praze a mám volnou chvíli, procházím si obchody jen tak pro inspiraci. Nedávno jsem narazila tuším v Pull&Bear na oranžové tričko, které mělo přesně takovéhle zdobení na ramenou, a přišlo mi to jako skvělý nápad. Všechno, co jsem potřebovala, jsem už doma měla, a tak stačilo vzít jen tričko a vylepšit ho. S výsledkem jsem vážně spokojená a tričko nosím neustále. Rychle a levně, kupovat ho v obchodě by byl hřích. Co na něj říkáte? 


Potřeby:
  • tričko (já použila obyčejné pánské triko z F&F)
  • průchodky (Stoklasa, budou k sehnání určitě v každé galanterii)
  • kleštičky (engelbert strauss)
  • kladivo (engelbert strauss)
  • drátek nebo nějaké už vyrobené kroužky (používala jsem pozinkovaný drát o průměru 1mm, budou ho mít v každém železářství; např. Stoklasa ale prodává třeba tyhle kroužky, které se mi zdají jako lepší řešení)
Postup myslím není třeba popisovat. Na každém balíčku s průchodkami nejdete jasný a snadný návod. Stačí si jen vyznačit, kam přesně je chcete, a úspěch je zaručen ve všech případech. Není co zkazit. Jedinou složitější věcí je možná výroba kroužků, ale tomu se snadno dá vyhnout jejich nákupem. V místní galanterii jsem se neptala, ale v těch větších zaručeně nějaké kroužky seženete. Všechno nářadí i ostatní potřeby jsem pro vás našla na několika e-shopech, tak se stačí když tak jen prokliknout. Tenhle DIY projekt mohl vzniknout i díky engelbert strauss, za což jsem opravdu vděčná. Na jejich stránkách najdete všechno, od velkého množství základního nářadí přes různé příslušenství až po ochranné oděvy.  







sponzorováno


16. 08. 2017

by @mtsse_


V červenci jsme se domluvili s Matoušem (ig: @mtsse_), že společně něco nafotíme. Pracuje s analogem, což se mi vždycky líbilo, a tak jsem nemohla být proti. Sešli jsme se koncem měsíce na Nákladovém nádraží Žižkov a začínali jsme kolem šesté večer, kdy se chýlilo k západu slunce. Ideální světelné podmínky. Focení jsem si vážně užila, protože jinak to nešlo, když se mezi ,,rekvizitami" objevily brambůrky, coca-cola, čokoládové mléko... Nezní to úplně jako kombinace století, ale mňam. Po jejich nákupu jsme před obchodem našli na zemi kšiltovku, kterou jsem pak měla skoro celé focení na hlavě. Před tím jsem ji vystříkala sea salt sprejem, ale nejsem si úplně jistá účinností svého ,,desinfekčního" počinu. Jestli tohle všechno mohlo být něčím nechutnější, tak mi prosím sdělte jak, haha. Končili jsme po desáté a domů jsem se tak dostala až po půlnoci. Nemůžu si ale stěžovat. Vzniklo i krátké video, které už jsem sdílela na svém Facebooku, ale ti, kteří ho ještě neviděli, se na něj mohou podívat tady. Co říkáte na výsledek?  



















05. 08. 2017

Bavaria | Berchtesgaden


Letošní prázdniny utíkají závratnou rychlostí a to mám ještě tolik plánů. O knížce Cabin Porn jsem se už zmiňovala v článku s tipy na knihy. Od prvního přečtení jsem věděla, že chci ta místa vidět a tenhle týden jsem jedno konečně navštívila. Pořádně jsem ještě ani neusnula a už jsem ve 4 ráno vstávala, abych vyzvedla Andy, a cesta do Bavorska mohla začít. 
Kousek od našeho cíle leží ještě Orlí hnízdo, a tak naše první kroky směřovaly tam. Překvapení číslo jedna: výstup na Orlí hnízdo trvá 4 hodiny. To nám samozřejmě nehrálo úplně do karet, a proto jsme si zaplatily autobus a za 20 minut jsme stály před dlouhým černým tunelem. Ten vedl do kruhové místnosti s kopulí a výtahem. Vyvezl nás do samotné budovy, kde... překvapivě vůbec nic nebylo. Obešly jsme si okolí, kochaly se nádhernými výhledy a dolů k autobsům jsme se vydaly raději už po svých než výtahem. Potkaly jsme na úzké cestičce výpravu německých vojáků. Prý jsme se pro ně staly novou motivací a dostalo se nám spousty pozornosti. Hurá poprvé... Dole pod horou jsme si daly v restauraci jídlo a posilněny vyrazily směrem k jezerům. 
Chata leží na Obersee, kam jsme měly v plánu dojít pěšky, ale po úmorné cestě ve vedru po břehu Königsee a zjištění, že zbývá 8km (vzdušnou čarou samozřejmě) a ne moc času, jsme se musely otočit a jít zpátky. Loďou z půjčovny bychom se tam taky nestačily dostat, a tak nezbývalo nic jiného, než si zaplatit celkem drahý převoz lodí. Hodinová cesta začala nádherně, klidné jezero, svit slunce, ale asi v půlce cesty se změnila v peklo. Znenadání přišla obří bouře, loď se houpala, ulétaly nám záchranné kruhy, musely se vypnout motory. Hurá podruhé... a já už si myslela, že konečně jednou zažiju klidnou plavbu. Dorazily jsme do přístavu Salet, kde jsme musely vystoupit ze sucha do toho lijáku. Druhá strana mola byla přecpaná lidmi, kteří se chtěli dostat co nejrychleji pryč, a fronta pokračovala za molo a mnohem mnohem dál. Utíkali před smrští deště, i přestože měli bundy a plášťenky. My neměly nic, deštník ležel v autě několik kilometrů od nás přes vodu, bundy jsme si ani nebraly a obě jsme měly šaty. Chatičku jsme si ale nemohly nechat ujít, a tak jsme hrdě vystoupily jako první a plny odhodlání se vydaly na cestu. Nekoukala jsem, kdo tu vlnu rozpoutal, ale někdo z fronty lidí čekajících na zpáteční loď začal tleskat, další pískat a přidávali se další. Mohl ten den být ještě divnější? Nemyslím si. Hurá potřetí... Do čtvrt hodiny jsme, i když celé promoklé, stály před chatou. Všechna ta zima a déšť za to stál! Rozhodně. Dlouhou dobu jsem neviděla tak krásné místo. Nikomu se tam kvůli počasí asi nechtělo, a tak jsme ho měly jen a jen pro sebe. Krása, krása, krása. Rozhodně bych se tam chtěla podívat znovu a tohle místo můžu jednoznačně doporučit. Stojí to za to. 
Teď je mým cílem vysněný Island, ale je s tím spojeno už tolik komplikací, že začínám pochybovat a říkat si, že mi snad nějaký osud něco naznačuje, haha. 
Jak si užíváte prázdniny? Kam cestujete vy?   
























11. 07. 2017

DONUTS & MILK


DONUTS & MILK je nová pražsko-pařížská značka, která chce propojit všechny městské kmeny. Nejsem zrovna městský člověk, vlastně asi ani nepatřím k žádnému kmenu, ale jednoduchost triček, které mám na fotkách na sobě, se mi líbí, i přestože nápisy nevyhledávám. A další důvody, proč jsou fotky tak super? Jednoznačně moc hezká lokace a fakt, že je fotila Johanka. Co na ně říkáte vy? 

Zbytek kolekce a další fotky najdete na instagramu @donutsandmilkofficial a nakupovat můžete na ZOOTu nebo ve Vnitroblocku. Kraťasy jsou DIY z mamčiných starých džínů a boty klasicky z Vagabondu. 









   




04. 07. 2017

Flared Trousers


 kalhoty - mnou ušité | top - Rosegal | mikina - H&M | boty - Vagabond

Tak dlouho jsem se nemohla dostat k psaní, protože povinnosti typu ,,škola'' jsou pro mě vždy na prvním místě, a i když se snažím najít nějaký čas na věci kolem, nebývá to tak slavné, jak bych si přála. 
Tohle zkouškové se neslo v duchu čtení, stále nekončí, budu muset sepisovat práce i o prázdninách, ale postup do třetího ročníku už mám zajištěný! Hurá! Nebo možná ne... Děsí mě představa, že už bych měla mít vybranou bakalářku (tuším, ale nemám), pomalu bych se měla připravovat na zkoušku, která mě bude čekat v zimním semestru, no vlastně i na tu ze semestru letního, na státnice, na další přijímačky... Je to vůbec možné zvládnout a nezbláznit se?
Co se týče modelingu, tolik se toho neudálo. Jen pár ne úplně významných prací. Vydávání videí z fashion weeku mi zkouškové překazilo. Mám pro vás ještě připravit a sestříhat zbylé dva dny? Zajímalo by vás to ještě?  
Po jedné ze zkoušek jsem se mohla těšit na speciální akci. Navázala jsem spolupráci s Národní galerií a jsem vážně neskutečně šťastná a vděčná. Po zavírací době jsme si mohli projít výstavu skvělého Gerharda Richtera, která byla doplněna ještě o výklad Jiřího Fajta. Díky jednomu kurzu ve škole jsem sice většinu právě probíhajících výstav v NG prošla, ale pár jich ještě zbývá a doufám, že to přes prázdniny napravím. Mohla bych pro vás připravit nějakou soutěž o vstupenky. Co na to říkáte?

Krátce k outfitu. Už to bude hodně dlouhá doba, co jsem si koupila něco v kamenném obchodě, vlastně hodně dlouhá doba, co jsem si koupila vůbec nějaký kus oblečení. Baví mě šít si vlastní věci, můžu si vyhlédnout, co se mi líbí, vybrat si látku podle sebe, určit si přesně velikost. To je přeci ta nejideálnější kombinace všeho. Ještě nedávno bych na otázku ,,Který trend by se už nikdy neměl vrátit?" odpověděla: kalhoty do zvonu. No a jak se mi povedly. Zvony ano nebo ne?









                







14. 05. 2017

KARL LAGERFELD Yellow Bag

kabelka Karl Lagerfeld (ZOOT) | košile Mela London (ZOOT) | kalhoty Mango | boty Zara

Koncem dubna jsme s Luckou byly nafotit tyhle fotky. Jediný slunečný den mezi těmi deštivými a studenými. S naším věčným štěstím celkem náhoda. Místo bude všem asi notoricky známé z instagramových fotek, a tak jsme se rozhodly alespoň trochu změnit úhel. Nebo se možná bály jít doprostřed toho smrtelně vyhlížejícího koridoru uprostřed. Kdo ví. Jde tu přeci především o fotky a ty se povedly, co myslíte? 
Drahý ZOOT byl tak laskavý a poskytl nám jednu z nejkrásnějších žlutých kabelek pod sluncem. Tu od Karla. ♥ Na webu najdete i bílou košili a zbytek outfitu je můj vlastní. Světlé kalhoty nosím jen výjimečně, a tak si tady prožijí svou chvilku slávy, a půjdou zase na nějakou dobu do skříně. Jak se ke světlým kalhotám stavíte vy? Je na nich něco, co mě odrazuje od jejich nošení, i když se mi na ostatních líbí. Naopak vínové boty, které bohužel nejsou tolik vidět, nosím téměř denně. A to jsem od nich nejprve vůbec nečekala.